Českotřebovské kalendárium na březen 2000

Josef Vohralík  - 90 let (nar. 16. 3. 1910)

Na oslavách 90 let českotřebovského gymnázia patřil k nejstarším účastníkům. Hlásila se k němu velká většina absolventů školy. Patřil mezi oblíbené profesory, i když nikomu, zvlášť z němčiny, nic nedaroval. Spousta ročníků abiturientů si  ze svých studií nese  na prof. Josefa Vohralíka pěknou vzpomínku.

 Doc. Zdeněk Blažek, Csc - 30 let od úmrtí

(10. 5. 1909 - 20. 3. 1970)

Narodil se v České Třebové. Byl farmakologem, ředitelem Výzkumného ústavu léčivých bylin, pracovníkem Výzkumného ústavu pro farmacii a biochemii. Zemřel před 30 lety v Praze.

Nedožitých 80 let MUDr. Květoslava Fialy (25. 3. 1920 - 30. 7. 1990)

Narodil se v České Třebové. Zde vystudoval gymnázium, lékařství na fakultě Karlovy univerzity v Hradci Králové. Zaměstnání lékaře jej přivedlo do nemocnic v Poličce a Ústí nad Orlicí, pracoval také v léčebně tuberkulózy "Albertinum" v Žamberku. V tomto ústavu byl v pozdějších letech primářem a ředitelem. Ani jako důchodce neodpočíval. Určitou dobu ještě působil v Žamberku, po návratu do rodného města vedl plicní oddělení českotřebovské polikliniky. Celoživotní práce lékaře byla násilně přerušena tragickou dopravní nehodou před deseti lety.

 Jindřich Praveček starší - 115 let od narození (1.3. 1885 - 11. 2. 1969)

Rodák z Hrobů u Tábora. Byl učitelem v Osíku, Čermné, Bystrci, Výprachticích a od roku 1920 v České Třebové. Zde učil na chlapecké, později dívčí škole. Současně byl učitelem zpěvu a hudební výchovy na státní reálce.

V našem městě založil a řídil pěvecký sbor Bendl, hudební spolek Smetana a kratší dobu i pěvecký sbor železničářů. Těžiště jeho skladatelské činnosti bylo ve sborové tvorbě. Mimo to napsal řadu skladeb komorních, církevních, orchestrálních i k tělocvičným vystoupením. Neméně významná byla i činnost publikační. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského obzoru, Východu … Je spoluautorem publikace "Česká Třebová", kterou vydala M. Ondříčková v Pardubicích r. 1934. Vychoval tři děti, nejznámější je syn Jindřich, hudební skladatel, pedagog a dirigent v jedné osobě.

MUDr. František Rybička - 110 let od úmrtí (8.1. 1813 - 17. 3. 1890)

Byl nejmladším ze tří dětí manželů Josefa a Veroniky Rybičkových z České Třebové.  Základní školu pravděpodobně ukončil ve "staré" českotřebovské  škole v Klácelově ulici čp. 11, gymnazijní studia, podle posledních výzkumů, vykonával ve Vídni, Litomyšli, Příboře a Kroměříži. Kde dokončil filozofii, nutnou k dalšímu studiu medicíny na univerzitě, není do dnešních dnů známo (první rok absolvoval ve Vídni).

Lékařství studoval v Praze a ve Vídni, kde promoval v roce 1838. Po ukončení studií se usadil v rodném městě České Třebové.

                Dr. František Lašek charakterizoval Dr. Rybičku jako "svérázného vzdělaného muže, který se mimo lékařství věnoval různým koníčkům a veřejnosti". V roce 1848 se stal prvním konstitučním starostou města, později pracoval také v Sokole, Občanské besedě, spoluzaložil Občanskou záložnu, patřil k prvním divadelním ochotníkům. Věnoval se filozofii i botanice. Sestavil obsáhlý herbář českotřebovské flóry, který je dnes uložený v Národním muzeu v Praze. Vlastnil bohatou několikajazyčnou knihovnu.

                V roce 1872 se zasloužil o postavení akciového pivovaru v České Třebové. Do tohoto podniku vložil veškeré své úspory, o které později přišel. Byla to také jedna z příčin jeho dobrovolného odchodu ze života. Co po něm zůstalo? Domek, který si vybudoval pod svahem Jelenice byl vydražen, dluh 3000 zlatých zaplatil synovec Augustin Vyskočil.                                                            Jan Skalický

Zemřel Jindřich Praveček (mladší)

                V průběhu února jsme obdrželi smutnou správu, že 11. 2. 2000 zemřel ve věku 90 let po dlouhé nemoci hudební skladatel  a dirigent Jindřich Praveček. Jeho pohřeb se konal 23. února v krematoriu v Praze - Strašnicích. Pozůstalým zaslali kondolenci k úmrtí také představitelé našeho města.  Uveďme několik faktů z jeho životopisu:

Mládí prožil ve svém rodišti Výprachticích, studentská léta zase u nás v České Třebové, kam přišel jako jedenáctiletý v roce 1920, když zde jeho otec Jindřich Praveček starší dostal učitelské místo. Mladý Jindřich v našem městě navštěvoval reálné gymnázium a zároveň dojížděl do Pardubic na hudební školu k prof. Stanislavu Ondříčkovi. A tak se stalo, že současně s maturitou ukončil i hudební studia. Hru na housle později zdokonalil na mistrovské škole pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Kociana. A nezůstal jen u tohoto nástroje. Na téže škole vystudoval ještě dirigování u prof. Václava Dědečka a kompozici u prof. Jaroslava Řídkého.

                Celý svůj muzikantský život spojil s dechovou hudbou. Byl vojenským kapelníkem, velitelem vojenské hudební školy v Praze, zakladatelem Ústřední hudby československé lidové armády, vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na Janáčkově akademii múzických umění. Ovládal suverénně kromě taktovky housle, klavír a křídlovku. A navíc i umění skladatelské. První jeho pokusy spadají do období let 1927 a 28. To ještě jako houslista nebo klavírista účinkoval při předvádění němých filmů v České Třebové. První vlastní skladbou byla Nálada - kratičké dílko. Pak přišla Česká humoreska, jež byla poprvé vydána i tiskem, Zlaté mládí, Valčíkové intermezzo… Celkem napsal asi 150 skladeb, převážně pro dechové orchestry, upravil oblíbené směsi lidových písní. Patří k vynikajícím instrumentátorům. Pro velký dechový orchestr upravil m.j. Dvořákovy Slovanské tance, skladby P.I. Čajkovského a F. Chopina.

                Na Českou Třebovou nezapomněl. Dokud byl mladší, jezdíval sem za rodiči a přáteli. Osobně se také zúčastnil oslav 700 let trvání města v roce 1978.

Byl mezinárodně uznávanou osobností a velkou uměleckou autoritou. Své dlouholeté zkušenosti ještě donedávna předával mnohým dechovým orchestrům, vedl odborné semináře, zasedal v porotách mezinárodních soutěží, nechyběl na žádném velkém festivalu (Kolín, Cheb, Rtyně v Podkrkonoší, Lanškroun..) Výrazně se zapsal do historie naší dechové hudby a byl za to po právu oceněn.

Jan Skalický, fotografie z archivu Mgr. Jana Šebely

Před 20 lety zemřela Josefa Kšírová

                "Svým mladým rolím dávala Pepička svůj půvab, krásu i temperament. K těm pozdějším, charakterním, přidávala v plné míře svůj vzácně laděný hlas., Bylo požitkem, jak krásně s ním uměla zacházet. měl tolik odstínů, kolik přednesl rolí. Právě její hlas to byl, co ji zvýrazňovalo nad ostatními herci. Byla to taková naše Růžena Nasková…. "                                                                                 Marie Marklová

                Dnes má Josefu Kšírovou v paměti jen nejstarší generace Třebováků. A vždy si připomene především divadlo. Herecký talent v ní objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl.  K divadlu se však mohla dostat jen díky mamince, která jí dovolila vystupovat spolu s ochotníky. Pepička Kšírová hrála nejen na hrách uváděných DS Hýbl, ale také v dramatickém odboru Sokola. Hrála např. Maryšu, Niolu (Radúz a Mahulena), Pampelišku,  nebo Jenůfu či  matku z Čapkovy stejnojmenné hry.  Hrála s Karlem Balašem, Adolfem Kučerou a Karlem Kšírem, který se pak v roce 1923 stal jejím životním partnerem. Se svou ochotnickou činností se rozloučila v roce 1962 rolí babičky ze stejnojmenné hry v režii Evy Sokolové.  Zemřela 13. února 1980.

Před 10 lety byly znovuodhaleny dvě busty T.G. Masaryka

Před 10 lety, v neděli 4. března 1990 ve 14 hodin byla za velké účasti občanů díky iniciativě MO KDU - ČSL odhalena na památníku odboje na Parníku busta T.G.M. Slavnostní projev tehdy přednesl Dr. Zdeněk Boháč, Csc, v programu vystoupila velká dechovka Kulturního klubu a pěvecký sbor Bendl. Busta T.G. M. z Parníka byla dlouhá léta uchována např. v soukromí parnických občanů, v parnické hasičárně i v městském muzeu.

O hodinu později byla pak odhalena druhá busta T.G.M. v dnešním Parku Legií u polikliniky. Velkou iniciativu pro její znovuinstalaci vyvinuli především občané z Farářství  vedení PhMr. J. Chmelíkem. Slavnostní projev přednesl tehdy poslanec Federálního shromáždění Jiří Musílek. I tato busta, instalovaná na toto místo poprvé v r. 1968,  za sebou pohnutý osud, po dlouhá léta byla uschována v nehostinném depozitáři městského muzea. Na tomto místě byla původně před válkou instalována socha T.G.M., kterou musela městská správa odstranit za II. světové války na zásah okupačních úřadů z Litomyšle. Stalo se tak 23. července 1940 časně ráno. Pomník byl pak ukryt v městském skladišti - staré elektrárně.  Na  další návrh ředitele německé školy a dosazeného městského radního Richarda Hoblika pak městská rada musela rozhodnout o odevzdání pomníku k roztavení na sběr barevného kovu…

Před deseti lety byla současně  při této slavnosti přejmenována "Gottwaldova ulice" na ulici T.G. Masaryka.                                                             -mm-

10 let zdejší organizace Svazu důchodců.

                "Svaz důchodců ČR" vznikl na sklonku roku 1989, ve Třebové se první informativní schůzka zájemců o členství v této organizaci konala v úterý 3. dubna 1990  v tehdejší jídelně ÚZCHV v Zapského ulici (nyní Korado). Po deseti letech své činnosti se může českotřebovská organizace Svazu důchodců pochlubit pravidelnou  činností pro své členy.

Budova "Habrmanovy škola práce"pětašedesátiletá

                 Na podzim loňského roku tomu bylo 65 let, co byla zahájena pravidelná výuka učňů na zdejší učňovské škole v nově postavené budově v dnešní Habrmanově ulici. Do této doby se učňové vzdělávali ve třídách rozmístěných po budovách národních škol. V těchto třídách také vyučovali učitelé z národních škol. První učitel s výhradním působením na učňovské škole byl ustanoven až po reorganizaci živnostenského školství v r. 1933, kdy bylo také o výstavbě českotřebovské živnostenské školy rozhodnuto. "Habrmanova škola práce" byla nazvána na počet českotřebovského rodáka a pozdějšího ministra československé vlády Gustava Habrmana. Škola se stala největší v našem obvodu. O její chod se staral školní výbor dvanáctičlenný učitelský sbor. Ministerstvo školství hradilo tehdy třetinu stavebního i zařizovacího nákladu. Stavbu provedlo obecní zastupitelstvo a vzalo na sebe odpovědnost za úhradu nemalého nákladu. Pomoc při vybavení školy poskytla zdejší živnostenská společenstva a obchodní grémium.

                I dnes po letech je tato školní budova, rozšířená o nemalou přístavbu, jednou z nejdokonaleji vybavených školních budov na okrese i po mnoha letech dalšího rozvoje města. Budovu dnes využívá Vyšší dopravní akademie, která zaujala významné místo v českotřebovském středním a vyšším školství.

I dnes je třeba ocenit  činnost městského zastupitelstva v letech 1900 - 1935, kdy bylo z městských prostředků postaveno 5 velkých školních budov.