Česká nebo Moravská Třebová?
(K problematice údajně nejstarší písemné zmínky o České Třebové)
V roce 1978 oslavilo město Česká Třebová 700 výročí první písemné zprávy. Za tuto první písemnou zprávu o České Třebové je považován údaj v listu Oldřicha, opata premonstrátorského kláštera, určeném olomouckému biskupu Brunovi ze Schauenburka a vzniklém někdy mezi lety 1278 – 81. V tomto listu píše Oldřich Brunovi o tom, že jakýsi „dominus Stiborius“ se svými lidmi loupežně přepadl opatovy poddané (v textu uvedeno pauperes nostros) v místě řečeném „Tribovia“.ti pak v noci pronásledovali útočníky až k Ctiborovu hradu a zjistili, že Ctibor zde ukrývá Rakušany a další lidi, kteří se na jeho loupežích podílejí. Oldřich prosí biskupa, aby proti těmto násilnostem zasáhl a požádal o pomoc též krále Rudolfa Habsburského (1)
Uvedený list však není zachován v originále, ale pouze ve formulářové sbírce vzniklé někdy na přelomu 13. a 14. století na vídeňském habsburském dvoře (2). Vzhledem k této formě dochování jsou výrazně omezena konkrétní fakta v listu obsažená. Tak chyví datace (vročení listu do let 1278 – 81 je dáno pouze dobou nástupu Oldřicha do úřadu opata litomyšlského kláštera (1278) a úmrtím Bruna ze Schauenburka (1281), blíže není specifikován „dominus Stiborius“, chybí jméno Ctiborova hradu a místo konfliktu je dokonce v textu uvedeno jako „Cribonia“, jeho přepis do podoby „Tribovia“ provádí až editor formulářové sbírky (3).
Otázkou však je, jak onen název Cribonia – Tribovia interpretovat. Editor formulářové sbírky, profesor vídeňské univerzity Oswald Redlich, se domnívá, že jde spíše o Českou než Moravskou Třebovou (4), August Sedláček údaj jednoznačně vykládá jako Česká Třebová (5), podobně i Josef Šimák (6) a Antonín Profous (7). Nejnověji tuto interpretaci provádí i Jindřich Růžička, pro kterého je uvedený údaj navíc důkazem toho, že Česká Třebová ještě v letech 1278 až 1281 byla majetkem litomyšlského premonstrátorského kláštera.(8).
Rozbor průběhu kolonizace v povodí Třebovky ukazuje však, že je velmi nepravděpodobné, že ještě v v 70. a 80. letech 13. století náležela ještě Česká Třebová litomyšlským premonstrátům, i když počátky kolonizace kraje na Třebovce jsou dílem litomyšlského kláštera. V uvedené době totiž na Třebovce již probíhala kolonizace organizovaná pány z Drnholce (9). Při řešení problému interpretace názvu Tribovia upozornil Josef V. Šimák na to, že k přepadení lidí litomyšlského kláštera mohlo dojít i mimo území náležející klášteru, třeba v době, kdy tito lidé pobývali v místě řečeném „Tribovia“ při trhu (10). Tomu, že v listu může jít o přepadení opatových lidí, nikoliv o přepadení místa náležejícího opatovi by napovídala i celková dikce listu. V úvodu se totiž mluví o tom, že Ctiborovi lidé vtrhli „in nostra villa“, poškodili zde kostel a Ctibor na základě zásahu biskupova měl tento kostel opravit. Ctibor to však neudělal a místo toho se dopustil dalšího násilí, o kterém je již zmínka v úvodu tohoto článku. Při popisu tohoto incidentu v listu se však nemluví o útoku proti určitému místu, ale výslovně o tom, že Ctibor přepadl „nostros pauperes“. Podle Josefa V. Šimáka k tomu mělo dojít, jak je uvedeno výše, v České Třebové, která však již majetkem litomyšlského kláštera nebyla Ovšem, jestliže připustíme, že Ctiborův incident nebyl spojen s místem náležejícím litomyšlskému klášteru, pak je možné uvažovat i o tom, že ona Cribonia – Tribovia byla Moravská Třebová.
Alespoň k hypotetickému řešení tohoto problému může vést jen pokus blíže určit zmíněného pana Ctibora. Téměř s jistotou můžeme říci, že se jednalo o moravského šlechtice, neboť pomoc proti němu hledá opat Oldřich u jedné z nejmocnějších osob na Moravě v době po smrti Přemysla Otakara II, u olomouckého biskupa Bruna ze Schauenmburka a krále Rudolfa Habsburského, který v té době vojensky kontroloval Moravu(11). V případě útoků z české strany lze předpokládat, že by opat hledal pomoc spíše u biskupa pražského. Dále je zřejmé, že uvedený Ctibor musel mít majetky někde blízko česko-moravské hranice, odkud by bylo možné útoky proti litomyšlskému klášteru ležícímu na česko-moravském pomezí provádět.
Editor formulářové sbírky jako možnou konkretizaci pana Ctibora uvádí Ctibora ze Švábenic, jenž je v roce 1287 doložen jako svědek na listině, kterou Anežka z Obřan, manželka Gerharta z Obřan, postupuje polovinu Křižanova Zderazskému klášteru (12). Nebo Ctibora „de Grvnenberch“, doloženého r. 1288 jako purkrabího na hradě Veveří (13). Ctibora ze Švábenic je možno vyloučit, neboť tento rod neměl v inkriminované době v oblasti, odkud v útokům proti litomyšlskému klášteru docházelo žádné majetky (14), hypoteticky lze uvažovat o Ctiborovi „de Grvnenberch“,, pokud bychom toto místo ztotožnili s hradem Stražisko – Grünberg ležícím jihovýchodně od Moravské Třebové (15). Josef Šusta předpokládá, že neznámý Ctibor je totožný se Ctiborem z Lipnice, předkem pánů z Cimburka a zakladatelem hradu Cimburka (Starého) u Městečka Trnávky jižně od Moravské Třebové (16). Jaroslav Mackerle ve své monografii Jevíčka považuje ztotožnění loupeživého Ctibora z let 1278 – 81 se Ctiborem z Cimburka za prokázané(17). Proti tomuto ztotožnění se zdá svědčit fakt, že zmíněný Ctibor z Cimburka původně vlastnící majetky v Čechách (hrad Lipnici), je v roce 1280 uváděn kronikářem Dalimilem mezi těmi, kdo statečně bojovali proti Braniborům (18). Ovšem ve složité době po smrti Přemysla Otakara II., kdy se boje za politické cíle spojovaly s loupežemi a se snahami využít bezvládí k zisku majetku, nelze vyloučit ani to, že v Čechách byl Ctibor odpůrcem Braniborů, ale na svých moravských majetcích mohl s pomocí svých sil věrných spojenci Oty Habsburskému provádět loupežná přepadávání sousedních panství. Pro ztotožnění loupeživého Ctibora se Ctiborem z Cimburka by svědčila i poloha jeho hradu Cimburku u Moravské Třebové, odkud bylo možné nájezdy proti litomyšlskému klášterství podnikat.
Jestliže přijmeme hypotézu, že Ctibor z let 1278 – 1281 je totožný se Ctiborem z Cimburka, pak lze předpokládat, že místem přepadení opatových lidí (pauperes nostros) byla nikoliv Česká, ale Moravská Třebová. Jestliže opatovi „pauperes“ byli v noci přepadeni, po přepadení stačili Ctibora pronásledovat až k jeho hradu a zjistit, jaká je zde vojenská situace, pak k takovému pronásledování mohlo dojít spíše z Moravské než z České Třebové, která je přece od Cimburka dosti vzdálená. Rovněž zůstává otevřenou otázkou, zda ono přepadení bylo náhodné či bylo součástí nějaké místní války mezi litomyšlským opatem Oldřichem a Ctiborem, o které nám chybí další pramenné údaje. Výše zmíněná akce proti Ctiborovi se zdá nasvědčovat tomu, že oni „pauperes“ byli spíše zkušení vojáci – žoldnéři, než ubozí poddaní přepadení třeba v době trhu.
Jestliže tedy přijmeme hypotézu, že události popsané v listu opata Oldřicha se týkají Ctibora z Cimburka, že oním hradem s rakouskou posádkou, kde sídlil Ctibor, byl Cimburk u Městečka Trnávky a že k přepadení opatových lidí došlo v Moravské Třebové, tak Česká Třebová ztratí doklad o své existenci již v letech 1278 – 1281 a rokem první písemné zprávy o tomto městě se stane rok 1292, kdy je Česká Třebová uváděna mezi místy darovanými králem Václavem II. cisterciánskému klášteru na Zbraslavi u Prahy (19). Pro Moravskou Třebovou se naopak objeví nový pramen umožňující nahlédnout do jejího života v bouřlivé době po smrti Přemysla Otakara II. Rovněž dojde ke změně první písemné zprávy o Cimburku.
František Musil, Ústí nad Orlicí, Vlastivědný sborník moravský 2/1995 ročník XLVII
(Otištěno se souhlasem autora)
Poznámky:
(1) List vydal Oswald Redlich, Eine Wiener Briefsammlung zur Geschichte des Deutschen Reiches und der Österreichischen Länder in der zweiten Hälfte des XIII. Jahrhunderts. Nach den Abschriften von Albert Starzer, Wien 1894, č. 164, s. 178 – 180. Český překlad listu vydal Jindřich Růžička ve sborníku Česká Třebová 1278 – 1978, Česká Třebová 1978, s. 110.
(2) O vzniku a dochování tohoto formuláře informuje římskými číslicemi stránkový úvod edice uvedené v odkazu č. 1, především s. IX – XLIV. Některé informace přináší též J. Růžička ve sborníku citovaném v odkazu č. 1 s 11.
(3) K tomuto přepisu viz odkaz č. 2 na s. 179-180 v odkazu č. 1 citované edice.
(4) Stejný odkaz citován v předchozí poznámce.
(5) August Sedláček, historický slovník místopisný království Českého, Praha 1908, s. 897.
(6) Josef V. Šimák, České dějiny I. sv. 5, Středověká kolonizace v zemích českých, Praha 1938, s. 1269. ve své dřívější populární práci Kronika československá I. sv. 2, Praha 1924, s 465 hovoří pouze o útocích nespecifikovaného Ctibora na litomyšlské klášterství, ale místopisně tyto údaje nekonkretizuje.
(7) Antonín Profous – Jan Svoboda, Místní jména v Čechách IV. Praha 1957, s. 365 – 366
(8) Jindřich Růžička, Česká Třebová do doby husitské, sborník citovaný v odkazu č. 1, s. 9 – 12. Na s. 12 Růžička ne zcela v souladu se skutečností uvádí, že lokalitu Tribovia ztotožnil jednoznačně s českou Třebovou editor formuláře O. Redlich (ve skutečnosti Redlich uvádí, že ztotožnění s Českou Třebovou je pravděpodobnější).
(9) K problému kolonizace kraje na řece Třebovce viz Josef Cibulka, Osídlení Lanšperska v předhusitské době, Časopis společnosti přátel starožitností československých 38, 1930, s 4 – 6, J.V. Šimák, c.d. z r. 1938, s 1267 – 1269, František Musil, osídlení kraje na středním a horním toku Tiché Orlice, v povodí Třebovky a na nejhořejším toku Moravské Sázavy (severovýchodní část okresu Ústí nad Orlicí) v době předhusitské, Ústí n.Orlicí 1991 (rukopis v knihovně okresního (regionálního) muzea ve Vysokém Mýtě), s. 41 – 46 a 71 – 75.
(10) J. V. Šimák c.d. z roku 1938, s. 1269.
(11) O politickém významu biskupa Bruna se Schauenburka v době po smrti Přemysla Otakara III viz např. František Palacký, dějiny národu českého v Čechách a na Moravě II, 6. vyd. Praha 1904 s. 102 – 107.
(12) Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, ed. J. Emler II, Pragae 1882 (dále jen RBD) č. 1404, s. 603.
(13) RDB II, č. 1449, s 623. zde je nesprávně uveden letopočet listiny 1285.
(14) Pobyt Vítka ze Švábenic v sousedství Litomyšlského panství (na české straně je poprvé doložen až v r. 1298. K tomu viz Fr. Musil s.d. s.91 – 101.
(15) Dosud je vznik hradu kladen až do 14 století a za první písemný údaj o hradu je považován údaj z roku 1379. K tomu viz Ladislav Hosák, Historický místopis země Moravsko-slezské, Praha 1938, s. 535. V případě, že by odtud pocházel Ctibor „de Grvnenberch“, doba první písemné zmínky by se posunula téměř o 100 let..
(16) Josef Šusta, České dějiny II, část1, soumrak Přemyslovců a jejich dědictví, Praha 1935, s. 312 a 316. Ctibor je ve vztahu k Cimburku doložen jen nepřímo. V roce 1308 se připomíná Bernard z Cimburka, syn Ctiborův z Lipnice. Tento údaj je dosud považován za první písemnou zprávu o Cimburku u městečka Trnávky. K tomu viz RDDB III, č. 2/79, s 947. tento údaj však nijak nevylučuje možnost, že již Ctibor opustil svá česká panství (Lipnici) a byl zakladatelem Cimburka. V případě přijetí hypotézy o Ctiborovi z let 1278-81 jako o Ctiborovi z Cimburka se posune i existence první písemné zmínky o hradě Cimburku do let 1278 – 81 a hrad se spojí s konkrétními událostmi doby po smrti Přemysla Otakara II.
(17) Jaroslav Mackerle, Letopis městečka Jevíčka, Brno 1958, s. 34.
(18) Dalimili Bohemiae Chronicon, Fontes rerum Bohemicarum III, ed. J. Jireček, J. Emler, F, Tadra, Pragae 1882, s. 197.
(19) RDB II, 1888, s. 745 – 746.