Čestný občan České Třebové Dipl. -  Ing. Dr. techn. Vratislav Rybička

(9. 2. 1902 – 30. 9. 1997)

Českotřebovský zpravodaj přinesl v listopadu 2003 některé údaje o udělení čestného občanství města České Třebové  vynikajícím osobnostem, jejichž životní dráha byla nějakým způsobem spjata s naším městem. Mezi nimi se objevilo i jméno Dipl. - Ing.  Dr. techn. Vratislava Rybičky z Vídně. Vzhledem k nadcházejícímu výročí úmrtí Vratislava Rybičky přinášíme stručný pohled na osudy tohoto předního rakouského odborníka v oboru elektrotechniky, včetně dalších nově zjištěných informací.

Rybičkova rodina, kdysi z nejpřednějších ve Třebové, byla vzpomenuta již dříve v řadě publikací i na stránkách periodik. Úvodem je možno připomenout, že zakladatelem českotřebovské větve Rybičkovy rodiny byl Josef Rybička, syn skutečského pláteníka Antonína Rybičky a Terezie, roz. Steimanové. V roce 1796 se Josef Rybička ve Třebové oženil s Veronikou Ssponnerovou. Manželé Rybičkovi přivedli na svět tři syny. Nejstarší z nich, Hynek, nalezl obživu jako tkadlec a pláteník, druhorozený Josef se stal farářem a nejmladší, František (8. 1. 1813 - 17. 3. 1890), si po studiích v Praze a ve Vídni otevřel v rodném městě lékařskou praxi. Stal se známým mj. svými styky s F. M. Klácelem, filozofem F. E. Welzem, Boženou Němcovou a dalšími vynikajícími osobnostmi své doby, podnikatelskou - žel neúspěšnou - činností a v roce 1848 se stal prvním voleným starostou města. Do široké palety jeho zájmů náleželo i studium přírodních věd a byl činný i na poli literárním. Jeho chotí se stala Kateřina Drozdová z Prahy; manželství zůstalo bezdětné. Jeho život i dílo dosud na své komplexní zhodnocení čeká.

Nás však dnes zajímá prvorozený  syn manželů Josefa a Veroniky Rybičkových, Hynek.  Jeho starší syn Jan (17. 5. 1830 - 4. 11. 1891) se stal kupcem v domě čp. 74  v Hýblově ulici za kostelem. V letech 1874 - 1880 byl starostou města a od roku 1885 starostou obnoveného Sokola. Oženil se s Marií Mníškovou z Prahy. Jejich jediný syn Otto (10. 4. 1868 - 21. 1. 1949) se stal otcovým pokračovatelem v živnosti a nadále provozoval koloniální obchod, výrobu lihovin a faktorství ručního tkalcovství. V roce 1897 uzavřel manželství s Eugenií Zorou Hausmannovou, dcerou vojenského kapelníka a hudebního skladatele Václava Vlastimila Hausmanna. Manželé Rybičkovi se čile účastnili společenského a kulturního života ve Třebové a v letech 1914 - 1918 Otto Rybička zastával funkci starosty města. Z jeho dětí setrval v České Třebové pouze syn Jan ( 16. 8. 1909 - 5. 5. 1980), když jeho starší sestra Eugenie žila po sňatku s ministrem obchodu dr. Ferdinandem Heidlerem v roce 1919 v Praze a bratr Otto zemřel v dětském věku. Janem Rybičkou vymřela českotřebovská větev Rybičkovy rodiny po meči, neboť zůstal svobodným. Rodina pokračuje pouze po linii Eugenie Heidlerové, jejíž potomci a další příbuzní žijí v Praze a v Austrálii.

Druhorozený syn Hynka a Veroniky Rybičkových, Hynek ml., pokračoval v otcově plátenické živnosti, rozšířené o velkoobchod tkalcovskými výrobky. V letech 1862 - 1868 a opětovně 1880 - 1881 vykonával úřad starosty města. Druhé funkční období nedokončil, neboť při obchodní cestě tragicky zahynul spolu se stovkami dalších obětí při požáru Okružního dovadla ve Vídni (Ringtheater) dne 8. 12. 1881. Jeho tehdy čtrnáctiletý syn Vratislav (21. 6. 1867 - 12. 1. 1926) jevil značné hudební nadání, posléze navštěvoval konzervatoř a účastnil se kulturního života v rodném městě. Hudbě se však nakonec profesionálně nevěnoval. Dne 19. 11. 1900 se oženil s Emilií Pirschlovou ze Svitav, dcerou mlynáře a obchodníka obilím Julia Pirschla, spolumajitele mlýna Pirschl a Vyskočil čp. 158 na Trávníku (známého v pozdějších letech jako Fialův mlýn). Dne 9. 2. 1902 se stal otcem syna Vratislava ml., po dvou letech přišel na svět mladší Julius.

Vratislav Rybička byl přijat jako prokurista k firmě Heinrich Klinger ve Vídni. Firma měla výrobní závody v Liberci, Trutnově, Svitavách a v Aradu v tehdejším Uhersku. Rodina žila ve vile ve vídeňském Grinzingu. Po skončení I. světové války a rozpadu Rakouska - Uherska bylo Vratislavu Rybičkovi svěřeno pražské zastoupení firmy a nastalo stěhování do Prahy. Dne 12. 10. 1926 Vratislav Rybička zemřel.

Starší z osiřelých bratrů, Vratislav ml., od narození vyrůstal v německém kulturním prostředí a jeho chatrná znalost českého jazyka mu nedovolovala nastoupit studia na některé z pražských středních škol a českým vyučovacím jazykem, tím spíš, že  obecnou školu a šest tříd reálky absolvoval ve Vídni. Proto svá středoškolská studia dokončil v roce 1920 na II. německé státní reálce na Smíchově. Poté vystudoval pražskou německou techniku. Dva roky poo manželově úmrtí se vdova s oběma syny vrátila zpět do Vídně.

Ing. Vratislav Rybička nastoupil v roce 1927 jako čekatel do AEG-UNION ve Vídni, žel jen na krátký čas. V následujících letech hospodářské krize bylo takřka nemožné získat odpovídající zaměstnání a Vratislav Rybička se proto pustil, aby neztrácel čas, do soukromé vědecké dráhy. Zvolil si studijní obor „Plnoelektrifikované trati“. Tato volba se v době parních lokomotiv ukázala jako velice prozřetelná. Disertační prací „Odporové charakteristiky, výkonové charakteristiky a provozní výkony novodobých parních lokomotiv a lokomotiv na střídavý proud“ ukončil studium a 9. 12. 1933 byl na Technické vysoké škole ve Vídni promován doktorem technických věd.

Od 1. 8. 1936 nastoupil u vídeňských elektrozávodů jako technický úředník. Ve válečných letech byl povolán jako technik do oddělení B/8 a po skončení války, dne 17. 6. 1946, byl pověřen vedením tohoto oddělení. Jeho zásluhou bylo oddělení rozšířeno  o reléový obor a řízení tónovou frekvencí. Na základě vynikajících technických znalostí byl v září  1958 jmenován čestným spolupracovníkem technického výboru pro předpisy na poli elektrotechniky „Zkoušení a měšení“ Elektrotechnického spolku Rakouska (EVÖ). Jeho zásluhy byly oceněny 11. 6. 1961 udělením titulu senátní rada a z rozhodnutí spolkového presidenta dr. Adolfa Schärfa z 6. 10. 1966 propůjčením „Zlatého čestného odznaku za zásluhy o  Rakouskou republiku“. Dnem 1. 5. 1967 odešel Vratislav Rybička na zasloužený odpočinek. K 50. výročí promoce obdržel dne 25. 1. 1984 v slavnostním sále Technické univerzity ve Vídni od přestavitelů vysokého učení „Zlatý doktorský diplom“.

Poslední léta prožil dr. ing. Vratislav Rybička jako vdovec v osamění, neboť jeho manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 30. 9. 1997 a je pochován na vídeňském hřbitově Wien - Döbling.

Dipl. - Ing. Dr. techn. Vratislav Rybička pocházel jako pravé dítě staré monarchie ze smíšeného manželství. Cesty osudu jej zavedly daleko od rodného města a životní okolnosti jej donutily zakotvit v německém prostředí, v němž nalezl i své vzdělání a povolání. Český jazyk do jisté míry ovládal pouze pasivně a veškerou korespondenci se „starou vlastí“ vedl výhradně německy. Přesto jeho podpis vždy měl český tvar Rybička včetně háčku nad č. Do pozdního věku vzpomínal na dětská léta, na prázdninové pobyty u „Oma“ ve Svitavách i u „babinky“ v České Třebové, na instalaci plastiky na rodinnou hrobku na českotřebovském hřbitově a další zážitky.

Dne 9. 12 1981 a opětovně na jaře 1992 Vratislav Rybička své rodné město navštívil. Dne 14. 10. 1992 mu bylo uděleno čestné občanství České Třebové.

Za bojů v závěru II. světové války byla rodinná vila v Grinzingu zle postižena a došlo ke zkáze bohatého rodinného archivu včetně fotografií. Nešťastná událost způsobila nenahraditelnou ztrátu pro rodinu Rybičkovu i pro historii našeho města.

Dipl. - Ing. Dr. techn. Vratislav Rybička i ve vysokém věku pozorně sledoval politický vývoj v zemi svých předků. V jednom ze svých dopisů ze 14. 2. 1994 zanechal vzkaz svým spolurodákům:

„Když jsem v letech 1967 a 1989 byl v Praze, bylo velmi smutno. Žil jsem přece v době 1919 až 1928 v Praze a těšil se z krásy zemí Čech, Moravy a Slezska. Těžko se vám správně pracuje a není snadné pořádně se pustit do díla. Měli jste okupaci německou a komunismus vám silně přidal a většina lidí to dosud nemůže překonat. Ale právě vy se mi zdáte povoláni k tomu podnítit kolegy a spoluobčany k pilné práci a dosažení všeho, co vám dosud chybí. Lidstvo nyní trpí velkým pesimismem. Jen pevně za to vzít a s vaším výborným presidentem Havlem to jistě půjde vpřed. Mnoho štěstí!“

Mgr. Jan Šebela