-
-
Ředitelem českotřebovské Lidové školy umění se Antonín Šimeček stal
v r. 1958 vlastně za trest!
-
Od roku 1990
je čestným občanem města Ústí nad Orlicí
-
18.
ledna 2015 si připomeneme 100. výročí narození Antonína Šimečka,
významné osobnosti ústeckého a českotřebovského hudebního života.
Ačkoli se narodil v Praze, spojil celý svůj profesní i soukromý
život s oblastí Podorlicka. Poté co v roce 1937 absolvoval houslové
oddělení Pražské konzervatoře, kde byl žákem významných pedagogů
Jana Mařáka a Jindřicha Bastaře, se stal členem Symfonického
orchestru hl. m. Prahy FOK. Zde jej na počátku roku 1939 zastihla
zpráva o tom, že v Ústí nad Orlicí se chystá založení hudební školy
a že je vypsán konkurz na jejího ředitele.
-
Nabídka nového pracovního uplatnění byla pro něho lákavá hned
z několika důvodů. K Ústecku měl vztah již od dětství, protože jedna
z jeho babiček pocházela z Českých Libchav, a ze svých návštěv tedy
tuto oblast znal. Dále jej přitahovala mimořádná hudební tradice i
současnost města, spjatého s Cecilskou hudební jednotou,
Orchestrálním sdružením, pěveckým spolkem Lukes či osobností
houslového virtuoza Jaroslava Kociana. Především se mu však nabídla
možnost jít za hlasem jeho srdce – v nedalekém Brandýse nad Orlicí
totiž žila jeho láska, Amálie Balcárková, s níž se seznámil o
letních prázdninách na táboře v Koutech.
-
Přestože měl minimální pedagogické a organizační zkušenosti, vybralo
družstvo pro zřízení hudební školy na místo ředitele ze čtyř
uchazečů právě jeho, mj. také díky tomu, že se za něho zaručil
Vojtěch Bořivoj Aim, Šimečkův učitel sborového dirigování na
konzervatoři, který v té době zastával místo zemského inspektora pro
hudební školy. Šimeček se tak na podzim roku 1939 stal v pouhých 24
letech druhým nejmladším ředitelem hudební školy v Čechách. Jsa
finančně zajištěn, mohl se již v roce 1940 oženit. (Z manželství
vzešly tři děti: Antonín – 1943, Eva – 1946 a Arnošt – 1957).
-
Počátky budování hudební školy byly velmi obtížné. Nejen že chyběly
důstojné prostory, že se obtížně sháněli kvalifikovaní učitelé, ale
především z důvodu politické situace v zemi, která prožívala první
rok německé okupace. Šimeček se však pustil do práce s vervou a
během několika let se mu podařilo vybudovat po Pardubicích druhou
nejstarší hudební školu ve východních Čechách, a plnit tak hlavní
úkol, který byl před něho zřizovatelem školy postaven, tj.
vychovávat mladé hudebníky pro potřeby orchestrálních a pěveckých
souborů ve městě. Pro jejich praktickou přípravu proto také založil
školní orchestr, který se z původního smyčcového souboru rozrostl až
do symfonického obsazení.
-
Šimeček se zapojil do hudebního života města nejen jako ředitel
školy a učitel houslí. Spolupracoval s Orchestrálním sdružením,
Lukesem, Cecilskou jednotou i divadelním
spolkem
Vicena. Po 15 letech existence v provizorních prostorách získala
škola reprezentativní sídlo v secesní Hernychově vile, kde se začalo
vyučovat od školního roku 1955/1956. K úspěchům Šimečkovy práce
patří i zřízení detašovaných pracovišť (Litomyšl, Brandýs nad
Orlicí, Kyšperk, Sopotnice, Dolní Dobrouč), přičemž v průběhu let
vznikly z některých samostatné školy.
-
Šimečkova záslužná a úspěšná práce byla náhle přerušena v roce 1958.
Jako záminka k tažení proti němu posloužila jeho spolupráce
s Cecilskou jednotou při provozování hudby na kůru kostela
Nanebevzetí Panny Marie. Zásadní roli však sehrála obyčejná lidská
závist a nenaplněná ctižádost. Z příkazu Okresního výboru KSČ byl
Šimeček přinucen odstoupit z ředitelského místa, na něž byl dosazen
jeho bývalý žák Václav Šmerda, a Šimečkovi bylo pod pohrůžkou, že
„jinak si už ani nevrzne“, uloženo převzít vedení školy v České
Třebové po jejím prvním řediteli Jaroslavu Vaníčkovi.
-
Tak se ne zcela dobrovolně započala druhá éra v Šimečkově profesním
životě. Do Třebové nejprve řadu let dojížděl, poté zde našel i
s rodinou trvalé bydliště v domě neoficiálně zvaném „U tří
housliček.“ (Bydlely zde totiž i rodiny učitelů hudební školy
Eduarda Vaníčka a Františka Kajetána Zedínka.) Škola se pod
Šimečkovým vedením brzy konsolidovala a rozrostla z původně pouze
hudebního oddělení o obory taneční, výtvarný a literárně dramatický.
Také ve svém novém působišti se Šimeček angažoval v hudebním životě
města. Dirigoval orchestrální sdružení Smetana, založil a vedl
Komorní pěvecký soubor českotřebovských učitelek, hrál na violu
v Českotřebovském kvartetu, dlouhá léta pracoval v kulturní komisi
Městského národního výboru.
-
Fotografie vlevo -
Komorní soubor
českotřebvovských
učitelek, Antonín Šimeček a František Kajetán
Zedínek.
Vpravo A. Šimeček a Vojtěška Vohralíková
-
Jeho pojetí výuky na hudebních školách (LŠU, později ZUŠ) se zásadně
lišilo od toho, jak je, hlavně ve velkých městech, pojímána dnes.
Šlo mu nejen o přípravu budoucích hudebních profesionálů, ale
především o výchovu zdatných amatérů, kteří hudbu provozují pro
radost, a také posluchačů, pravidelných návštěvníků koncertů. Také
v Třebové se za Šimečkova ředitelování aktivně a s chutí
muzicírovalo – existoval zde školní orchestr (po Šimečkovi převzal
jeho vedení F. K. Zedínek), vznikly zde dva pěvecké soubory, které
vedli J. Vaníčková (mladší žáci) a F. K. Zedínek (starší žáci). Do
výuky se také ve větší míře začala zařazovat komorní hra, která se
později stala nedílnou součástí osnov.
-
Fotografie vlevo je z
oslav 700 let města v roce 1978 před koncertem vojenské
dechovky odleva Ant. Šimeček, Ing. Jiří Preisler, Eduard
Vaníček, Ing. Zdeněk Preisler, dirigent František Preisler
-
Vpravo snímek z odhalení
pamětní desky Ant. Bennewitzovi na rodném domě - bývalé myslivně v
Přívratu v roce 1959 - A. Šimeček řídí orchestrální sdružení
Smetana.
-
V roce 1967 se Šimeček spolupodílel na založení Komorního orchestru
Jaroslava Kociana a po mnoho následujících let stál v jeho čele.
Orchestr působil nejprve při LŠU v Ústí nad Orlicí, později
přesídlil do České Třebové. Do Ústí se Šimeček také po 30 let
pravidelně vracel jako člen poroty Kocianovy houslové soutěže.
-
Šimečkova profesionální kariéra dosáhla vrcholu po roce 1975, kdy
předal ředitelský post Eduardu Vaníčkovi a nastoupil na místo
krajského školního inspektora pro LŠU. Ve své nové funkci mohl
v bohaté míře využít svých celoživotních pedagogických, uměleckých i
organizačních zkušeností a přenášet je na hudební školy v celém
tehdejším Východočeském kraji.
-
V roce 1983 se Antonín Šimeček přestěhoval zpátky do Ústí nad
Orlicí, kde strávil spolu se svou druhou manželkou posledních deset
let života a kde také roku 1993 zemřel. Za celoživotní práci se mu
nedostalo mnoha ocenění a uznání; pouze město Ústí nad Orlicí na něj
nezapomnělo, když ho u příležitosti 75. narozenin jmenovalo čestným
občanem. Přesto žije v paměti nejen svých potomků, ale i bývalých
spolupracovníků a žáků jako člověk mimořádných osobních i
profesionálních kvalit, který se nebývalou měrou zasloužil o rozvoj
hudebního školství ve východočeském regionu.
-
Ústí nad Orlicí si připomene Šimečkovo výročí 16. 1. 2015 odhalením
pamětní desky v nové budově ZUŠ a následujícím slavnostním koncertem
Komorního koncertu Jaroslava Kociana.
-
Stanislav Pecháček
