90 let od
narození Josefa PETRÁKA
Nar. 2.
července 1934 v Košicích, známého hudebního pedagoga a hudebníka
Do našeho
města přišel s rodiči po vzniku samostatného Slovenského státu. A začátky
nebyly jednoduché. Bydleli v několika podnájmech, až zakotvili v Červeňáku.
Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební
školy. Vybral si hru na housle. Jeho učiteli byli postupně J. Holoubek,
Jar. Vaníček, M. Petráš a Ed. Vaníček. Hudba se mu tak zalíbila, že se
rozhodl pro další studium na brněnské konzervatoři.
Úspěšně složené přijímací zkoušky, které mu otevřely dveře ke studiu u
prof. Jedličky. "Byl
to přísný pán, nikomu nic neodpustil,"
vzpomíná Josef Petrák. "Jeho
otec byl starostou Kroměříže a tak měl vypěstovaný cit pro režim a
pořádek. Dodržování školní docházky se museli stejně podrobit v prvním i v
šestém ročníku. Učili jsem se na hlavní nástroj housle, ale povinně také
violu, klavír a orchestrální hru. Navštěvoval jsem také pěvecký
filharmonický sbor Morava, vedený prof. Veselkou, jeho pokračovatelem je
dnes známý brněnský Filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou,
nositel velké pěvecké tradice města Brna."
V roce 1959 absolvoval.
Antonín Šimeček mi nabídl místo učitele houslí na zdejší hudební škole. To
bylo právě v době, kdy se ve Třebové připravovala Zedínkova opera Obrázky
z Hor. Ještě na podzim jsem však musel na vojnu, kde jsem pobyl díky
známé kubánské krizi o půl roku déle, takže zpátky jsem se vrátil až v
roce 1962, téměř ve 28 letech",
vzpomíná Josef Petrák.
Vyučoval zde nejen hře na housle, ale i na violu, kontrabas a zobcovou
flétnu. Vychoval stovky žáků. Z těch nejlepších je třeba jmenovat
houslisty J. Jelínka, B. Hyksu a J. Němečka, zakladatele Bennewitzova
kvarteta, dnes žijícího ve Švýcarsku. Krátce po nástupu na školu se J.
Petrák stal členem smyčcového kvarteta hudební školy a Orchestrálního
sdružení Smetana. Patřil i k zakládajícím členům Komorního orchestru
Jaroslava Kociana. Dlouhá léta zastával funkci varhaníka a zpěváka
v kostele sv. Jakuba. Hudebně působil při svatebních obřadech a u vítání
nových občánků v obřadní síni na radnici. Jako violista a zpěvák ještě
řadu let vypomáhal v českotřebovském krematoriu. Miluje nejen hudbu, ale i
výtvarné umění. Díky tomuto koníčku a známostem s výtvarníky se J.
Petrákovi podařilo zajistit celou řadu oprav významných sochařských
památek v našem městě i v jeho okolí. Za svou celoživotní práci hudebního
pedagoga a také k sedmdesátým narozeninám obdržel Josef Petrák cenu města
Kohout 2003. Byl mu uspořádán i slavnostní koncert v kostele sv. Jakuba. I
když dnes žije u dcery v Lanškrouně, rád se do našeho města vrací.
30 let od úmrtí
Františka PREJSLERA (27.10. 1925 – 5.7. 1994), známého
kuželkáře
Narodil se na
Parníku u České Třebové. Měl ještě dva sourozence – starší sestru Marii a
mladšího bratra Oldřicha, taktéž vynikajícího sportovce (kuželky, fotbal).
Po absolvování strojnické průmyslovky v Litomyšli nastoupil František do
parnické textilky jako plánovač údržby strojového parku. V údržbě působil
až do odchodu do důchodu. Vedle svého zaměstnání měl rád sport. Hrával
fotbal, hokej, lyžoval. Nakonec zůstal u kuželek. V roce 1947 byl členem
družstva KOOS Parník, které získalo titul Mistra ČSR. V roce 1956 byl za
výborné výkony v representaci jmenován jako jeden z prvních kuželkářů
titulem Mistr sportu. A jako první kuželkář v historii obdržel v roce 1959
titul Zasloužilý mistr sportu. Výčet úspěchů Františka Prejslera je
dlouhý. V roce 1957 ve Vídni a v roce 1962 v Bratislavě skončil na
Mistrovství světa jednotlivců druhý. Získal několik titulů přeborníka
republiky, mnohokrát byl okresním nebo krajským přeborníkem. Překonal i
několik národních, evropských a světových rekordů v soutěži jednotlivců i
v soutěži družstev. Jako první na světě docílil hranice 1000 bodů
v disciplíně 200 hodů sdružených. Od roku 1951 do roku 1962 byl stálým
členem družstva ČSSR, jeho koncovým hráčem a kapitánem. V soutěži družstev
byl členem týmu Mistrů Evropy z roku 1960 a Mistrů světa z roku 1962.
Nebyl pouze aktivním hráčem. Již v osmnácti letech byl organizačním
pracovníkem oddílu, později předsedou komise mládeže při ústředním výboru
sekce kuželek v Praze. Byl také trenérem národního mužstva dorostenců –
juniorů, členem trenérské rady ústřední sekce. Po dobu 17 let vedl také
oddílový dorost a má zásluhy na rozvoji kuželkářského sportu v České
Třebové. Zemřel po dlouhé nemoci v ústecké nemocnici.
105 let od
narození a 10 let od úmrtí známé učitelky Vojtěšky Vohralíkové
(3.7. 1919 – 17.10. 2014)
Narodila se v Jedovnicích u
Blanska. Od mládí chtěla být učitelkou. Po studiu na Odborné škole pro
ženská povolání na Masarykově státním ústavu v Brně nastoupila na svou
první učitelskou praxi do Jaroměře. Učila na Odborné škole pro ženská
povolání,
kde učila celou válku. Škola
byla umístěna v budově gymnázia, na kterém současně učil spisovatel
profesor Jaroslav Žák, autor knih Cesta do hlubin študákovy duše,
Študáci a kantoři a jiné. Její přátelé, kteří na tomto gymnáziu
studovali, byli vzorem pro jeho knižní hrdiny. V posledním roce války
byly střední školy zavřeny. Téměř celý rok, až do květnového osvobození,
pracovala v totálním nasazení v textilní továrně v Červeném
Kostelci jako pokladní závodní kuchyně. V této továrně se za
války vyrábělo hedvábí na padáky a kordy do pneumatik. Další a poslední
její štací byla od 1. září 1946 Česká Třebová. Zde učila nejprve na
Odborné škole pro ženská povolání a po mateřské dovolené od roku 1958 na
Základní devítileté škole v dnešní Habrmanově ulici. Od roku 1964 byla
zástupkyní ředitele této školy. Do důchodu odešla v roce 1975, o
rok dříve jí byl udělen titul Zasloužilá učitelka.
Své pedagogické znalosti a zkušenosti uplatnila při psaní osnov pro
výuku šití, vaření a péče o dítě. Byla dlouholetou členkou Metodického
sdružení školského odboru v Ústí nad Orlicí a okresní metodičkou pro
výuku pracovního vyučování dívek. Působila aktivně v místním Sokole i
jako dobrovolná sestra Červeného kříže. Největší její láskou byl ale
zpěv. V Brně byla členkou Sboru moravských učitelek, v Jaroměři zpívala
ve smíšeném sboru Jaromír a v České Třebové v Komorním souboru
českotřebovských učitelek a také ve smíšeném sboru Bendl, kde
zpívala až do svých 80ti let. Přestože se v našem městě
nenarodila, byla Vojtěška Vohralíková velkou patriotkou České Třebové.
Do posledních dnů svého života se zajímala o veškeré dění ve městě.
Jan Skalický
|