Několik
poznámek k životu umělce a vynálezce, od jehož úmrtí uplynulo v
dubnu 2024 právě 60 let
 Jméno
Františka Formánka - sochaře, štukatéra, vynálezce, léčitele,
spiritisty a Českotřebovana narozením a posléze i volbou – nebylo
dosud zejména v kruzích pamětníků a patriotů zapomenuto, ačkoliv
jeho nositel odešel už roku 1964. Není se co divit, vždyť tento
muž se rozhodně vymykal šedivému průměru. Jeho práce - ať
umělecké, ať uměleckořemeslné - dodnes zdobí řadu domácností nejen
v České Třebové, jeho ruka dotvořila nejednu fasádu. Jeho sny a
vize měly doslova a do písmene křídla.
František Josef Formánek přišel na svět jako jediné dítě Františky
a Jana Formánkových o Velikonocích 1. dubna 1888. Rodina,
jejímž hlavním zdrojem obživy bylo tkalcovství a malé
hospodářství, žila skromně v domku čp. 294 v českotřebovské čtvrti
Skalka. Školním žákem byl František patrně spíše průměrným,
vysvědčení na propuštěnou z měšťanské školy obsahuje totiž vesměs
dvojky. Zato byl – alespoň podle vlastních slov - zručný a tvořivý
už jako chlapec, v deseti letech prý vyrobil housle, ve dvanácti
pak model stavu, plachetnice a loutkové divadélko. Také prý už ve
škole dobře kreslil, takže učitel Jan Vokál mu měl doporučit
studium na pražské Uměleckoprůmyslové škole (UMPRUM).
Na přijímacích zkouškách roku 1902 ale neuspěl ani v malbě, ani v
modelování, takže se zařadil do skupiny nepřijatých. Začal se učit
štukatérem, a to u jistého pražského mistra Jindřicha Říhy,
zároveň navštěvoval večerní přípravné kurzy pro další přijímací
zkoušky na kýženou uměleckou školu (v letech 1902 - 1903 na
Smíchově, v období 1903 - 1904 přímo na UMPRUM). Jistě také díky
této přípravě je roku 1905 ke studiu skutečně přijat, a to do
ateliéru Stanislava Suchardy. Zde absolvuje první ročník, další
pak začal u Suchardova asistenta Josefa Drahoňovského, později
dochází ještě na „akt“ k Ladislavu Šalounovi. Studia si
financuje převážně sám, pracuje jako fasádní dekoratér a také
navrhuje rozmanité předměty pro keramické závody.
Začátkem října 1908 vstupuje František Formánek do tzv. „Kloučkárny“,
totiž dekorativní speciálky Celdy Kloučka na UMPRUM. Když roku
1911 speciálku absolvoval, mohl si konečně zřídit štukatérskou a
dekoratérskou živnost a postavit se tak na vlastní nohy.
Roku 1913 uskutečnil Formánek cestu po Německu. To už se ale
schylovalo k první světové válce. Náš František narukoval k 98.
pěšímu pluku do Vysokého Mýta a s ním záhy odchází na frontu.
Skutečné válečné vřavy ale mnoho neprožil, daří se mu kvůli
opravdovým i předstíraným zdravotním potížím prožívat toto
nebezpečné období v závětří rozličných nemocnic a lazaretů. Přízeň
lékařů si udržuje namnoze díky svým sochařským dovednostem,
modeluje totiž podobizny jejich i celých rodin, vytváří pro
personál i rozmanité drobné předměty. Od posledního frontového
nasazení v Itálii ho konečně osvobodí události 28. října 1918.
Prvního ledna 1919 se ještě přihlásil do československé armády,
narukoval ve Vysokém Mýtě, později pobyl v Duchcově, Moldavě i
jinde, aby v listopadu 1919 byl definitivně demobilizován.
 Po válce se Formánek se vrací do rodného města. Brzy ale, snad
přispěním Gustava Habrmana, odchází studovat na pražské akademii.
Na podzim 1920 začal navštěvovat sochařské lekce Jana Štursy.
V následujících třech školních rocích dělil svůj čas mezi práci
studijní a výdělečnou. Pro další školní rok se zapsal do oddělení
Otakara Španiela, ale sem docházel jen krátce. Otcova vážná nemoc
jej ještě roku 1923 přiměla k přerušení studií a návratu do České
Třebové. Když otec skutečně 1. dubna 1924 zemřel, stal se tento
návrat trvalým.
Ve dvacátých a třicátých letech vedl Formánek zřejmě dosti
poklidný život. V srpnu 1930 umírá matka Františka, od
té doby žil náš umělec v domku sám, osamělý se ale patrně necítil.
Byl velmi aktivní, jeho práce i zájmy mu zřejmě zprostředkovávaly
mnohé styky s lidmi, pěstoval řadu přátelských vztahů, dosti
bohatou korespondenci, a to s muži i ženami. Staral se o dům,
pokračoval v práci na helikoptéře, se kterou začal ještě v Praze,
a pracoval jako štukatér i sochař. Někdy ve třicátých letech, při
výletní cestě do Vysokého Mýta, utrpěl František vážný úraz
následkem ošklivé nehody na jízdním kole. V této souvislosti
prodělal operaci a následně se léčil několik týdnů v litomyšlské
nemocnici. Od užívání bicyklu ho tento zážitek ale neodradil,
v červnu roku 1949 si tak přivodil zranění další, které se ale
patrně obešlo bez hospitalizace.
V meziválečných dekádách působí náš umělec také krátce jako
učitel. Ve školním roce 1924/25 učí kreslení na
českotřebovské reálce, v letech 1936-1938 působí na
živnostenské škole, která existovala v rámci Habrmanovy školy
práce v České Třebové. V prosinci 1937 se vydává na další ze svých
velkých cest, tentokrát do Paříže, Londýna, Marseille a dokonce i
afrického Tunisu. Nejpozději v průběhu druhé světové války se
František začal zabývat také spiritismem a léčitelstvím.
Po únorových událostech roku 1948 se tento činorodý tvůrce stává
nežádoucím živnostníkem. Kdy přesně došlo k oficiálnímu zrušení
jeho živnosti, nevíme. Bezesporu se tak stalo do poloviny
padesátých let. Jisté je, že v následující době komunistického
režimu nebyla jeho materiální situace záviděníhodná. O výši
Formánkových skutečných příjmů v této době nevíme, starobní
důchod měl ale patrně nízký, protože mu byly přiznány příspěvky
na stravování. 5. dubna 1964 František Josef Formánek v České
Třebové zemřel. Zanechal po sobě opravdu rozsáhlé a také
rozmanité dílo. Jde především o práce štukatérské, sochařské,
případně uměleckořemeslné, v menší míře malířské. Zcela unikátní
jsou Formánkovy aktivity na poli aviatiky. Ačkoliv nakonec
nevedly ke kýženému výsledku - tedy zkonstruování funkčního
létajícího stroje schopného kolmého vzletu a přistání -
představují pozoruhodnou etapu v dějinách české aviatiky.
František Formánek byl nade vše pochybnosti svérázným člověkem,
který přes všechna protivenství dokázal celým svým životem
pronést svůj okřídlený sen. Tento přemýšlivý vynálezce, trpělivý
kutil, vyhledávaný dekoratér, oblíbený sochař, neúnavný léčitel
i spiritista v mnoha směrech daleko překročil hranice regionu.
Jednoznačně náleží k nejvýznamnějším českotřebovským osobnostem
nejen dvacátého století.
(Autorsky upravený text L.Kesselgruberové a L. Duškové z
katalogu Leťte, křídla. Osobnost, život i dílo umělce a
vynálezce Františka Formánka, Česká Třebová 2008.)
Článek o
vernisáži této výstavy, na které hrál také Velký
swingový orchestr, vystoupil historik aviatiky
Pavel Sviták, redaktor časopisu Letectví a kosmonautika
s mnoha obrázky
najdete ZDE
 
Nejen o svém dětství píše Formánek ve vlastních
strojopisných vzpomínkách
Ke školním létům tady poznamenává, že žákem
byl dobrým, ne však výborným, ale “sedět jsem nezůstal v
žádné třídě” (str. 4). Už jako dítě měl projevovat
sklony ke kutilství (vyrobil prý model stavu,
plachetnice ba i divadélko), ve škole dobře kreslil,
takže učitel Jan Vokál doporučil studium na UMPRUM
(tehdy střední škola). Na přijímacích zkouškách (1902)
ale neuspěl ani na malbu, ani na modelování, a tak
konstatuje, že : “ 15 zklamaných šlo pěkně zas dom” ( s.
10). Začal se tedy učit štukatérem, a to u pražského
mistra Říhy (na něj si dosti stěžuje), zároveň
navštěvuje večerní přípravné kursy pro další přijímací
zkoušky na uměleckou školu. Roku 1904 je skutečně přijat
, a to do ateliéru Stanislava Suchardy . Zde absolvuje
1. ročník, další započal u Suchardova asistenta Josefa Drahoňovského, později dochází na “akt” k Ladislavu
Šalounovi. R. 1908 školu zakončuje. Na svá studia je
Formánek nucen vydělávat vlastní prací, proto navrhuje
rozličné dekorativní i užitkové předměty pro různé
keramické závody , zejména kalamáře, vázy apod.
 V letních prázdninách si dopřál delší cestu (cestuje
rád a ne naposled), projel Jugoslávií až po Terst.
Začátkem října 1908 vstupuje do tzv. “Kloučkárny”,
totiž ornamentální a dekorativní speciálky Celdy
Kloučka na UMPRUM (k práci tohoto typu má výborné
předpoklady díky štukatérské průpravě). Nadále pracuje
příležitostně pro výdělek, a to i jako štukatér (pro
rozličné stavitele navrhuje ornamentální výzdobu
činžovních domů, přímo pro Kloučka měl pracovat na
dekoraci fasády kláštera křižovníků v Praze (u Karlova
mostu). Pan profesor si ho měl vybrat, cituji:
“poněvadž jsem byl nejschopnější” (s. 62). Roku 1911
absolvoval speciálku a začal se touto prací živit.
Podle Pamětí se podílel na výzdobě řady
architektonických realizací: obecné a měšťanské školy
v Uherském Hradišti, školy v Nové Pace (blíže
neurčené), spořitelny v Hlinsku a dalších. Pracuje pro
různé architekty (a často si posteskne, že jej vesměs
špatně a pozdě platí).Ve vlastním ateliéru v Náplavní
ulici v Praze se navíc už v této době zabývá i
konstrukcí helikoptéry s kolmým vzletem a jakýmsi
plachtovým letadlem s mávavými křídly (jeho model se
patrně nalézá v depozitáři našeho muzea). R. 1913
uskutečnil další náročnější cestu, tentokrát po
Německu. Vypuknutí 1. sv. války pro Formánka znamená
nástup k vysokomýtskému 96. pěšímu pluku a cestu na
frontu . Mnoho desítek stran Pamětí následně věnuje
expresivnímu líčení zážitků z fronty, píše o tom, jak
onemocněl svrabem a léčil se. V rozličných
souvislostech - většinou právě v obdobích své “léčby”
(často předstíraných nemocí) se náš umělec dostává k
sochařské práci a díky svým dovednostem získává přízeň
lékařů, vojenských velitelů i úředníků. Vytváří totiž
portréty jejich i celých rodin - ať v reliéfu, ať v
plnoplastické bustě, dále i rozličné dekorativní
předměty, nebo i návrhy odznaků . Díky tomu se mu daří
- občas s jistým rizikem - unikat frontovému nasazení
. Posléze je uznán schopným, jeho odjezd na italskou
Piavu je ale definitivně zažehnán událostmi 28. 10.
1918. Roku 1919 ještě narukoval k 30. pěšímu pluku
jako voják československé armády; pobyl několik měsíců
v Košicích, aby v listopadu 1919 byl definitivně
demobilizován.
Formánek se vrací do rodného města. Zde - alespoň
podle Pamětí jej Gustav Habrman přesvědčí ke studiu na
pražské akademii, což mu měl “zařídit” soudobý
významný uměnovědec V. V. Štech. Na podzim 1920 začal
tedy Formánek skutečně navštěvovat sochařské lekce
Jana Štursy. Zde prožil dva školní roky (vedle studia
pracuje pro svou obživu v různých návrzích pro
stavebního radu Sakaře , stavitele Kořínka i jiné).
Třetí rok se zapsal do oddělení O. Španiela, ale sem
dochází jen krátce, otcova vážná nemoc jej přiměje
roku 1923 k trvalému návratu do České Třebové.
Formánkovi je 36 let, vede poklidný život v domku se
svou matkou. Dům udržuje , dále se věnuje práci na
helikoptéře (ta mimo- chodem někdy počátkem roku 1929
skutečně vzlétla) a - jak sám píše - dělá i “do
kumštu”, patrně spíše příležitostně získává zakázky na
výzdobu některých staveb , vytváří keramické práce
více dekorativní, ale i portrétní medailony , vázy a
funerální předměty (smuteční vázy, reliéfy atd.).
Portrétoval i rodinu kapelníka Malečka (znali se z
válečného Mostaru), ti jej navštívili a při společném
výletě do Vy- sokého Mýta utrpěl Formánek pád na kole.
Dosti se potloukl, poranil si obličej a nos. Po
operaci strávil 6 týdnů v nemocnici .(událost není
datovaná, stala se ale ve 30. letech).
Ve třicátých letech učí krátce na českotřebovské
reálce kreslení, ale pro neshody a snížení platu
odchází a věnuje se dále vynálezectví a “kumštu”. V
prosinci roku 1937 se vydává na další velkou cestu,
tentokrát do Paříže, Marseille a dál do Tunisu. Líčení
zážitků věnuje opět mnoho pozornosti a tímto bezesporu
mimořádným zážitkem končí i své Paměti. Měly - li
takto končit, či zůstaly -li nedopsány, těžko říct,
absence jakéhokoliv závěru spíše nahrává druhé
možnosti.
Jak prožíval František Formánek zbývající léta svého
života ,se od něj samého už nedozvíme. Jisté je, že je
trávil v rodném městě v relativním klidu, bez vlastní
rodiny, ne však v odloučenosti od lidí. Když 5. 4.
1964 zemřel, odešel svérázný a pozoruhodný člověk,
přemýšlivý vynálezce, trpělivý kutil , sochař, jehož
ruka zafixovala podoby mnohých současníků a podílela
se - byť drobně - na utváření vzhledu našeho města.
Nakonec
slíbená klasifikace Formánkovy výtvarné práce. Rozpadá
se do řady žánrů, náleží sem:
 A/ Práce na výzdobě fasád - k tomu ho předurčovala
průprava štukatéra i zkušenosti z ateliéru Celdy
Kloučka, pokud lez vůbec usuzovat z přístupných
nákresů, byl zručným tvůrcem florálních i
geometrických ornamentů, které umísťoval na fasády
dosti střídmě. Slohově byl poznamenán secesí.
B/ Práce kreslířské - můžeme je poznat jen ze školních
studií aktů i portrétů. Jeho tahy jsou pevné a jisté,
celky sochařsky cítěných, velmi plastických objemů,
tváře živé, dobře individualizované
C/ Tvorba sochařská - Formánek je tvůrcem plastik,
díla téměř důsledně modeluje, tedy buduje z vnitřku
navenek, vytváří více žánrů a typů
1) plnoplastické,
tedy trojrozměrné portrétní busty zjednodušených rysů,
jak hlína vyžaduje, zájem přitom upírá k zvláštnostem
tváří a jejich výrazu, nepřikrášluje
2) drobné figurky - zvířat (chrt- školní práce, dosti
vydařená, lev zřejmě pro pomník), aktů - proporčně
slušně zvládnutých, hutných a jadrných, těla
neklidného povrchu, některé prozrazují vliv J. Štursy,
jiné S. Suchardy
3) návrhy monumentálních objektů - pomníků, náhrobků,
vyznačují se značnou dávkou patosu, reliéfní portrétní
medailony - vznikají vesměs na objednávku, je pro ně
charakteristický čistý obrys, jemná odstupňovanost
objemů, ukázněnost a citová umírněnost, vidíme v nich
portrétní realismus ,ale zřejmě i kapku idealizace
4) plakety - práce figurální i jiné, prozrazují smysl
pro dekorativismus, občas i sklony k sentimentu,
jistou míru robustnosti (matka s dítětem, ženské či
dětské postavy atd.)
5) předměty z okruhu uměleckého řemesla či užitého
umění. Formánek prokazatelné tvoří svícny a stojany k
lampám, kalamáře i dózy , vázy dekorativní i náhrobní
a snad i další předměty, které mu jednak zajišťovaly
obživu při pražských studiích, jednak hojně vznikaly v
průběhu jeho českotřebovské éry
Tolik pro tuto chvíli a toto shromáždění. Kontury
lidské, vynálezecké a zejména umělecké stránky
Formánkovy osobnosti zde mohly být jen nastíněny.
Jejich zpřesnění by si vyžadovalo další bádání, které
je však prozatím hudbou budoucnosti.
Ludmila Kesselgruberová -
(Autorsky upravený text přednášky proslovené na setkání
Muzejního spolku 24. 4. 2003)
|