Čestní občané České Třebové jmenovaní po roce 1989
Eduard Haken (*1910, + 1996)
Eduard Haken koncertoval v České Třebové poprvé v roce 1943 a od té doby
mnohokrát. jeho vystoupení dokázala vždy naplnit sál Národního domu nebo
kina Svět. Někdy přijel i se svou manželkou Marií Glázrovou. Tradicí se
staly především koncerty, které uspořádal zdejší Kruh přátel hudby k
Mistrovým kulatým narozeninám. Koncert k pětasedmdesátinám v březnu 1985
musel být narychlo přesunut z Malé scény do Národního domu, ale ani ten
zájmu veřejnosti nestačil, podobně o pět let později v roce 1990.
Nezapomenutelný byl i jeho koncert k neuvěřitelným pětaosmdesátinám 12.
května1995 pak přijel do České Třebové ještě jednou, společně s dcerou
Marií, aby v obřadní síni staré radnice převzal čestné občanství města. Poděkoval za velkou přízeň města a řekl, že tato slavnost je pro něho
nezapomenutelným zážitkem. Nikdo tehdy netušil, že toto setkání s
Mistrem Eduardem bylo poslední....
Dipl.
Ing. Vratislav Rybička *1902 - 1997?
Narodil se 9. 2. 1902 a je vnukem Hynka Rybičky (mladšího), bývalého
starosty města Česká Třebová, jehož druhé funkční období ukončila
tragická smrt, když při obchodní cestě do Vídně 8. prosince 1881 uhořel
při požáru Ringteatru.
Dipl. Ing. Vratislav Rybička byl bezdětný, žil ve Vídni, byl posledním
členem významného Rybičkova rodu, jehož předci se významně zapsali do
dějin našeho města. Naposledy navštívil Českou Třebovou na jaře roku
1992, aby poznal město svých předků a také přispěl na úpravu rodinné
Rybičkovy hrobky. Na návrh rady města pak městské zastupitelstvo
schválilo 14. října 1992 Ing. Vratislavu Rybičkovi udělení čestného
občanství města.
Zprávu o jeho úmrtí mohu vyčíst např. z
Wikipedie - rok 1997, Nemám ji však jinak potvrzenou Považujeme za
důležité vypátrat celý jeho osud jako významného občana ve vztahu k
našemu městu.
František Kajetán Zedínek
Předání čestného občanství 24.10. 2003
V předních řadách zcela zaplněného hlediště velkého sálu zasedli vzácní
hosté v čele s krajským hejtmanem Ing. Romanem Línkem. Přijela také
krajská radní pověřená řešením problematiky školství v Pardubickém kraji
p. Marie Málková, bylo zastoupeno kompletní vedení našeho města, bývalí
starostové Ing. Slavomír Gabrhel, Lubomír Hýbl, Jiří Pásek, ředitelky
základních uměleckých škol okolních měst, starosta Přívratu, Miroslav
Veselý, administrátor římskokatolické farnosti Otec Miloš Kolovratník a
další.
Pod taktovkou F.K. Zedínka vystoupil školní orchestr ZUŠ, který jubilant
vede na škole více než 25 let a který pod jeho vedením dosáhl řady
významných úspěchů. Společně s ním přišel gratulovat také Dětský pěvecký
sbor Kajetánek, který si od F. K. Zedínka “vypůjčil” jeho druhé jméno. V
druhé části koncertu pak F. K. Zedínek ještě řídil společné vystoupení
Komorního orchestru Jaroslava Kociana a pěveckého sboru Bendl, který
přednesl “Lásku neskončenou”. I v další části večera se hrály Zedínkovy
skladby. To už taktovku převzal dirigent Bohuslav Mimra. Také jednotliví
sólisté po svém vystoupení nezapomněli přijít do první řady k
jubilantovi s osobní gratulací. Koncert byl oslavou Zedínkových 80.
narozenin. (*23.8.1923)
Zdeněk Šebek,
zlatý paralympionik, vicemistr světa v lukostřelbě
Předání čestného občanství města
se uskutečnilo dne 4. června 2004 při slavnosti předání cen města KOHOUT
2003. Předání čestného občanství se také zúčastnil vicehejtman
Pardubického kraje Roman Línek. Ze slavnosti uvádím fotografie:
Tématem “čestných občanů města” jsem se zabýval až v roce 2003 v
souvislosti s udělením nového čestného občanství panu Františku Kajetánu
Zedínkovi. Zjistil jsem že zatím není tato problematika
systematicky zpracována, především pro nekompletnost dokumentů, ze
kterých by bylo možné čerpat, přestože se zřejmě u nás udělováním
čestného občanství v minulosti příliš neplýtvalo. Naproti tomu v Ústí
nad Orlicí měli k roku 2003 např. udělených 33 čestných občanství
města. V historii se udělovalo čestného občanství města v jiné
podobě jako jmenování “čestným měšťanem České Třebové”.
Můžeme vzpomenout, že se tato pocta v minulosti týkala např. syndika
Jiřího Pichla, starosty Josefa Glüksmanna, ale zřejmě také prvního
československého “presidenta - Osvoboditele Tomáše Garyka Masaryka.
Od roku
2004 do r. 2021 se čestná občanství města v České Třebové neudělovala.
Teprve v tomto roce bylo čestné občanství uděleno dvěma osobnostem
města, válečným veteránům. Čestné občanství získali:
kpt. v.v. Božena Ivanová
Dlouholetá
členka Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS)
v Ústí nad Orlicí paní Božena Ivanová byla za svoji službu českému
národu za II. světové války 28. října 2019 vyznamenána prezidentem České
republiky panem Milošem Zemanem Medailí Za hrdinství (za hrdinství
v boji). Toto významné ocenění si osobně převzala při slavnostním
shromáždění ve Vladislavském sále.
O den později paní Boženku povýšil ve slavnostní síni Národního
památníku na Vítkově ministr obrany pan Lubomír Metnar do hodnosti
kapitánky.
V době hospodářské krize odešla s rodiči do SSSR, kde otec vstoupil v Buzuluku
do 1. česko-slovenského armádního sboru. Boženka ho následovala jako
16tiletá dívenka. Nejprve se stala spojařkou, poté absolvovala
parašutistický výcvik u 2. paradesantní brigády v Jefrémově (Rusko).
Sloužila u slovenských letců a konec války ji zastihl v plném nasazení
v Kroměříži.
Rozhodnutí o udělení čestného občanství města schválilo městské
zastupitelstvo v září 2021 tak aby jí mohlo být předáno k Dni veteránů
2021. vzhledem k onemocnění a dlouhodobé léčbě v Praze se tak nemohlo
stát.
Plk.v.v.
Vasil Timkovič - veterán II. sv. války (*21.3. 1923, + 2.1.2023)
Rozhodnutí o udělení čestného občanství
města schválilo městské zastupitelstvo v září 2021 tak aby jí mohlo být
předáno k Dni veteránů 2021. vzhledem k onemocnění bylo pak předání
odloženo na 21. leden 2022. Konalo se na českotřebovské radnici.
Vasil
Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vesnici Skotarskoe na
Podkarpatské Rusi jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině lesního
správce. Studoval na gymnáziu v Mukačevě. Po německé okupaci
Československa, kdy republika přišla také o Podkarpatskou Rus, se Vasil
spolu se dvěma spolužáky z gymnázia rozhodl pro útěk za hranice. Chlapci
věřili, že je slovanští bratři přijmou přátelsky a dovolí jim bojovat za
osvobození své vlasti. Sovětský svaz ale patnáctiletému Vasilovi otevřel
bránu gulagu. Chlapce chytili hned za hranicí a dopravili do polského
města Skole. Následně je přesunuli do věznice v Charkově, kde byli
odsouzeni na tři roky za nelegální přechod hranice. Vasil si je
odpracoval v táboře Pečorlag (Pečorský nápravně pracovní tábor), kde
stavěl železniční trať Vorkuta – Moskva. Po skončení trestu dostal
nabídku odjet do Buzuluku, kde se tou dobou formovala československá
vojenská jednotka. V Buzuluku prodělal základní výcvik, účastnil se
osvobozování Kyjeva a přes Duklu přešel na Slovensko. Tam ho zastihl
konec války. Jako občan předválečné Československé republiky viděl
hlavní město Prahu poprvé v květnu 1945 při slavnostní vojenské
přehlídce. Bylo mu 22 let. Na Podkarpatskou Rus, která se po válce stala
součástí Sovětského svazu, se natrvalo už nikdy nevrátil. Rodina ve
Skotarském o něm neměla žádné zprávy, a tak ho nechala vyhledat Červeným
křížem. Vasil Timkovič se po tomto kontaktu do Skotarského vydal.
Bohužel už nezastihl svého otce, kterého dva dny před jeho příjezdem
odvedla NKVD. Bratr i tři sestry zůstali na Podkarpatské Rusi, Vasil
Timkovič se vrátil do Československa. Dostudoval střední školu a dostal
nabídku, aby zůstal u armády. V československé armádě sloužil celý
život. Jako válečný veterán stál u zrodu místní jednoty Československé
obce legionářské v Ústí nad Orlicí a dlouhá léta byl jejím předsedou.
Uvádím fotografie i video z předání čestného občanství 21.1.2022.
PhDr. Josef
Zavřel, Praha
-
|