-
Rozhovor s Michalem Hrůzou a fotoreportáž Martina Šebely
-
„Pardubický kraj je pro můj život zásadní,“ říká oblíbený muzikant Michal
Hrůza, host Dne Pardubického kraje
-
 „Pardubický
kraj a konkrétně Pardubice mám rád a vždycky budu. Jsou důležitou součástí
mého života. Bylo to pro můj život zásadní město, které mi hodně pomohlo
v tom, že mám možnost dělat to, co jsem vždycky chtěl,“ konstatoval
populární zpěvák, kytarista, textař a skladatel Michal Hrůza, který ve městě
perníku nastartoval svou hudební kariéru. „V Pardubicích jsem žil 12 let.
Bylo to první místo, kde jsem se ze svého rodného Turnova vyloupl,“ svěřil
se Michal Hrůza. V pátek 14. června vystoupí na Dni Pardubického kraje.
-
-
Do Pardubic se přestěhoval za
slečnou
- „To, že se
chci věnovat hudbě, jsem věděl už v Turnově. Tam jsem tenkrát měl
punkrockovou skupinu Brambory. Na zdejší střední hotelovou školu chodila
slečna, která se později stala mou dlouholetou láskou. Jak jsem za ní jezdil
do Pardubic, všiml jsem si v někdejší prodejně hudebních nástrojů na
Palackého třídě inzerátu, že skupina Anachronic shání basového kytaristu.
Kapelu jsem znal, protože má tehdejší přítelkyně mi pouštěla jejich písničky
a slyšel jsem je i v někdejším pardubickém rádiu Panag,“ zavzpomínal známý
autor, zpěvák a hudebník.
- „Pardubice
pro mě tenkrát byly zajímavé i tím, že se tu skutečně rozvíjel svobodný
umělecký život. Byl zde hudební klub Žlutý pes, existovala nebo vznikala
celá řada kapel včetně Vypsané fiXy. Přijde mi, že bylo skutečně těžší se
tady dostat do povědomí, než když se pak měl člověk později prosadit
v Praze,“ přemítal.
-
Práce v baru Nora byla velkou školou
života
- „Tehdy se
muzikanti scházeli v dnešním Tenis klubu. Když se tam někdo dlouho
neobjevil, tak jako kdyby nebyl,“ pokračoval muzikant, který pracoval
i v legendárním baru Nora, kde se potkávaly různé osobnosti východočeské
umělecké scény. „To byla velká škola života,“ řekl Michal Hrůza. Ten se zde
seznámil i s Michalem Malátným, někdejším členem Východočeského divadla,
který se později proslavil jako frontman hudební skupiny Chinaski.
- V kapele
Anachronic Michal Hrůza strávil dva roky. „Snažili jsme se o to, aby nám
vydavatelství vydalo album. To bylo v té době hodně těžké a nakonec se to
nepodařilo. Kapela potom přerušila svou činnost. Kytarista Pavel Herynk se
nám oženil do Anglie a já jsem se pak tak trochu plácal a psal písničky do
šuplíku. A v roce 1995 jsem se potkal s kytaristou Zdeňkem Ceralem. O rok
později vznikla skupina Ready Kirken,“ doplnil.
-
Nečekaný vyhazov z kapely Ready
Kirken
- S „Kirkeny“
se postupně stávali populárnější skupinou. A to až do nečekaného vyhazovu,
který nastal po deseti letech existence kapely. „Byl to docela šok,“ přiznal
tvůrce hitů 1+1, Zejtra mám či Černý brejle, jemuž tak začal nový život.
- Přestěhoval
se do Prahy a obklopil se jinými spoluhráči. „Počáteční naštvanost mě už
naštěstí přešla. Dnes i do Pardubic zajedu rád, ale žít bych tu znovu
nechtěl. Přijde mi úžasné sledovat mé milované Pardubice z odstupu. Už
nejsem součástí toho jejich městského ruchu. Jsem jenom pozorovatel, který
jednou za čas přijede na návštěvu a zjišťuje, že některé věci tu jsou stále
stejné. A to je vlastně milé,“ nechal se slyšet Michal Hrůza.
-
Nejhezčí maloměsto na světě. Se
vším, co k tomu patří
- „Baví mě, že
pořád tady můžu jít na kávu s kamarády, s kterými jsem dodnes v kontaktu.
A stále mám dojem, že tu žijí jedny z nejkrásnějších holek na planetě,“
pousmál se známý autor i interpret. „Pardubice mi přijdou jako nejhezčí
maloměsto na světě. A to se všemi pozitivy a negativy, které k tomu patří.
V Pardubicích se všichni trochu znají, ale zároveň se tady před lidmi člověk
moc neschová, když zrovna nechce být v centru pozornosti. To už mi pak
přijde paradoxně trochu svobodnější žít v menším městečku,“ dodal Michal
Hrůza.
- Rozhodně mu
však Pardubice zůstaly dodnes hodně pod kůží. „Do Pardubic jsem jezdil už
jako dítě. Dělal jsem rádiový orientační běh, takzvaný hon na lišku. Dokonce
jsem se stal i mistrem republiky. Našimi největšími konkurenty bylo družstvo
z Pardubic,“ líčil bývalý úspěšný sportovec, který z Pardubic miluje
i vlakové nádraží.
-
Legendární „Krychlič“, zmrzlina
i králíci před nádražím
- „Vzpomínám
si, jak po nádraží ještě chodívala legendární pardubická postavička Krychlič.
Nebo jak se tam prodávala výborná vanilková zmrzlina. A ten mix specifického
pachu Parama s lihovarem, když člověk vyšel z nádraží! A ty keře všude
kolem, v nichž běhali králíci,“ pravil Michal Hrůza, jehož bavilo bydlet na
sídlišti Polabiny.
- „Přišlo mi
vždycky vtipné, když jsem z konečné trolejbusu číslo 2 vyjížděl na kole
společně s trolejbusem a byl jsem na náměstí Republiky o 6 minut dříve než
trolejbus,“ přidal úsměvnou perličku oblíbený autor i interpret, který
miloval i všechny kopce v Pardubicích a okolí.
- „Jako úžasné
místo vnímám Kunětickou horu. Ta je pro mě zásadní i v tom, že jsem tu byl
vyhozen ze skupiny Ready Kirken. Navíc je to jeden z nejvýznamnějších kopců
v regionu, hned vedle podjezdu na ulici 17. listopadu a nadjezdu
u nemocnice,“ vtipkoval Michal Hrůza.
- „Pardubice
jsou městem, které nabízí velmi zajímavou kombinaci průmyslové revoluce a
nádherné pernštejnské architektury. Už jako malý jsem byl nadšen, když jsem
tady poprvé v životě viděl trolejbus a navíc ho řídila paní. Fascinoval mě
též spletenec trubek v Paramu,“ poznamenal populární umělec.
-
První vlastní chata v životě? U Práčovské
přehrady
- „Krásné jsou
i rybníky kolem Bohdanče, Sečská přehrada nebo třeba Heřmanův Městec. U Nasavrk
se nachází Práčovská přehrada, kde jsem měl svou první chatu v životě.
Tenkrát mě stála asi 50 tisíc korun a byl to jediný majetek, který jsem
vlastnil,“ zavzpomínal Michal Hrůza. „Rád jsem tam jezdíval meditovat.
Široko daleko nebyli lidé a já tam neměl ani vodu a ani elektriku. Když
přijela na mejdan Vypsaná fiXa, tak se tam dobře pařilo. Ráno na louce jsme
pak sbírali klíšťata,“ dal k dobru historku z dávných dob.
-
 „Chtěl
bych vyzdvihnout i pro mě nezapomenutelné osobnosti Pardubického kraje.
Kromě těch tradičních bych rád zmínil také potulného pardubického zpěváka
Fandu Zemana, bývalého velitele bohdanečské městské policie Pavla Řehoře
a rovněž pana Jandu z Chrudimi. To je ten, který ve filmu Jáchyme, hoď ho do
stroje! štval tetičku hlavního představitele Františka Koudelky v podání
Luďka Soboty, když na soutěžích neustále porážel jejího milovaného boxera
Gregora,“ podotkl s úsměvem na rtech Michal Hrůza.
-
Větve zeměpisné „rozharašené“ rodiny
sahají i do Wyomingu
- „Moje rodina
je zeměpisně trošku rozharašená. Dohromady se vídáme jen o svátcích. Můj
dědeček byl vídeňský Čech. Otec se narodil za protektorátu v Brně. Objevil
jsem rodinnou větev i v americkém státě Wyoming. Když jsme se propojili přes
sociální sítě, zjistil jsem, že Rolie Hrůza vypadá přesně jako můj otec za
mlada. Navíc hraje stejně jako já v kapele. Jen na rozdíl ode mě má
elvisovské kotlety,“ řekl populární kumštýř, jehož překvapilo, jaké množství
obyvatel z celkového počtu obyvatel státu Wyoming nosí jméno Hrůza. „Na
konci 19. století tam byly tři rodiny, které se potom dál hezky rozvětvily,“
pousmál se držitel prestižní hudební ceny Anděl z roku 2014 v kategorii
Sólový interpret roku, pro něhož je rodina velmi důležitá.
- „To
nejhezčí, co nás v životě může potkat, je do někoho se zamilovat a tím
člověkem být milován. Z toho vzniká láska dvou lidí. Ti se pak mohou
rozhodnout pokračovat ve svém vztahu tím, že společně zplodí děti a potom
o ně pečují. Neznám nic krásnějšího a důležitějšího než lásku, která je
takto naplněná,“ vyznal se.
-
Jak skloubit rodinný život
s kariérou muzikanta?
- Jak se dá
skloubit rodinný život s kariérou muzikanta? „Co chce člověk víc, když žije
s lidmi, které miluje, a dělá práci, která ho naplňuje,“ položil řečnickou
otázku známý umělec. „Jasně, že někdy je to úplně strašné. Třeba když se vás
děti zeptají, proč nejedeme v létě k moři jako většina národa? No, protože
v létě máme spoustu koncertů,“ líčil Michal Hrůza, který své fanoušky nebere
jako druhou rodinu. „Pro mě je to spíš potvrzení, že společně vnímáme
některé věci stejně. Za mě je to úžasná symbióza lidských duší, ale není to
rodina,“ uvedl.
- „Doufám, že
k propojení mého vidění věcí kolem sebe s viděním a cítěním mých fanoušků
dojde také v pátek 14. června na Pernštýnském náměstí v Pardubicích, kde se
uskuteční Den Pardubického kraje. Jelikož tam budu vystupovat, tak vás na
něj všechny srdečně zvu,“ pravil se smíchem.
-
Smích a humor je v životě velmi
důležitý
- „Smích
a humor je pro mě v životě velmi důležitý. Oceňuji, když si někdo umí udělat
legraci i sám ze sebe. Je to úžasná vlastnost, která může lidi uvolnit
a pomoct řešit věci, které se zdají být na první pohled neřešitelné,“
uzavřel.
-
Fotoreportáž
Martina Šebely - jak to bylo v Pardubicích
-
-
-
-
-
|