Českotřebovské kalendárium – září 2001

 

Karel ALIGER ( 9.9. 1916 – 28.5. 1984 ) – nedožitých 85 let

Narodil se v Ústí nad Orlicí. Mládí si užíval v Dlouhé Třebové, ale převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce 1943 získal svůj první ateliér v Litomyšlské ulici, který s malými přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního oddělení českotřebovské Perly, kde pracoval až do svého odchodu do invalidního důchodu.

Pravidelně a s úspěchem obesílal fotografické soutěže a výstavy u nás i v zahraničí. Značnou popularitu také získal spoluprací s tiskem a časopisy.   Karel Aliger si své odborné znalosti ( absolvent uměleckoprůmyslové školy, vyučen v oboru, léta praxe ) nenechával pouze pro sebe. Jako externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával malým nadšencům fotografování. Ti na něho do dnešních dnů s láskou vzpomínají.

 

 

 

Ing. Miloslav DLOUHÝ, Csc  ( 14.9. 1931 – 16.3. 1992 ) – nedožitých 70 let

Narodil se v železničářské rodině. Základní školu a gymnázium vystudoval ve svém rodišti České Třebové a Vysokou školu báňskou ( obor metalurgie, hutnictví ) v Ostravě. Po úspěšném zakončení školy nastoupil do kladenských hutí. Zde prošel řadou řídících funkcí, až se nakonec stal ředitelem celých kladenských oceláren. V roce 1985 byl z funkce ředitele oceláren odvolán a jmenován generálním ředitelem státního podniku Hutnictví železa Praha. Pravděpodobně někomu překážel …

     V mladých letech se v rodném městě angažoval jak ve sportu, tak na veřejnosti (atletický oddíl AFK Česká Třebová, skauting, ochotnické divadlo ). Své rodné město nesmírně miloval. Přízeň dokazoval neustálou pomocí. Ať již se jednalo o výstavbu Malé scény, plaveckého bazénu, o opravu staré radnice, výpomoc místním továrnám a provozům, sportovním oddílům, dobrovolným hasičům, občanům při výstavbě rodinných domků … Stále se zajímal o dění v našem městě. Radoval se z každého úspěchu a byl nesmírně zarmoucen, když se něco nedařilo. Plánoval, co by se dalo ve Třebové vylepšit, co by ještě mohl udělat pro rozkvět města, až se sem vrátí jako důchodce. Bohužel, vše dopadlo úplně jinak.

 

 Jan Křtitel HÝBL ( 3.9. 1786 – 14.5. 1834 ) – 215 let od narození

Byl prozaikem, básníkem, překladatelem, redaktorem, autorem vzdělávacích knih, jeden z prvních spisovatelů z povolání u nás. Narodil se v České Třebové. Jeho kolébka stávala v dřevěné roubence čp. 97 pod kostelem sv. Jakuba. Janovi rodiče, Josef a Alžběta Hýblovi zde provozovali krupařský obchod.      V Litomyšli navštěvoval normální školu a v letech 1798 až 1803 pětitřídní gymnázium. Po těchto studiích odešel do Prahy. Zde vystudoval tzv. filozofii ( 1803 – 1805 ) a začal studovat na technice. Studia zakrátko zanechal a stal se spisovatelem z povolání. Redigoval noviny, časopisy, kalendáře. Vlastní spisovatelská tvorba a překladatelství jej nemohly uživit, musel pracovat i jako korektor a jazykový upravovatel cizích textů. Mnoho také vykonal pro divadlo. Již jako student hrával divadlo ve svém rodišti a později se stal horlivým ctitelem Thalie v Praze. Upravoval a překládal divadelní hry, napsal významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až do nynějších časů ( 1816 ). Zemřel tělesně vyčerpán úmornou prací i nezdravým způsobem života. Pochován je na Olšanských hřbitovech.

 František Václav KREJČÍ  ( 4.10. 1867 – 30.9. 1941 ) – 60 let od úmrtí

Narodil se v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. Po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové ( 1886 ) nastoupil nejprve na školu v nedaleké Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové. Již jako mladý učitel psal články náboženské, politické a literární. První literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však  do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Z jeho podnětu vznikl obranný spolek Národní jednota severočeská.

Když se po konfliktu s úřady zřekl učitelského povolání, odešel do Prahy. Nejprve vstoupil do redakce České noviny, po jejich zrušení přešel do známých Rozhledů, které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku 1897 vstupem do redakce Práva lidu. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se s úspěchem napsat román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil a také romány z poválečných let – Poslední a U protinožců. Z divadelních her vynikají  Půlnoc ( dějiště na Výprachticku ), Povodeň ( byla hrána na prknech ND ) a Žena a vlast. Byl i dobrým překladatelem z němčiny a francouzštiny.

Po roce 1918 se víc než kritik a publicista angažoval politicky (vedoucí delegace vyslané československou vládou k legiím na Sibiř, člen senátu Národního shromáždění atd.) . Z období vytváření československé státnosti patří však ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. V České Třebové vydal nakladatel František Lukavský tento Manifest spolu s Prohlášením Českého svazu ve vídeňské říšské radě jako bibliofilský tisk k 10. výročí státní samostatnosti s předmluvou právě F.V. Krejčího.

150 let od návštěvy Boženy Němcové s dětmi v lázních Horách u České Třebové

Návštěva se uskutečnila 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela. Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise Žofii Rottové: „Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal ( zázračnou ještě k tomu ), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno. A k tomu ke všemu přítele zábavného ( F.M.K., poznámka autora ), který mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“      Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta ( 20. září ) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí. Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem Zedínkovy „ českotřebovské“ opery Obrázky z Hor. Památný pobyt Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy Boženy Němcové v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské rady Litomyšle a České Třebové.

 

105 let od postavení základní školy v Nádražní ulici

Obecní zastupitelstvo v čele se starostou J. Glücksmannem stanovilo rozpočet na        50 505 zlatých a stavbu zadalo staviteli J. Drahošovi z Vysokého Mýta. Nová budova školy se začala stavět 19. března 1894 na pozemku vykoupeném od F. Neugebaurové. Stavba byla rozložena na dva roky a 1. září 1896 byla v termínu odevzdána. V neděli 6. září 1896 se konaly oslavy školy – bohoslužby, svěcení školního praporu, průvod městem, slavnostní projev zástupce obce, obřad svěcení školy, veřejná prohlídka školy. Následovala hostina u Netušilů pro zvané, koncert a zábava.

     Po letech kapacita školy nestačila a muselo se přistavovat. Budova po celý čas nesloužila pouze dětem. V 50. letech se do budovy nastěhovali vojáci československé armády a setrvali v ní do roku 1956. Zanechali ji ve velkém nepořádku. Trvalo několik let, než byla škola uvedena do původního stavu.                                                                                   Jan Skalický