František Matouš Klácel a jeho odkaz v Americe
Od přítele prof. Milana Staňka z Litomyšle jsem obdržel před časem kopii rukopisu z historie rodiny Záleských ze Suché u Litomyšle, ve kterém je řada zajímavých věcí o americkém pobytu F. M. Klácela a také o době po Klácelově smrti. Píše se zde tedy o tom, co se v běžných Klácelových životopisech odbývá několika větami. Podívejme se tedy do řádků tohoto rukopisu.Píše se zde o působení Františka Záleského, rodáka ze Suché u Litomyšle, která je od České Třebové vzdálena hodinu pěší chůze. Tento rodák od Litomyšle žil právě v Iowě, v městě Belle Plaine většinu svého života a byl zde váženým občanem.
Velkým činem v životě Františka Záleského, kterým se zapsal do srdcí všech svých svobodomyslných krajanů, bylo, že se ujal ve stáří, opuštěnosti a bídě velkého myslitele a buditele Františka Matouše Klácela, kterému poskytl vše co nutně potřeboval, především přístřeší, takže v posledních letech svého života nepocítil Klácel kruté bídy, která na něho po tolik let jeho pobytu v Americe doléhala. František Matouš Klácel, spisovatel, filosof a bojovník za svobodu ducha, přibyl do Ameriky roku 1869 a poněvadž nebyl člověkem praktickým, nýbrž spíše snílkem a idealistou, nedovedl se nikterak uplatnit. Spisy jeho, zabývající se svobodomyslností dle něho osvícenské, zůstávaly ve velkém většinou našimi krajany nechápány a byly tiskem vydány, tak zůstávaly většinou ve skladišti nakladatelů. Stařičký filosof k jiné práci než ku psaní nebyl a přirozeně, že v zemi shonu po dolaru a usilovného snažení zažíval kruté doby. teprve v belle Plaine vysvitlo slunce klidnějších dní velkému hlasateli osvícenosti a to hlavně zásluhou Františka Záleského, který jej pozval k sobě, aby mu poskytl útulek a dochoval jej až do smrti. Zde pak také F.M. Klácel zemřel 7. března 1882 ve stáří 74 let svého plodného života. Po smrti mu pak vypravil důstojný pohřeb na hřbitov v Belle Plaine.
Po smrti Klácelově se vzchopili američtí svobodáři k ocenění památky velkého myslitele a v roce 1884, tedy dva roky po Klácelově smrti postavili Klácelovi nad jeho hrobem pěkný pomník, dodnes největší a nejpěknější na celém hřbitůvku v Belle Plaine. Pomník byl zhotoven českým kamenickým mistrem Mendlíkem ze státu Wisconsin. Je obehnán mírnou podezdívkou a obsahuje nápis, Klácelovo heslo: "Osmělme se zmoudřeti!" Hřbitůvek se rozprostírá na krásném zeleném, košatými stromy stíněném návrší, přímo při hlavní cestě vedoucí z Belle Plaine do Cedon Rapids, největšího střediska Čechů v Iowě. Výstavný pomník kyne již z dálky každému, kdo po této cestě jde nebo jede. Slavnost odhalení pomníku se konala 29. června 1884 a promluvili tehdy tři řečníci: Karel Jonáš, prof. Bohumil Šimek, kteří mluvili anglicky a Lev Palda, který mluvil česky. Nedlouho potom byl postaven pomník Klácelovi taktéž na Národním hřbitově v Chicagu. K pomníku F.M. Klácela pak často přicházeli čeští rodáci, kteří zastávali významné funkce a také sokolové. Na fotografiích z dobového amerického tisku jsou zachyceni na pravidelných poutích ke Klácelovu hrobu a pomníku většinou ve společnosti redaktorem R.J. Pšenkou, jeho chotí a ještě i se stařičkým 83-letým krajanem, rodákem ze Suché, Františkem Záleským. Také jméno tohoto muže má svoje místo v historii především pro zásluhy, jež si získal u svých krajanů v Americe a pro krásný krajanský čin věnovaný svému krajanovi a spolurodákovi F.M. Klácelovi - jejich rodiště byla vzdálená sotva hodinu pěší chůze. Uvědomělí vlastenci ze Suché, rodiště Františka Záleského tak mohou být právem hrdi na svého rodáka v Americe, muže zvlášť šlechetného a rozšafného, pravého Čecha lidumila, jenž svoji lidskost zářným příkladem projevil vůči svému krajanu, který za svůj život tolik vytrpěl a jako psanec odjel daleko, daleko za moře.
V roce 1928 došlo do Suché životopisné vylíčení krajana Františka Záleského: Narodil se v Suché u Litomyšle v r. 1845, vyučil se v řeznictví a do Ameriky přijel v roce 1866, utekl před rakouskou vojnou. Cestu Německem až do Brém vykonal pěšky. Odtud jel lodí do Quebecku, cesta po moři tehdy trvala dva měsíce. V Kanadě prodělal mnoho začátků, prošel mnoho zaměstnání, většinou velmi bídně placených. V Ottavě pracoval např. u řezníka za 3.5 USD týdně, pracoval i v Torontu, Detroitu, Chicagu a Cedan Rapids v Iowě. Roku 1867 se přestěhovala celá rodina do Belle Plaine, kde založil řeznický obchod, ve kterém působil 32 roků. Stal se jedním z nejznámějších a nejváženějších občanů města, 15 let byl městským radním.