-
-
Ve středu
11. září 2024 se v ranních hodinách studenti gymnázia vydali znovu po pěti
letech na zájezd do Norska. Letos to bylo trochu jiné. Místo obvyklého
výměnného pobytu se návštěva konala pouze jednostranně, ale můžeme doufat,
že se příště podaří znovu navázat silnější spolupráci a norští studenti se
budou moci podívat i k nám. Na cestu se nás vydalo přes čtyřicet. Studenti
v doprovodu čtyř učitelů, pana učitele Limberského, pana Jiráského, paní
Hermanové a paní Benešové – a v čele s velmi elegantním panem řidičem, bez
kterého bychom se pochopitelně nikam nedostali.
-
Celou středu jsme strávili v
autobuse. Jednou ze zastávek po cestě byl německý zámek Sanssouci, který
často bývá označován za konkurenci francouzského Versailles. Další den, po
vylodění z trajektu ve švédskem přístavu Trelleborg, cesta autobusem
pokračovala až do večera, kdy jsme nakonec šťastně přijeli na místo určení
– do malého norského městečka Prestfoss, kde nás s otevřenou náručí
přivítali učitelé z partnerské školy. Po uvítání většina z nás dojela na
svá apartmánová ubytování a zbytek si vyzvedly hostitelské rodiny. Další
den jsme se vydali i s Nory na trek k vrcholu Haglebunatten. Čekalo nás
tam tisíc kamenných schodů a jeden skutálený batoh, který pak naštěstí pan
Limberský z údolí úspěšně vylovil. Především nás tam však čekaly nádherné
výhledy na norskou krajinu z vrchu – na rozlehlá pohoří, lesy, kopce a na
spoustu jezer. V noci na nás čekalo ještě jedno severské překvapení –
polární záře. Měli jsme obrovské štěstí, protože někteří obyvatelé ani
nepamatují, že by byla někdy tak moc viditelná. Další den nás čekal výlet
do hlavního města – Osla. Navštívili jsme několikapatrovou galerii
norského malíře Edvarda Muncha, kde jsme si mohli prohlédnout i jeho
nejznámější obraz – Výkřik. Prošli jsme se po střeše opery, která svým
tvarem připomíná ledovec. Navštívili jsme též muzeum vikingských lodí,
Frogner park, kde stojí přes 200 soch lidí zachycených v různých životních
fázích a emocích. V neděli jsme hned ráno odjeli do kempu ležícího v
severnější časti Norska. Hlavní zastávkou po cestě autobusem bylo jezero
Gjende v pohoří Jotunheimen proslulé svou výrazně modrou barvou způsobenou
výskytem minerálních látek ve vodě. Večer jsme dojeli do kempu a ubytovali
se v chatičkách. Pondělní den jsme strávili výletem k ledovci
Jostedalsbreen. Už během cesty autobusem jsme mohli obdivovat zase úplně
jinou krajinu – spoustu vodopádů v horách. Voda z jezera pod ledovcem je
čistší než kde jinde – takže si někteří z nás odvezli také suvenýr v
lahvi. Po dvou dnech v kempu jsme se vrátili zpět do Prestfossu, přičemž
jsme cestou ještě stihli výstup na horu Bitihorn (1608 m), vrchol, kam –
slovy pana Jiráského - "dosud nevstoupila gymplákova noha". Asi
nejstrmější a nejkamenitější výstup celé naší výpravy, ale opět
ty výhledy... Nebylo to poprvé, kdy se těžko věřilo, že to, co vidíme, je
opravdové. Poslední celý den v Norsku jsme byli oficiálně přivítáni
starostou města na místní radnici, pak následovala krátká prohlídka
prestfosské školy a pěší výlet na kopec Olhovd nad Prestfossem. Strávili
jsme poslední večer ve svých apartmánech a rodinách a hned ráno jsme se po
veškerých loučeních vydali na cestu domů.
-
Norové mají v mnohém odlišný
život. Například mnoho z nich má svou vlastní farmu a obrovské pozemky a
farmaření obětují spoustu času. A hlavně lidi, které jsme potkali, byli
všichni velice srdeční a přívětiví.
-
Věřím, že si všichni odnášíme
zážitek na celý život – i když každý z nás třeba trochu jiný.
-
Alena
Štěpánová
|