SEKCE PRO PAMĚTNÍKY

                                              150 let let tovární textilní výroby na Parníku

 

 
(50 let od vzniku podniku PERLA, 30 let od vzniku podniku PRIMONA)
 
V Českotřebovském zpravodaji se věnujeme pravidelně všem významným výročím, vztaženým k městu, jeho závodům, spolkům, organizacím i jeho občanům. Nemůžeme proto vynechat 150. výročí od zahájení tovární textilní výroby na Parníku, které připadá podle všech dosud oznamovaných dat právě na letošní rok. Pokračovatelem textiln íá výroby je a.s. Primona Česká Třebová, která toto výročí slavila již na podzim minulého roku, podle mě dostupných pramenů však bez praktického důkazu. Nechala si tím ujít letošní trojnásobné výročí, kdy připomínáme 150 let od zahájení tovární textilní výroby, 50 let od vzniku podniku Perla a 30 let od vzniku Primony. V České Třebové totiž vznikly dvě současné významné značky - Perla (v roce 1958 bohužel převzatá do Ústí n.O.) a Primona. Obě dvě na trhu bavlněných tkanin mnoho znamenají dodnes.
 
Skutečná textilní tovární výroba byla na Parníku zahájena v roce 1849 díky panu Šponerovi ze Svitav, který zakoupený mlýn (později využívaný jako valchu na praní ovčí vlny) toho roku rozšířil o jednopatrovou budovu, přeměnil ji v přádelnu bavlněných odpadků a vybavil vertikálním parním strojem. Teprve tímto opatřením vznikla hromadná tovární výroba podstatně se odlišující od domácí tkalcovské práce, prováděné v parnických i třebovských domácnostech celá staletí. Tato tzv. "stará fabrika" byla dále rozšířena v roce 1858 o další patro. Byla zde zřízena také přípravna a tkalcovna. Po třiceti letech v parnické továrně pracovalo za Leopolda Abelese již 150 tkalců na 300 stavech.
Důležitým datem v rozšiřování továrny je rok 1882, kdy Leopold a Bedřich Pollackové od Abelese továrnu zakoupili a dále rychle rozšiřovali: Již v roce 1882 byla postavena nová přádelna, 1884 plynárna a komín, 1887 "velký dům" v dnešní Husově ulici, ještě dnes tak nazývaný, 1887 truhlárna a kovárna, v roce 1893 kotelna s komínem, 1894 nová tkalcovna a budova přípravny, 1895 vodárna, 1900 barevna příze, 1905 - 1910 obytné dony tzv. "vily" u tratě a vila v parku, 1907 úpravna, 1911 sklad zboží… Od roku 1981 se v továrně svítilo plynem a od roku 1988 bylo dokonce zřízeno elektrické osvětlení. Samozřejmě pouze v továrně - v obci Parník se elektrické žárovky rozsvítili až roku 1913. Díky formě Herrman Pollack byl na Parníku zřízen samostatný poštovní úřad. Telefon poprvé zadrnčel v parnické textilce v roce 1913. Po příchodu Pollackových vzniká ve Třebové nový německý živel, úředníci i mistři v továrně byli Němci. Úřední řečí v továrně byla němčina.
 
Pollackové ve třicátých letech o jmění přišli a od 1. 1. 1937 byla založena veřejná společnost HPS - Česká Třebová - Parník. To už zde od roku 1930 pracovala také samostatná niťárna a od roku 1928 i nový výkonný zdroj energie se dvěma turbínami. Od roku 1938 se pak na Parník přestěhoval z Vídně atelier a technické oddělení, které dodnes patří mezi důležitá aktiva textilky. Firma HPS - Hermann Pollack Söhne zůstala jako jediný pozůstatek slávy rodu. Dodnes je uplatněna ve stylizaci podnikové značky. Definitivně skončila éra textilní monarchie Pollacků za druhé světové války. V roce 1942 převzala závod německá firma Deutsche Textil - Aktiengeselschaft neboli "DETAG". Textilní výroba zde postupně zanikala. Naplno pracovali nejdéle v niťárně, ale i zde bylo ke konci války již jen asi 20 lidí. Celé ročníky lidí odjeli na nucené práce do Německy, počet zaměstnanců rychle klesal z 1775 (v roce 1938) až na 585 v roce 1945. Navíc byla v továrně umístěna část zbrojní výroby firmy Hanseatische Kettenwerke A.G. ("HAG") z Hamburgu, zbrojní součástky vyráběla i firma DETAG v údržbářských dílnách. K době války se vztahuje i záměr vybudovat ve skále proti Továrně nad Třebovkou podzemní kryty - haly s kapacitou až 500 lidí. Projekt zůstal nedokončen - proražené zabezpečené a dodnes dochované chodby sloužily jako kryty při leteckém poplachu. (Vznikly i další kryty v továrním parku a u vstupu do továrny.)
Po válce se poprvé začalo pracovat 11. června 1945.Dne 3. srpna 1945 bylo Zemským národním výborem potvrzeno předání závodu do národní správy a prvním lednem 1946 vznikl rozhodnutím ministerstva průmyslu a dekretem prezidenta č. 100 velký textilní kombinát s celkem 39 malými i většími závody pod názvem "Spojené české a moravské bavlnářské závody" se sídlem v Ústí n.O. Třebovský závod dostal číslo 02. Je to potvrzeno ve zřizovací listině vydané 7. března 1946. Byl to však různorodý a velmi těžkopádný mechanismus, který neměl naději na dlouhou existenci. Byl proto rozdělen na menší, ovladatelnější celky. A tak se přesně před padesáti lety, právě sto let po vzniku parnické textilky, stal českotřebovský závod vedoucím závodem nového podniku s názvem "Perla Česká Třebová". Pod českotřebovské podnikové ředitelství patřily i další přidružené závody, z nichž největší byl v Poličce. Prvním ředitelem nové perly se stal Karel Vavřín, vedoucím výroby František Blásl. Struktura podniku Perla se postupně měnila. Osamostatnil s závod v Poličce, naopak nově začleněna byla Perla Zábřeh a Perla Třebářov. Postupně se obměňovalo vybavení, např. Úpravny, v parku byl vybudován nový vodojem s kapacitou 1000 m2 provozní vody. Perla získala a rekonstruovala bývalý Lidový dům (nové ústřední topení a osvětlení). V roce 1958 byla zahájena velká stavební akce: výstavba nové teplárny a vlečky. Toho roku však došlo k velké reorganizaci průmyslu v ČSR. Českotřebovská textilka byla pohlcena komplexem textilních závodů UTEX a sídlo nového podniku, který si ponechal (českotřebovský) název "Perla", přešlo do Ústí nad Orlicí. A to přesto, že českotřebovský závod "Perla 02" byl největším a plně organizovaným závodem s ucelenou čtyřstupňovou výrobou.
 
Začlenění českotřebovské textilky do velkého komplexu určitě zbrzdilo jeho samostatný rozvoj. Proto v podniku trvale vznikaly snahy o osamostatnění. Plány se naplnily před 30 lety 1. ledna 1969, kdy opět vzniká samostatný podnik "PRIMONA Česká Třebová". Tato samostatnost však vydržela pouze do konce roku 1977, neboť od 1. ledna 1978 byla Primona opět začleněna jako závod Perla 02. I tato vynucená změna znamenala pro českotřebovskou textilku ztrátu tempa rozvoje a hlavně možností rozhodovat o svém vývoji. Hned po listopadu 1989 bylo tedy zřejmé, že se českotřebovskému podniku vrátí samostatnost a s ní opět název Primona. Po dlouhé éře národních a státních podniků vznikla již jako akciová společnost a byla začleněna do I. vlny kuponové privatizace. Privatizační projekt, schválený ministerstvem pro privatizaci Ing. Tomášem Ježkem v lednu 1992 počítal s určením 89,3% akcií do kuponové privatizace, 5% na zaměstnanecké akcie, 3% na RIF a 2,7% na restituce. Nyní je je skutečným vlastníkem Primony několik investičních fondů, které vlastní 75,5% a drobní ajkcionáři vlastní zbylých 24,55 akcií.
A to jsme již v současnosti. Je poznamenána zastaralým strojním parkem, omezenými možnostmi investic do rozvoje textilní výroby a tvrdou konkurencí především asijských trhů. Přesto Primona žije, pracuje, vyrábí a prodává. Pro její další rozvoj jistě ovlivní v pozitivním směru zakoupení moderně vybavené tkalcovny bývalé firmy CES UNIWEB Letohrad, která umožní významné zvýšení produktivity a kvality výroby. Na nejbližší dva roky byla přijata vedením a představenstvem společnosti strategie, která počítá s restrukturalizací podniku. Její součástí jsou i některá nepopulární opatření. Jsou však nutná proto, aby PRIMONA obstála v konkurenci a mohla pokračovat ve stopadesátileté tradici textilní výroby v České Třebové.
 
Milan Mikolecký
 
Prameny. Marie Marklová: 110 let českotřebovského textilu , 1959, Kolektiv: Česká Třebová 1278 - 1978 (TEPS Praha 1979)Josef Kopecký: Akciová společnost Primona - (soutěžní práce mladých badatelů  1996)