ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

NA KVĚTEN  2024

40 let od úmrtí Karla ALIGERA (9.9. 1916 – 28.5. 1984), známého fotografa

I když se narodil v Ústí nad Orlicí a mladých let si užíval v Dlouhé Třebové, převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943 získal fotoateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské Perly, kde pracoval až do odchodu na zasloužený odpočinek. Zúčastnil se s úspěchem různých výstav doma i v zahraničí, jeho fotografie se také pravidelně objevovaly na stránkách Českotřebovského zpravodaje, v krajském deníku Pochodeň, okresních novinách Jiskra Orlicka, v týdeníku Květy, v závodním časopise Výzva a dalších tiskovinách. Za fotografie do publikace Česká Třebová 1278 – 1978 byl odměněn pamětním listem s medailí od MěstNV v České Třebové u příležitosti 700. výročí města. Velice si také vážil děkovného dopisu od paní Zuzany Švabinské za kozlovské motivy, které vytvořil v jubilejním roce Maxe Švabinského (1973).

Své odborné znalosti, které získal nejen na uměleckoprůmyslové škole, ale i vyučením v oboru a léty praxe si nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával mladým nadšencům fotografování. Několik let také působil jako vedoucí fotokroužku při ZK ROH Primona. Zemřel po delší nemoci, pochován je v rodinném hrobě na českotřebovském hřbitově. Dnes vedle něho odpočívá i jeho manželka. U příležitosti jeho nedožitých pětasedmdesátých narozenin vydalo Městské muzeum v České Třebové malou monografii s názvem Karel Aliger a jeho Česká Třebová.

100 let od narození prof. Vratislava Bělského

(5.5. 1924 – 26.4. 2003), významného hudebníka a hudebního pedagoga

Význačný cembalista, varhaník, hudební vědec a pedagog se narodil v České Třebové v rodině akademického malíře a středoškolského profesora Františka Bělského. Jeho rodným domem byla ředitelská vila reálného gymnázia. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a přitom se hudebně vzdělával na hudební škole v Pardubicích a soukromě ve Třebové u Františka Preislera mladšího (klavír). Během války byl totálně nasazen, a tak mohl studovat na brněnské konzervatoři až v roce 1945 (varhany u prof. Jos. Černického). V roce 1949 se oženil, manželka Vlasta studovala též varhany. Další vzdělání získal na JAMU u profesora Františka Michálka. Než nastoupil na dráhu profesora brněnské konzervatoře, nejprve se věnoval koncertní činnosti s komorními sólisty. Z této spolupráce také vznikla celá řada televizních a rozhlasových nahrávek. Potom učil na hudebních školách v Kuřimi u Brna a ve Šlapanicích. Byl nejen praktickým hudebníkem, ale věnoval se i studiu historie a teorie hudby. Objevil a z rukopisů připravil k provedení řadu skladeb českých mistrů, které také vydal tiskem v edici Musica antiqua bohemica. Soustředil se na Adama Michnu z Otradovic a Jana Dismase Zelenku. Pro své žáky na konzervatoři napsal Nauku o varhanách, která se dočkala několika vydání. Přeložil knihy a učebnice o interpretaci (Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu J.J. Quantze, Důkladná škola na housle L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na klavír C. Ph. E. Bacha …). Hru na varhany vyučoval na konzervatoři sedmnáct let. Ještě dlouho v důchodovém věku byl lektorem odborných předmětů na JAMU.

105 let od narození a 20 let od úmrtí Miloslava NERUDY

(2.12. 1919 – 2.5. 2004), známého člena místních turistů

Narodil se v České Třebové v rodině posunovače a výhybkáře ČSD. Po skončení měšťanské školy se vyučil soustružníkem kovů a strojním zámečníkem v Mrázově továrně na výrobu chladících strojů v Chocni. Vzdělání si později ještě doplnil na dvouleté průmyslové škole mistrovské v Litomyšli. Zaměstnán byl v různých podnicích, až skončil koncem třicátých let ve výtopně ČSD. Brzy se zde stal vedoucím opravárenské čety, ale dlouho zde nepracoval. V březnu 1943 byl nasazen na nucené práce do Německa. Jako pomocný dělník zde zažil mnoho poplachů a náletů. Při jednom z nich byl těžce raněn. Začátkem jara roku 1945 se mu podařilo z Berlína uprchnout domů. Do konce války pak žil v ilegalitě. Po válce nastoupil do lokomotivního depa, kde se stal mistrem a později školitelem zaměstnanců ČSD. Složil zkoušky na topiče a strojvedoucího parních lokomotiv a potom i strojvůdcovské zkoušky pro dieselové a elektrické lokomotivy. Když musel v roce 1969 z politických důvodů odejít, nastoupil na provozní oddíl, kde pracoval až do důchodu jako technik pro opravu lokomotiv. Velkým koníčkem Miloslava Nerudy byla turistika. Brzy po válce organizoval zájezdy pro zaměstnance ČSD, o prázdninách pak celotýdenní výlety pro jejich děti. V letech 1966 až 1988 se stal předsedou turistického odboru TJ Lokomotiva Česká Třebová. Mimo jiných svých aktivit byl iniciátorem a vedoucím pořadatelem oblíbeného turistického pochodu Putování za třebovským kohoutem.

100 let od narození a 35 let od úmrtí Karla STEINERA

(31.5. 1924 – 26.4. 1989), člena odboje a fotbalového funkcionáře

Narodil se na východním Slovensku v Košicích. Do našeho města se s rodiči přistěhoval krátce před druhou světovou válkou. Vyučil se strojním zámečníkem v dílnách ČSD. Svoji odbornost si ještě doplnil v letech 1940 až 1942 na Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli. Za války působil v odbojové skupině Mladý východ. Po zatčení v roce 1943 prošel řadou věznic u nás i v Německu. Z Terezína byl osvobozen 5. května 1945 Mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Po druhé světové válce vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem československé armády. Dlouho jím ale nebyl. Jako nespolehlivý byl v roce 1949 z armády propuštěn. Nastoupil do dolů, pracoval i v n.p. Strojtex Česká Třebová. V roce 1955 byl zatčen za protikomunistický odboj a vězněn do srpna 1960, kdy jej propustili na amnestii. Rehabilitován byl až Vyšším vojenským soudem v Trenčíně v srpnu 1990. Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích práci v družstvu invalidů Orlík.Nikdo jej nechtěl zaměstnat až pomohl Gustav Husák, spoluvězeň z Leopoldova. Při zaměstnání vystudoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby. Své volno převážně věnoval oddílu kopané TJ Lokomotiva (vedoucí žákovských mužstev, trenér a vedoucí B mužstva, zakladatel a vedoucí dívčí kopané od jejího založení po zrušení).

                                                                                                                                                             Jan Skalický