Příloha Českotřebovského deníku   

                                                       Triarius je letos čtyřiadvacetiletý, připomeńme si....  

   

 TRIARIUS na Šrámkově Písku před 20 lety (2004): Vánoce u Ivanovových

 

Světem hýbou děti. Stromek je vzhůru nohama. Chůva sestřičku sekyrou zabila. Vánoce ještě nikdy nebyly tak perverzní. Co naděláš.

Ve dnech 28. – 30. května 2004 se v Písku konal již 43. ročník Národní přehlídky divadla v pohybu Šrámkův Písek 2004. Letos se této celostátně uznávané přehlídky zúčastnila již podruhé také u.s. TRIARIUS se hrou Alexandra Vveděnského Vánoce u Ivanovových.

 

Co s dětmi? Přiznejte si, že ani vám nejsou tak blízké. Jsou to cizí bytosti. A jde jim jen o dárky. Vychovali jsme z nich nenasytné konzumenty – značkové zmrdíky. Tak to je a z Vánoc je spotřební veletrh. Nenávidím Vánoce a rozzářené dětské oči.

pátek 28/5 2004

14:00             ODJEZD

Odjezd byl, jako téměř vždy, když někam vyjíždíme, hektický. Na poslední chvíli se vynořilo hned několik neodkladných záležitostí, které bylo nutno řešit. V Ústí byla zácpa. Plánovaný odjez se proto o téměř hodinu a půl posunul, nervozita stoupala. Rychle se nakládaly zbytky kulis a rekvizit. Část ansámblu byla na cestě, část teprve vyjížděla. Hodně se telefonovalo a hledala se vhodná hudba do auta.

15:30             NA CESTĚ

Konečně vyrážíme. Před námi je cesta dlouhá tři a půl hodiny. Auto je plně vytíženo, vlek přeplněný kulisami připomínajícími starý šrot připojen. Za obvyklého rachotu rezatých kovových monster vyjíždíme ze Starého náměstí.

Jedeme jako o život. Vtipkuje se. Počasí se mění s každým kilometrem. Slunce střídá dešťová přeháňka. Blížíme se.

Litomyšl – Polička – Havlíčkův Brod – Humpolec – Tábor –

19:00            PÍSEK

Konečně jsme tu. Hrajeme za dvě a půl hodiny. Teď se zaregistrovat, objednat nocleh, svolat ansámbl a pustit se do příprav.  Nákladní výtah Divadla Fráni Šrámka vyváží na jeviště další a další věci. Každý, kdo má zrovna čas, pomáhá se stavbou scény. Zkouší se zvuk, směrují se reflektory. Každá rekvizita musí být na svém místě. Čas je dobrý, do začátku zbývá hodina. Programuje se osvětlení. Půl hodiny před začátkem vystoupení jsou již všichni v šatně. Vše je připraveno. Převlékáme se do kostýmů. čas na poslední cigaretu před vystoupením.

21:30            ZAČÍNÁME

Stojíme za oponou. V sále roste hluk. Přichází jeden z organizátorů, aby nám řekl, že porota je již na svých místech a že my tedy můžeme začít.

Začíná devadesát minut našich Vánoc u Ivanovových…

23:00            MÁME TO ZA SEBOU

Končí děkovačka, zavírá se opona, hledá se cokoli k pití, pospíchá se na cigaretu. Máme to za sebou. Jsme spokojení. S naším výkonem, scénou, publikem. Všechno klaplo. Poprvé vážně uvažujeme nad tím, jak to dopadne. Dnes na této scéně již nikdo hrát nebude, s balením scény proto není kam spěchat. Zvolna bouráme lešení, okapy i svařený vánoční stromeček. Čekáme na vyjádření odborné poroty.

sobota 29/5 2004

01:15             ROZBOROVÝ SEMINÁŘ

Diskuse k jednotlivým hrám probíhá postupně tak, jak byly odehrány. Nervozita opět stoupá. Pět porotců se s vervou zakusuje do prvního představení. Kolem druhé hodiny ranní se dostává konečně i k našemu pojetí Vánoc. Hodnotí jasně stručně výstižně. Jeden z porotců zarytě mlčí. Dva se vyjadřují kladně, pozitivně, pochvalně. Jeden chválí – ale také vytýká. Čtvrtý již jenom vytýká. Netušíme, na čem jsme. Nad ránem jdeme konečně spát.

Během soboty jsme potom shlédli devět našich konkurentů (celkem se zde o postup na Jiráskův Hronov utkalo 18 divadelních soborů). Odhadnout výsledek přehlídky se stalo nemožným. Každý ze soutěžících souborů se sem dostal přes síto regionálních přehlídek, každé představení bylo čímsi výjimečné. Po celodenním divadelním maratonu jsme skutečně unavení. Po rozborovém semináři (rovněž se protáhl do ranních hodin) jdeme na kutě.

neděle 30/5 2004

08:00             BUDÍČEK

Do devíti musíme vyklidit 5.C, ve které jsme dostali na tento weekendu azyl (společně s Černými šviháky z Kostelce nad Orlicí). Balíme naše osobní věci. Ansámbl zeštíhlel.

Kolem deváté skutečně odcházíme. Hledáme kavárničku, kde bychom se mohli probrat.  Starý Písek je líbezný.

U kávy poprvé nahlas zazní otázka: „Tak jak jsme dopadli?“ Nikdo nechce tipovat.

10:00             ROZLOUČENÍ

Vzhledem k tomu, že odpoledne máme každý nějaké povinnosti, jdeme se kolem desáté rozloučit.

 Domlouváme si informační kanály – dohoda zní: až porota vyhlásí výsledky, dají nám Černí šviháci vědět, jak jsme dopadli.

11:00             CESTA ZPĚT

Lehce po jedenácté vyjíždíme směr Česká Třebová. Byl to hezký weekend, shodujeme se. Zpět nespěcháme. Znovu se vracíme k představením, která jsme viděli. Atmosféra v autě je uvolněná. Jsme unavení, utahaní, ale spokojení. Venku je nádherně.  Cestou se stavujeme na oběd.

16:00             DOMA

Před čtvrtou vjíždíme do našeho města. Čeká nás ještě uskladnění všech kulis a rekvizit. Konečně vše hotovo. Je na čase zjistit výsledky.

Voláme našim kosteleckým přátelům. „Tak jsou tu dvě nominace. Na Hronov jedou Plzeňáci s Antigonou a Lantovci s Vernem. My máme doporučení na třetím místě. První doporučení máte vy. Gratulujeme…“  WOW. Tak to jsme nečekali. Doufali jsme, ale nepředpokládali. Jsme nadšení. Trochu jsme si zakřičeli. No koho by to napadlo! Hned tuhle milou zprávu voláme i ostatním hercům. Jiráskův Hronov!!!  Jo, byl to hezký weekend. Páni, potom, co nám z jednoho představení Vánoc odešla polovina sálu…

Písek je milé město. Hezké, klidné. Žijí tam moc sympatičtí lidé a dělají tam fajn divadelní přehlídku.  A vánoční stromeček zavěšeny špicí dolů –  nevadí. – Možná se jim snad i líbí. 

Někteří lidé dávají na Vánoce přednost jedličce, jiní smrčku, borovičce, nebo nazeleno obarveným záchodovým štětkám. Ti, kteří dosud nezanevřeli na vůni lesa v obývacím pokoji si chodí vybírat své malé zelené mrtvolky na tržnici. Všichni pak doma zamaskují ten kousek přírody červeným a zlatým sklem a zpívají Radujme se veselme se.

"Vánoce" měly derniéru již před Vánoci 2004

Samotných  Vánoc se to netýkalo, pouze hry "Vánoce u Ivanovových" v podání umělecké skupiny Triarius a to snad jen pro Českou Třebovou.  Stalo se tak v sále Pod Skalkou a to před dobrou návštěvou především mladého publika.
Předvedená hra si to zasloužila, ukázala, jak se toto herecké studio rozvíjí a kam směřuje. Jaký kus cesty vykonal Triarius od premiéry této hry k její (českotřebovské) derniéře! Nechci srovnávat s jinými konkrétními inscenacemi (a ono to ani nejde), ale musím hlavně napsat, že si takto předvedená hra určitě zasloužila letošní srpnové předvedení v Mekkce českého amatérského divadla v Hronově a to, že by po hercích s jejich předvedenými výkony určitě rádi sáhli v kterémkoliv z renomovaných amatérských souborů v Čechách. 
Hře předcházela pověst rozporuplnosti, kterou si však podle mého názoru pěstovali především členové souboru sami. Ano, někomu se téma mohlo zdát zvláštní, bláznivé (nevím ale proč), rozhodně však přineslo zajímavé zážitky.
Cožpak není takových jiných her spousta? O své hře a jejích inscenacích na různých přehlídkách již napsali sami členové Triaria dost řádků. Oceňuji  jejich kreativní přístup k tématu, režijní pojetí, přípravu univerzální scény, která vydrží všechno, individuální herecké výkony i to, že dokázali připravit inscenaci v neuvěřitelně amatérských podmínkách, kdy zaujetí pro věc pomáhalo hory přenášet. Jsem zvědavý s čím novým přijde Triárius  v roce 2005. Domnívám se, že na základě již předvedeného máme právo očekávat opět zajímavou podívanou. -mm-

Fotografie z představení 18. 12. 2004

PŘÍDAVEK: Něco z historie spolku Triarius

Triarius hraje divadlo od roku 2000
(Začal s loutkami...) 
Jak vypadala oslava desetiletého  působení:
Vzpomínkový večer v Modrém trpaslíku se přesně podle plánu nevyvedl. Byl připravený velmi dobře, o to nejde, i lidé přišli, ale zradila zřejmě přetížená elektrická síť. Díky poruše jističe, který ne a ne znovu nahodit,  se vernisáž výstavy fotografií a doprovodný program  uskutečnil  jen při nouzovém osvětlení a světle z kamery OIKTV.
Jan Kopecký připomněl desetiletí divadelních her Triária, hry, které se hrály nejdříve na různých místech.
Triarius začínal v Malé scéně, dokonce jako alternativní loutkářský soubor, první  činohrou byl upravený text V. Dyka Krysař, aby se pak na nějakou dobu přestěhoval ve svém působení  do  sálu restaurace Pod Skalkou  a v posledních čtyřech letech  (od roku 2006) působí "ve svém", tedy v upraveném klubovém prostředí bývalého protiatomového krytu  na Skalce známém jako Modrý trpaslík. Objekt je nyní ve již ve vlastnictví města a o.s. Triarius jej využívá na základě výpůjčky. 
Je to určitě ku prospěchu sdružení Triarius podstatně se rozšířily jeho možnosti, činnost se stala pravidelnou, zaměřenou na vyplnění víkendových večerů, ve který zpravidla jiný kulturní programe ve městě (mimo plesy nebo kino) nebývá. 
Speciální vzpomínka v úvodním slově patřila hře "Vánoce u Ivanovových", která se v roce 2003 probojovala dokonce na Jiráskův Hronov, kde sice  velký úspěch nezaznamenala, ale ukázala směr, kterým se pak Triarius ubíral a stále ubírá.
Vzpomínkou na tuto hru je plechový stromeček  umístěný  pod stropem klubu Modrý trpaslík včetně připojeného anonymního vzkazu, aby Triarius další pokusy o divadelní aktivity raději vzdal, protože nepřináší žádný užitek.
Tento vzkaz zřejmě vyslyšen nebyl a  tak se soubor ještě pustil během prvních deseti let do dalších 12 inscenací  a dramatických inscenovaných čtení.

SRDCE ABRAMA DĚMJONOVIČE 13. 2. 2004 v 19:30

hororově absurdní koláž na antické téma, která v loňském roce získala ocenění za dramaturgii a za herecký výkon Radima Lány na zemské přehlídce jednoaktových her ŠTRONZO. (režie Lenka a Laco Špaisovi, hrají Radim Lána, Lenka Špaisová, Jana Válková, Veronika Stasiowská, Josef J. Kopecký)

Jako poslední v prvním desetiletí uvede na jaře  2010 uvedenou autorskou hrou J. J. Kopeckého Dcera a  inscenovaným čtením Petra pýchy a Jaroslava Rudiše Strange Love jistě své aktivity nekončí. Jsou to hry, určení spíše pro klubové prostředí, kterým každý nemusí přijít na chuť.
Oslavná výstava "Triarius 10" vernisáží provedenou za tmy nekončila, vybrané fotografie Michala Horáka z desetileté činnosti souboru Triarius  byly možné shlédnout v Trpaslíku i během dalších akcí. Vzpomínkový večer připomínající "desítku" Triaria pokračoval i za situace, kdy by to jiné kulturní zařízení  určitě "sbalilo" a přeložilo na jiný termín (až budou jističe v pořádku).  Možná byl motivací "vernisážový soudek" Poličského piva, který byl plně "funkční"  i při výpadku elektrické energie....(mm)
TRIARIUS NA DIVADELNÍM PIKNIKU VOLYNĚ 2015 
V pátek 15/5 2015 vystoupil českotřebovský soubor TRIARIUS na národní přehlídce činoherního divadla Divadelní piknik 2015 v jihočeské Volyni, odkud si přivezl ocenění za herecké výkony a doporučení postupu na Jiráskův Hronov 2015.
„My jsme nebyli na této přehlídce poprvé, vystoupili jsme již na jejím prvním ročníku v roce 2012, to bylo s představením Ucho, potom vloni s představením Kočár do Vídně a nyní tedy s inscenací Floriana Zellera Ten druhý, která pojednává o partnerském trojúhelníku. Je to hra ze života, ve které se prolínají představy a fakta,“ říká k letošnímu účinkování na přehlídce herec a režisér Josef Jan Kopecký.
O postup na Jiráskův Hronov letos ve Volyni soupeřilo ve dvou víkendech celkem nejlepších 17 souborů z krajských přehlídek, konkurence tedy nebyla malá. TRIARIUS si odsud odvezl ocenění pro všechny tři herce (Tereza Vodochodská, Zdeněk Tesař a Josef Jan Kopecký) a doporučení postupu na hronovickou divadelní žatvu.
„My na Hronově hráli již několikrát, poprvé s Vánocemi u Ivanovových, já potom s Měsíčním běsem, v programu jsme se objevili také s Kočkou na kolejích a s Kočárem do Vídně, toto by pro nás tedy bylo čtvrté, resp. páté účinkování v této Mekce českého amatérského divadla. Budeme-li vybráni, pojedeme samozřejmě moc rádi,“ říká Kopecký.
Porota byla ve Volyni složena z divadelního teoretika, dramaturgů, režisérů a scénografky. Na inscenaci Ten druhý ocenili mimo jiné „prolínání reality a snu, minulosti a přítomnosti, křížení reality a představ“, kladně hovořili o vykreslení „různých podob strachu“ v nás, o zdařilém znázornění „geneze nevěry, od vzniků, přes průběh - až po její závěr“. Mottem hry pro ně potom byl „ten druhý v nás“ a jeho vliv na naše myšlení a chování.
Dramaturg Luděk Horký potom v recenzi na představení napsal například, že „TRIARIUS je zkušený soubor, k jehož devizám patří systematické uvádění her se zajímavými a intelektuálně náročnějšími tématy. V tomto ohledu se volbou hry Ten druhý strefila dramaturgie souboru (J. J. Kopecký a T. Vodochodská) do černého. Volba byla logická i s ohledem na vyzrálý herecký potenciál souboru. Z inscenace je zcela zřejmé, že si herci s tématem i s postavami rozumějí a že jim zkušenosti nechybí. Herci podávají kultivované herecké výkony, ovládají jevištní řeč i pohyb, působí přirozeně.“

 Něco z posledních let:

 Obě inscenace  slavily úspěchy na divadelní přehlídce v Červeném Kostelci, kde získaly doporučení  k uvedení na Divadelním pikniku ve Volyni, který dále otevírá cestu na Jiráskův Hronov. Zde nakonec byla předvedena pouze hra Absolvent před dvěma lety, Letošní doporučení do Volyně vyšlo naprázdno, Divadelní piknik přijal z Červeného Kostelce pouze hru Starci na Chmelu divadelního spolku Vicena Ústí nad Orlicí, v režii Alexandra Gregara.