Josef Petrák - 70 let, z toho  45 let na zdejší hudební škole

V prvních červencových dnech oslaví sedmdesátiny Josef Petrák, velmi známý a populární učitel českotřebovské Základní umělecké školy.  Sedmdesátiny by mu ovšem určitě nikdo nehádal, a dokonce ani šedesátiny. Josef Petrák je opravdu v životní formě, všechny o tom jistě přesvědčil při letošních Dnech města, kdy převzal za svou celoživotní práci hudebního pedagoga ocenění Kohout 2003. Jeho narozeniny si také připomněla kulturní veřejnost města  na koncertu v kostele sv. Jakuba.v sobotu 19. června, na kterém vystoupil Komorní orchestr Jaroslava Kociana, dětský pěvecký sbor ZUŠ Kajetánek a řada sólistů z řad žáků i učitelů ZUŠ.

Josef Petrák, ač působí celý život v našem městě, narodil se až v Košicích. Otec byl voják, který po I. světové válce bojoval proti Maďarské republice rad a poté zůstal na Slovensku u ČSD, kde se oženil. Petrákovi bydleli spolu s  dalšími Čechy v Košicích  v činžovním domě. Po vzniku samostatného Slovenského štátu s dalšími Čechy odešli do Protektorátu, do našeho města přišli jen díky sousedům, kteří měli v České Třebové známé. bydleli porůznu v podnájmech (Jiráskova ulice, pod Jelenicí), nakonec v červeňáku. Josef Petrák byl jedním z prvních žáků nově zřízené českotřebovské hudební školy. na housle jej učil nejdříve K. Holoubek, dále p. Petráš a J. Vaníček, který jej nakonec dotlačil až na konzervatoř. Tam se ovšem chodilo až po maturitě.  Tu složil na zdejším gymnáziu v roce 1953, těsně před jeho změnou na "jedenáctiletou střední školu".  Úspěšně složené přijímací zkoušky na brněnské konzervatoři mu otevřely dveře ke studiu u prof. Jedličky. "Byl to přísný pán, nikomu nic neodpustil," vzpomíná Josef Petrák. "Jeho otec byl starostou Kroměříže a tak měl vypěstovaný cit pro režim a pořádek. Dodržování školní docházky se museli stejně podrobit v prvním i v šestém ročníku.  Učili jsem se na hlavní nástroj housle, ale povinně také violu,  klavír a orchestrální hru. Navštěvoval jsem také pěvecký filharmonický sbor Morava, vedený prof. Veselkou, jeho pokračovatelem je dnes známý brněnský Filharmonický sbor se sbormistrem Petrem Fialou, nositel velké pěvecké tradice města Brna."   

"Konzervatoř jsem končil v roce 1959, kdy mi Antonín Šimeček nabídl místo učitele houslí na zdejší hudební škole. To bylo právě v době, kdy se ve Třebové připravovala Zedínkova opera Obrázky z Hor.  Ještě na podzim  jsem však musel na vojnu, kde jsem pobyl díky známé kubánské krizi o půl roku déle, takže zpátky jsem se vrátil až v roce 1962, téměř ve 28 letech", vzpomíná Josef Petrák.  Od té doby až do současnost působí Josef Petrák na českotřebovské LŠU a nyní ZUŠ, stále ve stejné budově. Za tuto dobu  učil desítky a stovky žáků a to nejen na housle, ale i na violu, violoncello, kontrabas, klarinet a zobcovou flétnu. Tři z jeho žáků se dobře umístili na Kocianově houslové soutěži: Jelínek, B. Hyksa a JIří Němeček, který po absolvování brněnské konzervatoře a  pražské HAMU  dnes jako vedoucí Bennewitzova kvarteta šíří slávu rodáka z našeho kraje po celém světě a úspěšně působí na prestižních soutěžích festivalech.  Vynikajícím žákem Josefa Petráka byl také Karel Bešorna (klarinet), kterému však nabídli na konzervatoři studium fagotu, což tehdy odmítl.

Josef Petrák  jako vynikající houslista působil také  v orchestrech: orchestrálním sdružení Smetana, které zejména v šedesátých a sedmdesátých letech procházelo svým "zlatým" obdobím, je i jedním ze zakládajících hráčů Komorního orchestru Jaroslava Kociana, který založil ředitel českotřebovské LŠU Antonín Šimeček. Navíc Josef Petrák působil i v dříve známém "Českotřebovském kvartetu", které hrálo především v sedmdesátých i osmdesátých letech ve složení Eduard Vaníček (I. housle), Josef Petrák (II. housle), Antonín Šimeček (viola) a J. Kaláb (violoncello).  Dlouhá léta zastával také funkci varhaníka a zpěváka v kostele sv. Jakub, hudební působení Josefa Petráka je spojeno a vítáním nových občánků, vstupem do manželství ale také s poslední cestou z tohoto světa. Josef Petrák také rád vzpomíná na to jak ve spolupráci s dirigentem Františkem Preislerem a řadou dalších hudebníků a zpěváků - sólistů i sboru dařilo v krátké době nacvičit a provést v kostele sv. Jakuba i v dřívější době znamenité hudební projekty, jako Dvořákovu Stabat Mater, nebo mše od Mozarta, Dvořáka a dalších významných skladatelů. "Pomáhalo nám především nadšení Františka Preislera, kterým nás všechny nakazil,  po krátkém  nácviku doma u Preislerů jsme dokázali  realizovat pozoruhodné projekty," říká Josef Petrák. "Když se ohlédnu za uplynulou dobou, tak myslím, že jsme jak v naší hudební škole, tak i v kulturním životě města udělali slušný kus práce, rozhodně jsme se neflákali..."

To jsme ještě nenapsali ani čárku o jeho smyslu pro krásu, historii  a výtvarné umění.  Díky dobré spolupráci Josefa Petráka s restaurátorem J. Malým se podařilo v našem okolí zajistit restaurování řady významných soch a trojičních sloupů, vkusně sochařsky vybavit obřadní síň města a pod. Tato část působení Josefa Petráka nebyla dosud řádně oceněna a rozhodně si to zaslouží.

Díky všestrannosti Josefa Petráka v hudební oblasti, jeho lásce k dětem a smyslu pro opravdové přátelství je pan Josef Petrák skutečně výjimečnou osobností. Do dalších let přejeme jubilantovi hodně zdraví, spokojenosti a krásných chvil s hudbou.