Příloha Českotřebovského deníku   

                                               Kohouti odcházejí na vrcholu (z webu HC Kohouti) 

Známe se dlouho. Před téměř čtyřmi desítkami let nastoupil do sportovní redakce krajského deníku, které jsem já šéfoval. Vystudoval žurnalistiku, poměrně dlouho pracoval jako sportovní novinář. Vedle toho se začal profilovat jako manažer, jeho první akcí bylo mistrovství ČSFR v silniční cyklistice 1992, které se jelo v Hradci Králové a Hořicích. Později přibral do svých akcí tenis a horská kola. V posledních pěti letech pořádal mezinárodní atletický mítink a to byl byl návrat ke kořenům, sám býval úspěšným atletem. Překvapilo mne, když v roce 2013 založil v České Třebové hokejový klub. Znovu jel na plný plyn, vzhůru k medailový úspěchům. Nyní Vladimír VANĚK u ledu se svými Kohouty končí...

 

Kohouti měli jedenáct sezon silného generálního partnera, který po nedávno skončené vítězné sezoně oznámil svůj odchod. Co to pro klub znamenalo?

„Obrovský a jak se ukázalo, neřešitelný problém. Faktem je, že společnost Rieter CZ avizovala nutnost výrazných úspor. Generální ředitel Jan Lustyk o nich mluvil s hráči a trenérem na slavnostním zakončení sezony. Současně se jich zeptal, kdo z nich chce hrát za Kohouty v příští sezoně. Téměř všichni zvedli ruku, což on kvitoval. Za dva týdny přišlo radikální oznámení, firma oznámila konec podpory hokejového klubu.
Rád bych k tomu řekl, že na podobné rozhodnutí má každý sponzor právo. Načasování však bylo krajně nešťastné. Kdyby přišlo koncem loňského nebo na začátku letošního roku, nikdo by neřekl ani slovo. Oznámit v polovině dubna, že uvolňujete místo pro nového generálního partnera je utopie. Na druhé straně, všechna čest. Jedenáct sezon naše hokejová organizace fungovala jako dobře promazaný stroj. Měli jsme výsledky, skvělou diváckou návštěvnost. Věc je prostá. Dlouhou dobu jsme drželi v rukách velmi silnou kartu, která nám nyní spadla pod stůl…“

 

Když jsme spolu vloni několikrát mluvili, říkal jsi, že máš hokeje plné zuby a že v klubu s největší pravděpodobností skončíš. Zdá se, že jsi po třetím titulu názor změnil.(dlouhá odmlka)

„To je těžká věc. Kdyby někdo jiný zažil za těch jedenáct let v klubu tolik věcí a situací jako já, ať již pozitivních nebo méně příjemných, skončil by během jedné sezony možná desetkrát. Nechci to rozebírat, je to na knížku. Přišlo mi to najednou líto, hlavně kvůli fanouškům. Zkoušel jsem proto sehnat nové sponzory, ale nahradit společnost Rieter CZ bylo téměř nemožné. Během dvou týdnů se mi podařilo sehnat čtvrt milionu korun, bylo však málo času. Kostru mužstva musíte mít jasnou koncem dubna, k tomu potřebujete mít rozpočet, zajištěný prakticky na celou sezonu. V květnu se podávají přihlášky do soutěže.“

 

Ostatní partneři, kterých máte podle prezentace na webu několik desítek, by tento finanční výpadek nenahradili?

„Bohužel ne. Vážím si každého, kdo nám podle svých možností přispěl do rozpočtu, ale současně vím, co je reálné. Hokej je drahý sport a my jsme byli úspěšní mimo jiné proto, že jsme hráčům vytvářeli kvalitní podmínky. Nejde jen o pravidelné odměny a prémie, ale o celkový servis, který něco stojí. Myslím, že hráči to dobře vědí. Jednou budou vzpomínat, jak se měli v České Třebové.“

 

Představ si, že mi o těch podmínkách něco říkal známý při extraligovém hokeji v Hradci Králové.

„To jsou věci. Podívej se, Jaromíre. Neříkám, že je to správně, ale finanční odměny dostávají hráči všech silných mužstvech hrajících krajskou hokejovou ligu. To je realita. Rozdíly budou, u nás k tomu měli hokejisté téměř kompletní servis. Po domácích utkáních kvalitní večeře, při všech zápasech pitný režim, ovoce, sladkosti. K tomu klubové akce. Večírek na zahájení přípravy, vánoční posezení, klubová party na konci sezony. Za první místo prémie pro celý tým.“

Co bylo hlavní překážkou na cestě k tomu, aby se podařilo získat nové silné partnery?

„Čas. V dubnu mají firmy dané rozpočty. Za jiných okolností, kdybych možná přišel v závěru loňského nebo na začátku letošního roku, by nějaká šance byla.
Měl jsem zajímavou schůzku se známým, který úspěšně podniká v Hradci Králové, kde jsem pětadvacet let žil. Byl vstřícný, o Kohoutech a krajské lize měl přehled. Po deseti minutách se mne zeptal, jakými penězi podporuje hokejový klub město. Když jsem zmínil částku, kterou na druhé straně vracíme zpět platbami za ledy a nájem, tak se začal smát. Po chvilce se zeptal, jestli to myslím vážně. Vzápětí povídá, dobře. Mluvíme o částce, která by pokryla zhruba polovinu rozpočtu. Tomu rozumím. Nerozumím však tomu, proč město podporuje úspěšný hokejový sportovní klub takovým způsobem. Chvíli jsme ještě povídali, ale v podstatě jsem věděl, že je, jak se říká, vymalováno.“

 

Co říká město tomu, že Česká Třebová bude bez kvalitního hokeje?

„Dohromady nic. Na slavnostním zakončení sezony 29. března vylíčil Jan Lustyk aktuální situaci starostovi města Zdeňku Řehákovi, kterého za mé přítomnosti požádal o podporu. 5. dubna dostal starosta tuto žádost písemně. Odpověď přišla 19. dubna. Pan starosta nám vyjádřil svoji morální podporu, ocenil naše úspěchy a úctyhodnou návštěvnost na domácích utkáních. Podstatné bylo, že naši konkrétní žádost o finanční podporu označil za nereálnou. Janu Lustykovi jsem 25. dubna navrhl, aby společnost Rieter CZ byla alespoň významným partnerem klubu, bez úspěchu.“

 

Jakým způsobem město hokejový klub podporovalo?

„V posledních dvou sezónách dvěma dotacemi ve výši 60 tisíc korun. Další peníze jsme získali díky zprostředkování pomoci, a zdůrazňuji, na základě řádně uzavřených smluv o propagaci a reklamě. Když uděláme součet částek zaplacených provozovateli zimního stadionu za ledy a nájem, jsme v lepším případě na nule, spíše v mínusu. Vím, že v jiných městech, kde se hraje stejná hokejová soutěž, kluby za ledy neplatí. Rád bych připomenul, že město jsme žádali o finanční pomoc ve chvíli, kdy společnost Rieter CZ mluvila o úsporách, nikoliv o svém odchodu. To je zásadní rozdíl. Klíčová pro náš klub byla podpora generálního partnera, nikoliv města. Informace, která byla zveřejněna v Českotřebovském zpravodaji, že jsme po odchodu generálního partnera údajně svalovali termínované povinnosti na městskou samosprávu, je zkreslená a nesmyslná.
A teď z trochu jiného soudku. Náš klub se vždy staral sám o sebe. Existoval díky prostředkům, které získal od sponzorů nebo ze vstupného. Nikdy jsme se nezajímali o to, kolik peněz a komu město posílá. Zhruba před třemi týdny mi jeden českotřebovský občan poslal e-mail s odkazy na schválené dotace. Zajímavé čtení: oddíly TJ Lokomotiva 790 tisíc, taneční škola 573 tisíc korun, fotbal 405 tisíc, sokolové 260 tisíc, florbal 247 tisíc, tenis 130 tisíc, horolezci 125 tisíc a podobně.
Celý systém této podpory je postavený na velikosti členské základny a na podpoře dětí, což je chvályhodné. Například energetická náročnost, návštěvnost, zájem diváků, to nikoho nezajímá. Od pana starosty, ale abych byl spravedlivý, tak i od jeho předchůdců, jsem vždycky slyšel, že takhle to v České Třebové léta funguje. Bylo cítit, že diskuse o změnách je zbytečná. Kde není vůle, není cesta.“

 

Česká Třebová se chlubí přívlastkem evropské město sportu, přitom ten divácky nejnavštěvovanější končí. K neuvěření, řekl bych.

„Evropské město sportu? To je vtip. A neříkám to kvůli hokeji. Nevím, že by se v České Třebové hrála vyšší soutěž v nějakém hlavním sportu. Nevidím kvalitně vybavená sportoviště, spíše polotovary. Atletický stadion. Na začátku zapomněli na kvalitní sektor pro vrh koulí, který by podle mého názoru měl být nedílnou součástí školního tělocviku. Oštěpem tady mohou házet bez rozběhu a před sebe do trávy. Nechybí naopak sektor pro skok o tyči, který je naprosto zbytečný. Minimálně půl milionu vyhozených z okna. Tyčka je těžkou a specifickou disciplínou, bez kvalitního trenéra nemůžete fungovat. Zázemí stadionu? Neexistuje. Chybějí šatny, sociální zařízení, lavičky. Mluví se o výstavbě montovaných buněk a tribuny, zázemí by se dalo řešit jinak.“

Jak?

„Před několika málo lety jsme, a tím myslím předsedy Kohoutů, Lokomotivy a oddílu krasobruslení, odevzdali na město písemný návrh na dostavbu zimního stadionu. Pokud by se po délce budovy, směrem k atletickému oválu, podařilo přistavět patro, vzniklo by odhadem místo pro šest šaten, dále třeba pro posilovnu a malou restauraci. Starostka Peterková a místostarosta Zelený poděkovali, návrh dali do šuplíku, nikdo nám neodpověděl. Zimní stadion by mohl mít využití nejen pro hokej a krasobruslení, ale právě i pro atletiku. Zimák je na první pohled hezký, asi nejmodernější v kraji. Poslední rok do něj zatéká střechou. Zázemí? Bída. Nedostatek šaten, chybí posilovna, možnost kvalitního občerstvení. Je jisté, že před začátkem jeho výstavby nikdo nepočítal s rozvojem hokeje nebo se vznikem oddílu krasobruslení.“

 

Každý přeci musí vidět, že se Česká Třebová stala v posledních letech hokejovým městem. Je obdivuhodné, že se Kohouti stali mistry Pardubického a Královéhradeckého kraje.

„Čísla nelžou. Na domácí zápasy přišlo v průběhu sezony téměř 9 tisíc diváků. Další stovky českotřebovských fandů jezdily na venkovní zápasy. Skutečností je, že na jednom zápase Kohoutů, zdůrazňuji na ledě soupeře, bylo třikrát víc českotřebovských fanoušků než například na jednom domácím utkání fotbalistů. A to, prosím,nemám nic proti fotbalu, který by jako sůl potřeboval hřiště s umělým trávníkem. V patnáctitisícovém evropském městě sportu by takové hřiště chybět nemělo.
Je fajn, že nás někteří zvolení lidé plácají po ramenou a říkají, jak dobře reprezentujeme město. Vzápětí řeknou, že město nemůže podporovat soukromý subjekt. Větší nesmysl jsem neslyšel. Náš hokejový klub je – podobně jako další sportovní subjekty - zapsaný spolek. Nechme toho, město má zkrátka jiné priority.“

 

Úspěšní Kohouti vyklízejí scénu, znamená to definitivní konec mužského hokeje v České Třebové?

„To snad ne, ovšem na této úrovni na dlouhá léta ano. V Lokomotivě se věnují mládeži, teď prý zakládají tým mužů. Uvidíme, co předvedou. Jakou soutěž budou hrát, kolik přilákají na zimní stadion diváků.“

 

Jeden náš společný známý mi řekl, že tě hodně mrzel loňský listopadový výstřelek českotřebovských juniorů, kteří si při vašem domácím utkání s Poličkou navlékli dresy soupeře a slovně uráželi hráče Kohoutů.

„Ať si každý fandí komu chce. Slušně. Aby tihle hokejoví učňové nadávali hráčům, kteří na rozdíl od nich něco dokázali a stále něco umějí, do žoldáků, to bylo hodně přes čáru. Na webu jsme uveřejnili fotku mladých výtečníků, možná jsme to měli řešit jinak, a strhla se mela. Rodiče, trenéři, známí se zastávali juniorů, kteří prý nemají kde hrát, protože od Kohoutů nedostávají šanci.
Nikdo z těch lidí si nepoložil otázku, jestli na to ti hráči mají. Nechápu, proč si mladý hokejista, který se nedokáže prosadit na hostování v Poličce, myslí, že by mohl hrát za Kohouty?! Pokud mne paměť neklame, hráči Havránek, Fiala a Slezák s námi nepravidelně trénovali, dokonce občas nastoupili. Byl problém Kohoutů, že ani jeden z těchto hráčů se do svých 18-20 let nenaučil pořádně bruslit? Abychom si rozuměli. Já netvrdím, že mezi mladšími kluky nejsou v Lokomotivě šikovní hokejisté, kteří by se za pár let v dresu Kohoutů nemohli prosadit. V místní juniorce náš trenér Pavel Marek žádného takového hokejistu neviděl.“

Kdyby mezi juniory byl nějaký pracovitý a šikovný hráč, dostal by šanci?

„Okamžitě. Proč bychom platili drahé cesťáky přespolním hráčům, když by je mohli nahradit domácí hokejisté? Kdyby na to měli, vzali bychom jich třeba pět. Rozhoduje však výkonnost.
V druhé polovině sezony s námi trénoval asi nejlepší dorostenec Lokomotivy, útočník Matěj Palán. Ročník narození 2008, proto jsme museli žádat Český svaz ledního hokeje o výjimku. Po třech týdnech byla žádost zamítnuta. Stejně staří hokejisté přitom nastupovali mezi dospělými v Chance lize a dokonce i v extralize.
K neuvěření bylo, že někteří lidé z Lokomotivy prohlašovali, že mladému Palánovi tréninky s Kohouty nic nedají, že mu prý dokonce škodí. Doneslo se mi, že s námi může trénovat proto, že jeho otec dává Vaňkovi peníze. Neuvěřitelná lež. Veterinář Palán byl partnerem klubu, s nímž měl uzavřenou smlouvu o propagaci. Faktem je, že moje soukromé roční útraty v jeho veterinární klinice byly vyšší než zmíněný příspěvek. Škoda, že se tihle místní hokejoví odborníci nezamysleli nad tím, jak je možné, že v průběhu spousty let oddíl nevychoval jediného kvalitního hokejistu pro dospělý hokej. Zimní stadion funguje nějakých osmnáct let, mezi dospělými hrají pouze dva čistí odchovanci. Útočník Honza Stolín hrál u nás, Vojtěch Švub v Lanškrouně. A mimochodem. Vloni v létě byli útočníci Pirkl a Švub pozváni do letní přípravy Kohoutů. Odmítli s tím, že nechtějí bojovat o místo v sestavě, které prý mají v Lanškrouně jisté.“

 

V Českotřebovském zpravodaji se objevil kritický článek, že Kohouti nespolupracovali s mládežnickým klubem, ačkoliv tam, cituji: ...Byl dostatek hráčů, kteří se prý nechali za stanovených podmínek nominovat a mládežnický oddíl musel posílat hráče hrát jinam...
„Ponechám bez komentáře těžko uvěřitelnou formulaci. Nevím, kde redaktor tuto informaci vzal, hokeji asi nerozumí. V průběhu několika posledních let jsem se předsedy hokejového oddílu TJ Lokomotiva Stanislava Rudy opakovaně ptal, zda mají nějaké šikovné juniory použitelné pro Kohouty. Vždy pokrčil rameny a odpověděl, že na to žádný z nich nemá.“

Jsou nějaké zásadní momenty z jedenáctileté historie klubu, které ti nejvíce utkvěly v paměti?

„Perfektní atmosféru měl 27. ledna 2018 Winter Classic, zápas s Chocní pod otevřeným nebem v Žamberku. Nebo mezinárodní přátelský zápas s China Golden Dragons. Hrálo se 26. prosince 2019 a lidé mi říkali, proč blbnu, že na druhý vánoční svátek na hokej nikdo nepřijde. Nakonec bylo v hledišti 900 diváků a tihle odborníci kroutili hlavami...
Člověk si pamatuje hlavně úspěchy. Vyhráli jsme tři tituly a vybojovali dvě druhá a dvě třetí místa. Poslední sezona, to byla jízda. V play off jsme odehráli osm zápasů a všechny vyhráli.
Jestliže jsou Pardubice hlavním hokejovým městem České republiky, tak nám se z České Třebové podařilo udělat regionální hokejové město. Bylo neuvěřitelné, kolik fanoušků jezdilo za mužstvem na venkovní zápasy. Po výhrách čekali venku před zimním stadionem, třeba až ve Světlé nad Sázavou, aby si mohli s kluky plácnout. Za jedenáct let jich vůbec nejvíc přijelo letos na druhý finálový zápas do Nového Města nad Metují, tam bylo v hledišti kolem 450 Třebováků! Byla neděle, ti lidé mohli zůstat doma, sedět na zahradě nebo koukat na televizi. Oni nasedli do aut, přijeli, fandili a na konci klukům bouřlivě aplaudovali. To byl velmi silný zážitek. Ještě jednou děkuji všem lidem, kteří nám fandili a přáli.“

 

Ptát se na tvé nejhorší chvíle je asi zbytečné...

„Samozřejmě. Ztráta generálního partnera a marná snaha získat během necelých tří týdnů nového silného sponzora. Nebylo mi dobře, když mi volali hráči a ptali se, co bude dál. Pár nocí jsem se nevyspal. Nakonec jsem hráčům musel oznámit, že nejlepší tým sezony 2023/2024 do té příští nepůjde.“

 

Litoval jsi někdy svého kroku z roku 2013, kdy jsi hokejový klub zakládal?

„Upřímně? Ano, litoval. Na kdyby se však v hokeji, ani v životě nehraje. Pravdou je, že kdybych v roce 2013 viděl do roku 2024, tak bych někoho vedle sebe požádal, aby mi dal pár facek. Nestalo se. Co naděláš? Nic. Něco jsme předvedli a dokázali, nějakou radost jsme lidem rozdali. Někdo říká, že odcházet se má na vrcholu, takže splněno.“

 

Ve svém portfoliu máš další sportovní akce, budeš pokračovat v jejich pořádání?

„Po čtrnácti letech jsem definitivně skončil s pořádáním Českotřebovského cyklomaratonu, na kterém se představilo kolem 2 500 závodníků. Dělat závod horských kol je velice obtížné. Spousta povolení, příprava a zajištění čtyřicetikilometrového okruhu. Na jedné straně 70 pořadatelů, na straně druhé 140 závodníků.“

Zmíněný Českotřebovský Zpravodaj uveřejnil, že zrušená podpora Rieter CZ hokeji prý možná rozhodla také o zrušení cyklomaratonu. Je to pravda?

„Samozřejmě není, firma závod finančně nepodporovala. Skončit s pořádáním cyklomaratonu jsem se rozhodl začátkem letošního roku. Je to organizačně příliš náročný a svým způsobem i riskantní podnik. Nemíním se soudit s někým, kdo si na trati nějakým způsobem ublíží, ať už vlastním přičiněním nebo třeba možnou chybou pořadatele. Navíc, starosta vloni slíbil zachovat dotaci z let předešlých. Pár týdnů před závodem, když bylo předem přihlášeno několik desítek závodníků, to už neplatilo. V roce 2023 byla dotace o dvacet tisíc nižší než při prvním ročníku v roce 2009. To není vtip.“

 

Máš nějaký náhradní program?
„Řekl bych, že to nemám úplně zapotřebí. Přemýšlím o zajímavém běžeckém závodě v Ústí nad Orlicí, ale všechno má svůj čas.“

 

Šestý ročník mezinárodního atletického mítinku Rieter se letos uskuteční?

„Na stole je termínový problém. Atleti mají mistrovství Evropy a olympiádu, do úvahy připadá druhá polovina srpna. S manažery atletů musím probrat, co je a není možné. S trochou nadsázky, krajské přebory z mítinku, na kterém v minulých pěti letech startovali medailisté z olympijských her, z evropských a světových šampionátů, dělat nemíním.“

Co tedy může kvalitní atlety na letošní mítink Rieter přilákat?

„Na rovinu? Peníze. Žijeme v době, která je taková, jaká je. Fenomenální běžkyně Jarmila Kratochvílová a další skvělí atleti a atletky let minulých by se asi divili…“

 

Nechci jitřit otevřenou ránu, ale četl jsi příspěvky klubovém webu, přesněji na facebooku?

„Minimálně, ale dost lidí mi je tlumočilo. Je neuvěřitelné, co jsou někteří lidé schopni napsat. Lži, urážky, nenávist. Jedenáct let jsem si naivně myslel, že děláme v České Třebové hokej pro lidi, pro občany města. Teď se dozvídám, že šlo o obchodně marketingový projekt, nebo dokonce o údajné praní peněz. Těmto hulvátům sděluji, že mohou ve své bohulibé činnosti pokračovat mimo náš klubový web.“

Vláďo, konec na hokejové scéně ti určitě přinese hodně volného času. Čím ho naplníš?

„Zatím si to ani neumím představit. Jako maximalista jsem to měl nastavené jednoduše, za každých okolností jet na sto procent. Hokej byl absolutní žrout mého času, v průběhu roku jsem mu dával devět měsíců.
Co budu dělat? Tuhle mi o pár let starší kamarád řekl, že moc času nemám, že jsem prý skoro mrtvej chlap (smích). Začátkem července se mám hlásit v klubu důchodců...
Snad nebude tak zle.
Syn mi přes zimu postavil krásné silniční kolo, těším se na teplo a na Orlické hory.
Kolem baráku a zahrady je práce dost, pozemky na sekání mají přes dva tisíce metrů.
A kdoví, třeba dojde na psaní. Jedenáctiletý hokejový příběh Kohoutů knížku v pohodě unese...“

Budu ti držet palce a přeji hodně kilometrů na kole, zdraví a klid v duši.

 

JAROMÍR FRIDRICH