-
Dne 31. května 2024 si připomínáme 100 let od narození
-
českotřebovského protinacistického a protikomunistického odbojáře Karla
Steinera.
-
Karel Steiner se
narodil 31. května 1924 v Košicích. Do České Třebové se s rodiči
přistěhoval v roce 1932. V dílnách ČSD v České Třebové se vyučil strojním
zámečníkem. Svoji odbornost si ještě rozšířil v letech 1940 až 1942 na
Zemské strojní průmyslové škole v Litomyšli.
-
Bylo
to na přelomu let 1941–1942, kdy se několik studentů pardubické reálky
rozhodlo pracovat v protinacistickém odboji. V tehdejší sextě B se tak
vytvořila ilegální odbojová buňka. Iniciátorem jejího vzniku byl student
Jaroslav Pácl z Parníku u České Třebové, který byl jedním z prvních členů
odbojové skupiny Mladý východ. Dalšími členy byli Miloslav Potůček z
Přelouče, Miloslav Novák, Vladimír Šupler, Jiří Tamchyna a Václav Vávra,
kteří pocházeli z Pardubic. Odbojová činnost této skupinky studentů byla
velice rozmanitá od psaní a roznášení ilegálních letáků až po krádeže
munice, trhavin a zásobníků s náboji. Nás ale bude v tomto článku zajímat
především činnost Vladimíra Šuplera, jehož koníčkem byla chemie. Proto
svou odbojovou činnost založil na výrobě výbušných směsí. Určité množství
této výbušné směsi přivezl Jaroslav Pácl do České Třebové a předal ji
Vladimíru Kopeckému, který pracoval na výrobě výbušnin pro odbojovou
organizaci Mladý východ. Tímto úkolem oba pověřil vedoucí této skupiny
Filip Žaba. Aby se dala výbušnina použit, musí se umístit do nějakého
kovového pouzdra, které po zapálení výbušnina roztrhá a části ohromnou
silou vystřelí do okolí (princip granátu). Proto Jaroslav Pácl sháněl
někoho, kdo by mu taková pouzdra vyrobil. První s kým se o tom radil byl
koncem roku 1942 jeho kamarád, Českotřebovák Miloslav Hampl, který mu
doporučil svého spolužáka z litomyšlské průmyslovky Karla Steinera. Karel
Steiner vyrobil asi sedm kusů trubek o výšce 7,5 cm a průměru 5 cm,
opatřených na obou koncích ocelovými šroubovacími uzávěry. Poté trubky
předal Miloslavu Hamplovi a ten zase Vladimíru Kopeckému. Kopecký následně
trubky a výbušné směsi ukrýval doma ve svém pokoji pod skříní. Steiner
navíc z nařezaných kusů ocelových trubek nechal vyrobit deset až dvanáct
kusů nábojnic, které prostřednictvím Hampla a Pácla předal Kopeckému,
který je opět uschoval ve svém pokoji. Vladimír Kopecký s bratry
Blahoslavem a Jaroslavem Janderovými vyrobené bomby testovali v lomu u
České Třebové. Během testů ale zjistili, že trubky jsou příliš dlouhé, a
proto je potřeba zbytečně moc výbušniny. Proto Vladimír Kopecký požádal o
výrobu kratších trubek. Karel Steiner tentokrát vyrobil asi tři kusy
zkušebních trubek o výšce 5 cm. Trubky byly přes Hampla opět předány
Kopeckému, který byl s jejich velikostí již spokojen a poprosil o
zhotovení dalších asi čtyřiceti kusů. Karel Steiner však této žádosti již
nevyhověl, pravděpodobně až v tuto dobu mu došlo o jak nebezpečnou práci
se jedná a jaké následky může mít. Brzy poté kontakty s členy Mladého
východu zcela přerušil a dobrovolně se přihlásil na práci v Německu, aby
byl, jak si myslel, mimo dosah gestapa.
-
Jaroslav Pácl byl zatčen víceméně náhodou 21. února 1943
během schůzky s dalšími odbojáři na nádraží v Chocni. Na Vladimíra
Kopeckého si gestapo počkalo 22. února 1943 v uličce u domu, kde bydlel,
když přišel večer z kina. Miloslav Hampl byl zatčen 26. února 1943
gestapákem Schulzem před Zemskou strojní průmyslovkou v Litomyšli, kterou
navštěvoval. Karel Steiner byl zatčen 4. května 1943. Byl vyšetřován na
pardubickém gestapu, dne 27. září 1943 byl převezen do Malé pevnosti
Terezín. Vyšetřování pokračovalo v Praze v Petschkově paláci, kam byl
převezen 4. února 1944 a 15. února 1944 se vrátil do Terezína. Dne 6.
dubna 1944 byl převezen do věznice Gollnow. Souzen byl 1. září 1944 v
Berlíně nejvyšším německým soudem – Lidovým soudním dvorem v kauze „Hampl
a 4 ostatní“ č.j. 12 J 82/44 za přípravu velezrady. Spolu s ním byli
souzeni Jaroslav Pácl, Miloslav Hampl, Vladimír Kopecký a jeho otec Karel
Kopecký za neoznámení jeho odbojové činnosti, když se zjistilo, že věděl o
jeho výbušninách doma pod skříni.
-
-
V rozsudku bylo uvedeno: „Miloslav Hampl, Karel a Vladimír
Kopečtí a Jaroslav Pácl do čtvrtého roku války intenzivně pracovali v
komunistické podvratné organizaci v protektorátu nebo o ní měli jisté
povědomí. Jsou proto odsouzeni k smrti a trvalé ztrátě cti. Karel Steiner
se také v menší míře podílel na podvratné činnosti, ale když si uvědomil
všechny důsledky svého jednání, odstoupil od ní. Trestní sazba sedm let,
která se mu tímto ukládá, je proto přiměřená. Na stejné období ztrácí
čest. "
-
Karel Steiner byl vězněn v Berlíně, Ebrachu, Lipsku,
Drážďanech a Terezíně. Po osvobození byl z Terezína 5. května 1945
propuštěn mezinárodním červeným křížem. Za protifašistickou odbojovou
činnost obdržel řadu vyznamenání. Generál Ludvík Svoboda ho 24. června
1946 vyznamenal Válečným křížem 1939 a Československou vojenskou medailí
za zásluhy II. stupně. Svaz osvobozených politických vězňů mu odevzdal
pamětní odznak Trnovou korunu, na paměť účasti v národním odboji za
osvobození Československa v letech 1939 až 1945.
-
-
Po válce v letech 1945 až 1947 Karel Steiner vystudoval
Vojenskou akademii v Hranicích a byl ministrem národní obrany jmenován
poručíkem. Později se stal důstojníkem čs. armády a sloužil u
dělostřeleckého pluku v Košicích. Dlouho tam ale nesloužil. Jak říkával,
přísahu složil prezidentu Benešovi, ne Gottwaldovi a komunistům, kteří
získávali stále větší moc ve státě. Jako politicky nespolehlivý byl proto
v roce 1949 poslán asi na rok k Pomocnému technickému praporu (PTP) do
uranových dolů v Leopoldově, kde začal jeho protikomunistický odboj. Po
propuštění z dolů byl propuštěn z vojenské služby.
-
Po odchodu z armády pracoval jako frézař v n. p. Strojtex
Česká Třebová. V roce 1952 se oženil a o rok později se jim narodil syn
Karel. V té době stále pracoval v protikomunistickém odboji až do jeho
zatčení 13. ledna 1955. Odvezen byl do Brna do vyšetřovací vazby. Souzen
byl 20. května 1955 Vyšším vojenským soudem v Trenčíně a odsouzen pro
trestný čin velezrady na 18 let odnětí svobody, propadnutí majetku, zbraní
a na 8 let ztráty čestných občanských práv. Trest si odpykával opět v
Leopoldově na Slovensku. Rodina ho mohla navštěvovat pouze 4× až 8× do
roka. Propuštěn byl na amnestii 10. srpna 1960 po 6,5 letech věznění.
Rehabilitován byl Vyšším vojenským soudem v Trenčíně 7. srpna 1990.
-
Když se vrátil z Leopoldova domů, našel po velkých obtížích
práci v družstvu invalidů Orlík. Při zaměstnání v letech 1967 až 1968
studoval dálkově Střední ekonomickou školu v Brně, obor všeobecná
ekonomika. Ve volném čase se učil cizí jazyky. K němčině, maďarštině a
cikánštině přidal angličtinu a ruštinu. V té době se jim narodila dcera
Iva. Po ukončení školy pracoval jako vedoucí personálního a mzdového
oddělení. To se ale komunistickým funkcionářům nelíbilo, proto byl
okamžitě propuštěn. Potom pracoval jako pomocný dělník a později odešel do
invalidního důchodu. Krátce před důchodem byl zaměstnán na stavbě krytého
plaveckého bazénu, kde se zabýval ekonomikou stavby, zajišťoval materiál a
brigádníky, zapisoval brigádnické hodiny.
-
-
Ve svém volnu pracoval v oddílu kopané TJ Lokomotiva. Byl
vedoucím žákovských mužstev, trenérem a vedoucím B mužstva. Byl
zakladatelem a vedoucím dívčí kopané od jejího založení až do zrušení. Ve
volném čase se také věnoval mladým invalidním lidem, pořádal pro ně různé
akce a staral se o jejich sportovní vyžití. Ti se mu za to odměňovali
velkou láskou.
-
Karel Steiner byl inteligentní, kulturně a sportovně
založený člověk, byl velmi oblíben pro svoji veselou povahu. Prožil
nelehký život. Část života strávil v nelidských vězeňských podmínkách
nacistických i komunistických vězení. Byl vážně nemocný, ve vězení přišel
o všechny zuby, ale o tom špatném nikdy nemluvil. Zemřel 26. dubna 1989 v
Hradci Králové. Po smrti byl povýšen do hodnosti podplukovník in memoriam.
Karel Steiner patří mezi nejdéle vězněné českotřebovské občany. Jeho
celoživotní oporou byla jeho manželka Jaroslava, která svědomitě pečovala
o jejich dvě děti.
-
Jeho syn Karel na něho vzpomíná:
-
„První roky života jsem prožil bez táty. Nikdy jsme nenašli
k sobě bližší vztah. Dnes už jsem pán pozdně středního věku, táta je dávno
po smrti, ale podvědomě už několik let vnímám, že jsme si blíž než kdy
dřív. Občas mu tam nahoru povím, co je nového, jak se mě daří a jako bych
cítil jeho oporu a pomoc. Za to, co dělal, abych dnes mohl žít já a moji
blízcí v jiném světě, mu dokážu poděkovat až teď.“
-
Vladimír Hampl
ml. Facebook –
Válečná historie České Třebové