Českotřebovské kalendárium - říjen 2002

František Václav KREJČÍ ( 4.10. 1867 – 30.9. 1941 ) – 135 let od narození

Narodil se poblíž českotřebovského náměstí v domě čp. 11. Po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové ( 1886 ) nastoupil nejprve na školu v nedaleké Lhotce, po krátké době dostal učitelské místo v České Třebové. Vedle učitelské a literární činnosti se okamžitě zapojil také do veřejného života. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Zde mezi ochotníky našel budoucí manželku Zdenku Vostárkovou z domu na nádraží. Po konfliktu s úřady odešel nejen ze školství, ale i z České Třebové ( 1895 ) a usadil se v Praze. Nejprve vstoupil do redakce  České noviny, po jejich zrušení následovaly známé Rozhledy, které Pelcl přenesl do Prahy a příležitostně psal do Naší doby. Pevně zakotvil teprve roku 1897 vstupem do redakce Práva lidu. Zde založil kulturní rubriku, kterou vedl až téměř do své smrti. Přestože byla kritika jeho hlavním oborem činnosti, pokusil se i o román a divadelní hru. Z románů jsou nejvýznamnější Zlatá hvězda, Vlákna ve vichřici a Červenec s některými význačnými českotřebovskými osobnostmi, jichž jména záměrně pozměnil. Z divadelních her vynikají Půlnoc ( dějiště na Výprachticku ), Povodeň ( hrála se na prknech ND ) a Žena a vlast. Po převratu v roce 1918 se stal členem revolučního Národního shromáždění. V této funkci vedl známou delegaci, kterou vyslala československá vláda k legiím na Sibiř. Tato cesta jej inspirovala k napsání knih Jaro v Japonsku, U sibiřské armády, Veliké dobrodružství, Poslední a U protinožců. Později pracoval v senátu Národního shromáždění. V období vytváření československé státnosti byl velice hodnocen jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě.

Ani po letech Ćeskotřebovští na svého velkého rodáka nezapomněli. Při příležitosti 130. výročí  jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena bronzová pamětní deska. Hlavní projev přednesl PhDr. Jindřich Růžička, velký znalec díla F.V. Krejčího. Po známém novináři, spisovateli a politikovi byla také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím              1867 – 1941. Sborník obsahující řadu příspěvků významných osobností naší vědy uspořádal PhDr. Antonín Januška.

Když F.V. Krejčí zemřel, na jeho přání byl pochován na hřbitově ve svém rodišti – České Třebové. jeho hrov byl nyní k letošnímu výročí opraven.

Jan TYKAČ ( 31.10. 1842 – 13.11. 1921 ) – 160 let od narození

Narodil se v Čelákovicích u Prahy. Přes farní dvojtřídku v místě rodiště, německou piaristickou školu v Brandýse nad Labem a nižší reálku tamtéž, dostal se mladičký Tykač do Prahy na učitelský ústav Budeč. Po studiu vykonával praxi ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. V té době již začal psát do odborných pedagogických časopisů. Do České Třebové přišel v roce 1868. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků. S chutí se pustil i do veřejné práce. Působil v pěveckém spolku Lumír, čtenářském spolku, zasloužil se o vznik divadelního spolku Hýbl. Založením knihovny Občanské besedy položil základy k pozdějšímu otevření městské knihovny. Zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum. To se mu podařilo v roce 1888. Stal se také prvním jeho správcem. Současně založil i Muzejní spolek, který vedl nepřetržitě až do své smrti. Činný byl i literárně. Napsal drobné dílko České povídky 1-3. Kromě odborných pedagogických článků vydal i dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách. Neodpočíval ani v důchodu. Dokladem toho je kniha Paměti, kterou začal psát v roce 1915 a dokončil v roce 1920. Zemřel a je pochován v České Třebové.

70. výročí odhalení pamětní desky Jana Hýbla

Bronzovou pamětní desku od akademického sochaře Františka Formánka najdeme na domě obuvi, postaveném na místě rodného domku obrozeneckého spisovatele a novináře Jana Hýbla.

     Slavnostnímu odhalení desky ( 2. října 1932 ) předcházel velký průvod a bohatý program. Po slavnostních fanfárách z Libuše, které zahrála hudba Františka Preislera, zazpíval pěvecký sbor Bendl Slavnostní sbor, který pro tuto příležitost napsal a také nacvičil Jindřich Praveček.Následovaly projevy řečníků. Postupně hovořili: ředitel reálného gymnázia a předseda měšťanského osvětového sboru dr. O. Košťál, univerzitní profesor Miloslav Hýsek, profesor  Arne  Novák, senátor Jiří Pichl, MUDr. František Lašek, zástupce Smetanova okrsku divadelních ochotníků Císař a starosta místních divadelních ochotníků J. Mašíček. Po projevech zazpíval spolek Bendl Smetanovo Věno a hudební sdružení železničních zaměstnanců zakončilo pietní slavnost státními hymnami.

Jan Skalický

Václav Toušek - 75 let od úmrtí bývalého starosty města (*1869 + 27.10. 1927)

Den 27. října 1927 zemřel náhle na srdeční infarkt ve svých 58. letech starosta města České Třebové Václav Toušek. Narodil se r. 1869 v Dobříkově. Jeho životní dráhu změnila vojenská služba. V Brně byl přijat u Společnosti státních drah jako průvodčí. Služba se mu zalíbila a tak v setrval. Do České Třebové byl pak přeložen roku 1897 jako vlakvedoucí.V roce 1925 odešel do výslužby
Českou Třebovou si horoucně zamiloval. Jeho velká láska k přírodě jej zavedla do Okrašlovacího spolku. Jeho životním úkolem se stalo zvelebování městského parku Javorka. Přes 20 let vedl správu tohoto městského sadu. Kde co krásného uviděl, o čem se dočetl, to všechno zužitkoval ke zvelebení Javorky, které věnoval všechen svůj volný čas. Když po státním převratu mu byl jako členu městské rady přidělen referát městských sadů vůbec, péče o starý i nový hřbitov a poutní místo na Horách, vyvinul činnost opravdu neoby- čejnou. K 500. výročí Žižkovy smrti v roce 1924 založil na pustém pozemku u Domu sociální péče Žižkův sad, který v následujících letech pěkně upravil. Vysázel tisíce stromů a keřů, z nichž mnohé jsou po něm památkou dodnes. Václav Toušek byl také dobrým řečníkem a své myšlenky bez obalu projevoval. Jeho nezištnost, v době popřevratové tak vzácná, vzbuzovala k němu důvěru a úctu všude ve veřejném životě. 
Starostou se Václav Toušek stal 16. září 1923 po Karlu Hendrichovi. Jako starosta města neměl ustláno na růžích. Byl sice zvolen za stranu sociálně demokratickou, ale ke všem stranám zachovával ohledy, proto se mu podařilo provést vratkou lodičku obecní správy leckterým nebezpečným úskalím, takže přes všechny boje v městské radě a zastupitelstvu se v době jeho působnosti ve vedení města zdárně budovalo moderní město. Vzniklo nové nádraží s krásně upraveným náměstím, nová kanalizace a výdlažba ulice Hýblovy a Trávnické…. Starosta Toušek se radoval z každého pokroku ve městě, jako by přibylo jemu samotnému. Pár dní před smrtí řekl: “Mám šťastný den. Ředitelství dráhy slíbilo, že svůj šeredná dřevěný plot naproti Javorce nahradí krásným betonovým.” A usmíval se blaženě, jako by vyhrál na los. Byl to velmi činný člověk. Vedle starostenského úřadu byl předsedou Spolku městského muzea, předsedou Spolku zahrádkářů, revizorem účtů Občanské záložny a členem výboru téměř všech spolků ve městě. A tyto funkce vesměs svědomitě zastával! Milan Mikolecký

Profesorka Marie Pechancová - 70 let

Zdá se to neuvěřitelné. že naše českotřebovská kronikářka a předsedkyně okresní organizace českého svazu ochránců pří- rody se 12. října dožívá 70 let v plném pracovním nasazení.
Narodila se Kamenných Sedlištích u Budislavi v rodině rolníka. Po absolvování gymnázia v Poličce vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze obor biologie, chemie, zeměpis. Později ještě dálkově rozšířila své znalosti studiem chemie a botaniky na Přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Po 11 letech pedagogické činnosti v Lanškrouně přišla v roce 1966 na českotřebovské gymnázium, kde vyučovala chemii a biologii. Na této škole také v případě potřeby vyučuje na menší úvazek dodnes. Výsledkem jejího působení ve škole a v ochranářské činnosti je především to, že otázky ekologie a ochrany životního pro- středí se staly pro mnohé její žáky a spolupracovníky opravdu důležité a staly se součástí jejich životního stylu a profese.
Před pěti lety si na sebe vzala navíc další nemalý úkol - od roku 1997 píše českotřebovskou městskou kroniku. Také k této práci, kterou převzala po paní Marii Venclové, přistupuje velmi odpovědně a s velkým entuziasmem. I v současnosti nám tak naše paní profesorka dokazuje, že neutuchající smysluplná práce omlazuje a prospívá nám všem i oslavenkyni. Hodně zdraví a dobrou pracovní pohodu přejí kolegové a přátelé. MD