Karel
ALIGER ( 9.9. 1916 – 28.5. 1984 ) – nedožitých 85 let
Narodil
se v Ústí nad Orlicí. Mládí si užíval v Dlouhé Třebové, ale
převážnou část života prožil v České Třebové. Zde v roce
1943 získal svůj první ateliér v Litomyšlské ulici, který s malými
přestávkami využíval do roku 1958. Od ledna 1959 nastoupil do propagačního
oddělení českotřebovské Perly, kde pracoval až do svého odchodu do
invalidního důchodu.
Pravidelně a s úspěchem obesílal fotografické
soutěže a výstavy u nás i v zahraničí. Značnou popularitu také získal
spoluprací s tiskem a časopisy.
Karel Aliger si své odborné znalosti ( absolvent uměleckoprůmyslové
školy, vyučen v oboru, léta praxe ) nenechával pouze pro sebe. Jako
externí učitel na tehdejší Lidové škole umění je předával malým nadšencům
fotografování. Ti na něho do dnešních dnů s láskou vzpomínají.
Ing.
Miloslav DLOUHÝ, Csc
( 14.9. 1931 – 16.3. 1992 ) – nedožitých 70 let
Narodil
se v železničářské rodině. Základní školu a gymnázium vystudoval
ve svém rodišti České Třebové a Vysokou školu báňskou ( obor
metalurgie, hutnictví ) v Ostravě. Po úspěšném zakončení školy
nastoupil do kladenských hutí. Zde prošel řadou řídících funkcí, až se
nakonec stal ředitelem celých kladenských oceláren. V roce 1985 byl z funkce
ředitele oceláren odvolán a jmenován generálním ředitelem státního
podniku Hutnictví železa Praha. Pravděpodobně někomu překážel …
V mladých letech se v rodném městě angažoval jak ve sportu, tak na veřejnosti (atletický oddíl AFK Česká Třebová, skauting, ochotnické divadlo ). Své rodné město nesmírně miloval. Přízeň dokazoval neustálou pomocí. Ať již se jednalo o výstavbu Malé scény, plaveckého bazénu, o opravu staré radnice, výpomoc místním továrnám a provozům, sportovním oddílům, dobrovolným hasičům, občanům při výstavbě rodinných domků … Stále se zajímal o dění v našem městě. Radoval se z každého úspěchu a byl nesmírně zarmoucen, když se něco nedařilo. Plánoval, co by se dalo ve Třebové vylepšit, co by ještě mohl udělat pro rozkvět města, až se sem vrátí jako důchodce. Bohužel, vše dopadlo úplně jinak.
Jan Křtitel HÝBL ( 3.9. 1786 – 14.5. 1834 ) – 215 let od narození
Byl
prozaikem, básníkem, překladatelem, redaktorem, autorem vzdělávacích knih,
jeden z prvních spisovatelů z povolání u nás. Narodil se v České
Třebové. Jeho kolébka stávala v dřevěné roubence čp. 97 pod
kostelem sv. Jakuba. Janovi rodiče, Josef a Alžběta Hýblovi zde provozovali
krupařský obchod. V Litomyšli
navštěvoval normální školu a v letech 1798 až 1803 pětitřídní
gymnázium. Po těchto studiích odešel do Prahy. Zde vystudoval tzv. filozofii
( 1803 – 1805 ) a začal studovat na technice. Studia zakrátko zanechal a
stal se spisovatelem z povolání. Redigoval noviny, časopisy, kalendáře.
Vlastní spisovatelská tvorba a překladatelství jej nemohly uživit, musel
pracovat i jako korektor a jazykový upravovatel cizích textů. Mnoho také
vykonal pro divadlo. Již jako student hrával divadlo ve svém rodišti a později
se stal horlivým ctitelem Thalie v Praze. Upravoval a překládal divadelní
hry, napsal významný odborný spisek Historie českého divadla od počátku až
do nynějších časů ( 1816 ). Zemřel
tělesně vyčerpán úmornou prací i nezdravým způsobem života. Pochován
je na Olšanských hřbitovech.
František
Václav KREJČÍ
( 4.10. 1867 – 30.9. 1941 ) – 60 let od úmrtí
Narodil
se v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. Po maturitě na učitelském
ústavu v Hradci Králové ( 1886 ) nastoupil nejprve na školu v nedaleké
Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové. Již
jako mladý učitel psal články náboženské, politické a literární. První
literární pokusy posílal do pokrokových časopisů, nejvíce však
do chrudimských Rozhledů, které založil a vydával Josef Pelcl. Byl
jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního
spolku Hýbl. Z jeho podnětu vznikl obranný spolek Národní jednota
severočeská.
Když
se po konfliktu s úřady zřekl učitelského povolání, odešel do
Prahy. Nejprve vstoupil do redakce České noviny, po jejich zrušení přešel
do známých Rozhledů, které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně píše
i do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku 1897 vstupem do redakce Práva
lidu. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti (monografie o
Smetanovi, Zeyerovi, Nerudovi, Máchovi, Vrchlickém, Husovi …), pokusil se s úspěchem
napsat román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá
hvězda a Červenec s některými význačnými českotřebovskými
osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil a také romány z poválečných
let – Poslední a U protinožců. Z divadelních her vynikají
Půlnoc ( dějiště na Výprachticku ), Povodeň ( byla hrána na
prknech ND ) a Žena a vlast. Byl i dobrým překladatelem z němčiny a
francouzštiny.
Po
roce 1918 se víc než kritik a publicista angažoval politicky (vedoucí
delegace vyslané československou vládou k legiím na Sibiř, člen senátu
Národního shromáždění atd.) . Z období vytváření československé
státnosti patří však ke Krejčího zásluhám jeho podpis na známém
Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili
k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě.
V České Třebové vydal nakladatel František Lukavský tento Manifest
spolu s Prohlášením Českého svazu ve vídeňské říšské radě jako
bibliofilský tisk k 10. výročí státní samostatnosti s předmluvou právě
F.V. Krejčího.
150
let od návštěvy Boženy Němcové s dětmi v lázních Horách u České
Třebové
Návštěva
se uskutečnila 4. září 1851 na pozvání Františka Matouše Klácela.
Bezprostřední pocity z této návštěvy vylíčila Božena Němcová v dopise
Žofii Rottové: „Věru zde okřeje člověk. Pomyslete si, co já tu všecko
mám. Hory, lesy, rozkošné vyhlídky, vodu jako krystal ( zázračnou ještě
k tomu ), lázně, samotu, dobrý chléb s chutným máslem a
tvarohem, spravedlivou smetanu, pečeně každý den a víno. Po jídle čte se
v lese výborná nějaká kniha, neboť i o nevšední bibliotéku postaráno.
A k tomu ke všemu přítele zábavného ( F.M.K., poznámka autora ), který
mne nenudí ani zamilovaným žvástáním, aniž by učenost suchou přede mnou
vykládal. Děti se velmi dobře baví. Chodí to po lese celý den, chytají
pstruhy, Karel motýly, salamandři a ještěrky, Jarouš pase kozy hospodského
a Dora přismrduje všem i také s nimi kuželky koulí …“
Po známých událostech spojených s návštěvou dr. Helceleta (
20. září ) šťastný pobyt Boženě Němcové na Horách končí.
Pobytem Boženy Němcové na Horách se zabývala v literárních dílech
různých žánrů řada spisovatelů. Tato událost se také stala námětem
Zedínkovy „ českotřebovské“ opery Obrázky z Hor. Památný pobyt
Boženy Němcové na Horách připomíná rovněž pamětní deska na zdi
hostince. Byla odhalena 10. července 1932 u příležitosti výstavy Boženy Němcové
v litomyšlském zámku. Na její instalaci a odhalení spolupracovaly městské
rady Litomyšle a České Třebové.
105 let od postavení základní školy v Nádražní ulici
Obecní
zastupitelstvo v čele se starostou J. Glücksmannem
stanovilo rozpočet na
50 505 zlatých a stavbu zadalo staviteli J. Drahošovi z Vysokého
Mýta. Nová budova školy se začala stavět 19. března 1894 na pozemku
vykoupeném od F. Neugebaurové. Stavba byla rozložena na dva roky a 1. září
1896 byla v termínu odevzdána. V neděli 6. září 1896 se konaly
oslavy školy – bohoslužby, svěcení školního praporu, průvod městem,
slavnostní projev zástupce obce, obřad svěcení školy, veřejná prohlídka
školy. Následovala hostina u Netušilů pro zvané, koncert a zábava.
Po letech kapacita školy nestačila a muselo se přistavovat. Budova po
celý čas nesloužila pouze dětem. V 50. letech se do budovy nastěhovali vojáci
československé armády a setrvali v ní do roku 1956. Zanechali ji ve
velkém nepořádku. Trvalo několik let, než byla škola uvedena do původního
stavu.
Jan
Skalický