-
(50 let od vzniku podniku PERLA, 30 let od
vzniku podniku PRIMONA)
-
-
V Českotřebovském zpravodaji se věnujeme
pravidelně všem významným výročím, vztaženým k městu, jeho závodům,
spolkům, organizacím i jeho občanům. Nemůžeme proto vynechat 150.
výročí od zahájení tovární textilní výroby na Parníku, které připadá
podle všech dosud oznamovaných dat právě na letošní rok.
Pokračovatelem textiln íá výroby je a.s. Primona Česká Třebová,
která toto výročí slavila již na podzim minulého roku, podle mě
dostupných pramenů však bez praktického důkazu. Nechala si tím ujít
letošní trojnásobné výročí, kdy připomínáme 150 let od zahájení
tovární textilní výroby, 50 let od vzniku podniku Perla a 30 let od
vzniku Primony. V České Třebové totiž vznikly dvě současné významné
značky - Perla (v roce 1958 bohužel převzatá do Ústí n.O.) a Primona.
Obě dvě na trhu bavlněných tkanin mnoho znamenají dodnes.
-
-
Skutečná textilní tovární výroba byla na Parníku
zahájena v roce 1849 díky panu Šponerovi ze Svitav, který
zakoupený mlýn (později využívaný jako valchu na praní ovčí vlny)
toho roku rozšířil o jednopatrovou budovu, přeměnil ji v přádelnu
bavlněných odpadků a vybavil vertikálním parním strojem. Teprve
tímto opatřením vznikla hromadná tovární výroba podstatně se
odlišující od domácí tkalcovské práce, prováděné v parnických i
třebovských domácnostech celá staletí. Tato tzv. "stará fabrika"
byla dále rozšířena v roce 1858 o další patro. Byla zde zřízena také
přípravna a tkalcovna. Po třiceti letech v parnické továrně
pracovalo za Leopolda Abelese již 150 tkalců na 300 stavech.
-
Důležitým datem v rozšiřování továrny je rok 1882,
kdy Leopold a Bedřich Pollackové od Abelese továrnu zakoupili a dále
rychle rozšiřovali: Již v roce 1882 byla postavena nová přádelna,
1884 plynárna a komín, 1887 "velký dům" v dnešní Husově ulici, ještě
dnes tak nazývaný, 1887 truhlárna a kovárna, v roce 1893 kotelna s
komínem, 1894 nová tkalcovna a budova přípravny, 1895 vodárna, 1900
barevna příze, 1905 - 1910 obytné dony tzv. "vily" u tratě a vila v
parku, 1907 úpravna, 1911 sklad zboží… Od roku 1981 se v továrně
svítilo plynem a od roku 1988 bylo dokonce zřízeno elektrické
osvětlení. Samozřejmě pouze v továrně - v obci Parník se elektrické
žárovky rozsvítili až roku 1913. Díky formě Herrman Pollack byl na
Parníku zřízen samostatný poštovní úřad. Telefon poprvé zadrnčel v
parnické textilce v roce 1913. Po příchodu Pollackových vzniká ve
Třebové nový německý živel, úředníci i mistři v továrně byli Němci.
Úřední řečí v továrně byla němčina.
-
-
Pollackové ve třicátých letech o jmění přišli a od 1.
1. 1937 byla založena veřejná společnost HPS - Česká Třebová -
Parník. To už zde od roku 1930 pracovala také samostatná niťárna a
od roku 1928 i nový výkonný zdroj energie se dvěma turbínami. Od
roku 1938 se pak na Parník přestěhoval z Vídně atelier a technické
oddělení, které dodnes patří mezi důležitá aktiva textilky. Firma
HPS - Hermann Pollack Söhne zůstala jako jediný pozůstatek slávy
rodu. Dodnes je uplatněna ve stylizaci podnikové značky. Definitivně
skončila éra textilní monarchie Pollacků za druhé světové války. V
roce 1942 převzala závod německá firma Deutsche Textil -
Aktiengeselschaft neboli "DETAG". Textilní výroba zde postupně
zanikala. Naplno pracovali nejdéle v niťárně, ale i zde bylo ke
konci války již jen asi 20 lidí. Celé ročníky lidí odjeli na nucené
práce do Německy, počet zaměstnanců rychle klesal z 1775 (v roce
1938) až na 585 v roce 1945. Navíc byla v továrně umístěna část
zbrojní výroby firmy Hanseatische Kettenwerke A.G. ("HAG") z
Hamburgu, zbrojní součástky vyráběla i firma DETAG v údržbářských
dílnách. K době války se vztahuje i záměr vybudovat ve skále proti
Továrně nad Třebovkou podzemní kryty - haly s kapacitou až 500 lidí.
Projekt zůstal nedokončen - proražené zabezpečené a dodnes dochované
chodby sloužily jako kryty při leteckém poplachu. (Vznikly i další
kryty v továrním parku a u vstupu do továrny.)
-
Po válce se poprvé začalo pracovat 11. června
1945.Dne 3. srpna 1945 bylo Zemským národním výborem potvrzeno
předání závodu do národní správy a prvním lednem 1946 vznikl
rozhodnutím ministerstva průmyslu a dekretem prezidenta č. 100 velký
textilní kombinát s celkem 39 malými i většími závody pod názvem
"Spojené české a moravské bavlnářské závody" se sídlem v Ústí n.O.
Třebovský závod dostal číslo 02. Je to potvrzeno ve zřizovací
listině vydané 7. března 1946. Byl to však různorodý a velmi
těžkopádný mechanismus, který neměl naději na dlouhou existenci. Byl
proto rozdělen na menší, ovladatelnější celky. A tak se přesně před
padesáti lety, právě sto let po vzniku parnické textilky, stal
českotřebovský závod vedoucím závodem nového podniku s názvem "Perla
Česká Třebová". Pod českotřebovské podnikové ředitelství patřily i
další přidružené závody, z nichž největší byl v Poličce. Prvním
ředitelem nové perly se stal Karel Vavřín, vedoucím výroby František
Blásl. Struktura podniku Perla se postupně měnila. Osamostatnil s
závod v Poličce, naopak nově začleněna byla Perla Zábřeh a Perla
Třebářov. Postupně se obměňovalo vybavení, např. Úpravny, v parku
byl vybudován nový vodojem s kapacitou 1000 m2 provozní vody. Perla
získala a rekonstruovala bývalý Lidový dům (nové ústřední topení a
osvětlení). V roce 1958 byla zahájena velká stavební akce: výstavba
nové teplárny a vlečky. Toho roku však došlo k velké reorganizaci
průmyslu v ČSR. Českotřebovská textilka byla pohlcena komplexem
textilních závodů UTEX a sídlo nového podniku, který si ponechal
(českotřebovský) název "Perla", přešlo do Ústí nad Orlicí. A to
přesto, že českotřebovský závod "Perla 02" byl největším a plně
organizovaným závodem s ucelenou čtyřstupňovou výrobou.
-
-
Začlenění českotřebovské textilky do velkého komplexu
určitě zbrzdilo jeho samostatný rozvoj. Proto v podniku trvale
vznikaly snahy o osamostatnění. Plány se naplnily před 30 lety 1.
ledna 1969, kdy opět vzniká samostatný podnik "PRIMONA Česká
Třebová". Tato samostatnost však vydržela pouze do konce roku 1977,
neboť od 1. ledna 1978 byla Primona opět začleněna jako závod Perla
02. I tato vynucená změna znamenala pro českotřebovskou textilku
ztrátu tempa rozvoje a hlavně možností rozhodovat o svém vývoji.
Hned po listopadu 1989 bylo tedy zřejmé, že se českotřebovskému
podniku vrátí samostatnost a s ní opět název Primona. Po dlouhé éře
národních a státních podniků vznikla již jako akciová společnost a
byla začleněna do I. vlny kuponové privatizace. Privatizační
projekt, schválený ministerstvem pro privatizaci Ing. Tomášem Ježkem
v lednu 1992 počítal s určením 89,3% akcií do kuponové privatizace,
5% na zaměstnanecké akcie, 3% na RIF a 2,7% na restituce. Nyní je je
skutečným vlastníkem Primony několik investičních fondů, které
vlastní 75,5% a drobní ajkcionáři vlastní zbylých 24,55 akcií.
-
A to jsme již v současnosti. Je poznamenána
zastaralým strojním parkem, omezenými možnostmi investic do rozvoje
textilní výroby a tvrdou konkurencí především asijských trhů. Přesto
Primona žije, pracuje, vyrábí a prodává. Pro její další rozvoj jistě
ovlivní v pozitivním směru zakoupení moderně vybavené tkalcovny
bývalé firmy CES UNIWEB Letohrad, která umožní významné zvýšení
produktivity a kvality výroby. Na nejbližší dva roky byla přijata
vedením a představenstvem společnosti strategie, která počítá s
restrukturalizací podniku. Její součástí jsou i některá nepopulární
opatření. Jsou však nutná proto, aby PRIMONA obstála v konkurenci a
mohla pokračovat ve stopadesátileté tradici textilní výroby v České
Třebové.
-
-
Milan Mikolecký
-
-
Prameny. Marie Marklová:
110 let českotřebovského textilu , 1959, Kolektiv: Česká Třebová
1278 - 1978 (TEPS Praha 1979)Josef Kopecký: Akciová společnost
Primona - (soutěžní práce mladých badatelů 1996)