-
-
V 19. století neexistoval ve Třebové
samostatný prodejce knih či papírnického
zboží. Školní knihy, kalendáře a některé
papírnické výrobky bylo možno zakoupit u
několika zdejších kupců. Školní písemky,
inkoust a další školní potřeby prodával
také školník Vilém Dobrovský v nové
škole na náměstí (dnešní budova MÚ).
-
Obrat k lepšímu nastal v roce 1881, kdy
se do Třebové přistěhoval pan Ferdinand
Bucek. Na podsíni domu čp. 45 na náměstí
(dnešní Mléčné lahůdky DUAL) si otevřel
knihařství a papírnictví a také tehdejší
novinku - fotografický ateliér.
Fotografování po čase zanechal, přesto
se do dnešních dnů zachovaly staré
fotografie, nalepené na kartonové
podložce se jménem zhotovitele na rubu.
-
V roce 1892 převzal Buckův závod Jan
Mikolecký. Obdobně jako Ferdinand Bucek
i Jan Mikolecký zůstal starým mládencem.
Nebyl rozptylován starostmi o
zabezpečení rodiny a snad právě to jej
vedlo k tomu, že se stal snaživým a
podnikavým obchodníkem. Ke stávajícímu
obchodu zavedl také knihkupectví. Další
novinkou závodu se stalo vlastní
vydávání místopisných „dopisnic“, jak se
tehdy říkalo pohlednicím. V roce 1895
vydal Jan Mikolecký první
českotřebovskou pohlednici. Byla
v černobílém provedení, dvojzáběrová,
s vyobrazením hostince na Horách a
celkového pohledu na město od dnešního
hřbitova, vše začleněné do koláže
představující srnky pod skupinou
stromků. Jeho nákladem vyšla
v následujících letech i řada dalších
pohlednic, převážně litografií,
tištěných např. v tiskárně J. L. Bayera
v Kolíně, ale i pohlednic zhotovených
jinými technikami, zachycujících
dřívější podobu mnoha zákoutí našeho
města.
-
V krámě Jana Mikoleckého byly k dostání
„knihy a časopisy kdekoliv vydané“, jak
hlásal jeden z dobových inzerátů. Firma
měla své zastoupení v Praze, ve Vídni a
Lipsku. Jan Mikolecký se nakonec stal
majitelem domu čp. 45. Jeho byt sestával
z kuchyně a pokoje za krámem.
Knihkupectví mělo svoji reklamu na boční
stěně domu nad podloubím.
-
Jan Mikolecký ve svém závodě zřídil i
sklad obrazů a heliografií, k dostání i
v barokových zlacených rámech, tkaných
obrazů v hedvábí, sádrových soch,
dekoračních předmětů, zboží
papírnického, koženého a plyšového a
modlitebních knih. Prostředí krámu podle
svědectví ing. Eduarda Stříbrného
vyhlíželo - alespoň pro dětské oči –
poněkud tajuplně až strašidelně: „Když
se u krámu otevřely dveře tak zacinkal
zvoneček a Mikolecký se objevil. Za
pultem mu byla vidět jen hlava. Dokola
krámu byly rozvěšené papírové larvy,
gazolínovým světlem mrtvolně osvětlené.
Šel z toho strach.
-
Přes den stavěl před krám zasklené
stolice a v nich různé věcičky. Hodiny
jsme na to vydrželi civět, a nadívat se
nemohli“.
-
Obchod provozoval Jan Mikolecký do roku
1907, kdy jej převzal Josef Chládek. Ten
krám v roce 1912 přestěhoval do
vlastního domu čp. 47 na náměstí, kde se
do té body nacházel krám kupce Františka
Danihelky, dříve Jana Čížka. Ale to je
už jiná kapitola.
-
Martin Šebela
-
Dům čp. 45 na náměstí
|
|
|
|