Českotřebovské kalendárium - duben 2001
Textilní návrhář, dezinatér a malíř Stanislav Lének - 80 let od narození (narozen 17.4.1921)
Narodil se v Čelechovicích u Prostějova. Jeho otec byl domácím krejčím, matka se starala o domácnost.Jako absolvent Státní odborné školy tkalcovské v Prostějově vystřídal řadu zaměstnání - dělník v zemědělství, tkadlec, návrhář tkanin a vedoucí ateliéru v Lettnerově továrně v Horním Městě u Rýmařova. Od roku 1947 nastoupil místo návrháře v ateliéru textilní továrny na Parníku. V pozdější funkci dezinatéra byl posílán na služební cesty za účelem poznání módní linie textilních výrobků - košilovin, pyžamovin, halenkovin, plášťovin a lůžkovin. V té době navštívil západní Německo, Itálii, Rusko, Francii, Rakousko. K původnímu vzdělání přidal dálkové studium na uměleckoprůmyslové škole v Brně, absolvoval řadu seminářů a týdnů kreslení pod patronací Ústavu bytové a oděvní kultury. Byl členem kolektivu, který získal státní vyznamenání za tkaniny pro Světovou výstavu v Bruselu, sám obdržel řadu ocenění za výrobky pro LVT, za podíl na soutěžích o nejlepší výrobek roku.
Veškerý volný čas věnoval malování krajiny. Náměty čerpal nejen z České Třebové a jejího okolí. Pocházely ze všech koutů republiky, kam se dostal za studiem přírody. Při práci používal tužku, pero, štětec i špachtli. S obrazy Stanislava Lénka jsme se mohli setkat na výstavě v ZK Perla 02 v dubnu 1980. Tehdy vystavoval společně s Karlem Tomšem. V roce 1981 odešel do důchodu a vrátil se na Moravu. Dnes žije v Kostelci na Hané, domek v Čelechovicích na Hané předal synovi.
105 let lhoteckého kapelníka Jaroslava Pirkla (30.4.1896 - 22.7.1974)
Bez Jaroslava Pirkla a jeho kapely se neobešla jediná vycházka lhoteckých hasičů do Beranových dolů, stejně tak tomu bylo s dlouhotřebovskou poutí a různými slavnostními průvody. Byl nejen dobrým a uznávaným kapelníkem, ale i učitelem na nejrůznější hudební nástroje. Vychoval 243 žáků několika generací, kteří na něho dodnes s láskou vzpomínají. Pochován je na lhoteckém hřbitově.
75 let historika a archiváře PhDr. Jindřicha Růžičky, CSc. (narozen 4.4.1926)
Pochází z českotřebovské učitelské rodiny. Studoval na zdejším gymnáziu a na Filozofické fakultě univerzity Karlovy. Zde si nejprve vybral filosofii a dějepis, během studia přešel na odborné studium československých dějin a pomocných věd historických. Současně také vystudoval státní archivní školu v Praze. Jeho životní dráha je spjata s městem Litomyšl, v němž po studiích pracoval jako archivář. Je autorem desítek vynikajících monografií, studií a zpráv, ale i článků popularizačních. V roce 1972 vyšel jeho Průvodce po Okresním archivu Svitavy, je spoluautorem či autorem dějin Svitav, Poličky, Litomyšle a Desné u Litomyšle. Mezi okruhy jeho zájmů patří vedle regionálních dějin i historie národního obrození, formování českého myšlení v 19. století (Schauer, Masaryk ad.), dějiny filmu ... Nikdy také nezapomněl na své rodné město. Je autorem řady historických článků v Českotřebovském zpravodaji, podílel se na přípravě sborníku k 700. výročí města Česká Třebová v roce 1978, zahajoval zde výstavy, přednášel, odhaloval pamětní desku spisovateli, novináři a politikovi F.V. Krejčímu.
150 let od prvního sjezdu bratrstva Klácelova
Sjezd se konal v Brně 24. dubna 1851 na Mniší hoře. Vedle F.M. Klácela se jej zúčastnila spisovatelka Božena Němcová, Veronika Vrbíková a profesoři olomoucké university Ignác Hanuš a Jan Helcelet. F.M. Klácel po ukončení sjezdu pozval Boženu Němcovou a její děti k letnímu pobytu do České Třebové. Ten se uskutečnil 4. září 1851.
Josef
Pobříslo - 70 let (* 20. 4. 1931)
Do České Třebové přišel před 50 lety po vyučení z Českých Budějovic jako student střední průmyslové školy železniční, aby zde pak zůstal po celý život. Po škole nastoupil na dráze jako strojvedoucí. Zapojil se však také i do sportovního a zájmového života ve městě. Byl znám jako dobrý hokejista, plavec, rybář, včelař myslivec. Byl také literárně činný, sepsal řadu povídek o přírodě a událostech kolem ní. Tyto povídky publikoval např. v Českotřebovských novinách. Je i jedním z mála Třebováků, který vydal knihu. Vyšla loni v prosinci pod názvem Nezapomenutelný úlovek ve spolupráci s nakladatelstvím Lorien JK . Vypravuje o řece Třebovce, rybářích, myslivcích , líčí příběhy našich občanů které se udály v okolní krásné přírodě a navíc je zpestřena zážitky z dálné Sibiře a z autorovy cesty kolem Bajkalu a jezer Seliger a Sőg, tedy z panenské sibiřské přírody. Knížka je příslibem, že literární činnost Josefa Pobřísla nekončí, ale naopak se bude dále rozvíjet. Do dalších let přejeme jubilantovi hlavně pevné zdraví, nové náměty k povídkám a spoustu dalších zážitků v přírodě, kterou má tolik rád. dcLN
Zemřel Ing. Zdeněk Lang, bývalý starosta města
V neděli 25. února 2001 zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné Ing. Zdeněk Lang, bývalý starosta našeho města. Přes usilovnou pomoc druhých spojenou s okamžitou resuscitací se už zpět na břeh života nevrátil. Záchranná služba byla zavolána po chvilce mobilním telefonem, ale do šesti minut to do lesa samozřejmě stihnout nemohla - už bylo pozdě...
Ing. Zdeněk Lang se narodil se 5. prosince 1932 Byl jistě významnou a populární osobností našeho města, člověk velmi aktivní, ve společnosti kamarádský. Byl opravdovým Třebovákem a všemožně se snažil prosazovat naše město tak, aby znovu nabylo té vážnosti a významu, který mu přísluší. V celém svém snažení ve funkci starosty i dále ve funkci radního nebo zastupitele nebo člena Okresního shromáždění vždy působil velmi aktivně a diskutoval k nejrozmanitějším problémům. Již od mládí byl aktivním sportovcem, snad právě ve sportu získal tolik přátel. Zůstal sportu věrný i jako funkcionář a byl nejen čelným představitelem zdejšího Sokola, ale i aktivně působil v jeho ústředí, kde zastával funkci v majetko-správním oddělení. Od loňského roku byl navíc jmenován krajským zmocněncem PV ČOS ve věci zastupování zájmů České obce sokolské pro jednání s představiteli Pardubického kraje.
Po listopadu 1989 se okamžitě aktivně zapojil do veřejného a politického života nejdříve v Občanském fóru a po jeho rozpadu pak do Občanské demokratické strany, za kterou kandidoval dvakrát do městského zastupitelstva, tak i loni do zastupitelstva Pardubického kraje. Od vstupu do veřejného života působil pro vznik samosprávného regionu "Pomezí Čech, Moravy a Kladska", který by existoval vedle systému okresní správy, inicioval jeho vznik v České Třebové a byl i jeho prvním představitelem. Svou myšlenkou poněkud předstihl dobu a nenalezl podporu v žádných oficiálních strukturách. To se ovšem později podařilo jiným, kteří již s podporou okresních orgánů založili "euroregion Glacensis" (Pomezí Čech, Moravy a Kladska), region stejného názvu, ovšem s jiným obsazením a při jeho vzniku také dokonce bez České Třebové. Při dotažení původní myšlenky mohlo být centrum regionu díky Zdeňku Langovi v České Třebové, nyní je v Rychnově nad Kněžnou. Nelze pominout také Zdeňka Langa jako stavitele a projektanta. Jako odborník právě vždy nejvášnivěji vystupoval při hodnocení studií, plánů a záměrů, o vývoji města měl své představy. Řadu staveb během svého života realizoval, vzpomeňme např. na stavbu krytého bazénu v České Třebové nebo Kulturního domu v Ústí n.O. Jako aktivní projektant zůstal i ve svém důchodovém věku, kdy účinně pomáhal v projekční kanceláři své dcery Ing. Ivany Smolové. Lze tedy říci, že zemřel vlastně u projektantského prkna, uprostřed rozdělané práce.
Zprávě u úmrtí Ing. Zdeňka Langa jsem nemohl uvěřit nejen já, ale mnoho dalších občanů města a také představitelů mnoha měst a obcí v širokém okolí. Věřím, že kdyby byl právě Zdeněk Lang jako zástupce našeho města a regionu např. poslancem Parlamentu , dokázal by získat pro naše město právě ty vlivné přátele, které dnes těžko sháníme.
Teprve v dalším období postupně poznáme, kde nám bude Zdeňkova osobnost chybět, kde jsme s ní počítali, žádali ho o hodnocení, o komentář. Toho si byla vědoma i naše rada města, která jednomyslně schválila udělit Ing. Zdeňku Langovi mimořádné ocenění in memoriam (jako prvnímu Třebovákovi), které bylo předáno jeho manželce při zahájení III. ročníku hudebního festivalu Antonína Bennewitze.
O velké popularitě Zdeňka Langa v celém regionu svědčí skutečně neočekávaně velký ohlas regionálního a
celostátního tisku, velká účast Třebováků a přátel na posledním
rozloučení a velká účast spojená s nenadálým úmrtím člověka,
kterého musel mít každý rád. Již v neděli večer v den jeho úmrtí
vznikla ve Třebové iniciativa jeho přátel na postaveni malého pomníčku
Ing. Zd. Langovi na místech, kde náhle zemřel. Jako sportovec a organizátor
by si jistě také zasloužil mít svůj memoriál. Čest jeho památce !
Milan Mikolecký
Jiří
Pištora sedmdesátníkem
Jedním z březnových jubilantů, na kterého jsme v minulém zpravodaji zapomněli, byl Jiří Pištora, který oslavil - snad to můžeme prozradit - sedmdesátku. Během března jsme byli několikrát z různých stran upozorněni, jakého jsme se dopustili prohřešku, když jsme právě toto jubileum v naše zpravodaji opomněli.
Jiřího Pištoru jistě není Třebovákům třeba představovat. Ač není přímo naším rodákem (v tomto smyslu se stále hlásí ke své rodné Dobrušce), tak pro naše město udělal již za svého zdejšího dlouholetého působení tolik práce, jako málokterý z nás, kteří zde žijeme od svého útlého mládí. Do České Třebové jej přivedla železnice, jako mnoho dalších, ale učarovalo ho navíc samotné město s jeho historií a jeho krásné okolí. Každý kdo byl na přednášce a diapozitivy Jiřího Pištory, tolikrát předvedenými na veřejných besedách, tak mě dá za pravdu, s jakým zápalem dovedl jejich autor vyprávět o každém domě a každém plácku ať na starém Trávníku nebo vlastně kdekoliv jinde. Nebylo tedy velkým překvapením, když se Jiří Pištora ujal v osmdesátých letech vedení našeho městského muzea, aby ho doslova vydupal ze země a pozvedl na dnešní úroveň. Není skutečně jeho vinou, že ještě dnes muzeum nemá důstojné výstavní prostory, i když se již vše v dobré obrátilo a lze očekávat rázné zlepšení. O to víc se mohl soustředit na precizní budování depozitáře a bohatou publikační činnost. Další láskou Jiřího Pištory bylo je a stále bude esperanto. Je vlastně jedním ze zakladatelů zdejšího esperantského kroužku AMIKECO a stále se podílí na jeho úspěšné činnosti, kterou se naše město tak výborně prezentuje snad na celém světě. Jeho přičiněním byla pro Českou Třebovou a její muzeum získána knihovna esperantského svazu.
To že v centru jeho pozornosti bylo město Česká Třebová a jeho další osud, dokázal i tím, že dvakrát stál jako tajemník města na zdejší radnici. Poprvé v osmašedesátém a podruhé po revoluci v roce 1990. Dokázal v mnoha případech odložit své osobní pohodlí a vyměnil klid, který by si jiný už dávno udělil, za své trvalé působení ve prospěch celého našeho města a jeho odkazu pro příští generace. Ne náhodou byl Jiří Pištora mezi osobnostmi, nominovanými na "Kohouta 2000", který se uděloval 10. března v kině Svět. Za celou jeho práci pro naše město je třeba vyslovit Jiřímu Pištorovi upřímné poděkování a popřát mu do dalších let mnoho zdraví, sil a chuti do další práce, která bude určitě potřeba.
Milan Mikolecký
Ing. Ladislav Jindra sedmdesátníkem
Čas běží neúprosně a platí to pro všechny bez rozdílu. Nezi jubilanty měsíce dubna 2001, oslavujícími sedmdesátku, jsme našli Ing. Ladislava Jindru, Třebováka, který toho pro město a skautské hnutí tolik udělal.
Dlouhá léta byl zaměstnancem českotřebovského ÚVARu, jediné dří- vější projektové organizace ve městě. Byl vyhledávaným odborníkem - statikem potřebným pro mnohé další projektanty. Je trvalým patriotem svého města. Pod jeho vedením se v ÚVARU podařilo připravit i některé studie, které byly určeny pro Českou Třebovou. Byla to např. Studie Javorky, příprava tělocvičny SOŠ na Skále, nerealizovaná přestavba Národního domu a řada dalších. Po revoluci 1989 se ihned vrátil k práci v Junáku, kde dodnes působí v jeho řídíci složce. Ing. Ladislav Jindra je dlouholetým členem komise městského architekta, která má význam- né slovo při přípravě investičních záměrů v České Třebové. Navíc jej láska ke svému městu jej přivedla také do Okrašlovacího spolku, kde převzal v loňském roce po p. J. Nekvindovi jeho předsednictví a zdárně organizuje spolkovou práci. Do dalších let mu přejeme hlavně pevné zdraví a neutuchající chuť do další veřejné práce pro město a jeho mládež.