ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  ČERVENEC 2024

90 let od narození Josefa PETRÁKA


Nar. 2. července 1934 v Košicích, známého hudebního pedagoga a hudebníka

Do našeho města přišel s rodiči po vzniku samostatného Slovenského státu. A začátky nebyly jednoduché. Bydleli v několika podnájmech, až zakotvili v Červeňáku. Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební školy. Vybral si hru na housle. Jeho učiteli byli postupně J. Holoubek, Jar. Vaníček, M. Petráš a Ed. Vaníček. Hudba se mu tak zalíbila, že se rozhodl pro další studium na brněnské konzervatoři. Úspěšně složené přijímací zkoušky, které mu otevřely dveře ke studiu u prof. Jedličky. "Byl to přísný pán, nikomu nic neodpustil," vzpomíná Josef Petrák. "Jeho otec byl starostou Kroměříže a tak měl vypěstovaný cit pro režim a pořádek. Dodržování školní docházky se museli stejně podrobit v prvním i v šestém ročníku.  Učili jsem se na hlavní nástroj housle, ale povinně také violu,  klavír a orchestrální hru. Navštěvoval jsem také pěvecký filharmonický sbor Morava, vedený prof. Veselkou, jeho pokračovatelem je dnes známý brněnský Filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou, nositel velké pěvecké tradice města Brna."   

V roce 1959 absolvoval. Antonín Šimeček mi nabídl místo učitele houslí na zdejší hudební škole. To bylo právě v době, kdy se ve Třebové připravovala Zedínkova opera Obrázky z Hor.  Ještě na podzim  jsem však musel na vojnu, kde jsem pobyl díky známé kubánské krizi o půl roku déle, takže zpátky jsem se vrátil až v roce 1962, téměř ve 28 letech", vzpomíná Josef Petrák. Vyučoval zde nejen hře na housle, ale i na violu, kontrabas a zobcovou flétnu. Vychoval stovky žáků. Z těch nejlepších je třeba jmenovat houslisty J. Jelínka, B. Hyksu a J. Němečka, zakladatele Bennewitzova kvarteta, dnes žijícího ve Švýcarsku. Krátce po nástupu na školu se J. Petrák stal členem smyčcového kvarteta hudební školy a Orchestrálního sdružení Smetana. Patřil i k zakládajícím členům Komorního orchestru Jaroslava Kociana. Dlouhá léta zastával funkci varhaníka a zpěváka v kostele sv. Jakuba. Hudebně působil při svatebních obřadech a u vítání nových občánků v obřadní síni na radnici. Jako violista a zpěvák ještě řadu let vypomáhal v českotřebovském krematoriu. Miluje nejen hudbu, ale i výtvarné umění. Díky tomuto koníčku a známostem s výtvarníky se J. Petrákovi podařilo zajistit celou řadu oprav významných sochařských památek v našem městě i v jeho okolí. Za svou celoživotní práci hudebního pedagoga a také k sedmdesátým narozeninám obdržel Josef Petrák cenu města Kohout 2003. Byl mu uspořádán i slavnostní koncert v kostele sv. Jakuba. I když dnes žije u dcery v Lanškrouně, rád se do našeho města vrací.

 

30 let od úmrtí Františka PREJSLERA (27.10. 1925 – 5.7. 1994), známého kuželkáře


Narodil se na Parníku u České Třebové. Měl ještě dva sourozence – starší sestru Marii a mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal). Po absolvování strojnické průmyslovky v Litomyšli nastoupil František do parnické textilky jako plánovač údržby strojového parku. V údržbě působil až do odchodu do důchodu. Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek. V roce 1947 byl členem družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za výborné výkony v representaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959 titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962. Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v osmnácti letech byl organizačním pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců – juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. Po dobu 17 let vedl také oddílový dorost a má zásluhy na rozvoji kuželkářského sportu v České Třebové. Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.

 

 

105 let od narození a 10 let od úmrtí známé učitelky Vojtěšky Vohralíkové

(3.7. 1919 – 17.10. 2014)
Narodila se v  Jedovnicích u Blanska. Od mládí chtěla být učitelkou. Po studiu na Odborné škole pro ženská povolání na Masarykově státním ústavu v Brně nastoupila na svou první učitelskou praxi do Jaroměře. Učila na Odborné škole pro ženská povolání,
kde učila celou válku. Škola byla umístěna v budově gymnázia, na kterém současně učil spisovatel profesor Jaroslav Žák, autor knih Cesta do hlubin študákovy duše, Študáci a kantoři a jiné. Její přátelé, kteří na tomto gymnáziu studovali, byli vzorem pro jeho knižní hrdiny. V posledním roce války byly střední školy zavřeny. Téměř celý rok, až do květnového osvobození, pracovala v totálním nasazení v textilní továrně v Červeném  Kostelci jako pokladní závodní kuchyně. V této továrně se za války vyrábělo hedvábí na padáky a kordy do pneumatik. Další a poslední její štací byla od 1. září 1946 Česká Třebová. Zde učila nejprve na Odborné škole pro ženská povolání a po mateřské dovolené od roku 1958 na Základní devítileté škole v dnešní Habrmanově ulici. Od roku 1964 byla zástupkyní ředitele této školy.  Do důchodu odešla v roce 1975, o rok dříve jí byl udělen titul Zasloužilá učitelka.   
Své pedagogické znalosti a zkušenosti uplatnila při psaní osnov pro výuku šití, vaření a péče o dítě. Byla dlouholetou členkou Metodického sdružení školského odboru v Ústí nad Orlicí a okresní metodičkou pro výuku pracovního vyučování dívek. Působila aktivně v místním Sokole i jako dobrovolná sestra Červeného kříže. Největší její láskou byl ale zpěv. V Brně byla členkou Sboru moravských učitelek, v Jaroměři zpívala ve smíšeném sboru Jaromír a v České Třebové v Komorním souboru českotřebovských učitelek a také ve smíšeném sboru Bendl, kde zpívala až do svých 80ti let.  Přestože se v našem městě nenarodila, byla Vojtěška Vohralíková velkou patriotkou České Třebové. Do posledních dnů svého života se zajímala o veškeré dění ve městě.
Jan Skalický