Na starém Trávníku největším a nejstarším
českotřebovském předměstí, bývalo v první polovině 20. století
celkem osm smíšených nebo koloniálních obchodů. Jedním z nich
byl i krám kupce Hurycha v domku čp. 617 ve Svatováclavské
ulici. Z dalších obchodů potravinami můžeme připomenout: krám
Heleny Vaňousové v domku čp. 321 v ulici Na Mouru, v sousedním
domě čp. 491 krám Josefa Kováře, v Litomyšlské ulici čp. 508
obchod zbožím smíšeným a pekařství Čeňka Unzeitiga, ve
Svatováclavské ulici v domku čp. 328 hokynářství Marie Stříbrné,
později krupařství Františka Smutka, v čp. 148 obchod a
pekařství Františka Jankovského, v čp. 142 obchod a pekařství
Jana Blažka a v Pucholtově (tehdy Němcově) hostinci čp. 365 v
Kozlovské ulici koloniál Františka Klodnera.
 Hurychův krámek se nacházel v levé části domku čp.
617, těsně přiléhajícím k sousednímu, rovněž Hurychovu, později
Rudolfovu hostinci čp. 610 a 616, tvořícímu roh ulic,
Svatováclavské a Litomyšlské. Majitelem čp. 617 byl na základě
trhové smlouvy ze dne 21. prosince 1882 Antonín Kapoun,
vystřídaný roku 1883 Bernardem a Marií Pospíšilovými. Podle
odevzdací listiny C. k. okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne
16. července 1886 bylo vloženo na polovinu domu náležející
Bernardu Pospíšilovi jeho ženě Marii právo vlastnické. V roce
1896 provedl zednický mistr František Císař přestavbu čp. 616 a
617. Smlouvou svatební a postupní ze dne 18. února 1897 získal
domek František Hurych s manželkou Josefou, rozenou Hýblovou.
František Hurych, pocházející ze Sezemic u Pardubic, se tak stal
dalším obchodníkem v domku čp. 617. Provozoval také vedlejší
hostinec, který od něho 7. prosince 1910 zakoupil hostinský
Josef Rudolf. Kromě krámu bývaly v domě dvě obytné místnosti.
V době, kdy se již Hurychovi nemohli pro vysoký věk obchodu
věnovat, byl krám pronajímán. Hurychovi tehdy přebývali v jedné
obytné místnosti, zatímco druhou obýval nájemce krámu. Odevzdací
listinou z 5. prosince 1932 získala polovinu domku paní Eliška
Simonová, roz. Hurychová. Druhá polovina stavení jí byla
připsána dne 31. srpna 1939.
Prvním nájemcem obchodu koloniálním zbožím se zde
stal Karel Svoboda. Byl svobodným a kromě vedení obchodu se dle
vzpomínek pamětníků věnoval hraní karet. To mělo za následek
krach jeho obchodu.
Dalším nájemcem se zde stal roku 1931 Rudolf
Belis s manželkou Annou. V krámě povětšinou prodávala paní Anna
Belisová, zatímco její manžel Rudolf současně pracoval jako
obchodní cestující továrny na mýdla firmy Jan Ručka v Ostravě.
Portál Belisova krámu tvořily dveře a k nim přiléhající dřevěná
výkladní skříň, oboje opatřené dřevěnými okenicemi. Po otevření
krámu se na levou okenici věšely hrábě, nade dveřmi krámu se
nacházely klepáče (prakry) na koberce, štětky a vedle dveří zase
košťata. Vše určené k prodeji zákazníkům. Celý krám doplňovaly
různé reklamy, umístěné okolo celého portálu, jak bývalo tehdy
zvykem. V horní části výkladní skříně býval na skle umístěný
nápis CERES, oznamující, že je zde stejnojmenný pokrmový tuk ke
koupi. Na okenicích měly své místo smaltované reklamní tabule,
propagující cídidlo kovů SIDOL a čistící přípravek OBÉ. Na zdi
domku vedle výkladu zase visely cedule lákající ke koupi
polévkových koření značek MAGGI a ILSA.
K likvidaci Belisova koloniálu došlo v roce 1945.
Dne 10. října 1945 domek čp. 617 zakoupil majitel sousedního
hostince čp. 610 a 616 Jan Rudolf a prostory bývalé prodejny
upravil na kuchyni restaurace, později jej využíval k bytovým
účelům. Výkladní skříň byla odstraněna, provedena úprava fasády
a domek již ničím nepřipomínal svoji původní podobu.
K demolici stavení došlo v zimě 1977 - 78 v rámci
celoplošné asanace starého Trávníka.
Martin Šebela
|
|
|
|