Českotřebovské kalendárium prosinec 2000

Hana Brusenbauchová – 55 let

            Představovat blíž českotřebovské sportovní veřejnosti Hanu Brusenbauchovou by bylo nesporně nošením dříví do lesa. Připomínáme to proto, že tato trvale úspěšná sportovkyně a dlouholetá pracovnice v tělovýchově (tělem i duší) oslaví v prosinci kulaté narozeniny.  A stále v  celoroční aktivní sportovní činnosti.

            Vyrůstala ve sportovní rodině, začínala s lyžováním a gymnastikou a na lyžích dosahuje stále výborných výsledků.  Byla oceněna titulem Mistr sportu, vyhrála několik mistrovství republiky v biathonu a juniorskou reprezentantkou v lyžování. V tenisu patřila  dlouhá léta mezi nejlepší hráčky v kraji. Vypočítat všechny její dosažené přebornické tituly a vítězství by bylo na zvláštní publikaci. Od 35 let se aktivně věnuje veteránskému tenisu, kde se zúčastňuje i soutěží mezinárodních, např. též Mistrovství Evropy a světa jak jednotlivců, tak i reprezentace družstev. V ČR se účastní většiny celostátních akcí s umístěním vždy do 3. místa. V tenisové sezóně  stále doplňuje v soutěžích  družstvo českotřebovské Lokomotivy v krajské soutěži a je stálou oporou družstva. Ani na lyže dosud nezanevřela. V zimě se účastní některých lyžařských běžeckých maratónů v Evropě (Rakousko, Německo, Švýcarsko, Itálie)

Hlavní náplní ve sportovním dění je však činnost trenérská a funkcionářská. Po sloučení  lyžařských tříd (kdy 10 let pracovala jako trenérka a vychovala mj. např. i Ivetu Zelingerovou), pokračuje ve funkci trenérky ve SKI klubu, kde se nyní věnuje těm nejmenším dětem. V letním období má pak na starosti s dalšími kolegy  trenéry a cvičiteli výcvik elévů a žactva v tenisu, včetně organizačního zajištění a chodu oddílu tenisu.

            Této činnosti se může (a po celý život mohla) věnovat jen díky velkému pochopení celé rodiny. Je skromná, obětavá, nikomu neodepře podporu nebo pomoc. Sportovkyně a především člověk, jakých by mělo být více. Proto do další aktivní činnosti přejeme sportovní „zlom vaz!“                                                                                                             red.

Čeněk Hampl – nedožitých 90 let (15.12. 1910 – 1.5. 1990)

            Pocházel z pěti dětí . Otec pracoval jako staniční dělník na českotřebovském nádraží. Čeněk Hampl se vyučil truhlářem a byl zaměstnán v truhlářství u Koníčků na Skalce. Když pro nedostatek práce musel odejít, nastoupil k jedné pražské firmě, která dělala dřevěná obložení lednic. Po čase se vrátil zpět do rodné České Třebové a pracoval na vrchní stavbě. Odtud pak přešel  do lokomotivního depa. Prošel snad všemi pracovními psoty a skončil na místě strojmistra. Ve volném čase se věnoval divadlu a práci pro rozvoj města. Zakládal a organizoval dnes již tradiční Jabkancové poutě, aktivně pracoval v hudebním sdružení železničních zaměstnanců. Byl populární osobností čtvrtě U kostelíčka, pro kterou hodně udělal jako předseda zdejšího občanského výboru. Hlavně jeho zásluhou byla zachráněna  dnešní chalupa „U Kateřiny“, sídlo „Spolku od sv. Kateřiny“ a s dalšími věrnými spolupracovníky (např. s panem Nádvorníkem) zajistil pro zdejší čtvrť výstavbu dnes bohužel  nevyužité samoobsluhy.

Karel Kovařovic - 80 let od úmrtí  (9.12. 1862 – 6. 12. 1920) skladatel, dirigent a slavný šéf opery Národního divadla

Narodil se v pražské muzikantské rodině. Před nástupem do Národního divadla prošel obsáhlou průpravou na pražské konzervatoři, soukromě studoval zpěv a u Mistra Fibicha skladbu. V praxi se osvědčil jako harfista v orchestru Národního divadla, dirigent opery v Brně a Plzni, klavírní doprovazeč Františka Ondříčka, učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole. Navíc komponoval a zvítězil v soutěži na novou operu v roce 1897. Nás může těšit, že tuto slavnou operu Psohlavci z větší části komponoval v nedalekém přívratu  Opera byla dopsána na podzim v Praze a zadána Národnímu divadlu. Premiéra se uskutečnila 24. dubna 1898. Byla přijata s nadšením, na jedno představení přijel dokonce zvláštní vlak Chodů a skladatel byl poctěn čestným občanstvím města Domažlic. Kovařovicův letní pobyt v Přívratu připomíná dnes již bohužel omšelá pamětní deska u hostince na Presích, která byla odhalena 22. června 1969.

 Jaroslav Krása (7. 2. 1924 – 17. 12. 1995) – 5 let od úmrtí

Narodil se v České Třebové. Vyrůstal v domku poblíž dnešního Nového náměstí. Do domku rodičů se později vrátil a prožil zde poslední léta života. Od mládí hrál hokej a kopanou, měl velké zásluhy na postupu do divize v roce 1958.  Působil také ve skautském hnutí, kde byl znám pod jménem Jim. Při druhé a třetí obnově Junáka v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem obnovy střediska Javor a stal se jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka a při příležitosti 70. narozenin byl jmenován čestným členem. Jaroslav Krása je nositelem řady skautských vyznamenání.

Prof. Antonín Litochleb (6.6.1886 – 17. 12. 1970) – 30 let od úmrtí

Narodil se v Markovicích u Žlebů. Měl dva sourozence, otec brzy zemřel, matka byla zemědělskou dělnicí na knížecím velkostatku. V Čáslavi vystudoval gymnázium a v Praze na univerzitě češtinu a francouzštinu. Učil v Chrudimi, v České Třebové ( 15 let od r. 1919  do r. 1934), Hradci Králové a Praze. Všude, kde působil, pracoval ve skautském hnutí, byl členem společnosti Francie. V našem městě se také podílel na redigování čtrnáctideníku „Náš kraj“.

Marie Marklová - 95 let od narození (5. 12. 1905 – 17. 7. 1983)

Je třebovskou rodačkou. Narodila se na Trávníku v dnes již neexistující Svatováclavské ulici v čp. 853. Znali jsme ji jako dlouholetou městskou kronikářku, knihovnici a redaktorku časopisu Kolem dokola, který vycházel v parnické textilce.  Napsala dvě knížky (110 let českotřebovského textilu, Pazdeří), několik povídek a nespočet článků do novin. Zajímala ji regionální historie. O své vědomosti se ráda podělila s občany na mnoha besedách. V místní jednotě Sokol působila jako cvičitelka dorostenek, náčelnice jednoty, hrála divadlo a tancovala. Když zemřela, dostala od svých přátel na rakev kytici z větví Šimonova trávnického kaštanu.

Bohumil Sláma - 85 let od narození (4. 12. 1915 – 10. 8. 1944)

Narodil se v rodině vlakmistra ČSD v České Třebové. V místě rodiště začal chodit do školy, ale již příští rok se s rodiči stěhoval do Brna. Zde bydleli nejdříve v nájmu, později si postavili domek na předměstí v Nových Černovicích. Po studiu na učitelském ústavu (1935) působil na několika obecných a měšťanských školách v Brně. V době německé okupace pracoval postupně v řadě odbojových skupin (organizace Jindra, Marušky Kudeříkové…) Když se vše prozradilo, byl zatčen a později umučen ve Wroclavi.

Mgr. Jan Šebela – 60 let             

    Právě na Štědrý den oslaví „kulaté“ 60. narozeniny Mgr. Jan Šebela, roduvěrný Třebovák a nadšený místní patriot.

    Po maturitě na tehdejší Jedenáctileté střední škole v České Třebové následovala studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Téměř po celý život pracuje Mgr. Šebela v podniku Korado, a. s., Česká Třebová (dříve Koventa) v různých funkcích, v současné době jako vedoucí archivu.    

    J. Šebela se již od mládí zajímal o historii svého rodného města a kraje a v průběhu let vybudoval se synem Martinem bohatou sbírku dokumentárních fotografií a starých pohlednic s tématikou České Třebové a jejího okolí, čítající dnes úctyhodných cca 14 tisíc položek. Více než deset let je spolupracovníkem našeho městského muzea, kde pracuje na evidenci rozsáhlého souboru historických fotografií a pohlednic. Je autorem řady drobných publikací, vydávaných městským muzeem, a autorsky se podílel i na vydání prvního dílu „Toulek minulostí Českotřebovska“. Z jeho pera pochází  pamětní spis, uložený spolu s dalšími dokumenty do báně chrámu sv. Jakuba při rekonstrukci kostelní věže v roce 1991.

    Mezi záliby J. Šebely náleží také regionální geologie a paleontologie. Se zesnulým doc. RNDr. Iljou Pekem, Csc., se podílel na uspořádání, determinaci a evidenci geologicko - paleontologických sbírek městského muzea a na několika odborných statích s touto tématikou.

    Velkým přáním Mgr. Jana Šebely zůstává dobudování vlastního stánku pro městské muzeum. Věřme, že po mnoha peripetiích se jeho vyplnění přiblížilo na dosah.

     Popřejme jubilantovi do dalších let pevné zdraví a mnoho úspěchů v jeho činnosti pro rodné město!

Oldřich Trávníček (17. 12. 1888 – 7. 12. 1945) – 55 let od úmrtí

Narodil se v České Třebové. Krátce po vzniku Československa, v roce 1919, odešel pracovat na Slovensko. Usadil se v Žilině, kde si otevřel knihkupectví a papírnictví Později k němu připojil oddělení učebních pomůcek a založil Učitelské nakladatelství. Postupně se vypracoval na přední osobnost slovenských vydavatelských kruhů, stal se spoluorganizátorem knižního trhu na Slovensku a jedním z nejvýznamnějších vydavatelů a knihkupců, zejména v oblasti literatury pro mládež.

Byl důsledným zastáncem československé jednoty a vzájemnosti. Nikdy se nesmířil s rozpadem Československa a se vznikem Slovenského státu. Proto se zapojil do ilegálního protifašistického odboje. Za tuto činnost byl vězněn v Ilavě. Dočkal se ještě obnovení Československa, ale krátce po skončení války zemřel.     

         Jan Skalický