Příloha Českotřebovského deníku   

                                               Paměť národa Východní Čechy vystavuje na náměstí 

 

Tichá hrdinství – příběhy odvahy, ze kterých mrazí!
Aktuálně můžete na českotřebovském Starém náměstí navštívit výstavu připravenou v Institutu Paměti národa Pardubice. Jmenuje se Pětriletka běsů a je v souladu s projektem Tichá hrdinství. 
Česká Třebová je jednou ze zastávek této putovní výstavy, v úterý byla vernisáž  kde byly předány alespoň základní informace.
„Je důležité nezapomenout naši historii včetně temných částí dějin. Neměli bychom přestat mluvit právě o běsech, které se děly, měli bychom se z toho pučit a neustále připomínat, jak důležitá byla a je odvaha, morální síla a lidskost," uvedla při vernisáži místostarostka Zuzana Nejedlá, která výstavu otevřela společně s jejím dokumentaristou Miroslavem Tyčem. 
 
Instalace výstavy v České Třebové chvályhodný čin, neboť přibližuje osudy lidí, kteří ve svém životě z minulého režimu rozhodně neprofitovali ani mu nesloužili. 
Významné také je že na jednom z výstavních panelů je připomenut alespoň z části osud Miroslava Šlechty, který prožil své mládí v České Třebové. Jeho osud jsme v Českotřebovském deníku připomínali již dříve. Byl to člověk, který trpěl na svoje náboženské přesvědčení, stejně jako jeho bratr Zbyněk. Považuji za chybu, že na výstavním panelu není uvedena žádná souvislost Miroslava Šlechty a jeho rodiny s Českou Třebovou.
Miroslav Šlechta se dožil přes všechny útrapy v komunistických žalářích (Jáchymov) požehnaného věku a předal své životní zkušenosti ve své vlastním nákladem vydané publikaci Vzpomínky.
Její digitální obsah věnoval autor také Českotřebovskému deníku a to jistě i proto, že popisuje významný dvacetiletý úsek z historie našeho města, a to právě z doby, která v oficiální kronice města není popsána. Zde musíme tak těžit právě ze vzpomínek pamětníků A máme štěstí, že Miroslav Šlechty jednak byl obdařen přesnou pamětí událostí i jmen a jednak i tím, že až do konce svého života zůstával aktivní na internetu a jeho vzpomínky jsou tak digitalizovány.
To je právě další na výstavě nepublikovaná část jeho života, kterou ale můžeme dokumentovat zde na stránkách Českotřebovského deníku a jistě by neměla ujít pozornosti městského muzea a kronikáře.
Jeho bratr Zbyněk Šlechta byl obdobného přesvědčení, zůstal Českotřebovákem do konce života, na sklonku života bydlel v Domě s pečovatelskou službou čp. 2100 a dožil se věku 88 let.
Hledal jsem ve vzpomínkách Miroslava Šlechty nějakou vzpomínku na bratra a našel jen malou připomínku, jak s bratrem pracovali po válce v tatínkově dílně na opravu pneumatik...
Konec války znamenal automobilový boom a s tím možnost rozvoje tatínkovy dílny na opravy pneumatik. Pracovali jsme u něho s bratrem Zbyňkem. Tatínek byl podnikavý. Aby se zvýšila výkonnost dílny,  rozšířil  plochu výrobních prostor a naplnil ji novými výkonnými stroji.  Mohli jsme se domnívat, že se stáváme zámožnými.
Celou válku jsme se dívali přes ulici  na rozestavěné a zakonzervované základy  vily, kterou majitel nestihl do války dostavět.  Když se naskytla možnost odkoupení, tatínek ten pozemek koupil. Měl v plánu základy dostavět, nastěhovat se do nového a celý starý dům ponechat jen pro podnikatelskou činnost. S bratrem jsme tatínka přesvědčili, že by v novostavbě měla být modlitebna. V přízemí by byla velká místnost pro shromažďování a v prvním patře byl by byt  pro naši rodinu. Tatínek nic nenamítal, takže jsme známému architektovi zadali požadavek na vypracování plánu stavby podle našich představ.  Plán se nám sice líbil, ale k jeho realizaci už nedošlo. Politické změny náš rozlet  trvale uzemnily. O nějaké zámožnosti jsme si mohli nechat zdát. Dokončení stavby se ujala až po  padesáti letech generace vnuků pro své potřeby. Později jsem se i jinde setkával s podobným fenoménem  -  výstavbou soukromé modlitebny....
Znovu připomínám výstavu Tichá hrdinství / Pětiletka běsů na Starém náměstí v sektoru před budovou radnice.
Stojí za zastavení a k zamyšlení nad osudy nejen Miroslava Šlechty ale i dalších osobností z našeho kraje.