Českotřebovské kalendárium - listopad 2001

Martin Leonard BROULÍK ( 9.11. 1751 – 4.6. 1817 ) – 250 let od narození

     Již před mnoha lety o něm psal místní učitel Mikuláš Matyáš jako o zapomenutém českotřebovském skladateli ….     Martin Broulík pocházel ze starého kovářského rodu. Narodil se v chalupě s pozdějším čp. 264 Na Zámostí jako nejmladší syn kováře Františka Broulíka.

     Jestli studoval v Pardubicích, jak se uvádí v dosavadní literatuře, která však obsahuje řadu omylů, pak se jednalo o latinské školy minoritů. V druhé polovině 70. let 18. století možná složil na pardubické hlavní škole dodatečně učitelskou zkoušku.

     Učil postupně na školách v Poličce ( téměř 30 let ), Heřmanově Městci a od 5. července  1798 v České Třebové. O jeho jmenování na místo učitele svedli Českotřebovští tuhý boj s vrchnostenským úřadem v Lanškrouně a jednali v té věci i s inspektorátem lichtenštejnských velkostatků v Moravské Třebové.

     Se svou manželkou Magdalenou a sedmi dětmi bydleli v domě čp. 70 v dnešní Hýblově ulici. Byl nejen dobrým učitelem, ale i ředitelem kůru, výborným hudebníkem a skladatelem duchovních skladeb ( mše, pastorely, pastorální mše, rekviem, motetta, skladby k poctě Panny Marie ….). Řada z nich je uložena v Muzeu české hudby v Praze, notová sbírka Broulíkových skladeb je také v českotřebovském muzeu.

     Když Martin Broulík zemřel, byl pochován na hřbitově u kostelíčka sv. Kateřiny. Jelikož se nenašel jediný stínový portrét nebo kresba, nevíme ani jak vypadal.

Josef  Bonaventura HUBÁLEK ( 2.11. 1851 – 27.8. 1918 ) – 150 let od narození

     Pocházel z početné rodiny ( deset sourozenců ) dlouhotřebovského řídícího učitele Jana Hubálka. Obecnou školu vychodil pod dohledem svého otce, následovala studia na reálce v Lanškrouně a na učitelském ústavu v Hradci Králové.

     Po studiích se stala jeho druhým domovem Česká Třebová. Zde našel nejen zaměstnání, ale i svoji nastávající manželku Veroniku Felcmanovou.

     Pedagogickou dráhu začal jako podučitel na obecné škole, na zasloužený odpočinek odešel co by ředitel měšťanské školy dívčí. Pracoval v Sokole, Občanské besedě, Okrašlovacím a divadelním spolku. Po velkém požáru v roce 1872 se stal také hasičem. A ne ledajakým. Byl cvičitelem a starostou sboru, odborným spisovatelem, učitelem hasičských škol, zemským hasičským dozorcem, starostou hasičské župy, úřadujícím náměstkem starosty Zemské ústřední hasičské jednoty, přísedícím správní rady Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze …. Československé hasičstvo zastupoval na světových mezinárodních sjezdech ( Paříž, Amsterodam, Berlín, Milán, Brusel, Budapešť ).

     V roce 1923 mu byla na jeho domě čp. 475 odhalena bronzová pamětní deska. Věnovala ji Česká zemská hasičská jednota v Praze. Dnes se deska nachází na hasičské zbrojnici v Chorinově ulici.

Ing. Otakar RUNA ( 26.7. 1915 – 28.11. 1941 ) – 60 let od násilné smrti

     Narodil se v České Třebové, v rodině železničního zaměstnance. Byl mimořádně nadaným studentem, úspěšným vysokoškolským asistentem, středoškolským profesorem a inženýrem Škodových závodů v Praze. Miloval sport, hudbu, výtvarné umění, ovládal  tři světové jazyky. Protože nenáviděl fašismus, plně se zapojil  do odbojové skupiny. Po

prozrazení v říjnu 1941, stanný soud pracoval velmi rychle. Za několik dnů byl Otakar s ostatními ze skupiny v Ruzyni zastřelen.

     V předvečer 52. výročí mučednické smrti mu byla na jeho rodném domě čp. 20 na Starém náměstí odhalena pamětní deska. Hlavní projev  při této příležitosti přednesl  ing. František Kord, politický vězeň za německé okupace, jeden z mnoha přátel Otakara Runy z Hlávkovy koleje.

Jan SELICHAR ( 23.3. 1858 – 20.11. 1941 ) – 60 let od úmrtí

     Narodil se v Solnici na okrese Rychnov nad Kněžnou. Gymnázium vystudoval v Rychnově nad Kněžnou, kněžský seminář v Hradci Králové. Jeho celoživotním posláním bylo sloužit Bohu a také výtvarnému umění.

     Jako kaplan a krátce též administrátor farnosti působil v letech 1883 až 1887 v České Třebové, odkud odešel do Hlinska a poté do Kameniček na Vysočině. Zde se seznámil se spisovatelem K.V. Raisem, který jeho osobu použil k předloze jedné z postav v románu Západ. V roce 1908 byl přeložen do Německé Rybné ( dnes Rybná nad Zdobnicí ), kde žil a pracoval až do své smrti.

     Byl vzdělaný, milující výtvarné umění. Pro mnoho umělců se stal mecenášem a také rádcem. Soustředil cennou sbírku děl malířů tvořících v tehdejší Německé Rybné (Antonín a Jan Slavíčkové, Herbert Masaryk, Vincenc Beneš, Otakar Nejedlý, Bořivoj Žufan, Oldřich Hlavsa …). Později ji odkázal obci, a tak založil dodnes existující galerii nesoucí jeho jméno.

Jan TYKAČ ( 31.10. 1842 – 13.11. 1921 ) – 80 let od úmrtí

     Narodil se v Čelákovicích, jeho otec byl řezníkem a v té době měl pronajatý hostinec Na Rynku. Jako absolvent učitelského ústavu Budeč v Praze nastoupil praxi  ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. Začátkem prosince 1868 přišel za zaměstnáním do České Třebové a tomuto městu zůstal věrný do konce svého života. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků.

     Byl dobrým zpěvákem a dirigentem, přednášel, psal do odborných školních časopisů, do Zíbrtova vlastivědného měsíčníku Český lid, sbíral lidová pořekadla, písně, pranostiky, dětské říkánky a místní pověsti, studoval  a popsal zdejší nářečí. Jeho přičiněním byl založen divadelní spolek Hýbl, knihovna Občanské besedy a hlavně městské muzeum. Stal se jeho prvním správcem, současně založil i Muzejní spolek, který vedl až do své smrti.

Neodpočíval ani v důchodu. V roce 1915 začal psát své paměti, které dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové. 

Jan Skalický    

170 let od otevření hostince v Dělnickém domě

V souvislosti s započetím rekonstrukce Dělnického domu si můžeme připomenout, že právě letos uplynulo 170 let od postavení tohoto čp. 389, ve kterém byl zřízen  hostinec s tanečním sálem. Tehdy se dostal do povědomí lidí jako tzv. Schmeisserův hostinec. V sále tohoto hostince, který byl na svou dobu rozlehlý, se odbývaly plesy, taneční zábavy, divadelní představení i přednášky. Tak třeba třebovští ochotníci zde roku 1873 pořádali ples, jehož výtěžek věnovali ve prospěch českotřebovského divadla. Vystupoval zde i zpěvácký spolek Lumír, odbývala se zde většina plesů pořádaných místními spolky.

V roce 1885 hostinec  koupil Eduard Čermáka vdova Uršula Čermáková.  Hostinci se pak začalo říkat „U Sokola“ podle toho, že prostory na sklonku století využívala také  tělocvičná jednota Sokol. Během působení Eduarda Čermáka prošel hostinec několika úpravami. Byl přestavěn lokál a kuchyně, rozšířen výčep.  Eduard Čermák poté přešel do hostince v Javorce a odroku 1909 provozoval U Sokola hostinskou živnost Karel kestřánek, majitel třebovského pivovaru.  V této době bylo vybudováno nové schodiště do sálu, vlevo v přízemí jídelna a za ní spolková místnost. Vpravo z chodby se pak šlo do nálevny a z ní pak do kuchyně. Hostinec byl oblíbeným místem třebovských občanů a místem schůzí  různých, převážně dělnických spolků. Své sídlo zde měl např. Dělnický vzdělávací spolek. Od Karla kestřánka pak hostinec koupil roku 1910 spolek dělnický dům, který byl organizací Sociálně demokratické strany. Pod tímto názvem je znám dodnes. O historii a rozšíření Dělnického domu jsme v souvislosti s přípravou jeho rekonstrukce v nedávné době již uvedli článek Martina Šebely.