Příloha Českotřebovského deníku   

                                                Z historie školní budovy v Nádražní ulici II. 

 

Z dochovaných dobových fotografií a především z pramenů odboru výstavby MÚ vyplývá, že od doby předání novostavby chlapecké školy v Nádražní ulici veřejnosti dne 17. září 1896 zde nebyly po několik dalších let prováděny podstatné stavební úpravy.
Během času  však nová školní budova svou kapacitou potřebám ústavu přestávala vyhovovat a bylo zapotřebí dalších místností. Proto se obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 12. června 1907 usneslo schválit záměr umístění poboček chlapecké a dívčí školy v navrhované přístavbě jihovýchodního křídla školy v Nádražní ulici. Přístavbou se mělo získat celkem šest tříd, polovinou pro školu dívčí a chlapeckou. Dne 15. června 1907 městská rada společně s místní školní radou vyhlásila offertní řízení na výše uvedenou přístavbu. Přihlásily se tři zdejší firmy - stavitel František Plašil a zedničtí mistři František Horák a František Císař. Dne 23. června t. r. byla vybrána  nabídka stavitele Plašila s prosbou „by do malty ku zdění jakož i k omítkám mohl použíti písku polovinou říčního a polovinou Třebovického“.  Náklady na přístavbu činily celkem 39.660,16 K. Od této položky bylo odečteno 109,52 K za opětovně upotřebený starý materiál (např. staré šalování střechy použité k podbití stropů).
Během přestavby, kdy došlo na 3 - 4 dny ke snesení části střechy budovy, obrátila se obec z obavy před jejím promočením při případných deštích k přednostovi zdejší železniční stanice se žádostí o zapůjčení tří kusů nepromokavých vagonových plachet.
Přístavba byla zdárně provedena a její rozsah byl patrný na starých pohlednicích podle barevně odlišné venkovní fasády původní a nové části budovy.
V roce 1909 provedla českotřebovská firma Gustav Štangler, závod malířský a lakýrnický, některé úpravy uvnitř školní budovy, jako např. vymalování zrušené učebny, rekonstruované na byt pro školníka, opravy maleb ve třídách, místnosti pro ředitele a zhotovení popisných tabulek na dveře.
Následující léta I.světové války poněkud změnila charakter budovy. Ta byla využita k ubytování vojska.  Denně se do školy ze starého nádraží dovážely nádražním „stolákem“ taženým dvěma páry koní zásoby potravin. V době před koncem války byla v průjezdu budovy do Riegrovy ulice zřízena obecní vyvařovna polévky, jejíž vedení bylo svěřeno slečně Františce Honlové. Denně se zde objevilo až na tři sta strávníků. Další vyvařovna americké mise pro děti vznikla po skončení války ve školní tělocvičně.
Válečná léta si vyžádala i oběti z řad zdejšího učitelského sboru. Byli to padlí učitelé legionář Jaroslav Hýbl a Antonín Šonka. Jejich památku nám dodnes připomínají dvě pamětní desky ve vstupním prostoru školy. Autorem prvé z nich je českotřebovský akademický sochař František Formánek. V minulých letech, kdy legionářská tématika byla potlačována, byly desky skryty pod nástěnnými tabulemi s tehdy „aktuální“ výzdobou.
V roce 1921 se školní dvůr dočkal nové ohradní zdi a škola získala potřebné dřevníky. Vše realizovala stavební firma Rössler & Kudlík. V roce 1933 proběhla oprava fasády školní budovy. K uskutečnění tohoto záměru byly vyzvány místní stavební firmy Plašil, Faifr, Holeček, Rössler & Kudlík, Duchoslav a Šimek. Většina z nich nabídku odmítla a zakázka zůstala přidělena již vzpomenuté firmě Rössler & Kudlík. V roce 1935 ve škole proběhly tzv. „prázdninové opravy“, spočívající ve zřízení školní kuchyně ze dvou místností po pravé straně průjezdu do tehdejší Žižkovy ulice. Ze suterénní místnosti na levé straně průjezdu měl být zřízen přepážkou sklep pro školníka a odděleně spižírna pro kuchyni.
V období druhé světové války využívala školní budovu v Nádražní ulici podle pamětníků německá armáda k vojenským účelům. V květnu roku 1945 se v budově školy nacházelo sídlo revoluční gardy a českotřebovského strážního praporu.
Další rozsáhlé stavební práce ve škole se uskutečnily v roce 1948, kdy zde stavitel Jan Duchoslav provedl instalaci „ústředního topení parou o nízkém tlaku pozůstávající ze dvou litinových parních kotlů pro výrobu páry pro topení koksem“, jak se lze dočíst v rozpočtu ze dne 30. dubna t. r., uloženém v archivu odboru výstavby MÚ. Stejná firma provedla instalatérské práce spojené s vybudováním nových splachovacích klosetů, umývadel v učebnách, v ředitelně a záchodových předsíních, položení nových parketových a terasových podlah ve všech školních místnostech a chodbách. V září 1949 byl ve školní budově zřízen internát tehdejší Vyšší průmyslové školy železniční.
Od roku 1952 po příchodu vojenské posádky do našeho města, před výstavbou nových kasáren v Borku, bylo ve školní budově ubytováni příslušníci armády. Dodnes si někteří naši spoluobčané pamatují, jak na ně, tehdejší žáky mateřské školy v protější budově bývalé Občanské záložny, vojáci z oken školy mávali. Ubytovaní vojáci zde měli i svého čtyřnohého společníka - nalezence, černého chundelatého psa, jemuž dali nové jméno ti z nich, kterým se vojenská služba chýlila ke konci. Říkali mu „Zapár“. I děti zdejších důstojníků se s ním záhy spřátelily. Po jeho smrti se Zapárovi dostalo oficiálního pohřbu se všemi vojenskými poctami včetně čestné salvy. Pochován byl u plotu školní zahrady v Pražského ulici, kde měl hrob s dřevěným křížem.
V roce 1956 bylo v budově školy sídlo Posádkové správy 41 Česká Třebová. V témže roce proběhlo navrácení objektu vojenskou správou tehdejšímu MěstNV. Poté, po odchodu vojska, sloužila školní budova po nedlouhý čas pekařskému učilišti s internátem.
Na konci 60. let minulého století doznal značných změn také školní dvůr. Postupně byly odstraněny tři chalupy stojící v těsném sousedství školy, a sice chalupa Treterova čp. 372 a další dvě v majetku sklenáře Mehla  a rodiny Fialovy čp. 357 a 358. Na uvolněném pozemku vzniklo školní hřiště, později s asfaltovým povrchem. Současně byl zazděn východ na hřiště z hlavní chodby přízemí.
Velkou událostí v dějinách školy byla plynofikace. Možnost moderního vytápění umožnila vyřadit ze tříd kdysi nezbytná vysoká železná kamna na pevná paliva.
Počátkem 70. let 20. století proběhla generální oprava školní budovy, kdy došlo k výměně oken, obnově venkovní fasády a proběhla i celá  řada vnitřních úprav.
Tvářnost školy podstatně změnila rekonstrukce, provedená v roce 2005, kdy došlo k demolici dosavadní školní jídelny a dvou přístavků sloužících jako dílna a sklad školníka ve dvoře a na uvolněném prostranství vznikla jídelna nová, z větší části zabudovaná do bývalých sklepních prostor. Stávající hřiště ustoupilo výstavbě nové moderní tělocvičny, plně vyhovující potřebám obou školních budov (hlavní budovy v Nádražní ulici i další školní budovy v Komenského ulici) a po propojení obou přístaveb s původní částí budovy se škola dočkala i nových oken, zateplení a fasády ladící - oproti minulé kasárenské šedi - s architektonickým pojetím objektu.
Martin Šebela
 
Literatura a prameny:
K. Kubišta (red.), Toulky minulostí Českotřebovska I, II, Česká Třebová 2000, 2001
Kulturní zpravodaj , Zvláštní vydání ke 100. výročí založení měšťanské školy, Česká Třebová, 5, 1974
B. Štangler, Bejvávalo, strojopis, 1978, archiv autora
Památní kniha pro město: Česká Třebová. 1844, Městské muzeum Česká Třebová, inv. č. CT/1292
Archiv odboru výstavby MÚ Česká Třebová, Protokol ze dne 12. 11. 1889 ohledně pronájmu místností v čp. 16 ke školním účelům (složka čp. 16)
Archiv odboru výstavby MÚ Česká Třebová (složka čp. 200)