Českotřebovské kalendárium - říjen 2004

Hudební skladatel a pedagog Josef CÍSAŘ ( 4.10. 1894 – 10.7. 1983 ) – 110 let od narození

Narodil se v České Třebové v rodině zednického mistra a stavitele. Jeho rodný dům čp. 5 stojí v Klácelově  ulici vedle kostela. Později se rodiče přestěhovali do vlastního domku čp. 809 v Komenského ulici.

Hudební nadání zdědil po otci. Otec hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský spisovatel a básník, ředitel školy K.O. Hubálek. Od něho získal základy hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a ředitele kůru Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy odešel na učitelský ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhanní oddělení pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce  1914. V letech 1920 až 1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.

Byl varhaníkem v Počátkách ( 1914 ), ředitelem kůru v Žirovnici ( 1914 až 1916 ), odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích ( 1919 až 1925 ) a zároveň

klavírním doprovázečem koncertů houslisty Stanislava Ondříčka. V Pardubicích měl i svoji soukromou klavírní školu. Pracoval jako hudební referent časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku Suk a také působil ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Napsal řadu písní, mužských sborů, církevních a houslových skladeb…. Jako pedagog vychoval nespočet žáků. Zemřel v Rybitví.

Pedagog, spisovatel, místní veřejný činitel Karel Otakar HUBÁLEK ( 27.10. 1859 – 16.11. 1929 ) – 145 let od narození

Pocházel z početné rodiny ( 6 synů, 5 dcer ) dlouhotřebovského řídícího učitele Jana Hubálka. Do školy chodil v místě rodiště, pokračoval v Ústí n. O. a Hylvátech, kde navštěvoval soukromou německou měšťanskou školu, zvanou Böhmův ústav. Po studiu na učitelském ústavu v Kutné Hoře ( 1879 ) se věnoval pedagogické činnosti na školách v Lanšperku, Dolní Dobrouči, Výprachticích a České Třebové. Svou kariéru ukončil na českotřebovské dívčí měšťanské a obecné  škole. Místo ředitele zde převzal po svém starším bratru Josefu B. Hubálkovi.

Pracoval v různých spolcích, měl rád hudbu a přírodu. Pro své potěšení psal drobné básně, povídky, divadelní hry, odborné hasičské články. Napsal také celou řadu článků propagačních. Pro Sokol v České Třebové uspořádal v roce 1904 Památník sokolského sletu v České Třebové. Spoluzakládal městský park Javorka, po 1. světové válce založil Spolek pro vybudování městského divadla. V roce 1920 odešel ze školství do výslužby, ale ne z veřejného života. Pracoval v samosprávě, byl správcem obecních lesů a lesním referentem, členem místní a okresní školské rady, působil v muzejním spolku, podpůrném spolku studentském, psal dějiny ochotnického a hasičského spolku i dějiny města České Třebové.

Letos si připomínáme nejen 145. narozeniny K.O. Hubálka. V listopadu také uplyne 75 let od jeho úmrtí.

Nábytkářský odborník, sportovec a sportovní dopisovatel Radko JASANSKÝ (19.10. 1929 – 6.3. 1994 ) – nedožitých 75 let

Narodil se na Parníku u České Třebové v truhlářské rodině Antonína a Marie Jasanských. V České Třebové absolvoval reálné gymnázim. Chtěl se stát novinářem, ale na vysokou školu se zásluhou některých českotřebovských funkcionářů nedostal. Vyučil se truhlářem a nastoupil na truhlářskou průmyslovou školu. Tu však nedokončil, protože byl s okamžitou platností ve 22 letech povolán do vojenské služby. Jako syn živnostníka ji strávil dva a půl roku mezi vojáky pomocných technických praporů ( PTP ) v ostravských dolech. V průběhu vojny se oženil ( 1951 ), v roce 1959 se jim narodil jediný syn Radko.

Po návratu z vojny se vrátil ke svému povolání truhláře a při zaměstnání stačil vystudovat uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Truhlářskému řemeslu pak zůstal věrný po celý život a to i na postu vedoucího pracovníka Dřevotvaru.

K jeho velkým zálibám patřil už od dětství sport. Od mládí se aktivně věnoval fotbalu, tenisu a lednímu hokeji. Později se stal i tenisovým a hokejovým rozhodčím a významným funkcionářem v obou sportech. Byl zakládajícím členem tenisového oddílu v České Třebové a zásluhu měl rovněž na vybudování tenisového areálu na Parníku Za vodou. I po skončení aktivní sportovní kariéry sledoval Radko Jasanský veškeré sportovní dění ve městě. Pravidelně s ním seznamoval širokou veřejnost prostřednictvím novin vycházejících ve východních Čechách, na stránkách Českotřebovského zpravodaje i ve vývěsní skříňce tenisového oddílu. Rovněž byl dlouhá léta členem redakční rady Českotřebovského zpravodaje.

Svoje truhlářské dovednosti a zkušenosti si nenechával pro sebe. Předával je dál mládeži jako pedagog na Středním odborném učilišti ČSVD v České Třebové. Jako odborník neustal s touto činností ani v době, kdy odešel do důchodu. Po tzv. sametové revoluci ( 1989 ) byl rodině Jasanských vrácen v restituci rodinný majetek . Radko Jasanský spolu se svým synem a synovci pracoval na znovuvybudování rodinné firmy na Parníku. V roce 1994 však jeho srdce nevydrželo. Zemřel předčasně ve věku 64 let.

Ještě tentýž rok uspořádali na jeho počest tenisoví kamarádi turnaj veteránů – první ročník Memoriálu Radko Jasanského, na kterém byl im memoriam vyznamenán za obětavou práci, členství v okresním a krajském tenisovém svazu a jednatelství v TJ Lokomotiva medailí Karla Koželuha ke 100. výročí organizovaného tenisu.

Všestranný umělec Karel PLICKA ( 14.10. 1894 – 6.5. 1987 ) – 110 let od narození

Narodil se ve Vídni, kam se jeho otec František dostal jako zámečnický tovaryš na zkušenou. Matka Marie, rozená Horčičková, byla rodačkou z České Třebové.

Když se v roce 1900 Plickova rodina přistěhovala do České Třebové, usadila se v Hýblově ulici čp. 67. Otec Plicka si zde zřídil obchod s prádlem a hračkami. Později se Plickovi přestěhovali do domu čp. 17 na náměstí.

V České Třebové vychodil měšťanskou školu, učitelský ústav v Hradci Králové. Houslovou hru a klavír studoval na konzervatořích v Praze a Berlíně, hudební vědy a národopis na Komenského univerzitě v Bratislavě. Zde navštěvoval také obor historie umění. Znali jsme jej jako vynikajícího sběratele lidových písní a pohádek, dirigenta, výborného houslistu a violistu, hudebního vědce, spisovatele, jedinečného fotografa a filmového dokumentaristu, režiséra i kameramana, na slovo vzatého znalce lidových tanců a her, choreografa a skvělého pedagoga. V roce 1937 založil Školu uměleckých řemesel v Bratislavě, je také spoluzakladatelem filmové fakulty při AMU v Praze ( 1947), kde byl i prvním děkanem. Je autorem slavného filmu Zem spieva, který byl odměněn Zlatým pohárem města Benátek na Mezinárodním filmovém festivalu v roce 1934.  Umělecky přesvědčivé byly i jeho další filmy – Věčná píseň, Po horách po dolách            ( odměněný zlatou medailí na Výstavě umění ve Florencii ) a film Barokní Praha. Známé jsou i jeho soubory knih ve fotografii – Zlatá brána, Spiš, Slovensko, Pražský hrad, Praha stověžatá, Praha královská, Vltava, Československo a monografie o Mistru Pavlovi z Levoče.

Za zásluhy o československou kulturu obdržel řadu cen a diplomů. Byl čestným členem Umělecké besedy slovenské, Národopisné společnosti československé, Společnosti pro hudební výchovu, Unie slovanských novinářů. V roce 1959 byl jmenován zasloužilým umělcem a o devět let později ( 1968 ) umělcem národním. Jeho tvorba byla také oceněna v roce 1991. Od prezidenta republiky Václava Havla obdržel řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy im memoriam.

Odborný lékař a veřejný činitel MUDr. Pavel ŠTĚPÁNEK ( 5.10. 1939 – 2.10. 2000 ) – nedožitých 65 let

Pocházel ze známé lékařské rodiny. Po absolvování jedenáctileté střední školy nastoupil na lékařskou fakultu brněnské univerzity, kde byl v roce 1962 promován doktorem všeobecného lékařství.

Jeho prvním pracovním působištěm byla léčebna tuberkulózy v Žamberku, v roce 1965 přešel na polikliniku do Ústí nad Orlicí. Neustále se zdokonaloval v několika medicínských oborech a postupně získal specializaci pro obor TRN, vnitřní lékařství a posudkové lékařství. Oboru lékaře pro choroby plicní se věnoval celých 35 let. Od roku 1979, téměř dvacet let , externě vyučoval na ústecké zdravotnické škole, jeho odborných kvalit využila v devadesátých letech také Všeobecná zdravotní pojišťovna pro funkci svého revizního lékaře.

Vedle lékařství se zajímal o hudbu, literaturu a výtvarné umění. Také rád cestoval. Ve svém rodném městě – České Třebové byl velice oblíben. Důkaz přinesly první svobodné volby do městského zastupitelstva v roce 1990. Jako kandidát za Občanské fórum obdržel rekordních 6000 hlasů od místních občanů.

Dvojí výročí ( 80 let od narození, 20 let od úmrtí ) výtvarníka, prof. Stanislava Víši          ( 1.10. 1924 – 19.12. 1984 )

Narodil se v České Třebové v rodině zámečníka ČSD. Je absolventem českotřebovského reálného gymnázia a pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze     ( profesoři Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický ).Po studiích krátce pracoval jako samostatný návrhář v podniku KOVO. Pražské zkušenosti s návrhářstvím a propagací uplatnil po odchodu z vojny doma ve Třebové. Stal se vedoucím propagace v textilním podniku Perla. Po několika letech byl vybrán do nově zřízené instituce textilního průmyslu ORGATEX. Z jeho popudu vznikla resortní výtvarná škola pro další vzdělávání vedoucích pracovníků propagačních oddělení, návrhářů a aranžérů. Od roku 1965 se stal vedoucím útvaru propagace a tisku na generálním ředitelství bavlnářského a hedvábnického průmyslu v Hradci Králové. Redigoval zde měsíčník B- expres a podílel se na výtvarném řešení expozic textilu na Libereckých trzích a dalších výstavách ( Brno, Trenčín, Paříž, Lipsko, Moskva …). Po autohavárii ( 1976) opustil náročnou práci v Hradci Králové a vrátil se do rodného města. Stal se zde pedagogem výtvarného oboru na LŠU. „ Je paradoxem, že až na sklonku života se dostal k pedagogické práci, po které vlastně celý život toužil” ( Mgr. M. Michalski ).

     K vlastní tvorbě se dostal až v čase volna. Že miloval své rodné město, prozrazují jeho kresby a grafické listy. Nejčastějšími náměty jsou zdejší malebné chaloupky, rotunda sv. Kateřiny, kostel sv. Jakuba, staré náměstí, nábřeží Třebovky, park Javorka, městská zákoutí, celkový pohled na město. Častý je i motiv milenců, lásky a mateřství, krajiny v různém ročním období, postav z pohádek, kocourů v oknech a na střechách … Pracoval se dřevem (loutky, betlém ), je autorem českotřebovského kalendáře, obálek Českotřebovského zpravodaje, sgrafita v nádražní hale a památníku padlých na továrním dvoře parnické textilky. Měl ještě mnoho představ a plánů, bohužel je nemohl naplnit. Nejprve nemoc, a potom předčasné úmrtí ukončilo jeho umělecky plodný život. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

                                                                                              Jan Skalický