|
-
Vzpomínka na českotřebovské Židy z rodinného
tábora terezínských vězňů v koncentračním táboře Osvětim
-
V dnešním článku bych chtěl vzpomenout na českotřebovské
židovské občany, kteří žili (byli vězněni) v době holocaustu v
rodinném táboře terezínských vězňů v koncentračním táboře
Osvětim. Letos si připomínáme 80 let od likvidace tohoto
rodinného tábora, která byla zakončena největší hromadnou
vraždou československých občanů v době druhé světové války.
-
-
Od 6. září 1943 do 18. května 1944 odjížděly transporty Židů z
koncentračního tábora Terezín do koncentračního a
vyhlazovacího tábora Auschwitz Osvětim v Polsku, které už
nebyly vyhlášeny jako dosud za východní transporty, nýbrž za
transporty Arbeitseinsatztransporte, tedy za transporty k
pracovnímu nasazení. Osud vězňů těchto transportů v Osvětimi
se podstatně lišil od dosavadních transportů. Při příjezdu
vězni neprošli selekcí, nikdo nebyl poslán do plynu a neměli
vyholené hlavy jako ostatní vězni. Všichni muži, ženy a děti
byli umístěni v pobočném táboře Osvětim Birkenau v úseku BIIb,
kde vznikl rodinný tábor terezínských vězňů. Jednalo se o
17517 převážně českých vězňů, ubytovaných ve třiceti dvou
dřevěných rodinných barácích. V šesti barácích byly umývárny a
latríny a ve dvou byly kuchyně. Rodiny zde sice nežily
pohromadě, nýbrž v blocích. Muži v mužských blocích (sudá
popisná čísla), ženy v ženských blocích (lichá popisná čísla).
Setkávat se mohli pouze přes den. I toto uspořádání bylo
privilegiem, neboť jinak s výjimkou cikánského tábora žili v
Osvětimi muži i ženy ve zvláštních táborových úsecích
oddělených ostnatým drátem. V rodinném táboře vězni požívali
ještě dalších privilegií. Brzy byl zřízen dětský blok, děti
dostávaly vlastní, poněkud lepší dětskou stravu, byla tam
tkalcovna, krejčovská dílna, velké skladiště šatů, stavěla se
 táborová
silnice a kopaly se odvodňovací kanály. Účelem bylo to, aby
tábor mohl posloužit jako důkaz, jak žijí a pracují Židé
přesídlení na východ a jak je postaráno o jejich rodiny,
zvláště o jejich děti. Paradoxem ale je, že tábor k tomuto
účelu nikdy neposloužil. V této komunitě také žily dvě
českotřebovské rodiny. Rodina Friedova (otec Ota Fried, matka
Irma Friedová a syn Jiří Fried), kteří do tábora přijeli v
září 1942 a rodina Fischerova (matka Emílie Fischerová -
manželka v té době již popraveného českotřebovského
železničního zaměstnance Arnolda Fischera, dcera Věra
Fischerová a dvojčata Jiří a Josef), kteří do tábora přijeli v
květnu 1944.
-
Cenu privilegií poskytnutých těmto vězňům v rodinném táboře
lze poměřit jednoduchou skutečností. Jejich přirozená úmrtnost
nebyla menší, naopak o něco vyšší než celková úmrtnost
osvětimského táborového komplexu. V průběhu šesti měsíců po
jejich příjezdu zemřel v důsledku působení táborových podmínek
bezmála každý třetí. Toto přirozené vymírání bylo však ještě
radikálně urychleno. V noci z 8. na 9. března, kdy byli
zavražděni plynem ti z příslušníků zářijových transportů,
kteří ještě žili. Vypraveni byli údajně do Heydebrecku na
práci, ale ve skutečnosti jejich cesta vedla do plynových
komor. Aby dodali tomuto transportu věrohodnost, nezařadili do
něho nemocné a lidi ležící v nemocničním bloku. V zájmu
nerušené likvidace 3 792 židovských vězňů uchránili sedmdesát,
či osmdesát vězňů, z nichž se konce války dožilo pokud bylo
možno zjistit pouhých 38. Mezi těmi terezínskými vězni, kteří
byli zplynováni 8. března 1944, bylo nejméně 3 700 českých
Židů, včetně rodiny Friedovy z České Třebové.
-
 Tragédie
pokračovala i o několik měsíců později. Dne 2. července 1944
bylo rozhodnuto o kompletní likvidaci rodinného tábora. Teprve
v této době došlo k selekci, kterou prováděl táborový lékař
Dr. Mengele. Vybraní, práceschopní Židé byli převezeni do
jiných táborů. V mnoha případech tím ale došlo k rozdělení
rodin, protože mohli odjet pouze mladí a silní vězni. Asi 600
práce schopných matek nechtělo opustit své děti a dobrovolně s
nimi zůstaly v Osvětimi. Také Emílie Fischerová z České
Třebové odmítla odjet pracovat a zůstala se svou desetiletou
dcerou Věrou a svými osmiletými syny, dvojčaty Jiřím a Josefem
v Osvětimi. Konečná fáze likvidace tábora začala v noci z 10.
na 11. července, kdy bylo odvezeno do plynových komor dalších
asi 3 000 žen a dětí. V noci z 11. na 12. července zahynulo v
plynových komorách zbývajících 3 500 vězňů, mezi kterými byly
také Emílie a Věra Fischerovy. Dvojčata Jiřího a Josefa si
vybral doktor Mengele na své zvrácené pokusy. Oba válku
přežili.
-
Likvidace terezínského rodinného tábora v noci z 8. na 9.
března a z 10. na 12. července 1944 představuje největší
hromadné vraždy československých občanů v době druhé světové
války. Přestože se bezesporu jedná o největší masakr
československých občanů za druhé světové války, kdy zanikly
celé rodiny, byly tyto události za minulého režimu opomíjeny.
Snad proto si dnes jen stěží nacházejí cestu do obecného
povědomí i do učebnic dějepisu.
-
Vladimír Hampl ml.
-
Facebook - Válečná historie České Třebové
-
| |