Literáti na trati XI 

Literáti na trati je antologie lidí, kteří se nějakým způsobem otřeli o železnici a dění na ní. Nejedná se jen o samotné železničáře, ale také o cestující, nebo příznivce dráhy, či lidi, kteří využijí služeb železnice jen několikrát za život. Své příběhy, pohádky, vzpomínky a básně sem nepíší jen obyčejní lidé, ale také veřejně známé osobnosti. Jedním z nich byl také nedávno zesnulý politik Miroslav Macek, nebo také  Radim Uzel, který byl dokonce kmotrem jednoho z prvních ročníků Literátů na trati.
Někteří do série knih Literáti na trati přispívají pravidelně už od vzniku této antologie, další přispějí jen občas. Mezi přispívateli se najdou i zdatní spisovatelé a básníci, kterým vycházejí knihy už řádku let, další zkoušejí svoji tvorbu představit touto formou, či jsou úplní začátečníci. Příspěvky nejsou jen o železnici, či dění okolo ní, ale snad ze všech lidských činností. Do knih nepřispívají jen autoři z České republiky, ale i ze zahraničí. Příspěvky přicházejí také ze Slovenska, Polska, ale i ze zámoří, např. z USA. Za roky, kdy tento seriál knih vychází se okruh přispívatelů rozrostl, kniha se rozdělila na prózu a poezii. Já jsem do Literátů na trati za 11 let její existence antologie přispěl několikrát, ale nejsem žádný spisovatel, spíše převyprávěč různých příběhů z historie, nebo příběhů svých, většinou od železnice. Kniha Literáti na trati XI, která zahrnuje prózu vyšla před několika dny. Na titulu je parní lokomotiva 498.0 s zaměstnancem ČSD, nesoucím návěstní lampy. Autorm kresby je František Fulter, který svými kresbami doplňuje titulní strany této antalogie již několik let. Knihu vydalo nakladatelství Epika v Jindřichově Hradci a jsou v ní příspěvky od 63 autorů.
Do knihy Literáti na trati XI jsem připravil něco z historie, vzpomínku jednoho železničního zaměstnance, který v mládí začínal svoji celoživotní práci na ozubnicové trati Vordernberg – Eisenerz v rakouském Štýrsku v období před 1. světovou válkou. Podle spisku, který mám mnoho let ve svých sbírkách, začínal jako zámečník, opravář lokomotiv, záhy pak přešel na lokomotivu jako topič. Povídání z historie je doplněno obrázkem pro tuto trať kuriozní lokomotivou. Obrázek poskytlo Městské muzeum Česká Třebová, který tento zaměstnanec Městskému muzeu před léty věnoval. Jím sepsanou vzpomínku jsem získal ze sběrných surovin, proč se ocitl ve sběru nevím. Pod názvem „Vzpomínky na Eisenerz“ jsem zpracoval povídání, které je však ke škodě historie i příběhu samotného, skromné.
                                                                                                          Pavel Stejskal