Jiří Fišar je v jedenaosmdesáti na kole jako doma

V neděli 9. května se Třebovák Jiří Fišar zúčastnil cykloturistické akce "Kolem Pastvinské přehrady" jako jeden 296 cyklistů. byl nejstarším z celého pelotonu, ročník 1923. Protože i na start do Ústí přijel na kole, absolvoval vlastně sedmdesát kilometrů jízdy a mezi mladíky  v pelotonu zapadl jako jeden z nich. "Lásku ke sportu mám od nejútlejšího mládí. Jako kluci jsme sportovali na všem možném: běhy, kolo, lyže, voda, moc rád jsem také jezdíval do přírody se stanem i pod širák. to bylo naše vyžití. To víte, pořád jsme četli nějaké dobrodružné knížky a pak snili o nedozírných dálkách. Vyrobili jsme si také kajak. nejdříve plátěný, potom dřevěný, dvousedadlový a snili o tom, že poplujeme po Dunaji až do Černého moře", říká Jiří Fišar a otírá si orosené brýle. "Po vojně jsme se však oženili a bylo po snech,. Ale ne, to bych manželce křivdil. Do cizích krajů se samozřejmě nesmělo, tak jsme procestovali tu naši zemičku křížem krážem. Ještě když byly naše dcery Jana (1948) a Jiřina(1950) malé jezdili jsme do přírody každý týden. Hlavně na Sýkovec, Dářko a Sečskou přehradu, voda nám učarovala. Ta láska k přírodě pak zůstala děvčatům dodnes. vedly k ní děti a vedou i vnoučata."

"Nějaký čas jsem byl také organizován u českotřebovských turistů. Dělali jsem pěkné výlety, člověk se nemusel o nic starat. Vadilo mi jen to, že když jsme přicházeli k nějaké boudě či hospodě, tak do všech jako když střelí a už byli uvnitř. Nebyli tak vyčerpaní, to začali vytahovat nejrůznější notesy a záznamníky a začali razítkovat. To na mě nebylo, já vnímám přírodu jinak," přiznal Jiří Fišar.  (V tom okamžiku jsem se smál trochu pod vousy, neboť "razítkovací horečka" i mne držela několik desetiletí. Vyléčila mně z ní až povodeň 7.7. 1997, kdy se i ta nejcennější razítka rozpíjela v páchnoucí vodě zatopeného ústeckého Běliska - mého bydliště).

"Kolo, to je moje ohromná láska od mládí, i když jsem jí byl na čas nevěrný. učit jsem se začal v Ústí u Lukešů. Opravovali jsme kola, kočárky, šicí a psací stroje. Na chvíli jsem se zbláznil do motorek a aut, ale ani nevíte, jak rád jsem se ke kolečku vrátil. Teď mám už letitého favorita, ale vyrobeného na míru v Rokycanech. Desetkrát raději se svezu na kole, než jednou v autě.. Nikdy jsem nezávodil, jedu si svým tempem, ale jedu pořád. A na nějaké úšklebky nedám. Říkám si, hoši, když i Vy v jedenaosmdesáti vyšlapu Hrádovák, tak mne to pak zavolejte "nahoru", rozesmál se Jiří Fišar. "Mám své oblíbené trasy. Rád jezdím na Řetovou nebo zase na Rybník a Třebovice. Hezká je i cesta na Kozlov, ke Zlaté studánce a pak dolů na Mendryk a do Litomyšle To se nikdy nezapomenu stavit v cykloprodejně u Stratílka. Doma ve Třebové také rád zajdu k Milanu Dostálovi. Scházejí se u něho i profesionální cyklisté, moc rád si je poslechnu." řekl na závěr JIří Fišar. Domů si koupil i dokonce trenažer aby trénoval i v zimě. Má obdivuhodnou fyzičku, mnozí mladici by mu mohli závidět. Trasu kolem Pastvinské přehrady projel bez defektu a bez jediného problému.

Milan Richter