Českotřebovské kalendárium - prosinec 2001

60 let od násilné smrti Karla BALAŠE / 12.2. 1889 – 21.12. 1941 /

Narodil se v České Třebové. Vedle svého zaměstnání úředníka ČSD, věnoval veškerý volný čas divadlu a také malování. Byl nadšeným divadelním ochotníkem, v divadelním spolku Hýbl zastával řadu let i místo předsedy. Z jeho nezapomenutelných hereckých rolí je třeba alespoň připomenout JUDr. Uhra ve hře J. H. Týneckého Batalion, neb ústřední postavu tuláka ve stejnojmenné hře se zpěvy. V rodině Balašových kolovala vůbec herecká krev. Jeho dcera Jarmila Balašová, rodačka z České Třebové byla herečkou v Plzni, národní umělkyně Zdenka Baldová – Hilarová, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze byla jeho sestřenicí.

Soukromý život K. Balaše nebyl bez konfliktu. Jednoho dne v roce 1933 v tichosti opustil vše co měl rád – rodinu, rodné město, divadlo a odešel do Úval u Prahy. Zde byl také pro ilegální činnost v protifašistickém odboji zatčen. Zemřel za nelidských podmínek v koncentračním táboře Mauthausenu.

Ing. Bohuslav ŘEHÁK, Csc. ( 2.12. 1936 – 3.1. 1986 ) – nedožitých 65 let

Narodil se v České Třebové a svému městu zůstal věrný po celý život. Dětství prožil na Lhotce jako prvorozený syn sodovkáře Boh. Řeháka. Do základní a měšťanské školy docházel na nedaleký Parník. Po absolvování chemické průmyslovky v Pardubicích a následné vojenské službě, nastoupil v roce 1958 do k. p. Tesla Lanškroun, kam denně dojížděl. Při zaměstnání vystudoval Vysokou školu chemicko – technologickou v Pardubicích ( 1967 ) a na téže škole v roce 1984 obhájil vědeckou aspiranturu. Organizačními schopnostmi, pílí a ctižádostí se v Tesle propracoval z řadového pracovníka

na vedoucího oddělení vývoje speciálních materiálů pro mikroelektroniku. Zabýval se problematikou chemických a fyzikálních jevů v elektronických součástkách. V této oblasti vyřešil řadu teoretických i praktických úkolů, které úspěšně zavedl do výroby. Řadu let také externě vyučoval na Střední škole pro pracující v České Třebové a přednášel v postgraduálním studiu na Elektrotechnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od mládí aktivně sportoval (atletika, volejbal, lyžování, plavání ), později zastával místo trenéra mládeže a byl rozhodčím.

Jan Skalický

Jan Skalický - 60 let (* 2. 11. 1941)

V uplynulém měsíci oslavil šedesáté narozeniny spolupracovník naší redakce Jan Skalický. S redakcí Českotřebovského zpravodaje spolupracuje od samého počátku, postupně se specializoval a nyní zajišťuje obsah rubriky "Českotřebovské kalendárium.

Narodil se v České Třebové – parníku v rodině strojvedoucího ČSD. Po ukončení střední průmyslové školy chemické v Pardubicích krátce působil v litomyšlském Vertexu, od roku 1967 pracuje do dnešních dnů v parnické textilce. Po své práci v úpravně se zabývá řadou koníčků. Zajímá se o regionální historii, výtvarné umění a sport. Je sportovním fandou třebovského fotbalového klubu a především třebovského volejbalu. Na utkání doma také málokdy chybí. (Pamětníci jistě pamatují, že také volejbal v mládí hrával a to nejen v České Třebové, ale i na škole v Pardubicích). Největším koníčkem Jana Skalického je však výtvarné umění. Je členem Společnosti Maxe Švabinského, sbírá veškeré informace o malířích v regionu, je uznávaným odborníkem a účastní se většiny zdejších vernisáží.

Své šedesátiny se snažil utajit i před nejbližšími spolupracovníky, což se mu podařilo jen částečně. Proto přicházíme s gratulací až dnes a přejeme mu do dalších let nejen hodně zdraví, ale také entuziasmus a vůli v započaté práci pro Českotřebovský zpravodaj. Milan Mikolecký

Nedožité devadesátiny Otakara Nerudy

V letošním roce bychom si v listopadu připomněli devadesátiny pana Otakara Nerudy. Sám říkal, že měl dvě lásky – železnici a Javorku. Známe ho významného českotřebovského turistu a také zakladatele obnoveného Okrašlovacího spolku Česká Třebová. Dobře známé jsou jeho zvelebovací akce ve městě a okolí. Podílel se na výrobě mobilních kontejnerů pro zeleň, instalaci laviček ve městě i jeho krásném okolí, byl jedním z iniciátorů populární vycházkové trasy „Liščí stopou“, pravidelně udržoval dětské atrakce v Javorce, pro své „babičky a dědečky“ pravidelně pořádal v Národním domě pravidelné večery s harmonikou, byl trvalým optimistou...

Byl to vzácný člověk, svůj zájem o město projevoval do posledních chvil života. Zemřel právě před čtyřmi lety. V jeho započaté práci dnes zdejší Okrašlovací spolek dále pokračuje.

100 let Františka Krejčího

Dne 21. října 2001 by oslavil sté narozeniny českotřebovský rodák František Krejčí. Člověk, který se nesmazatelně zapsal především do historie hvězdárny v Karlových Varech.

Narodil se v České Třebové v prvním roce devatenáctého století a pracoval zde jako strojvůdce. Již od třicátých let se zajímal velmi živě o astronomii a spolu se svými kamarády sníval o tom, jak na Kozlovském kopci nad Českou Třebovou vybuduje astronomickou pozorovatelnu – hvězdárnu. Sám říkával, že jeho zájem o hvězdy vzbudil návrat Halleyovy komety v roce 1910. Hltal tehdy ještě nečetné hvězdářské knihy. Osud jej zavál do Karlových Varů a jeho záliba jej přivedla do České astronomické společnosti, kde se setkával s dalšími „stejně postiženými“ nadšenci. Stal se vůdčí osobností amatérské astronomie byl vynikajícím popularizátorem astronomie a jeho nadšení dokázalo vzbudit zájem v mnoha jeho posluchačích. Neúnavně přednášel, vedl astronomický kroužek, fotografoval meteory. Právě touto prací získal uznání mnohých renomovaných astronomů a za zásluhy o astronomii získal čestné členství v tehdy již Československé astronomické společnosti, která mu udělila Keplerovu a Koperníkovu medaili. Velice se zasloužil o vybudování karlovarské lidové hvězdárny, která započala v roce 1959, aby pak byla o 4 roky později dokončena. Sám František Krejčí se pak také dvacet let staral o provoz hvězdárny a současně vedl Astronomický kroužek, vydával k tomu výborný časopis. V této funkci se také občas vracel k nám do České Třebové za svými známými, šlo mu o aktivizaci astronomického kroužku i v našem městě, posílal sem veškeré dostupné propagační materiály a naoplátku odebíral pravidelně Českotřebovský zpravodaj.

To všechno i ve velmi požehnaném věku přes 80 let. Františka Krejčího donutila opustit svozu hvězdárnu až těžká choroba Zemřel 13. června 1984 a nového návratu Halleyovy komety v roce 1986 se již tedy nedočkal. Přátelé Františka Krejčího a město Karlovy Vary, pro které pracoval mu k připomenutí zásluh instalovali na hvězdárně pamětní desku. Letos v říjnu by totiž „táta karlovarské hvězdárny“ českotřebovský rodák František Krejčí, oslavil 100 let. -mm- –

Zemřel profesor Miroslav Chudý

Dne 5. listopadu zemřel ve věku 88 let bývalý dlouholetý profesor českotřebovského gymnázia (matematik a deskriptivář) Miroslav Chudý. Se zesnulým se rodina a českotřebovská veřejnost rozloučila v úterý dne 13. listopadu. Se smutečním projevem na rozloučení v městském krematoriu vystoupil Ing. Otokar Dobrovský.

„Život je jako hodina matematiky: počítáš, zmýlíš se, chceš to napravit, je pozdě – zvoní…

Poslední rozloučení je vždy těžké a bolestné. Jsou to chvíle, kdy se s úctou a vděčnsotí skláníme před památkou zesnulého, připomínáme si všechny jeho dobré činy, osobní vlastnosti a především dílo, které po sobě jako uznávaný učitel zanechal

Narodil se v pondělí 7. července 1913 v České Třebové v rodině krejčího. Měl dva bratry, kteří dnes už rovněž nežijí, a od dětství byl spolu s nimi zvyklý pilně a svědomitě pracovat. Své nadání zúročil studiem na reálce v České Třebové, kde před sedmdesáti lety maturoval, a v dalších letech pak po složení zkoušek způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské působil jako učitel matematicky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy na školách v České Třebové, ale i na venkovských školách v blízkém i vzdáleném okolí.

Jeho příslovečná houževnatost a ctižádost ho v letech 1953 – 58 přivedly i k dálkovému studiu na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, kde byl promován, a po té působil až do odchodu do důchodu jako středoškolský profesor na místním Gymnáziu.

Působením Miroslava Chudého se může pyšnit nejen českotřebovské gymnázium, ale také divadelní ochotnický spolek Hýbl, jehož byl po sloučení s dramatickým odborem Sokola schopným režisérem, výtvarníkem i hercem a také pěvecký sbor Bendl, s nimiž v roce 1960 režijně uvedl operní črtu F.K. Zedínka Obrázky z Hor. Několik let byl též aktivním členem tehdejší Osvětové besedy, hezky maloval, kreslil a vystavoval obrazy, sportoval. Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn – na Jiráskově Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách prostřednictvím svých žáků.

Před osmi lety na Vánoce ovdověl a zbytek života prožil v rodině své milované dcery Mirky a zetě Františka Staňkových v Hradci Králové, kteří se o něho laskavě a láskyplně starali, aniž by si uvědomovali že zvoní…

Všichni bychom mu právě teď rádi vrátili všechnu radost a moudrost, které dříve sám rozdával, ale hrdlo nám svírá smutek a bolest nad tím, že jsme bezmocní, ež máme jen prázdné ruce a hlubokou jizvu v srdci….“

Smuteční projev pak Otokar Dobrovský zakončil recitací Smuteční sonáty Jaromíra Šlemra.

Na Miroslava Chudého bude vzpomínat s láskou mnoho set studentů, kterým se nezapomenutelně vryl do srdcí. Byl profesorem jistě přísným a nesmlouvavým, ale současně velmi oblíbeným.Své žáky dokázal velmi dobře vybavit jak pro život tak pro další vysokoškolské studium. Neuzavřel se však vůbec do svého oboru s školního působení, ale aktivně se zajímal o dění ve městě, na kterém také spolupůsobil. S jeho jménem je spojena i úspěšná éra studentského divadla, do které přenesl své herecké i režisérské zkušenosti z Divadelního souboru Hýbl. Další láskou profesora Miroslava Chudého bylo výtvarné umění. S jeho obrazy jsme se mohli setkat na řadě českotřebovských výstav, naposledy ještě i letos na květnové výstavě "Třebováci vystavují" ve Výstavní síni Dělnického domu. Zaměřil se především na zátiší a na pastel, na letošní výstavě vystavoval velmi zajímavé kytice. Škoda, že se již pro nemoc nemohl vernisáže této výstavy zúčastnit. Do České Třebové však i v posledních letech pravidelně jezdil a účastnil se i některých studentských srazů svých bývalých žáků, kde se těšil vždy zasloužené pozornosti. Čest jeho památce! -mm-

Páté výročí odchodu faráře Miloslava Dobrkovského

Poslední zářijovou neděli si farní sbor Českobratrské církve evangelické připomněl páté výročí náhlého skonu svého dlouholetého faráře a seniora Miloslava Dobrkovského. Zvěčnělý se narodil 14. 8. 1920 v Martinicích, patřících do sboru v Lozicích u Luže. Po dvouletém vikářování v Hořovicích a pětiletém působení v Plzni prožil farář Dobrkovský celý svůj další život (od 1. 1. 1952 až do smrti) zde v České Třebové.

Letos jsme vzpomněli 55. výročí existence samostatného farního sboru. A z těchto pětapadesáti let byl právě on 45 let českotřebovským farářem, po určité období i seniorem Chrudimského seniorátu. Je jasné, že za neuvěřitelně dlouhou dobu svého působení vyoral nejen ve sboru, ale i ve městě značně hlubokou brázdu. Zemřel náhle v Pardubicích – těsně před odchodem do důchodu. Pohřební rozloučení se konalo za přítomnosti mnoha farářů a věřících 3. října 1996 v evangelickém kostele v Pardubicích. Při smutečních bohoslužbách výrazně kázal synodní senior ČCE Pavel Smetana. Shromáždění řídil a liturgicky vedl tehdejší pardubický farář a konsenior Jaroslav Nečas. Z České Třebové byl vypraven na pohřeb nejen autobus, ale jelo i několik aut, obsazených věřícími, kteří se toužili rozloučit se svým milým duchovním pastýřem a kazatelem. S člověkem, jemuž bylo velice blízké umění, zejména hudba. Sám byl znamenitým zpěvákem. Snad i díky jemu je zpěv evangelického houfečku překvapivě dobrý – alespoň podle vyjádření hostujících kazatelů.

V hlavě mi utkvěla výstižná charakteristika faráře Dobrkovského v proslovu Pavla Smetany: „Byl to estét, jeho vystupování bylo noblesní“. Českobratrský sbor se rozloučil se svým farářem ve svém kostele na Trávníku asi deset dní po oficiálním shromáždění v Pardubicích. Na kazatelně byl hostem farář a senior Chrudimského seniorátu Jaroslav Gregor z Chrudimi. Při tomto sborovém dni, naplněném vděčnými vzpomínkami, zpívala mimo jiné i dcera zemřelého Miriam Dobrkovská – Javůrková. Sbor chce dostát apoštolovu povzbuzení i napomenutí: „Mějte v paměti ty, kteří Vás vedli a kázali Vám slovo Boží“ (Žid 13,7), a nezapomeňte na toho, který měl na leckoho nemalý vliv na cestě jeho víry.

Jaroslav Nečas, farář ČCE