Českotřebovské kalendárium – červen 2001
Sochař
a malíř Vilém BRÁZDA ( 11.6. 1901 – 28.6. 1931 ) – 100 let od
narození a 70 let od úmrtí
Kratičký
jeho život započal v Zábřehu na Moravě.
Ve dvou letech se s rodiči přestěhoval
do České Třebové, kde jeho otec působil
jako stavbyvedoucí a později majitel vlastní firmy. Mladý Vilém začal
studovat reálku,studium však neuspokojovalo jeho výtvarné sklony, proto přestoupil
na sochařskou školu v Hořicích. Po jejím absolvování pokračoval na
AVU v Praze ( prof. Štursa ) a na uměleckých školách ve Francii
(profesoři Boucher, Bourdelle).
Po
studiích se vrátil zpět do České Třebové k rodičům a mladé lásce,
se kterou se brzy oženil. První atelier si zřídil v dřevěné boudě
pod Habeší na Parníku, později tvořil v nově vystavěném Brázdově
domě v Litomyšlské ulici čp. 268 ( rohový dům u gymnázia ). Kromě
sochařiny i rád maloval. Známé jsou jeho kresby ze staré České Třebové
a okolí. Mladá rodina sochaře Brázdy si ve Třebové dlouho nepobyla. S nadějí,
že najde lepší životní podmínky, se přestěhovala do Prahy. Zpočátku měla
existenční potíže i zde. Jak vypadal pracovní den mladého umělce v Praze?
Večery trávil v biografech hrou na housle, přes den pracoval na reklamách
a obrázcích Prahy, noc věnoval umění sochařskému. Po čase se ekonomická
situace zlepšila. Měl mnoho plánů, bohužel je nesplnil. Zemřel nečekaně
při nedělním koupání ve Štěchovicích.
Profesor Antonín LITOCHLEB ( 6.6. 1886 – 17.12. 1970 ) – 115 let od narození
V pěti letech ztratil otce. Měl dva sourozence, matka byla zemědělskou dělnicí na knížecím velkostatku. V Čáslavi vystudoval gymnázium a v Praze na univerzitě češtinu a francouzštinu. Prvním učitelským místem byla Chrudim, kde v žákyni učitelského ústavu našel i svou budoucí ženu. Následovala Česká Třebová ( od r. 1919 do r. 1934 ), Hradec Králové a Praha. V našem městě pracoval ve skautském hnutí,ČsČK, byl členem Volné myšlenky, společnosti Francie a předsedou Osvětového sboru. Podílel se také na redigování čtrnáctideníku Náš kraj.
Druhý
ředitel spořitelny v České Třebové Antonín Vratislav PIŠTA ( 30.7.
1883 – 18.6. 1936) – 65 let od úmrtí
Narodil
se v Kostelci nad Orlicí. Jako absolvent
obchodní akademie v Hradci Králové celý život působil v bankovnictví.
Začal v Českém Krumlově, následovaly Židlochovice, Volyně, Heřmanův
Městec. Do našeho města přišel v roce 1910. Nastoupil na místo
pokladníka a vedoucího úředníka Spořitelny města České Třebové. Během
let se propracoval až na místo ředitele ústavu. Zemřel po delší nemoci v Brně.
Byl
synem třebovského kantora a hudebníka Ferdinanda Škrabala. Na pražské
konzervatoři, kterou navštěvoval v letech 1888 až 1895, patřil k nejlepším
žákům profesora Antonína Bennewitze. Po
studiích obdržel nabídku na místo koncertního mistra v císařských
lázních Baden Badenu, mohl být kapelníkem carské dvorní kapely
v Petrohradě. Mladý
umělec vše odmítl. Už za dob svých studií byl znám z koncertních síní
jako vynikající interpret a v této tradici chtěl pokračovat.
Absolvoval řadu úspěšných koncertů, na kterých převážně propagoval českou
hudbu. Odměnou mu byly děkovné dopisy a referáty hudebních kritiků. Nebyl
jen vynikajícím houslistou,ale i skladatelem. Dochovala se tvorba písňová,
melodramatická, z okruhu komorní hudby klavírní tria a smyčcová
kvarteta, skladby pro klavír a drobnější skladby pro housle. Mnohé z nich
vysílal po letech pražský a východočeský rozhlas.
V roce 1896 byl z přepracovanosti postižen těžkým záchvatem
s následným ochrnutím levé ruky. Nepomohl ani věhlasný pražský
profesor Meixner. Jen určil nemoc
– nevyléčitelný zánět mozku. Miroslav Škrabal zemřel v kruhu svých
nejbližších, v domě rodičů v České Třebové. Bylo mu necelých
21 let.
50
let sousoší SBRATŘENÍ v České Třebové
Postavení
pomníku má svou historii, která nepřímo začala v koncentračním táboře
Buchenwaldu. Českotřebovští občané, kteří zde byli vězněni si slíbili,
že postaví důstojný pomník těm, co strasti žalářů nepřežijí. Na čem
se tehdy dohodli, to po válce splnili. Výsledkem bylo bronzové sousoší
Sbratření od významného sochaře Karla Pokorného z Prahy. Dílo bylo
slavnostně odhaleno 10. června 1951 na českotřebovském náměstí.
Jan
Skalický