Vzpomínka na Zuzanu Švabinskou
Malebná údolí vesničky Kozlov u České Třebové byla po dlouhá léta inspiračním zdrojem malíře Maxe Švabinského, místem letních pobytů celé rodiny a do nedávné doby především jeho adoptivní dcery. Paní Zuzanu Švabinskou navštěvovali nejen turisté, zvědaví na proslavený “kufr“ – půdu chaloupky, kde vznikla nejedna umělcova studie, ale také přátelé Kozlovské paní číslo III, jak se sama titulovala.
Popovídání s ní bylo obrovským zážitkem, její vzpomínky na slavné osobnosti, se kterými se setkala a které Kozlov navštívily, byly plné moudré shovívavosti a lásky.
Některé jsou zachyceny v nádherné knize Světla paměti, kde má vesnička Kozlov gloriolu nejmilejšího spisovatelčina místa.
Krásná a duchaplná paní Zuzana dovedla i naslouchat a poradit  nám mladším, rozdělit se o radost i smutek.
Ten největší nám sama připravila 4. června 2004, kdy dotlouklo její nemocné, ale přesto mladé srdce.
Na společná milá setkání budou vzpomínat jistě nejen obyvatelé Kozlova a České Třebové, ale i členové výtvarného spolku Maxmilián, jimž věnovala svou přízeň.
Mně i mému manželovi bylo ctí, že nás paní Zuzana Švabinská považovala za své přátele. Nikdy na ni nezapomeneme.
Mgr. Marta Demelová  
 
Také já se připojuji ke vzpomínce na paní Zuzanu Švabinskou. Měl jsem možnost zachytit její milý úsměv a noblesu na mnoha fotografiích, některé z nich připojuji….
Mgr. Milan Michalski (Foto: Milan Michalski )
 
……chtěla bych také několika slovy uctít památku vzácné ženy Zuzany Švabinské, s níž jsem se poprvé setkala mnohem  dříve, než se stala „kmotřenkou“ VS Maxmilián. Už tehdy, bylo to při odhalení pamětní desky F.V.Krejčímu v Klácelově ulici, jsem obdivovala půvab, šarm a  graciézní vystupování této křehké dámy, která už tehdy začala jednat s tehdejším starostou panem Lubomírem Hýblem ve věci budoucnosti chaloupky Maxe Švabinského v Kozlově.
Moje nejmilejší vzpomínky na ni se vážou jednak k pobytu v Kozlově, ale i několika návštěvám v jejím bytě v Kroměříži. Toto město paní Zuzana milovala a ačkoliv se už loni v létě začalo vzpouzet její srdíčko, byla ochotná provést skupinu zájemců po Památníku Maxe Švabinského s poutavým a jiskrným vyprávěním. Také mně budete moc chybět, vzácná paní Zuzano….
Ludmila Mašková členka VS Maxmilián
 

Zemřela Zuzana Švabinská

V pátek večer jsem dostal smutnou zprávu hovořící o tom, že tento den zemřela  ve věku 92 let paní Zuzana Švabinská, adoptivní dcera Maxe Švabinského, která svůj život spojila s nedalekou vesničkou Kozlov a velmi ji proslavila. Od jara letošního roku jsme ve Třebové neměli dobré zprávy o jejím zdravotním stavu, pobývala i v nemocničním ošetření, nyní se také natrvalo přestěhovala ke své dceři do Prahy. Ještě nedávno běžel na OIK TV pořad, ve kterém vypravuje své příběhy z mládí v Kozlově a vzpomíná na Maxe Švabinského.  Pro šíření jeho myšlenky udělala opravdu hodně, přispěla k propagaci zdejšího kraje, vesničky Kozlov, na kterou nedala dopustit. Moc jí také ležel na srdci osud chaloupky čp. 50 v Kozlově, kam dlouhá léta jezdila ještě do vysokého věku alespoň na letní pobyt a Chaloupka, která byla vyhlášena kulturní památkou právě díky paní Zuzaně a její rodině, přešla v posledním roce do vlastnictví města. Po její rekonstrukce zde zůstane trvalá připomínka na šťastná léta Maxe Švabinského prožitá v Kozlově. Zuzana Švabinská  se také zajímala o osud  březové aleje Maxe Švabinského, jejíž vysázení je spojeno s výstavbou silnice do kozlova a také s rodinou Vejrychovou. 

Zuzana Švabinská se dožila vysokého věku 92 let, po celý svůj život se snažila uchovat památku svého adoptivního otce, ale i památku na rodinu Vejrychovu, přispívala do našeho Českotřebovského zpravodaje zajímavými originálními články a byla i jeho pravidelnou čtenářkou.  K devadesátým narozeninám ji přijela ještě gratulovat delegace  vedení města a Kulturního centra, ve Třebové se zúčastnila ještě první výstavy výtvarné skupiny Maxmilián a setkala se s ní i na výstavě v Praze, loni 6. července  2003 navštívila Kozlov době pouti a zúčastnila se i slavnostního vysvěcení opravené kozlovské kapličky.  Za svou celoživotní práci ve prospěch oživení kulturní tradice našeho Kozlova, rodiny Vejrychových  a Maxe Švabinského, jehož jméno je i díky ní trvale spojeno s jeho působením v Kozlově, by si paní Zuzana zasloužila udělení čestného občanství našeho města. Škoda, že jsme se k tomuto kroku včas neodhodlali a tuto myšlenku neprosadili, dnes už to dohnat nemůžeme. Na Zuzanu Švabinskou budeme vzpomínat s vděčností za její celoživotní práci. Čest její památce!