Docent RNDr. Miroslav Kunst  (18. X. 1926 - 21. VI. 1987) 

Mezi vynikajícími českotřebovskými rodáky zaujímá čestné místo doc. RNDr. Miroslav Kunst, Csc., v domácích i zahraničních vědeckých kruzích vysoce uznávaný zoolog. Narodil se 18. října 1923 jako syn odborného učitele  měšťanské školy  chlapecké Antonína Kunsta v domku čp. 179 v dnes již neexistující Dobrovského ulici na Trávníku.

Kulturní prostředí rodiny spolu s chlapcovým zájmem o vše nové a krásné i výborný prospěch ve škole – to vše předurčilo Miroslavova další léta. Stal se studentem českotřebovského reálného gymnázia s perspektivou dalšího studia na některé z vysokých škol. Již v tomto období se naplno projevil Miroslavův zájem o živou přírodu. Většinu volného času věnoval poznávání blízkého i vzdálenějšího okolí rodného města s jeho lesy, lukami, řekou i rybníky a studoval zajímavé zástupce místní fauny a flóry. Navázal písemný styk s tehdejším naším předním entomologem dr. Janem Obenbergerem z Prahy, který mu byl nápomocen při determinaci sbírky brouků. Dávno před maturitou tak bylo rozhodnuto o zaměření dalšího studia. Válečné poměry však životní studentovy plány pozměnily. Jeho maturitní vysvědčení neslo totiž datum 1943, české vysoké školy byly uzavřeny, a Miroslava čekalo nasazení k dělnické práci „do rajchu“, jak se tehdy říkalo.

Po osvobozená působil krátce jako telegrafista na českotřebovském nádraží a hned po otevření vysokých škol se dal zapsat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Věnoval se studiu učitelské aprobace přírodopis - chemie a výborné studijní výsledky mu umožnily další angažovanost v práci fakulty. Stal se demonstrátorem  u profesora Václava Breindla. Po dokončení studia v roce 1949 zůstal nadále na fakultě a v  témže roce obhájil doktorskou disertační práci „Použití vitálního barvení ke studiu anatomie a fyziologie oligochetů“. Ve Věstníku čs. zoologické společnosti publikoval svůj objev nového druhu vířníka Balatro fridericis, parazitujícího v zažívacím traktu roupic.

Nedlouhé období před nástupem vojenské základní služby v roce 1950 působil dr. Miroslav Kunst v Ústavu pro všeobecnou a pokusnou zoologii pod vedením prof. Julia Komárka. V roce 1962 se stává asistentem prof. RNDr. E. Bartoše, DrSc., na právě ustavené katedře systematické zoologie. Následující léta znamenala mnoho pro jeho odborný růst a Miroslav Kunst se postupně vypracoval mezi přední odborníky z oboru zoologie. Stal se spoluautorem několika středoškolských učebnic, „Zoologického praktika“ pro vysoké školy a publikoval i práce týkající se kroužkovců a ploštěnek. Časem se však věnoval převážně akarologii a specializoval se zejména na skupinu roztočů pancířníků (Oribatei). Od roku 1957 vedl oddělení půdní zoologie Zoologického ústavu Přírodovědecké fakulty.

Podkladů, shromážděných při terénních výzkumech v tuzemsku i během dlouhodobých zahraničních stáží v Bulharsku, Francii a Itálii, využil RNDr. Kunst k vypracování a posléze v roce 1968 obhájení habilitační práce „Roztoči nadřádu Oribatei Československa“. Práce o 1548 stranách byla vyústěním mimořádného badatelského  úsilí, neboť mezi 120 000 studovanými jedinci z 2000 lokalit tehdejší republiky bylo determinováno 402 druhů, z toho 21 druhů zcela nových a bylo ustaveno 10 nových rodů a 3 čeledi.

V letech 1967 - 1986 stál doc. Kunst v čele katedry systematické zoologie. Jeho rozsáhlá bibliografie zahrnuje řadu větších i drobnějších prací, týkajících se roztočů, vířníků, červů, výzkumu malárie na Slovensku i půdní fauny našich rašelinišť.  V letech 1966 - 1984 zpracoval hesla ze zoologie do Naučného slovníku zemědělského. Byl redaktorem vědeckých periodik „Acta Universitatis Carolinae - biologica“ a „ Věstníku československé společnosti zoologické“.

S prací vědeckou byla u doc. Kunsta nerozlučně spojena i činnost pedagogická. Vedl své studenty k lásce k přírodě a při jejich výuce kladl důraz zejména na laboratorní i terénní cvičení. V této oblasti se snažil kráčet novými cestami a bývalí studenti a kolegové dodnes vzpomínají na přátelské ovzduší, jež vládlo při nejrůznějších exkurzích.

Doc. RNDr. Miroslav Kunst, Csc., za svého působení na fakultě  vychoval řadu následovníků, zapojených dnes na nejrůznějších vědeckých pracovištích do základního i aplikovaného výzkumu zoologie bezobratlých. Předčasná smrt 21. června 1987 zabránila našemu přednímu zoologovi dokončit řadu rozpracovaných publikací a uskutečnit další vědecké plány a představy.

K vykreslení osobnosti doc. M. Kunsta mohou přispět i autentické vzpomínky jeho někdejších spolupracovníků a bývalých studentů. Za všechny dejme  slovo prof. RNDr. Janu Bucharovi, Csc., z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze:

„Patřím mezi ty, kteří vzpomínají na Mirka Kunsta nejčastěji. Asi tak často, jak vzpomínají vděční synové na svého otce. Již v mých počátcích, kdy jsem pracoval na přírodovědecké fakultě na diplomové práci, na tématu, který byl dosti odlišný od jeho, mi Mirek z vlastní iniciativy zapůjčoval knihy ze své knihovny (1955 – 56). V porovnání s jeho zásadou, že své knihy nepůjčoval rád, to byl velký úspěch. Stejně tak jsem si cenil toho, že před mým prvním vystoupením před posluchači přírodovědecké fakulty, v roli vedoucího terénních cvičení (1957) mne pozval na vycházku do Krčského lesa, kde mi předvedl mnohé zkušenosti, které při takových cvičeních získal.  

Byl to též on, který si mne vybral za svého nástupce ve vedení katedry zoologie (1986). Po jeho smrti jsem se přestěhoval do jeho pracovny a dlouhou dobu odemykal její dveře jeho klíčem (dokud nebylo nutno v roce 2000 vyměnit zámek – z důvodů, které nemusím komentovat).

Dlouhá léta jsme žili poblíž sebe. Bývaly i chvíle nedorozumění, ale nikdy jsem si ho nepřestal vážit. Byl to znamenitý pedagog, sotva se u nás někdo lépe vyznal v otázkách zoologie jako celku. Vychoval zdatné pokračovatele svého oboru – půdní biologie. Měl rozsáhlé znalosti kulturně-historické, ať šlo o stavitelství, malířství nebo hudbu. Perfektně hovořil rusky, anglicky, francouzsky i německy. Byl úzkostlivě pečlivý, pracoval jako hlavní redaktor ve dvou zoologických vědeckých časopisech. Na druhou stranu mu tato pečlivost nedovolovala, aby publikoval více vlastních knih, než by odpovídalo jejich znalostem. Jeho pracovitost a píle byla téměř bezmezná, chlubíval se, jak je šťasten, když může občas pracovat po celou noc.

Postavou byl atlet, neobyčejné síly v pažích. O to tíže odcházel v poměrně mladém věku (63 let), po několika velice náročných operacích. Kdo poslouchal jeho přednášky, diplomanti i aspiranti, které vyškolil, budou jistě jako já s úctou vzpomínat na tohoto skvělého našeho zoologa.“

Mgr. Jan Šebela