Českotřebovské
kalendárium na listopad 2002
MUDr.
František LAŠEK ( 22.11. 1872 – 4.5. 1947 ) – 130 let od narození
Narodil
se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa
Laška.. Rodný dům čp. 68 najdeme v Hýblově ulici, je ale celý přestavěn.
Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského
gymnázia odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval
zde 25. ledna 1898. Po studiu sbíral praktické zkušenosti v Zemské všeobecné
veřejné nemocnici ( chirurgická klinika prof. Maydla, porodnická klinika
prof. Pavlíka ) v Praze. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do
Litomyšle, kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci po náhle zemřelém
MUDr. Fr. Boučkovi. Současně externoval ve zdejší všeobecné veřejné
nemocnici. Po konkurzu v roce 1900 se stal v tomto ústavu nejprve
sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. S vypuknutím
1. světové války nastoupil v srpnu 1914 zeměbraneckou službu. Jeho
odborné služby po dobu války využívala záložní nemocnice ve Vysokém Mýtě,
záložní nemocnice v Cholmu, polní nemocnice ve Vladimiru Volyňském
(obě na ruské frontě ) a polní nemocnice v italském Feltre. Všude působil
coby šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil
do Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní
nemocnice. V této funkci setrval až do 30. září 1935, kdy odešel do důchodu.
Nadále však vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939.
Působení MUDr. Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její
modernizaci. Nechal postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový
vodovod, kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých
oddělení.
Plně se také zapojil do společenského a politického života města.
V letech 1919 až 1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra
politické obce Litomyšle. Pod jeho vedením nastal dynamický rozvoj města.
Vznikly nové městské čtvrtě, vodovodní sítě a kanalizace, zmodernizovala
se budova městské knihovny a čítárny, sirotčince, otevřelo se městské
muzeum a obrazárna. Zasloužil se o ustavení Družstva pro stavbu dělnických
domků, které po dvě desetiletí vedl. Byl čelným funkcionářem kulturně
osvětového a zábavního spolku Beseda, Vzdělávacího sboru Svazu osvětového,
Spolku pro okrášlení města Litomyšle a okolí, Muzejního spolku, místního
odboru vídeňského spolku Komenský, mladočesky orientovaného politického
spolku Občanský klub, předsedou kuratoria městské obrazárny ( 1931- 1946
),členem redakční rady novin Obzor litomyšlský. Společně s manželkou
Josefou se výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a
studenty.
Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin.
Tuto pověst si zasloužil hlavně coby organizátor kulturně osvětových akcí
a také četnými projevy, přednáškami a publikační činností. Své čtyři
studie publikoval v časopise Od Trstenické stezky, v roce 1937 vydal
v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí osvícenci
F. E. Welz a dr. F. Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy s kulturně
dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé opravené
vydání s rozšířenou pasáží o Klácelovi vyšlo v roce 1946 u
českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký úspěch
měly i knížky Oživené litomyšlské paměti ( Litomyšl, 1940 ) a Litomyšl
v dějinách a výtvarném umění ( Litomyšl, 1946 ).
Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i
pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého šedesátiletého
jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst Litomyšle a České
Třebové. Když zemřel, byl zpopelněn a popel uložen na litomyšlském hřbitově.
Jeho hrob donedávna krášlila bronzová busta od jeho přítele, akademického
sochaře Vladimíra Bretschneidera. Dnes toto umělecké dílo zdobí výstavní
síň
městské obrazárny na litomyšlském zámku.
Použito
článku Stanislava Vosyky ml. „ K životu a dílu litomyšlského
purkmistra MUDr. Františka Laška ( 1872 – 1947 ) „, zveřejněného v 1.
svazku vlastivědného sborníku Pomezí Čech a Moravy. Vydal Státní okresní
archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli v roce 1997.
Jan Skalický
Otakar
Neruda – 5 let od úmrtí
V listopadu 1997 ve věku 86 let zemřel
zasloužilý člen a vlastně (znovu)zakladatel Okrašlovacího spolku, zasloužilý
člen Klubu českých turistů pan Otakar Neruda. Jak sám často prohlašoval -
ve svém životě měl dvě největší lásky - parní mašinky a potom také
českotřebovskou Javorku. Co jenom pro ni dokázal udělat! Nelitoval žádné
námahy, aby zařídil další atrakce a zlepšení, mnoho z nich také sám
realizoval. Dlouholetá snaha pana Otakara Nerudy byla určitě důležitá.
Pomohla "probudit ze sna" řadu dalších, kteří zajistili, aby
Javorka byla stále přitažlivější. I v posledních letech, kdy mu už
nesloužily nohy, pomáhal alespoň radou. Ale pamatuji se, jak jsme ještě
spolu loni o prázdninách instalovali po městě jeho poslední čtyři lavičky...
Podpis
Otakara Nerudy je jasně znatelný na mnohých tabulích v Javorce i širokém
okolí města. Z jeho myšlenky vznikla tzv. "liščí stopa", zavádějící
návštěvníky do krásného okolí města, ještěr na cestě k prameni
Javorky, "drak" u cesty na Hory, mnoho a mnoho laviček. Z odkazu práce
Otakara Nerudy i dnes žije a bude žít českotřebovský Okrašlovací spolek.
Je jeho povinností, aby v jeho díle nadále pokračoval.
Otakar
Neruda se dožil zaslouženého věku a byl to veselý člověk a dobrý organizátor.
Pořádal pravidelná "posezení" se svými "babičkami" a
nikdy nezkazil žádnou náladu. O jeho práci by mnoho mohli vyprávět také
turisté a invalidé. Klobouk dolů před tím, co ve svém životě dokázal. Milan
Mikolecký
JUDr.
Felix Křížek pětapadesátníkem
"V
hospodě jsem se narodil a v hospodě doufám umřu," říká JUDr. Felix Křížek,
rodák
z České Třebové a dlouholetý ředitel pražského hotelu mezinárodního
hotelového řetězce Holiday Inn v Praze U nás ve městě Felix vychodil základní
školu a i dnes
vrací se sem domů za matkou a za sestrou, má zde své známé a spolužáky.
Je také spolumajitelem Třebovákům tak dobře známé
a populární restaurace Hory. Než se dopracoval do dnešních vedoucích
funkcí, prošel nejrůznějšími štacemi. Všechny byly pohostinské.
Po vojně (kterou absolvoval v kuchyni) pracoval v Konopišti,
v Club motelu Průhonice, absolvoval praxi v Rakousku i v Kanadě
po dobu olympiády v Montrealu.
Po návratu se dal na dálkové studium právnické fakulty a pracoval ve
vedoucích funkcích. Nakonec se stal ředitelem „ošklivého baráku“ –
tehdejšího hotelu Internacionál v Praze – Dejvicích, který se po
privatizaci přeměnil na „Holiday Inn. V dnešní době je JUDr. Felix Křížek
ředitelem soukromé školy hotelnictví a gastronomie v Praze –mm-
Českotřebovský
stacionář oslavil 5. výročí své existence
Již
5. rokem působí v České Třebové A- centrum, stacionář pro zdravotně
a tělesně postižené děti. Na své první půlkulaté výročí připravilo
vedení A-centra v čele s Evou Ostruzskovou ve spolupráci s DKV
Č.Třebová výlet parním vlakem z České Třebové do Letohradu pro všechny
klienty, rodiče a přátele stacionáře. Akce se zúčastnilo mnoho zajímavých
hostů, kteří přišli podpořit zaměstnance v jejich obětavé a blahodárné
činnosti. Namátkou připomenu účast starosty města Jiřího Páska, zástupce
MěÚ, sponzorů, místních médií, a další. Snad všechny svojí přítomností
potěšil kmotr českotřebovského stacionáře a známý imitátor Václav
Faltus. Celou cestu hýřil vtipy a jako „přednosta stanice Vlasta Burian“
byl vlastně jakýmsi vlakvedoucím, který zkontroloval zda mezi cestujícími
není černý pasažér… V Letohradě byl připraven slavnostní program,
kde vystoupilo několik hostů a především děti s vystoupením, které
sami nacvičily. Poté následoval oběd a všichni se přesunuli opět na nádraží,
kde byl přistaven vlak na zpáteční cestu. Všem zaměstnancům patří velké poděkování za to,
že díky jejich usilovné práci patří stacionář mezi nejlépe hodnocené v republice.
Do dalších let přejme mnoho elánu, nápadů, trpělivosti a co bude asi nejdůležitější
pochopení státních a městských orgánů, sponzorů a dalších,na jejichž
příspěvcích je další činnost stacionáře závislá. M.Netolický