Příloha Českotřebovského deníku   

                                               Hliniště cihelny na snímcích P. Vomáčky a M. Šebely

 

30 let od ukončení těžebních prací v areálu českotřebovské akciové cihelny

V roce1978 jsem o českotřebovské cihelně uvedl do publikace k 700. výročí  první zmínky o existenci České Třebové jako obydleného sídla  text, který nyní znovu uvádím na levé straně.   Zdrojem byla informace tehdejšího vedení tohoto závodu.
Fotodokumentace z té doby nebyla poskytnuta. Tehdy se z cihelně těžilo i vyrábělo, zejména v novém provozu panelárna.
 
V letošním roce 2023 si pak již můžeme připomenout  30. výročí  ukončení těžebních prací v hliništi u bývalé cihelny, za nádražím, jižně od Semanínské ulice. V době největší slávy se zde těžilo až 10 000 m3 jílu ročně a z něj se za rok vyrobilo až 4 000 000 cihel.
S rozvojem tržního hospodářství v devadesátých letech cihelna přestávala vyhovovat kvalitou svých výrobků oproti konkurenci a zanikla. Objekt cihelny byl odprodám dalším zájemcům o působení v průmyslové zóně města, především společnost CZ LOKO a IMS Drašnar, s.r.o. 
Postupně byl  zbourán, ale těžební jáma zůstala doposud a postupně zarostla bujnou vegetací, jež překryla původní obnažené jílové svahy. Až do přelomu století byl tento prostor veden jako plocha pro důlní činnost a byl takto vyznačen v územním plánu města. Dnes již takto označen není.
Podle katastru je nyní tato cca dvouhektarová plocha v soukromém vlastnictví stále v přírodním stavu i s mokřady.
 Situaci zmapoval Petr Vomáčka  a publikoval na svém facebookovém profilu zajímavé obrázky. Některé z nich uvádím a díky Martinu Šebelovi porovnat s fotografiemi ze staré doby, kdy se zde těžilo a cihelna vyráběla. Pamatuji tu dobu a jednu exkurzi do výroby jsem absolvoval. 
 
Z historie cihelny je  možná zajímavá informace, že  v roce 1945 zde naši osvoboditelé  využili uzavřenou cihelnu je shromažďování  všeho, co se jim podařilo vyrabovat v německých rodinách určených k odsunu. V kronice odsunutých Němců z Rybníka je tato doba velmi dobře popsána, je zde výčet všeho co museli osvoboditelům odevzdat a je zde popsáno i jejich chování a  skutečnost, že Němci museli tyto svoje věci v rámci pracovní povinnosti odvozit svými povozy právě sem do objektu uzavřené cihelny , aby se s nimi už vícekrát nesetkali. Bohužel jim u toho aktivně pomáhali také někteří Českotřebováci. I jejich jména jsou v této kronice, ne tak dávno vystavené na rybnickém obecním úřadě, napsána. Není to kronika oficiální, ale i tak ukazuje, že si tato doba zasluhuje ještě důkladné zhodnocení. Cihelna tak ve své historii plnila i tuto úlohu.
Poslední etapou života cihelny pak bylo využití pro sběr a třídění kovového odpadu a ekologické likvidaci vraků automobilů.
Fotografie Petra Vomáčky popisují stav hliniště Českotřebovské cihelny dnes:
Fotografie z archivu Martina Šebely
  •    Jak skončila cihelna svůj život  (Českotřebovský deník 5. únor 2016)
    V druhé polovině  roku 2015 ukončila v České Třebové na Semanínské ulici 1547 činnost společnost Ekoline Group, s.r.o., která se zabývala výkupem železa a dalších kovů, likvidovala vraky osobních automobilů respektive vozy, které dosloužily. Sídlila v bývalé cihelně, jejíž vnitřní prostory vlastně  nevyužívala a zdejší tovární komín byl jen reklamou s nápisem "Sběrna", orientačním bodem, podle kterého bylo možné  sběrnu najít.  Svým umístěním do průmyslové zóny život města nerušila, rozhodně méně, než sběrna kovů  "vhodně" umístěná do Benátek. Výkup kovů přestal mezi tím tak lukrativní záležitostí a tak sběrna zmizela.
    Pozemek a stavby se staly předmětem prodeje, který se podařilo poměrně rychle domluvit a uskutečnit. Nyní nevyužitý pozemek si mezi sebou rozdělí společnost IMS - Drašnar (nástrojárna a  zpracování plastů), která již nějakou dobu hledá prostor pro své rozšíření a   společnost CZ LOKO, která již vlastní další pozemky na jih od pozemku cihelny a která zde realizuje svůj rozvojový program.  IMS - Drašnar získává pozemky a stavby až po nyní bouraný komín bývalé cihelny (včetně komína a budovy bývalé cihelny s pecí), CZ LOKO pak další pozemky  až ke svému současnému areálu.  Zatím není nijak řešen pozemek přilehlého bývalého dobývacího prostoru cihelny. Firma IMS Drašnar tak má před sebou nemalý úkol: realizovat demolici vysokého továrního komína a celé budovy cihelny. Byla sice snaha budovu cihelny využít, zachránit, ale po prohlídce objektu statikem bylo konstatováno, že vybouráním pece by se podstatně změnila statika budovy a využití objektu by bylo velmi, velmi drahé, přitom by vznikla řada omezení pro využití budovy. Demolice bude tedy podstatně levnější a umožní vyřešit celý získaný prostor efektivně právě dle potřeb rozvíjející se společnosti.  Zimní období je pro demolice velmi vhodně a tak můžeme nyní sledovat, jak rychle je komín cihelny odbouráván. Na komíně pracují dva komínáři, se kterými by jejich práci asi každý nevyměnil. Cihly z komína odhazují z výšky dolů, v okolí komína  postupně narůstá vrstva vybouraného materiálu. Ve výšce se každý necítí dobře a určitě tam pěkně fouká. Kolik z komína chybí můžeme sledovat na ubývajícím nápisu "Sběrna". Demolici zajišťuje firma Davida Skalického,  která vlastní také také zařízení na zpracování a drcení vybouraného stavebního materiálu, takže neskončí bez užitku na skládce. Objekt k demolici je však velký a demolicí komína tedy práce nekončí.  Na pozemku, který získala společnost CZ LOKO je demoličních prací mnohem méně, ale i tam se již začalo s likvidací bývalé váhy a  dalších  zařízení.
    Pozemky bývalé cihelny  odděluje od silnice (Semanínské ulice) železniční vlečka, která je stále využívána a může být pro rozvoj průmyslové zóny užitečná i v budoucnu. Její poloha však současně znamená poměrně velké šířkové omezení vozovky, která by si v průmyslové zóně zasloužila větší šířku umožňující bezkolizní míjení nákladních vozidel. Jenže není kam se rozšířit. S vlečkou se hnout nedá a na druhé straně je silnice těsně kolem plotu areálu CZ LOKO.  Jediným ovšem asi nerealizovatelným řešením by tedy byla integrace vlečky s občasným provozem do tělesa silnice, což však vzhledem ke dvěma  různým majitelům  není možné. Průjezd velkých vozidel směrem k Národnímu domu a kolem Javorky není ale aní žádoucí, protože by přivedl nákladní dopravu do míst, kde si ji  nepřejeme a odkud ji vyháníme.  Díky rekonstrukcí silnice v tzv. tunelech musí nákladní vozy využívat tuto trasu přes průmyslovou oblast přímo vedoucí na I/14.
    Z panoramatu města tedy definitivně zmizela bývalá českotřebovská cihelna, která dříve patřila pod Východočeské cihelny n. p.  Hrochův Týnec. Malých cihelen v České Třebové však bývalo více, např. Plašilova  cihelna za na Trubech, v Hliníkách, nebo cihelna v prostoru za tzv. tunely.
    Připomeňme si stručně osud této poslední  mizející cihelny za areálem železničních dílen:  Již v dřívějších dobách bylo o svazích směřujících ke Kozlovskému lesu známo, že obsahují kvalitní keramickou hlínu. V roce 1928 se zde Akciová společnost cihelen rozhodla postavit cihelnu. Počáteční kapacita závodu byla 2,5 mil. cihelných jednotek ročně, vyráběla se široká paleta výrobků. V průběhu okupace byl závod uzavřen a k novému otevření došlo opět roku 1946. Po znárodnění přešel závod pod n. p. Hodonínské cihelny, od roku 1950 je součástí n. p. Východočeské cihelny s podnikovým ředitelstvím v Hrochově Týnci. V roce 1968 došlo k zahájení rekonstrukce závodu — k přestavění lisovny a pece, byla zavedena mechanizovaná vyvážka a navážka. V roce 1972 byla dokončena panelárna na keramickou prefabrikaci s kapacitou 7500 m3 za rok. Původní kapacita závodu se rekonstrukcí zvýšila čtyřikrát. Sortiment cihelny je rozdělen mezi klasický zdicí materiál (bloky CDK) a tvarovky BK pro potřeby panelárny. Perspektiva závodu spočívala v rozšíření keramické prefabrikace. Cihelna byla v provozu do roku 1989, potom je další její osud spojen s firmou Jevisport, která zde provozovala tamní panelárnu..
    Fotografie bourání komína s nápisem SBĚRNA z 5. února 2016
    		•