|
Dařílkův (Tykačův) mlýn na Trávníku |
|
V České Třebové vzniklo v průběhu minulých století celkem 8 mlýnů. Byly postaveny na potocích, vytékajících z pramenů Vrbovky a Javorky a na Křivolickém potoce. Střední a starší generaci dosud nevymizel z paměti mlýn čp. 173 na Trávníku, zvaný kdysi "Podhajský", v pozdějších letech známý po svých posledních majitelích jako "Dařílkův" nebo "Tykačův". Rozlehlá přízemní budova mlýna, jehož součástí byla i pila, stávala ve velké zahradě pod korunami mohutných stromů v místech dnešního stánku s prodejem tabákových výrobků firmy FIŠ a na přilehlých pozemcích za prodejnou ovoce a zeleniny Anny Vančové na Novém náměstí. První písemná zmínka o mlýně v městské trhové knize pochází z roku 1540, kdy přešel z majetku Jana Trávnického do vlastnictví Havla Luska. V roce 1547 byl majitelem mlýna Jan z Osíka, zvaný Podhajský, podle něhož dostal mlýn své původní pojmenování. V dalších letech se v držení mlýna vystřídala řada majitelů, až se dostal roku 1788 do rukou Františka Čermáka. Jeho dcera Kateřina se se stala manželkou mlynáře Františka Dařílka, majitele Podbranského mlýna čp. 83 v Podbranské ulici. (Více viz ČZ duben 1998 - Rodina Dařílkova a Tykačova.) V inventární knize českotřebovského městského muzea je zaznamenáno, že v roce 1890 byly při výkopových pracích v zahradě Tykačova mlýna nalezeny ve žlutém jílu 80 cm pod povrchem zvířecí kosterní pozůstatky, jako dobytčí roh a část lebeční kosti. Dalším zajímavým nálezem byla slabá vrstva rašeliny. Smrtí posledního majitele mlýna ing. Jana Tykače se definitivně uzavřela jeho mnohaletá historie. Neobývaná omšelá budova mlýna působila téměř tajuplně. Neudržovaná a bujnou vegetací zarostlá zahrada s mlýnským náhonem, nachýlený objekt pily s propadlou lepenkovou střechou, to byly romantické kulisy pro hry dětí z blízkého okolí. Ještě před několika málo lety jsme míjeli poslední pozůstatek bývalé Tykačovy zahrady. Pod zmíněným stánkem ovíjel dřevěný sloup telefonního vedení statný "štok" chmele. S odstraněním sloupu vzala za své i poněkud exoticky působící rostlina. Rok 1959 udělal tečku za existencí mlýna. Mlýnské kolo bylo rozebráno a objekty ustoupily nové zástavbě. Dnes můžeme budovu Tykačova mlýna obdivovat na starých fotografiích, malbě mlynáře Antonína Dařílka z roku 1893, kresbách stavitele Jana Duchoslava a Lubomíra Wagnera nebo na maketě starého Trávníka v depozitáři městského muzea.
Rodina Tykačova a Dařílkova ( Martin Šebela )V letošním roce si připomínáme 110. výročí založení Městského muzea v České Třebové. Hlavním iniciátorem jeho vzniku a jeho prvním správcem se stal zdejší učitel, později ředitel obecné a měšťanské dívčí školy, spisovatel a národopisný pracovník Jan Tykač. Narodil se 31. října 1842 v Čelákovicích nad Labem a po studiích na učitelském ústavu "Budeč" v Praze, když prošel řadou kantorských "štací", nastoupil v roce 1868 jako učitel obecné školy v našem městě. Ve Třebové se Jan Tykač vedle svého povolání začal záhy věnovat ochotnickému divadlu, hudbě, studiu historie, zejména regionální, a činnosti sběratelské. Předmětem jeho zájmu se staly polozapomenuté místní lidové písně, říkadla, pranostiky, obyčeje, pověsti a také veškeré informace o životě zdejšího lidu v dřívějších časech. Cenné jsou jeho osobní zápisy, řada národopisných statí v odborných časopisech i drobná dílka, vydaná tiskem (např. České povídky 1 - 3 z roku 1882, Vonné kořínky, Semínka); celkem vydal 26 svazků, určených zejména mládeži. V České Třebové Jan Tykač poznal slečnu Oldřišku Dařílkovou, dceru mlynáře Kajetána Dařílka, majitele mlýna čp. 173 na Trávníku, která mladému učiteli svými nádhernými dlouhými tmavými vlasy natolik učarovala, že ji v brzké době požádal o ruku. Přízemní budova Dařílkova mlýna s rozlehlou pilou, na štítové zdi ozdobená mlynářským znakem, ozubeným kolem v kartuši se slovanskou lípou, se stala novým domovem Jana Tykače.Mlynář Kajetán Dařílek byl synem majitele mlýna čp. 83 v Podbranské ulici (Žlabský, též Podbranský mlýn), mlynáře Františka Dařílka a Kateřiny Čermákové, dcery majitele zmíněného mlýna čp. 173 na Trávníku, která se vdávala ve věku čtrnácti let. Když měla jít Kateřina k oddavkám, nemohla ji rodina nikde nalézt. Po úporném hledání ji objevili již ustrojenou v zahradě, jak líčí skříňku na ptáky. František Dařílek měl vedle syna Kajetána, který převzal rodný mlýn čp. 173, ještě dalších 9 dětí. Nejstarší syn František působil po studiích jako děkan v Poličce, syn Antonín se stal lesním na Moravě, syn Alexandr byl majitelem hotelu "U koruny" (dnešní Padevět). Dcera Anna se přivdala do Kunstova mlýna na Parníku, Anežka byla hospodyní u bratra Františka v Poličce a Aloisie se stala manželkou hostinského Bernarda Vostárka na Trávníku, později na Skále. Další tři sourozenci v dětském věku zemřeli.Mlynář Kajetán Dařílek se oženil se slečnou Pavlínou Duspivovou, dcerou Antonína Duspivy, zámožného kupce z Klácelovy ulice čp. 69. Kajetán Dařílek byl nadšeným vlastencem. V pohnutém roce 1848 nečekal na odjezd českotřebovské občanské gardy a sám se vypravil do Prahy, aby se zapojil do bojů na barikádách. Před cílem se dozvěděl o blížící se porážce revoluce a vrátil se domů. Kromě dcery Oldřišky přivedli manželé Dařílkovi na svět ještě další čtyři děti. Syn Alfréd převzal po otci mlýn čp. 173, syn Kajetán ml. se stal strojmistrem státní dráhy v České Třebové, syn Antonín byl učitelem měšťanské školy ve Vsetíně. Jedno dítě v raném věku zemřelo. Učitel Jan Tykač s manželkou Oldřiškou měli dva syny. Starší z nich, Oldřich Tykač, se stal dne 4. července 1893 úředníkem nejstaršího peněžního ústavu ve městě, Občanské záložny, kde se během času vypracoval až na místo ředitele. V roce 1918 se stal Oldřich Tykač předsedou spolku "České srdce" a pokladníkem bia Sokol. Byl činným ve výboru zdejšího Sokola a v dalších spolcích. Občanská záložna měla úřadovnu v domě kupce Emanuela Wencla čp. 3 v Klácelově ulici. Zde poznal Oldřich Tykač svoji budoucí manželku, slečnu Marii Wenclovou, kupcovu dceru, jejíž sestru Annu pojal za manželku ředitel kůru a kapelník František Preisler st. Manželům Oldřichu a Marii Tykačovým se narodil syn Oldřich ml. a dcera Marie, později provdaná Wacníková. S manželem Ervínem Wacníkem převzala po svém otci dům čp. 4 - 5 v Klácelově ulici, kde po nějaký čas manželé Wacníkovi bydleli. Později si E. Wacník navrhl vlastní vilku, která byla pod čp. 1557 postavena v Javorce za restaurací a dodnes je ozdobou této městské čtvrti. Paní Marie Wacníková, dlouholetá členka pěveckého sboru Bendl, byla v roce 1984 při oslavách 75. výročí založení zdejšího gymnázia jednou z jeho nejstarších - tehdy žijících - abiturientek. Po úmrtí manželky Marie se Oldřich Tykač st. znovu oženil. Z druhého manželství se narodila dcera Jiřina.Druhý ze synů učitele Jana Tykače, Jan ml., byl posledním majitelem mlýna čp. 173 na Trávníku, zvaného tehdy "Tykačův". V dalším životě se stal svéráznou, po celém městě známou postavou. Vystudoval strojní inženýrství na C. k. české vysoké škole technické v Praze, ale hned po studiích se vrátil do rodného města, kde začal podnikat. Spolu s Rudolfem Plodrem st. založil firmu s názvem "Inž. Tykač a Plodr, speciální závod hřebenářský". Firma však neměla dlouhého trvání a v roce 1911 zanikla. Záhy však spatřila světlo světa nová firma. Na úředních papírech byla vedena jako " Ing. Jan Tykač, specielní obchod zbožím celluloidovým, gumovým a kostěným". Ani ta však neměla dlouhou existenci. Okolo roku 1913 vznikla další firma "Technická kancelář inž. Jana Tykače". Ale opět jen na chvíli. Po celý další život žil ing. Jan Tykač ze svého mlýna a z jeho vodního práva. V letech první světové války sloužil u parní prádelny č. 78. Se svými rodiči byl v pravidelném písemném styku a otec jej informoval o veškerém dění ve Třebové. V roce 1911 byl ing. Tykač jako člen Sokola zvolen správcem kinematografu na Skále. Byl členem spolku akademiků "Klácel" a řady dalších místních spolků. Ing. Tykač měl dlouholetou známost se slečnou Toničkou Mayerovou, učitelkou v Opočně. Z veliké lásky se však stalo dlouholeté přátelství. Ing. Jan Tykač se nakonec neoženil a zůstal starým mládencem. Byl svým způsobem bohémem. Až do konce svých dnů žil v omšelé a polorozpadlé budově Tykačova mlýna podivínským a poustevnickým životemSvůj věčný sen spí členové Dařílkova a Tykačova rodu na zdejším hřbitově v hrobce, ozdobené mramorovou sochou anděla.V jubilejním roce našeho městského muzea jsme chtěli vzpomenout osobnosti Jan Tykače a jeho rodiny. Jeho zásluhou se do dnešních dnů zachovaly cenné památky života našich předků z města i okolí. Městskému muzeu pak přejeme především brzké získání stálých prostor pro vybudování trvalé expozice. Martin Šebela |