Českotřebovské kalendárium – říjen 2005

60 let od tragické smrti plukovníka Františka DOLEŽALA, letce hrdiny

( 14. 9. 1909 – 4. 10. 1945 )

Narodil se v České Třebové v rodině strojvedoucího. Vystudoval místní reálku a potom ČVUT v Praze. Po studiích nastoupil prezenční službu ve škole pro důstojníky dělostřelectva v záloze v bývalé pevnosti Josefov. Vyřazen byl v roce 1934 v hodnosti podporučíka. V letech 1934 až 1936 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově. Na podzim roku 1936 nastoupil jako poručík k II. leteckému pluku v Olomouci.

     Po okupaci Československa odešel 20. května 1939 do Polska. Zde musel spolu s dalšími podepsat závazek na pět let služby ve francouzské cizinecké legii. S vypuknutím války se vše změnilo. Místo do legií byl odvelen do čsl.výcvikového střediska v Chartres. Přeškolený na francouzskou techniku odešel na frontu. Po kapitulaci Francie přešel bojovat do Velké Británie. V říjnu 1940 odešel k 310. čsl. peruti, o rok později byl jmenován velitelem její A – letky. V dubnu 1942 mu bylo svěřeno velení nad celou perutí a další rok nad celým stíhacím wingem, skládajícím se z 310., 312. a 313. peruti. Během války absolvoval více než 100 operačních letů a sestřelil sedm nepřátelských letounů. Za úspěšnou bojovou i velitelskou činnost byl po válce několikráte vyznamenán a to nejenom u nás, ale i ve Francii a Anglii.

     Do osvobozené vlasti se vrátil již 17. května 1945 a hned se pustil do práce. Pomáhal budovat nové vojenské letectvo, aktivně pracoval v přípravném výboru Českého národního aeroklubu. Dlouho se však ze šťastného návratu a z prvních poválečných úspěchů neradoval. Zkušený stihač, který unikl mnoha nástrahám nepřítele i rozmarům válečného osudu, zahynul v dopravním letounu Siebel 204 s dalšími sedmi letci jako cestující u Bučovic na Moravě.

PhMr. Josef CHMELÍK – 10 let od úmrtí ( 20.5. 1922 – 27.10. 1995 )

Narodil se v rodišti otce – v Chrudimi. Brzy se však s rodiči přestěhoval do České Třebové. Otec, čerstvý absolvent farmacie na pražské univerzitě, si v našem městě otevřel od roku 1925 lékárnickou praxi. Dům, který si zde s manželkou postavili, stojí na Tyršově náměstí.

     Josef zde vychodil obecnou školu a také vystudoval gymnázium ( 1941 ). Potom pracoval jako aspirant v otcově lékárně. Studium v oboru farmacie na KU v Praze absolvoval až po válce. Praxi po absolvování školy začal „ doma ” v lékárně. Od roku 1951 byl již vedoucím lékárníkem. V této době se také oženil. Od roku 1953 působil v lékárně na Starém náměstí. Když došlo v roce 1964 k otevření nové lékárny na Novém náměstí ( pomáhal ji budovat ), byl pro toto pracoviště jmenován vedoucím lékárníkem. Odtud také odešel do zaslouženého důchodu.

     Největší zálibou PhMr. Josefa Chmelíka byl sport. Hrál závodně volejbal, kopanou a lední hokej. Později pomáhal českotřebovskému sportu jako funkcionář. Další jeho láskou byla příroda ( sběr hub a léčivých rostlin ). Patřil k hlavním organizátorům oslav 75 let českotřebovského gymnázia, zasloužil se také o znovuodhalení busty TGM na Farářství, které se uskutečnilo 7. března 1990.

Středoškolský profesor, akademický malíř Jaroslav RÉRYCH  - 40 let od úmrtí

(11.7. 1888 – 13.10. 1965)

Narodil se v Kropáčově Vrutici ( okres Mladá Boleslav ) v rodině účetního Bedřicha Rérycha. Po studiu na reálce v Mladé Boleslavi vystudoval malbu u prof. Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1912 až 1919 pobýval v zahraničí, zejména v Itálii, Švédsku a Rusku, kde ještě studoval a zdokonaloval svou malířskou techniku. Náměty pro své obrazy také získával v USA ( 1919 až 1920 ), Holandsku a Francii ( 1921 ). Malířská tvorba nemohla poskytovat pravidelný zdroj příjmů, a proto ještě vystudoval profesuru kreslení a deskriptivní geometrie. Od roku 1923 působil jako středoškolský profesor v Praze, České Třebové a Německém ( Havlíčkově ) Brodě. Na českotřebovském gymnáziu učil pouze jeden rok. Od 1.9. 1926 do 31.8. 1927. Na odpočinek odešel v roce 1957.

     Zabýval se krajinomalbou, portrétní tvorbou, grafikou a také plastikou ( B. Němcová, K.H. Borovský …). Vystavoval v Hořicích, Táboře, Brně, České Třebové a v Praze ( třikrát v Rubešově galerii ). Napsal několik divadelních a rozhlasových her, v rukopise zanechal rozsáhlé Vzpomínky. Příležitostně se věnoval scénografii. Jako krajinář byl ovlivněn impresionismem. Zemřel v Havlíčkově Brodě.

Jan Skalický

František Mareš – 105 let od narození (* 1. 10. 1900  † 25. 4. 1977)

Počátkem měsíce října letošního roku si připomeneme nedožité  105. narozeniny českotřebovského betlemáře a populárního obyvatele starého Trávníka pana Františka Mareše, jehož rázovitá postava dosud nevymizela z paměti mnohých z nás.

Světlo světa spatřil dne 1. října 1900 pod krovem staré trávnické chalupy čp. 332, jež stávala v bývalé Svatováclavské ulici naproti nedávno odstraněnému Šimonovu kaštanu. Novorozený František představoval v pořadí již třetí a současně poslední generací rodu Marešů, která ve stavení čp. 332 hospodařila.

Františkův otec Josef Mareš pracoval ve Třebové jako cestář. Po úmrtí manželky Marie, roz. Plocové, se dne 23. října 1899 oženil s ovdovělou sedmatřicetiletou chalupnicí z Pazuchy čp. 39 Kateřinou Zachařovou, roz. Vavřínovou. Byl to její již třetí sňatek v pořadí. K dceři paní Kateřiny z prvního manželství Anně Bártové, později provdané Síbrtové v České Třebové, záhy přibyl i malý František.

Roky ubíhaly a z Františka, který nalezl zaměstnání u železnice, se stal pohledný mladý muž. Výchova v duchu křesťanství z něho učinila muže zbožného, řídícího se v životě zásadami desatera. Ve svém vlastnictví měl tři rozměrné betlémy, z nichž některé zdobily i makety zdejších historických objektů (chrám sv. Jakuba, budova MÚ či restaurace Na Horách). Betlémy každoročně o Vánocích sám stavěl a rád vítal ve stavení řady návštěvníků, kteří se pravidelně přicházeli kouzlem jeho betlémů potěšit. Vypravit se s rodinou o vánočních svátcích k panu Marešovi - obdobně jako do dalších domácností, kde stavěli betlém - bývalo v minulosti ve Třebové dlouholetou tradicí a neodmyslitelnou součástí svátků.

František Mareš se od mládí účastnil snad všech procesí a církevních poutí v širokém okolí, odkud si na památku nosíval malované hrnečky s vyobrazením měst, hradů, kostelů, květin nebo motivů z českých oper. V průběhu let se mu podařilo nashromáždit podobných suvenýrů úctyhodné množství.

Dne 4. července 1929 se František Mareš oženil s pětadvacetiletou slečnou Terezií Blaschkovou, dcerou lesního dozorce z  kozlovské hájenky čp. 62. Jeho životní názory však byly natolik odlišné od běžných zvyklostí, že zapříčinily poněkud kuriózní konec manželství. Jeho představy o svatební noci jako u silně věřícího člověka byly prý diametrálně odlišné od představ jeho mladé manželky. Ta brzy ráno, zklamaná a plna zármutku, putovala nazpět k rodičům. Od té doby žil František Mareš ve své chalupě staromládeneckým, v posledních letech až poustevnickým životem, obklopen svou sbírkou starožitností, v níž bychom vedle zmíněných betlémů a hrnečků z pouti nalezli i obrazy a sošky svatých, podmalby na skle, vyšívané nástěnné kuchařky, mosazné hmoždíře či kávomlýnky, staré knihy, fotografie a řadu dalších předmětů.

František Mareš za jarních a letních měsíců rád stával na svém „stanovišti“ u branky plotu před chalupou, kde vyhlížel známé kolemjdoucí, s nimiž se vždy ochotně „dal do řeči“. Byl totiž nevyčerpatelnou studnicí informací ze staré Třebové a hlavně rodného Trávníka. Měl snad o každém jeho obyvateli a jeho rodině opravdu detailní znalosti  a rád podal vyčerpávající informace.

Když nastal čas vykupování trávnických chalup v rámci přípravy staveniště pro nové sídliště, odmítl František Mareš nabízenou možnost bydlení v panelovém domě. Proto se jeho novým - a také posledním - domovem stala Pětníkova chalupa čp. 313 v bývalé Tkalcovské ulici.

V roce 1977 došlo k demolici Marešovy chalupy čp. 332. Téměř současně, dne 25. dubna 1977,  odešel z tohoto světa i její bývalý majitel.

Martin Šebela

Eva Hubálková  - 110 let od narození (* 16. 10. 1895  † 7. 4. 1938) 

Eva Emílie Hubálková byla dcerou zdejšího zasloužilého pedagoga, regionálního spisovatele a ředitele měšťanské školy dívčí Karla Otakara Hubálka a jeho druhé manželky Miloslavy, rozené Vostárkové. Narodila se dne 16. října 1895 v domě čp. 4 - 5 v Klácelově ulici. Na svět jí pomohla místní porodní asistentka Marie Hubková. Kmotry při křtu jí byly matčina sestra Zdenka, manželka F. V. Krejčího, a dědeček František Vostárek, dozorce parních strojů na zdejším nádraží. Eva zdědila po otci výrazné hudební nadání a hudbě se věnovala po celý život. Rozhodla se svůj talent předávat dál a nastoupila životní dráhu státně zkoušené učitelky hudby. Jako žákyně profesorů R. Reissiga a A. Heřmana složila v Praze v roce 1929 před  zkušební komisí státní učitelskou zkoušku ze hry na housle a příslušných předmětů. V domácím prostředí bytu v činžovním, tehdy zvaném „Obecním domě“ čp. 1101 na Farářství, kde spolu s rodiči žila, hudbě také vyučovala. Docházela za ní řada chlapců i děvčat ze zdejších rodin. Slečna Eva Hubálková se zapojila i do veřejného hudebního života našeho města. Od roku 1921 se účastnila všech zkoušek i produkcí zdejšího Orchestrálního sdružení Smetana. Stala se také první ženou, která byla jako činná členka zvolena dne 1. března 1921 do výboru sdružení. V této funkci setrvala až do konce života. Zemřela dne 7. dubna 1938 v pouhých třiačtyřiceti letech v Litomyšli.  

Martin Šebela