Českotřebovské kalendárium - únor 2000

Zdeňka Baldová (20.2. 1885 - 26. 9. 1958) - 115 let od narození

Narodila se v České Třebové, ale do školy chodila již v Praze na Žižkově. Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské Besedě zkusila štěstí u paní Ziegerové v Libni. Následovalo pražské divadlo Na Vinohradech, odkud po patnácti letech přešla do Národního divadla.

Vytvořila mnoho rolí, z nichž je stále vzpomínána znamenitá Fanka z Čapkova Loupežníka či Kukuščinová z Ostrovského Výnosného místa. Dnes si tuto herečku připomínáme prostřednictvím stříbrného plátna. Zdeňka Baldová byla v roce 1951 vyznamenána Státní cenou, o dva roky později jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1955 národní umělkyní.

Nedožitých 75 let prof. Jaroslava Hosnedla (4.2. 1925 - 2.10. 1983)

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga a profesora SPŠŽ. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů.

Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 - 58. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na na školách v České Třebové, na Střední zemědělské škole v Lanškrouně a na gymnáziu v Litomyšli. V roce 1974 byl ze školských služeb propuštěn a a byl zaměstnán v n.p. Strojtex O5 Česká Třebová, kde pracoval postupně jako expedient, knihovník a archivář.

Vzpomínka na Bohuslava Štanglera (19.3. 1895 - 9.2. 1980)

Znali jsme jej jako učitele, osvětového pracovníka, publicistu, archivního badatele a v neposlední řadě i správce městského muzea. V mládí hrával divadlo v divadelním spolku Hýbl a v Sokole. Lásku k hudbě uplatňoval v orchestru Františka Preislera staršího a v orchestrálním sdružení Smetana, kde byl také dlouholetým předsedou. Jako člen Revolučního národního výboru v České Třebové inicioval v roce 1945 založení městské hudební školy.

Napsal několik divadelních her pro mládež, byl autorem řady rozhlasových reportáží o České Třebové, uveřejnil množství vlastivědných a turistických článků o našem kraji. Svými náměty z minulosti obohatil nejeden almanach místních spolků a organizací. Ve funkci okresního osvětového a knihovnického inspektora organizoval vzdělávací kurzy pro dospělé.

Obrovský kus práce vykonal ve funkci správce městského muzea. Shromáždil velké množství dokumentů z historie města, založil železniční oddělení, uspořádal celou řadu významných výstav.

Je autorem propagačních a vlastivědných publikací Česká Třebová vás zve, Česká Třebová minulá a dnešní a Hory u České Třebové. Publikoval do posledních chvil svého života. Dokladem toho je příspěvek ve sborníku Česká Třebová 1278 - 1978 a články v tehdejším Českotřebovském kulturním zpravodaji, které vycházely ještě několik měsíců po jeho smrti. V měsíci únoru to bude již 20 let co nečekaně zemřel, v březnu si připomeneme 105. výročí narození. Jan Skalický

190 let ochotnické činnosti a 120 let od založení divadelního souboru "Hýbl"

První doklady o ochotnickém divadle v našem městě dokládají pořádání ochotnických představení již na počátku 19. století. Hrály se nejprve jen pašijové hry nebo různé výstupy a obrazy z doby masopustu. Hlavními niciátory této zábavy byli studenti. Jejich zásluhou se k nám po čase dostaly také hry se světskou tématikou. Hrálo se obyčejně o svátcích a prázdninách.

Ve čtyřicátých letech ochotnické hnutí sílí a stále více do něho proniká vlastenectví. Roste umělecká úroveň, projevují se snahy po zvládnutí náročnějšího repertoáru, dokonce i opery. V té době byla oblíbená Škroupova hra Dráteník. Na českotřebovských jevištích, hrálo se v hospodách u Špringrů (čp. 64 v Hýblově ulici), u Beranů (čp. 48 na náměstí), u Procházků (č. 42 na náměstí) a u Vostárků (Svatováclavská ulice) se udržela několik let. Na jejím provedení se podílel pěvecký spolek Lumír a jeho zakladatel, učitel Mikuláš Matyáš. Slibný rozvoj kultury byl však přerušen nastolením bachovského absolutismu (1851 až 1859) po neúspěšné revoluci 1848.

Oživení nastalo v roce 1861. V Praze se usiluje o vybudování Národního divadla, na venkově vznikají divadelní spolky. V České Třebové se tak stalo 1. února 1880. Na valné hromadě založilo sedmnáct přítomných občanů spolek divadelních ochotníků, který pojmenovali po buditeli, podporovateli divadla a českotřebovském rodákovi Janu Hýblovi. Prvním vedoucím spolku byl zvolen učitel Jan Tykač. Spolek se pustil s nadšením do práce. Jednou z prvních nastudovaných her byla Paličova dcera od J.K. Tyla. Zájem rychle vzrůstal, přibývalo členů a k roku 1893 měl sbor 101 mužů a 41 žen. Hrálo se ve Felcmanově hostinci. Kromě divadelních her se pořádaly literární večery a výlety do okolí. Do práce v divadelním spolku Hýbl se zapojil i mladý F.V. Krejčí a dokonce zde zorganizoval přípravné herecké kurzy.

Českotřebovské divadlo mělo to štěstí, že také v dalších letech bylo vedeno výbornými a zkušenými herci a režiséry (K.O. Hubálek, K. Jankele, T. Pichl, F. Kšír, K. Balaš, F. Prokopec, J. Mašíček, B. Jankovský…). Jejich zásluhou se hrály nejnáročnější hry (Gazdina roba, Maryša, Její pastorkyňa, Na Valdštejnské rychtě, Jan Výrava, Naši furianti, Otec, Vojnarka… s bohatou výpravou.

V roce 1950 se dva největší českotřebovské soubory Hýbl a Sokol (možno říci nedobrovolně) spojily v jeden kolektiv - Dramatický kroužek Hýbl ZK ROH Vitka. Jeho vedoucím se stal Richard Nejezchleb. Soubor vítězí v krajské soutěži a v letech 1952 a 53 vystupuje na celostátním Jiráskově Hronovu. Nastudování her Štěstí nepadá z nebe (režie M. Chudý) a Pan Johanes (režie B. Routek) patří k největším úspěchům Hýbla.

V roce 1954 přešel "Hýbl" do ZK železničářů, čímž byl založen dramatický odbor ZK železničářů Hýbl. Za předsednictví Miroslava Chudého a jeho nástupce Bohuslava Routka patřil mezi nejlepší soubory v tehdejším Pardubickém kraji.

V jubilejním roce 90. výročí souboru se předsedou stává Ing. Otakar Dobrovský. K významnému jubileu bylo nastudováno slavnostní představení Radúz a Mahulena (režie Oldřich Bittl). Celkem bylo v rozmezí let 1969 až 1976 nastudováno 21 inscenací.

S hrami Každý má rád Opalu, Dobývání princezny Turandot, Půlnoční mše, Stromy umírají vstoje, Pekelník a Dva muži v šachu vítězí soubor v okresní divadelní přehlídce. Patrickova "Opala" v režii M. Dočkala vítězí i na krajské soutěži, ve které získaly ocenění i představení Pekelníka a Dvou mužů v šachu.

Nastudování Čtvrtkova "Rumcajse" (režie Alexander Gregar) přivádí soubor až na národní přehlídku divadel pro děti do Kralup nad Vltavou, odkud soubor přiváží téměř všechny ceny - za dramaturgickou úpravu a režii, za herecké výkony i za výpravu.

Dalšího velkého úspěchu dosáhl mladý kolektiv v roce 1978. Stalo se tak s nastudováním hry Alexandra Volodina "Dulcinea z Tobosy". Po zdařilých vystoupeních na divadelních přehlídkách v Žamberku, Chlumci nad Cidlinou a v Jablonci nad Nisou se soubor probojoval až na celostátní přehlídku, na Jiráskův Hronov.

Sté výročí oslavil soubor slavnostním představením zpěvohry J.K. Tyla Paní Marjánka, matka pluku (režie K. Tomeš). Ke 110. výročí nastudovali manželé Alena a Luboš Hýblovi divadelní hru Jiřího Hubače Generálka. Třebovští ochotníci prodělali časy dobré i zlé, doby rozkvětu i úpadku. Právě současné období je příslibem k tomu, že amatérské divadlo bude mít v České Třebové i nadále svou budoucnost. Svědčí o tom i dvě loňské velmi dobře navštívené premiéry podzimní sezóny: "Lucerna" k 90. výročí založení gymnázia a předvánoční "Noc pastýřů". Přejme proto k významnému 120. výročí založení divadelního spolku Hýbl, aby divadelní ochotníci nalézali v našem městě i nadále vhodné podmínky pro svou záslužnou zájmovou činnost - volné jeviště i sál v Národním domě (o lepším stánku si můžeme zatím nechat jen zdát), ale i dostatek návštěvníků. Aby v České Třebové amatérské divadlo stále žilo.

Jan Skalický