Českotřebovské kalendárium na červen 2024                    
40 let od úmrtí Františka KREJČÍHO, odborníka na astronomii (21.10. 1901 – 13.6. 1984)

Narodil se v České Třebové. Měl ještě dva mladší sourozence. Otec padl v první světové válce neznámo kde. Matka zemřela, když Františkovi bylo dvanáct roků. František se vyučil černému řemeslu v továrně Kolben – Daněk v Praze a vrátil se domů. Pracoval ve strojírně L. Kapouna v České Třebové, odkud přešel do služeb ČSD a stal se strojvedoucím. V roce 1946 odešel do Karlových Varů, kde pokračoval i nadále jako strojvedoucí. Když musel ze zdravotních důvodů zaměstnání opustit, nastoupil do redakce závodního časopisu na dole Marie Majerová v Sokolově. Od mládí se zabýval astronomií, ale až v Karlových Varech se jí mohl plně věnovat. Stal se vůdčí osobností amatérské astronomie. Byl vynikajícím jejím popularizátorem, vedl astronomický kroužek, přednášel, vydával odborný časopis, fotografoval meteory. Z jeho iniciativy byla vybudována karlovarská lidová hvězdárna, kterou řadu let vedl. Po jeho smrti byla hvězdárna a jedna z přilehlých ulic pojmenována jeho jménem. Jméno Františka Krejčího má i planetka, objevená 21. září 1997 na hvězdárně v Ondřejově. Nebeské těleso se jmenuje 29 473 Krejčí. Za zásluhy o astronomii získal čestné členství v Československé astronomické společnosti, která mu udělila Keplerovu a Koperníkovu medaili. Stal se také čestným členem Akademie věd. Do rodného města České Třebové přijížděl nepravidelně za svými přáteli a známými a také mu šlo o aktivizaci astronomického kroužku na zdejším gymnáziu. Do školy přivážel a též posílal veškeré dostupné propagační materiály.
 
115 let od narození Jindřicha PRAVEĆKA mladšího, legendy české dechové orchestrální hudby (28.6. 1909 – 11.2. 2000)

Mládí prožil ve svém rodišti Výprachticích, studentská léta zase v České Třebové kam přichází v roce 1920, když jeho otec, Jindřich Praveček starší, zde získal učitelské místo. Mladý Jindřich v našem městě navštěvoval reálné gymnázium a zároveň dojížděl do Pardubic na Východočeskou hudební školu k prof. Stanislavu Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i hudební studia. Hru na housle později zdokonalil na Mistrovské škole pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. A nezůstal jen u tohoto nástroje. Na téže škole vystudoval ještě dirigování u prof. Pavla Dědečka a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého. Studium na Mistrovské škole ukončil v roce 1935.
Celý svůj muzikantský život spojil s dechovou hudbou. Byl vojenským kapelníkem, velitelem Vojenské hudební školy v Praze, zakladatelem Ústřední hudby Československé lidové armády, vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na Janáčkově Akademii múzických umění. Ovládal suverénně kromě taktovky housle, klavír a křídlovku. A navíc i umění skladatelské. První jeho pokusy skládat spadají asi do období 1927 až 1928. To ještě jako houslista nebo klavírista účinkoval při předvádění němých filmů v České Třebové. První skladbou byla Nálada, kratičké dílko. Pak přišla Česká humoreska, jež byla poprvé vydána i tiskem. Následovalo Zlaté mládí, nebo Valčíkové intermezzo. Celkem napsal 159 skladeb, převážně pro dechové orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Patřil k vynikajícím instrumentátorům. Pro velký dechový orchestr upravil m.j. Dvořákovy Slovanské tance, nebo skladby P.I. Čapkovského a F. Chopina. Své dlouholeté zkušenosti předával mnohým dechovým orchestrům, vedl odborné semináře, zasedal v porotách mezinárodních soutěží, nechyběl na žádném velkém festivalu (Kolín, Cheb, Rtyně v Podkrkonoší, Lanškroun …). V Lanškrouně je dodnes Jindřich Praveček populární. V roce 1997 obdržel titul čestný občan města. Jeho jméno nese také zdejší ZUŠ a každoroční festival dechových orchestrů. A pozadu nezůstala ani jeho rodná obec Výprachtice. V roce 1909, kdy bylo jubilantovi 100 let, mu byla na rodném domě čp. 175 odhalena pamětní deska.
Do České Třebové se Jindřich Praveček často vracel. Jezdíval sem za rodiči, kteří obývali jeden z činžovních bytů na Farářství. Mohli jsme jej také občas vidět za dirigentským pultem symfonického orchestru Smetana. Osobně se také zúčastnil oslav 700 let trvání města v roce 1978.
 
20 let od úmrtí prof. Hany HABRMANOVÉ – FOJTOVÉ 
(19.1. 1937 – 11.6. 2004)

Manželé Fojtovi přišli do našeho města za prací ze severních Čech. Narození jejich dcery v Praze bylo jen kratičkou epizodkou. Výpravčí a dispečer ČSD, známý loutkář a betlemář Václav Fojt byl jejím otcem. Dcera Hana v České Třebové vystudovala Jedenáctiletou střední školu (maturovala v roce 1955) a v Praze Vysokou školu pedagogickou s aprobací dějepis, čeština. Aprobaci si ještě později rozšířila dálkovým studiem španělštiny na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Na českotřebovském gymnáziu působila více než 40 let a patřila k nejuznávanějším a nejoblíbenějším učitelům této školy. Na školu (tehdy se jmenovala Střední všeobecně vzdělávací škola) přišla v září 1963 a působila zde téměř do posledních hodin svého života. Jejím oblíbeným předmětem byl dějepis, ale měla ráda i další předměty, které učila. Ať to byla čeština, španělština, latina nebo hudební výchova.
Hudba ji doprovázela celým životem. Pravidelně navštěvovala koncerty vážné hudby, byla členkou pěveckého sboru Bendl, vedla pěvecký sbor gymnázia, hrou na klavír doprovázela divadelní hry českotřebovských loutkářů, dlouhá léta hrála na harmonium při bohoslužbách Církve československé husitské.       
Jan Skalický