Betlemářská výročí
Jaro pevně převzalo vládu do svých rukou a vánoční nálada již dlouho nevládne našimi domovy, přesto se na okamžik vrátíme k poetické kráse lidových betlémů. Kalendář nám připomíná životní jubilea dvou českotřebovských betlemářů, autorů kouzelných a neopakovatelných jesliček, kteří - každý po svém - ztvárnili scénu příchodu Spasitele a stali se důstojnými pokračovateli starších řezbářů a malířů.

Dne 27. dubna uplynulo 55 let od úmrtí prvního z nich, drážního zaměstnance Karla Víta Tomše (29. 8. 1886 - 27. 4. 1949). Ten vytvořil pouze dva betlémy, které však představují jeden z vrcholů českotřebovského betlemářství. Starší z nich, zvaný “Orientální”, vznikal v průběhu patnácti let v období mezi oběma světovými válkami. Je pozoruhodný věrným zpodobením krajiny Blízkého východu, který Karel Tomeš jako příslušník c. k. námořnictva na lodi S. M. S. Erzherzog Karl v roce 1907 navštívil. V průběhu cesty si vedl podrobný deník, vyzdobený vlastnoručnímu kresbami orientální krajiny, architektury i způsobu života domorodců. Při pozdější tvůrčí práci na svém betlému mohl vycházet z poznaných reálií a přiblížit se maximálně skutečnému dějišti zrození Krista.
Českotřebovské veřejnosti je více známý tzv. “Českotřebovský betlém”. Městské muzeum vydalo v roce 1994 barevnou pohlednici s jeho věrným vyobrazením. Betlém, vytvořený v letech 1945 - 1947, hovoří přímo k srdci každého roduvěrného Třebovana. Betlémská scenérie je situována do ryze českého prostředí, ba co více, přímo do našeho města. Realitě nejstarší českotřebovské čtvrti U Kostelíčka byl přizpůsoben i reliéf terénu, jemuž vévodí rotunda sv. Kateřiny, pod níž se krčí roztroušené chaloupky a docela nejníže sklepení se svatou Rodinou. Skutečnou zvláštností je ztvárnění narození Páně v zimní krajině, odpovídající našemu období Vánoc. Střechy chaloupek i okolní krajina s bohatou sněhovou nadílkou tvoří přímo pohádkovou kulisu bohatému životu, pulzujícímu v úzkých uličkách, téměř beze změny dodnes zachovaných, Skotačící děti se sněhulákem, koník hospodáře Kapouna táhne saně s nákladem dříví, “ajnzboňák” Slavíček na cestě do služby, pensista Vorel spokojeně pokuřující fajfčičku v okně své chalupy, “nádražácká” kapela, vyhrávající do kroku darovníkům, směřujícím k jesličkám - staří pamětníci ještě nedávno poznávali v některých postavičkách typické figury svého mládí, sousedy od kostelíčka.
Karel Tomeš jako samouk na své cestě k dokonalosti musel překlenout nesnadné počáteční období. Posléze dospěl ke skutečnému mistrovství, které dodnes na jeho polychromovaných dřevořezbách obdivujeme. Oba betlémy jsou dosud v majetku rodiny.

Odlišnou výtvarnou techniku zvolil sklenář Felix Mehl (5. 3. 1889 - 5. 7. 1962), od jehož narození uplynulo 5. března dlouhých 115 let. Ve svém výtvarném snažení vykročil cestou svých předchůdců, starých českotřebovských betlemářů (Antonín a Karel Fialovi, Václav Markl, otec a syn Jankelovi aj.). Jeho figury jsou dvourozměrné, malované na lepence, jak je vidíme v dosud zachovaných typických českotřebovských betlémech z 19. a počátku 20. století. Malovat začal již v roce 1925, ovšem jeho rané práce nedosahují dokonalosti pozdější tvorby. Časem však vyzrál v opravdového mistra svého oboru a zdejší rodák akademický malíř Jiří Josefík se vyžádal Mehlovu figuru jezdce na koni z roku 1950, aby svým studentům na Akademii ukázal, co dokáže namalovat neškolený lidový umělec. Jeho vlastní rozsáhlý betlém, který býval stavěn v délce šesti metrů, vnikal teprve v letech 1940 - 1960. Obsahuje na osm set figur a staveb, mezi nimž nalezneme i českotřebovské motivy, např. rotundu sv. Kateřiny se zvonicí, chrám sv. Jakuba a další. Betlém je typický svým prudce svažitým terénem, na němž jsou figury rozmístěny.
Když před válkou přijížděli na bryčkách obyvatelé Rybníka, Skuhrova, a Semanína v období Vánoc do kostela, zastavovali se u Mehlů na náměstí podívat se na betlém. Felix Mehl vytvořil ještě dva menší betlémy pro své známé, avšak jeho malby jsou roztroušeny i v řadě dalších českotřebovských betlémů. Zájemci přicházeli i z okolních obcí Řetové, Ústí nad Orlicí, Dolní Dobrouče a Anenské Studánky.
Betlém po otci převzal posléze autorův syn nedávno zesnulý pan Vlastimil Mehl, který rodinnou památku s láskou opatroval, každoročně o Vánocích stavěl a ochotně příchozím zájemcům představil. Zajímavé byly jeho vzpomínky na otce a vyprávění o okolnostech jeho tvorby. Betlém zůstává i nadále v majetku rodiny. 

Mgr. Jan Šebela