-
60
let od úmrtí Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964), akademického
malíře, štukatéra a vynálezce
-
 Narodil
se jako jediné dítě manželům Františce a Janovi Formánkovým v České
Třebové. Rodná chalupa čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E.
Beneše. Po svém otci, domácím tkalci zdědil skromnost, poctivost a
hlavně šikovné ruce. S kapesním nožíkem dokázal vyrobit model
tkalcovského stavu, plachetnici, loutkové divadélko s vyřezávanými
loutkami, betlém, nebo housle, na kterých se sám učil hrát. S ukončením
měšťanské školy odešel na radu oblíbeného učitele kreslení a modelování
Jana Vokála v šestnácti letech do Prahy. Když nebyl přijat na UMPRUM,
nastoupil do učení k Jindřichu Říhovi, aby se vyučil sochařem a
štukatérem. Přitom navštěvoval přípravné večerní kurzy na smíchovské
Průmyslové škole pokračovací a na UMPRUM. Po vyučení se konečně na
UMPRUM dostal. A nezůstalo jen u tohoto studia. Podařilo se mu ještě
vystudovat Akademii výtvarných umění v ateliéru Jana Štursy. Stejný
ateliér navštěvoval společně s českotřebovským budoucím sochařem Vilémem
Brázdou a litomyšlským Emilem Kubíčkem. Mezi dalšími spolužáky byl např.
František Muzika, či Vincenc Makovský. Na svá pražská studia si převážně
vydělával štukatérskou a dekoratérskou prací pro různé stavitele a
keramické závody. Po studiích (1924) se vrátil do rodného města, aby
pomáhal starým a nemocným rodičům. V České Třebové je pověřován bohužel
jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné
předměty, pamětní desky rodáků, plakety, portréty známých
českotřebovských občanů a jejich dětí, plastiky na fasádách některých
domů, betlémy, nebo portál na dnešní VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. V našem
městě se také krátce věnoval pedagogické činnosti. Ve školním roce 1924
až 1925 vyučoval kreslení na místní reálce. V letech 1936 až 1938 byl
učitelem kreslení a deskriptivní geometrie na Pokračovací živnostenské
škole. Velice rád cestoval a od studentských let se také zajímal o
konstrukce letadel, hlavně helikoptér. V listopadu 1928 provedl úspěšný
veřejný let s modelem aerohelikoptéry na louce v Benátkách. Za účasti
novinářů byl vzlet nafilmován Elekta – journalem. O jeho model vrtulníku
se zajímali i odborníci z tehdejšího Vojenského leteckého ústavu.
Problémem letadla s kolmým vzletem a přistáním se zabývali američtí
technici vybaveni nejmodernější technikou na světě několik desetiletí.
František Formánek se tomuto problému věnoval o padesát let dříve
v českotřebovských podmínkách …. Všechny své plány a patenty , včetně
několika modelů helikoptér odkázal Národnímu technickému muzeu.
Uměleckou pozůstalost zase Městskému muzeu v České Třebové. Zemřel
nečekaně na zápal plic. Rozloučení s Mistrem Formánkem se konalo 10.
dubna na českotřebovském hřbitově a 14. dubna v pardubickém krematoriu.
Jeho popel je uložen na českotřebovském hřbitově.
-
-
115 let od
narození Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987), textilního výtvarníka,
malíře a ilustrátora
-
 Narodil
se v Ostravě – Hrušově. Od dětství velice rád kreslil a maloval. Protože
na umělecká studia z důvodu peněz nebylo ani pomyšlení, dal se na cestu
průmyslového výtvarníka. K této profesi se dostal přes studia na Státní
odborné škole textilní ve Frýdku, praxi v textilní továrně fy Lemberger
v Místku a soukromá studia. Již jako ženatý, po konkurzu v roce 1938
nastoupil do textilního ateliéru firmy Hermann Pollack a synové na
Parníku. Manželům Fuskovým byl přidělen byt, který se nacházel ve „
Velkém domě“ za řekou Třebovkou. V té době dům obývali většinou němečtí
úředníci. Rok 1939 přinesl okupaci našeho státu a omezení textilní
výroby, která musela ustoupit válečné výrobě. Zastavena byla i práce
ateliéru a technického oddělení v parnické textilce. Zaměstnanci byli
přeřazeni na válečnou výrobu k fy Detag. A s nimi i Otto Fusek. Konec
druhé světové války (1945) přinesl znovuobnovení textilní výroby.
Zásluhou pana Fuska se obnovil i exportní vzorkový ateliér, kde postupně
vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů.
- Volný čas věnoval výtvarnému
umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Těžištěm jeho
výtvarného zájmu byla především krajina. Náměty ke svým obrazům čerpal
nejen doma (Českotřebovsko, Ostravsko, Beskydy …), ale i ze služebních a
soukromých cest do zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie,
Holandsko, Belgie, NDR, NSR, Jugoslávie, Rakousko). Je i autorem
několika portrétů, přírodních detailů, městských panoramat i
jednotlivých architektur, exteriérů a interiérů průmyslových objektů a
staveb hlavně na Ostravsku a Třinecku. Známý je také jeho akvarelový
seriál výstavby tovární teplárny v České Třebové. Na zakázku tvořil
grafická čestná uznání, pamětní listy a ilustrace pro kalendáře, drobné
knížky a závodní časopisy. Otto Fusek se neustále vzdělával. Soukromě
studoval při zaměstnání u prof. J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového
výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto
navštěvoval v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli
profesoři Kybal, Fišárek, Chalupecký, architekt Honzík aj. Byl činným
členem v sekcích „průmyslový výtvarník“ a „umělecko - průmyslový
výtvarník“. Jako malíř a grafik byl evidován v pobočce SČVU Pardubice a
u ČFVU v Ostravě. Mnohokráte vystavoval v pardubickém Díle, obsáhlý
soubor obrazů z cest zase ve Východočeském divadle. Zúčastnil se
několika výtvarných salónů v Poličce a uměleckoprůmyslové výstavy
východočeských výtvarníků v Pardubicích se svými textilními návrhy.
V našem městě vystavoval v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH
n.p. Perla 02 v roce 1965.Byl zastoupen i na výstavě českotřebovských
výtvarníků v aule reálného gymnázia (1949). V České Třebové žil a byl
zaměstnán 32 let. V roce 1970 se coby důchodce vrátil zpět do rodného
kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, rodišti manželky. Dál maloval a
vystavoval. Poslední jeho výstavy se uskutečnily v roce 1985 a to ve
Frýdlantu nad Ostravicí (Památník F. Duši) a ve Frýdku – Místku (Okresní
vlastivědné muzeum). Ve Frýdku – Místku také zemřel.
-
-
Nedožitých 100
let Jaroslava HOLCE (21.4. 1924 – 11.7. 2005),
-
protifašistického odbojáře, bývalého aktivního lyžaře a kuželkáře
-
 Narodil
se v České Třebové v rodině zaměstnance ČSD. Po ukončení měšťanské školy
se vyučil strojním zámečníkem. První dva roky se učil u fy Hynek
Gottwald v Brandýse nad Orlicí. Třetí rok u fy Josef Štarman – továrna
na chladící zařízení, která sídlila v Bezděkově. Během války se zapojil
do mládežnického odbojového hnutí Mladý východ, kde působil od roku
1941. Když se vše prozradilo, mnoho jeho členů skončilo na popravišti.
Jaroslav sám po zatčení prošel vyšetřováním na pardubickém gestapu,
vězněním v Malé pevnosti Terezín a nakonec v koncentračním táboře
Buchenwald. Své vzpomínky na tato léta pomohl zpracovat do rozsáhlé
publikace Oběti předcházejí vítězství, k jejímuž vydání krátce před svou
smrtí velmi dopomohl.
- Prošel celou řadou
zaměstnání. Od roku 1946 pracoval na MNV v České Třebové, od roku 1953
byl pověřen vedením úřadovny na Parníku. V témže roce nastoupil na
referát tělesné výchovy a sportu při ONV, kde působil do roku 1954.
Následně byl zaměstnán v technické kanceláři českotřebovské Perly a
zastával zde i funkci vodohospodáře. Když v letech 1961 až 1964
vystudoval večerní průmyslovou školu – obor pozemní stavitelství, stal
se v Perle vedoucím stavební údržby. Do důchodu odešel v roce 1981.
- Svůj volný čas věnoval
sportu. Jeho láskou do vysokého věku zůstaly kuželky, ale mnoho
Třebováků si jej také pamatuje i jako parnického lyžaře a lyžařského
funkcionáře.V obou sportech dosáhl výborných výsledků. Získal celou řadu
ocenění. Ta poslední a nejdůležitější obdržel od VV ČSTV Za celoživotní
práci a výjimečný přínos pro rozvoj tělovýchovy a sportu a Cenu města
Kohout 2003.
-
Jan Skalický
-
-
Zaznamenali
jsme další dubnová výročí :
- 2. dubna 2024 tomu bude 10
roků, co zemřel bývalý předseda MěstNV Česká Třebová Josef Bárta.
-
|