-
85 let Jiřího JASANSKÉHO,
narozeného 11.3. 1939 na Lhotce
-
 Je
významnou osobností motoristického sportu u nás i ve světě. Přesto
v našem městě, odkud pochází, je téměř neznámý. Jako žák a dorostenec
hrál hokej v Sokole Lhotka. V deseti letech se naučil jezdit na
motorovém kole. Jak jej napadla myšlenka stát se motocyklovým závodníkem
? Vše způsobil terénní závod motocyklů Po lyžařských stezkách s borci
jako byl Jaromír Čížek, Jaroslav Kmoch, František Rón, Saša Klimt a
další. Závodění jej doslova uchvátilo. Otec si přál mít syna
nástrojařem. Jirka si ale prosadil své a šel se učit do Přelouče
automechanikem. Zde ve vojenských opravnách začala jeho dráha
motocyklového závodníka. Základní vojenskou službu již nastoupil jako
držitel první výkonnostní třídy. V Dukle Praha jezdil s třistapadesátkou
ESO motokrosy a s Jawou 350 terénní soutěže. Po celé dva roky se nemohl
rozhodnout, které disciplíně dát přednost. Při Zlaté přilbě
v Pardubicích, která se jezdila na travnaté dráze a startovaly také
motokrosové stroje, obsadil Jiří Jasanský se svým ESEM 350 druhé místo
za O. Klaudingerem. Po ukončení základní vojenské služby využil možnosti
nastoupit do motoristického oddílu Rudé hvězdy Praha. Kromě sportovního
vyžití zde získal i zaměstnání. Brzy se stal také továrním jezdcem Jawy.
Protože se mu začalo více dařit v terénních soutěžích než v motokrosu,
zaměřil se na ně. Absolvoval mnoho závodů u nás i v zahraničí.
Šestidenní začal jezdit v roce 1963. Tehdy se soutěžilo ve Špindlerově
Mlýně, a hned se dostal do týmu , který bojoval o Stříbrnou vázu
s Roučkou, Hasákem a Hamršmídem. V roce 1974, po triumfálním úspěchu
našich barev při Šestidenní v italském Camerinu, pověsil přilbu na
hřebík a začal se věnovat trenérské práci. Pokud jde o soutěže
v Šestidenní, stihl dvanáct startů, jednou byl členem Trophy – teamu,
jedenáctkrát bojoval o Stříbrnou vázu. Dvě soutěže nedokončil, ze všech
ostatních jej hřejí zlaté medaile.
-
-
95 let od
narození a 30 let od úmrtí Radko JASANSKÉHO
-
 (19.10.
1929 – 6.3. 1994), nábytkářského odborníka a sportovce
- Narodil se v rodině majitele
truhlárny Antonína Jasanského na Parníku. V České Třebové absolvoval
reálné gymnázium, na vysokou školu se ale nedostal. Vyučil se truhlářem
a při zaměstnání vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Vojenskou
službu měl jako syn podnikatele prodlouženou a strávil ji mezi vojáky
PTP v ostravských dolech. Zde byla patrně prapříčina jeho pozdějších
zdravotních potíží. Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání
truhláře a zůstal mu věrný po celý život. Své zkušenosti z odborné
truhlářské praxe také předával mládeži jako učitel na Středním odborném
učilišti ČSVD v České Třebové. Po sametové revoluci pomáhal ještě rodině
se znovuvybudováním vrácené firmy na Parníku.
- K jeho zálibám už od dětství
patřil sport. Byl výborným hráčem ledního hokeje a tenisu, později
dlouholetým rozhodčím a obětavým funkcionářem v obou sportech. Radko
Jasanský sledoval veškeré sportovní dění v našem městě a pravidelně
s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím sportovní skříňky
tenisového oddílu a oddílu ledního hokeje, sportovní rubriky
Českotřebovského zpravodaje a regionálního tisku. Dlouhého a spokojeného
důchodu se ale nedočkal. Zemřel předčasně ve věku 64 let. Ještě v tom
samém roce co zemřel, uspořádali kamarádi z tenisu na jeho počest 1.
ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl in memoriam vyznamenán
za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a
jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí
organizovaného tenisu.
-
-
125 let od
narození Aloise Břetislava MALICHA
-
 (24.3.
1899 – 13.7. 1958), středoškolského profesora
- Narodil se v Litomyšli
v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a
v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu UK. Studia zakončil
promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při
Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu
středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru
získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých
Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové. Zde působil v letech
1937 až 1958. Profesor Malich vyučoval podle své aprobace převážně
zeměpis a přírodopis. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem
celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických
věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti
zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro
sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou
veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané
přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na
českotřebovském gymnáziu spravoval přírodovědné sbírky.
-
-
 150
let od narození Quido Tomáše KOCIANA
-
(7.3. 1874 – 3.1. 1928),
akademického sochaře, pedagoga a tvůrce českotřebovské Šárky
- Narodil se v Ústí nad Orlicí
v rodině soukeníka Romana Kociana. Vrozený umělecký talent postupně
rozvíjel na Odborné sochařské a kamenické škole v Hořicích,
Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho snem
byla pedagogická činnost na AVU v Praze, ale ten se nikdy neuskutečnil.
V letech 1906 až 1927 učil figurativnímu modelování na Odborné sochařsko-
kamenické škole v Hořicích. Vedle svého povolání se také věnoval vlastní
tvorbě. Vytvořil celou řadu plastik – návrhů pomníků, portrétů, reliéfů
i volných plastik. Socha Šárky, která se nachází v městském parku
Javorka vznikla v letech 1909 až 1911 v reprodukční dílně Karla Jozefa
podle předlohy Q. Kociana. Byla zhotovena z pískovce po 518 hodinách
práce. Mezi tehdejšími kritiky byla socha velice dobře přijata. Hovořilo
se dokonce o tom, že tentokráte zase žák překonal Mistra. Po této
události učitel na svého vynikajícího žáka delší dobu zanevřel. Usmířila
je až anonymní práce Mrtvý Abel. Profesor Myslbek ji ohodnotil první
cenou. Po zjištění, že je prací Kocianovou, šel za svým žákem s upřímnou
omluvou. Socha Šárky je evidovaná jako kulturní památka. Původně stávala
na místě nad pavilonem, v devadesátých letech byla v rámci rekonstrukce
parku přemístěna na Velkou sluneční louku. Zásluhou Okrašlovacího spolku
byla socha v roce 2003 celkově opravena.
-
Jan Skalický
-
|