Dne 21. dubna 2024 si připomínáme 100 let od narození odbojového pracovníka a českotřebovského sportovce Jaroslava Holce.

---

Ve firmě Josef Štarman se Jaroslav Holec seznámil s učněm třetího ročníku oboru strojní zámečník Vladimírem Kopeckým, který patřil mezi zakládající členy komunistické odbojové skupiny mladých, Mladý východ. Vladimíru Kopeckému se podařilo Jaroslava Holce přesvědčit pro vstup do této odbojové skupiny. Po důkladném prověření a získání doporučení od některého z dalších členů skupiny, byl vedoucím Filipem Žabou přijat a byl zapojen do buňky právě Vladimíra Kopeckého. Jaroslav Holec byl v organizaci zapojen jako kolportér časopisu Mladý východ proti Hitlerovi a příležitostných letáků. Závažnější byla spolupráce při výrobě a distribuci výbušnin, kterou ve skupině organizovali především Jaroslav Pácl a Vladimír Kopecký. Firma Josefa Štarmana se z výroby chladících strojů, zmrzlinových strojů, pivních pultů a řeznických boxů musela po okupaci přeorientovat na výrobu součástek pro německý zbrojní průmysl. Jejím zaměstnancům bylo ale sděleno, že vyrábí součásti do pneumatických kladiv. Zaměstnanci na protest proti této výrobě začali práci zdržovat a sabotovat. Nejčastěji se tak dělo ve večerních hodinách, když měla službu odpolední směna. Jedním ze způsobů sabotáže bylo zkratování venkovního vedení na elektrických sloupech. Zkrat způsobil přepálení pojistek v trafostanici. Oprava byla časově náročná, trvala někdy i tři hodiny. Tuto sabotáž se dařilo provádět i třikrát do týdne, čímž značně narušovali plnění termínů dodávek.

Dne 10. února 1943 byl zatčen vedoucí odbojové skupiny Mladý východ Filip Žaba, protože ho hledalo gestapo kvůli tomu, že uprchl z nucených prací v Mostě. Při domovní prohlídce domku v Kozlově kde bydlel, příslušníci gestapa našli mimo jiné seznamy členů odbojové skupiny Mladý východ s uvedením jmen instruktorů jednotlivých buněk. Tím byla vyzrazena celá organizace.

V sobotu večer 20. února 1943 přijeli do České Třebové gestapáci pod velením SS – Hauptscharführera Franze Banacha, který měl na pardubickém gestapu na starost potírání komunistického odboje a začala vlna zatýkání. Dne 22. února 1943 byli ve večerních hodinách zatčeni Karel a Marie Kopečtí. Na jejich syna Vladimíra si příslušníci gestapa počkali v uličce u domu, když se vracel z návštěvy kina, kde byl s Jaroslavem Holcem. Manželé Kopečtí byli ještě téhož večera propuštěni. Dle výpovědí přeživších bylo na Vladimíru Kopeckém již při jeho příchodu k ostatním zatčeným vidět, že si „prošel křtem nacistického pekla", měl rozbitý obličej a těžce usedal na židli. Následujícího dne ráno Marie Kopecká navštívila v práci Jaroslava Holce a snažila se zjistit něco o důvodu jejich zatčení. Jaroslavu Holcovi nezbylo nic jiného, než ji utěšovat a dávat ji falešnou naději, že Vladimíra určitě brzy propustí. Ještě téhož dne večer byli ale manželé Kopečtí zatčeni podruhé a tentokrát již propuštěni nebyli. Vladimír Kopecký a jeho otec Karel Kopecký byli později popraveni. Vladimír Kopecký jako jeden z instruktorů odbojové buňky a za výrobu a distribuci výbušnin, jeho otec za neoznámení jeho odbojové činnosti.

Pro Jaroslava Holce si gestapo přijelo 26. února 1943. Ještě tentýž den byl odvezen do vězení gestapa v Pardubicích. K prvnímu výslechu byl přiveden až za tři dny. Vyslýchal ho gestapák českého původu Alois Aschenbrenner. Asi 11. dubna 1943 byl převezen do hlavního sídla gestapa na Pankrác. Hned druhý den byl převezen do Malé pevnosti Terezín. Jaroslav Holec si svůj trest odpykával v koncentračním táboře Buchenwald, kam byl poslán z Terezína 24. ledna 1944. Do KT Buchenwald přijel 28. ledna 1944. Zde mu bylo přiděleno vězeňské číslo 29815. Jaroslav Holec se zde po příjezdu seznámil s prvními českotřebovskými zatčenými, Josefem Hladíkem, Ervínem Wacníkem a Zdeňkem Lomem, kteří mu dávali rady jak to v táboře chodí a co má dělat aby přežil. Všichni tři byli zatčeni během akce „Albrecht der Erste“, 1. září 1939 jako rukojmí, že bude v České Třebové během okupace klid. Dne 24. srpna 1944 při bombardování výrobních objektů a SS kasáren v těsné blízkosti tábora byl raněn střepinou z bomby do levé ruky, od té doby měl trvalé následky. Do konce života byl touto událostí poznamenán. Problém mu dělalo také houkání sirén, které mu připomínalo poplachy při náletech.

Konec války v Buchenwaldu nastal 11. dubna 1945, kdy koncentrační tábor osvobodila americká armáda. Po osvobození tábora žil ještě nějaký čas v dřívějším polském bloku číslo 22. To již jako svobodný člověk. Domů do České Třebové se vrátil 25. května 1945. Vzpomínky na tato léta zpracoval do svých vzpomínek, které po válce nechal rozmnožit a rozdal je svým kamarádům. Pan Josef Havel z Ústí nad Orlicí je později vydal ve své publikaci „Oběti předcházejí vítězství“, která vyšla krátce před smrtí Jaroslava Holce.

Jaroslav Holec pracoval od roku 1946 na MNV v České Třebové, od roku 1953 byl pověřen vedením úřadovny v Parníku. V témže roce nastoupil na referát tělesné výchovy a sportu při ONV, kde působil do roku 1954. Následně byl zaměstnán v technické kanceláři českotřebovské textilky Perla, kde také zastával funkci vodohospodáře. Když v letech 1961 až 1964 vystudoval večerní průmyslovou školu – obor pozemní stavitelství, stal se v Perle vedoucím stavební údržby. Do důchodu odešel v roce 1981. Svůj volný čas věnoval sportu. Jeho láskou do vysokého věku zůstaly kuželky, ale mnoho Třebováků si ho také pamatuje jako parnického lyžaře a lyžařského funkcionáře. V obou sportech dosáhl výborných výsledků. Za ně získal celou řadu ocenění. Jaroslav Holec zemřel 11. července 2005.

Vladimír Hampl ml. - Facebook: Válečná historie České Třebové