Příloha Českotřebovského deníku   

                                               Památník holokaustu Rómů připomíná i Třebováky

V úterý 23. dubna 2024 byl slavnostně otevřen Památník holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku. V tomto táboře byli vězněni také českotřebovští Romové.
Dokončením památníku vyvrcholily dlouholeté snahy o důstojné uctění památky obětí holokaustu Romů a Sintů v místě bývalého cikánského koncentračního tábora.Tento prostor sloužil v letech 1942–1943 k násilné koncentraci převážně českých Romů a Sintů před jejich deportací do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi, Auschwitz Birkenau B-II-e. Podle posledních výsledků historického bádání prošlo tímto táborem 1294 osob, z nichž nejméně 335 zde zahynulo. Převážná část obětí je pohřbena v provizorním pohřebišti v blízkosti tábora. Samotné budovy tábora byly po posledním hromadném transportu ještě v roce 1943 srovnány se zemí a vypáleny. V 70. letech minulého století zde byl postaven areál velkokapacitního vepřína. Po vykoupení vepřína státem, zajistilo Muzeum romské kultury v roce 2022 jeho demolici a vybudování pomníku.
Podle dostupných historických materiálů prošli tímto táborem také dva českotřebovští Romové.
První byl Emil Růžička. Narodil se 2. května 1925 v České Třebové. Vězněn byl v táboře v Letech u Písku, odkud byl převezen přes Brno ve čtvrtém cikánském trans­portu do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim, kam přijel 7. května 1943. Do Auschwitz Birkenau B-II-e by přemístěn 18. května 1943. Dne 24. června 1943 byl chycen při útěku z tábora. Dne 28. června 1943 byl pro výstrahu zastřelen.
Druhá byla Marie Weinlichová. Narodila se 19. února 1926 v České Třebové. Byla také vězněna v táboře v Letech u Písku. Odsud byla převezena přes Brno ve čtvrtém cikánském transportu do Auschwitz-Birkenau B-II-e, kam přijela 7. května 1943. Kdy zemřela se nepodařilo zjistit.
Cikáni byli nacistickým režimem zahrnuti do skupiny tzv. asociálů. Byli označeni za rasově méněcenné a z toho důvodu určeni k likvidaci. V mnoha ohledech se jejich osud shodoval s osudem evropských Židů. Přesná evidence se však v případě této skupiny nevedla a počty obětí jsou dodnes velice nepřesné.
Samotným hromadným transportům cikánů z českých zemí předcházela opatření omezující jejich svobodu. Dne 10. července 1942 byl vydán „Zákon o potírání cikánského zlořádu“, který byl přesnou kopií stejnojmenného říšskoněmeckého výnosu šéfa německé policie a SS Heinricha Himmlera z roku 1937. Na základě uvedeného zákona byl dne 2. srpna 1942 proveden na celém území Protektorátu soupis cikánů, cikánských míšenců a osob potulujících se po ci­kánském způsobu. Rozhodnutí, zda se jedná o cikána nebo cikánského míšence, bylo v první instanci ponecháno na jednotlivých policejních úřadech provádějících soupis. Důraz byl kladen na zjištění původu rodičů a prarodičů. Za cikánského míšence byl považován každý, kdo měl mezi svými osmi předky alespoň jednoho cikána. Asi 6 500 osob zahrnutých v soupisu bylo označeno za cikány nebo cikánské míšence. Asi třetina z nich byla okamžitě internována v takzvaných cikánských táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Cikáni z těchto táborů měli být deportováni jako první do koncentračních táborů. Tyfové epidemie v Letech i v Hodoníně vedly úřady ke změně rozhodnutí a jako první byli deportováni k vyhlazení do Auschwitz-Birkenau B-II-e cikáni žijící dosud na svobodě. Proto většina českotřebovských Romů byla deportovaná přímo do Osvětimi k vyhlazení.
Cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu na Moravě byl v letech 1942 až 1943 používán jako internační tábor pro moravské cikány. Panovaly v něm katastrofální podmínky, a to i pokud jde o stravu a ubytování. Následkem toho 207 z 1 400 lidí, kteří byli v Hodoníně zadržováni, zemřelo na různé nemoci, především na břišní tyfus. Mezi mrtvými byl také jeden českotřebovský Rom. Byl to Stanislav Kovář, který se narodil 2. listopadu 1928 v České Třebové. Dne 3. srpna 1942 byl uvězněn v koncentračním táboře v Hodoníně u Kunštátu, kde 11. dubna 1943 zemřel.    
Nacistický teror přežila v českých zemích jen asi desetina z původního cikánského obyvatelstva. Z celkového počtu asi 6 500 cikánů z území Protektorátu i z pohraničního území přičleněného k Říši, kteří byli násilně deportováni do vyhlazovacího tábora v Auschwitz-Birkenau, se po osvobození vrátilo pouze 583. Genocida českých a moravských cikánů tak byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, protože došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění. Ještě desítky let po válce nebyli přeživší považováni za oběti nacistické perzekuce a nemohli tak získat odškodnění za holocaust, ani odškodnění za svůj ztracený majetek.
Krátce po válce se odhad počtu Romů na území dnešního Česka pohyboval mezi 600 a 1000. Nicméně první poválečný soupis ministerstva vnitra, k němuž došlo v druhé polovině roku 1947, vykazuje již celkový počet 101 190, z čehož plných 16752 připadá na Čechy a Moravu a zbylých 84438 na Slovensko. 
Vladimír Hampl ml. 2.5. 2024