Českotřebovské kalendárium na prosinec 2002

Jan DROBNÝ ( 25.12. 1902 – 6.2 . 1944) – 100 let od narození

Narodil se v Přívratě v čp. 34. Stejně jako jeho otec, i on byl tkalcem. Pracoval v textilní Pollackově továrně na Parníku.  Ve dnech bezprostředního ohrožení republiky německými okupanty, 28. srpna 1938 svolala místní organizace KSČ na českotřebovské náměstí tábor lidu. Řídil jej Jan Drobný. Později přešel s několika nejvěrnějšími do ilegality. Po prozrazení byl v září 1940 gestapem zatčen a převezen do vyšetřovací vazby do Pardubic. Přestože nikdo ze zadržovaných nic neprozradil, byl zde držen celé dva roky. Odsouzení se dočkal 8. září 1942. Po soudní frašce dostal 10 let vězení. V dopisech z Terezína upozorňoval rodinu, že může psát jen jedenkrát za měsíc , stejně tak jeho rodina. V srpnu 1943 jej převezli do koncentračního tábora v Briegu v Polsku. Odtud chodily již jen německé dopisy. Naposledy dostala rodina telegram se zprávou, že Jan Drobný zemřel.

Antonín FELCMAN ( 7.12. 1852 – 5.12. 1929 ) – 150 let od narození

Narodil se v České Třebové v rodině truhláře. Po absolvování zdejší obecné školy nastoupil na gymnázium do Lanškrouna .Studium ale z finančních důvodů nedokončil. Vyučil se u svého otce truhlářskému řemeslu a vydal se do světa na zkušenou. Působil v Praze, Vídni a dalších městech. Za několik let se vrátil zpět do rodného města. V roce 1876 se osamostatnil a začal pracovat s jedním učněm a jedním dělníkem. V roce 1881 postavil vlastní továrnu na nábytek čp. 172 na Trávníku. Postupně zaměstnával až 140 dělníků a 3 úředníky. Byl členem několika českotřebovských spolků a korporací. Patřil mezi první členy Sokola, několik let pracoval ve funkci náměstka starosty města, působil ve výboru místní a okresní školní rady i jako náměstek okresního starosty. Za zásluhy o rozvoj svého rodného města byl jmenován čestným měšťanem České Třebové.

Prof. Josef FELIX ( 29.12. 1882 – 22.8. 1916 ) – 120 let od narození

Narodil se v Německém ( Havlíčkově ) Brodě, kde jeho otec provozoval lékařskou praxi. Po studiu na Karlově univerzitě působil jako profesor moderních jazyků na Královských Vinohradech, v Kolíně, Kyjově a od roku 1911 na reálce v České Třebové. Hned po svém příchodu do našeho města začal intenzivně pracovat v místním Sokole, kde byl pilným cvičitelem, vzorným vzdělavatelem a místostarostou. Svoji činnost rozvíjel i na úrovni okrsku a župy. Od roku 1912 působil také v městské radě, byl i místostarostou města. V květnu 1914 kandidoval za poslance do rakouského říšského parlamentu, ale nebyl zvolen. Za protirakouské postoje v předvolební kampani byl udán a žalářován. Po propuštění dostal nejen přísnou písemnou důtku od zemského školního rady, ale došlo i k jeho přeložení na gymnázium do Loun. Ještě téhož roku ( 1915 ) jej odvedli s poznámkou p.p. ( politicky podezřelý ) a v srpnu nastoupil vojenskou službu. Padl na italské frontě, zasažen italským granátem. Pochován byl na osamělém vojenském hřbitůvku v Lusta See. Z úcty k němu pojmenovali Třebovští jednu z ulic jeho jménem. V roce 1922 mu byla v místní sokolovně odhalena pamětní deska.

PhDr. Jan KAPUSTA  - narozen 7.12. 1932 – 70 let od narození

Narodil se v České Třebové. Gymnázium vystudoval v Lanškrouně, hudební vědu a estetiku na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ( profesoři R. Smetana, B. Markalous ). Po promoci ( 1958 ) pracoval v muzeu v Olomouci, Zábřehu, Litomyšli a Poličce. V roce 1983 byl z politických důvodů donucen muzejnictví opustit a až do důchodu byl zaměstnán ve státním rybářství v Litomyšli . Jeho velkou láskou je poličský rodák a hudební skladatel Bohuslav Martinů. Do dnešních dnů je činný ve Společnosti Bohuslava Martinů, kterou spoluzakládal a také každoročně organizuje v malé vesničce u Litomyšle, ve Vlčkově slavnost Studánek. V Litomyšli, kde bydlí, je čilým kulturním pracovníkem. Často můžeme číst v denním tisku, ale i ve sbornících okresního archivu Svitavy jeho zajímavé články o lidech, kteří v kultuře kraje něco znamenali. Dalším, téměř profesionálním zájmem dr. Kapusty je výtvarné umění. Výstavy s touto tématikou nejen navštěvuje, ale i mnohé sám zahajuje a píše o nich zajímavé recenze.

Karel KOVAŘOVIC ( 9.12. 1862 – 6.12. 1920 ) – 140 let od narození

Jeho jméno je spojeno s nedalekou vesničkou Přívrat. V červnu roku 1896 se zdejší venkovský hostinec na Presích stal nejen letním sídlem skladatele, ale i místem, kde z větší části vytvořil největší a nejzdařilejší své dílo – operu Psohlavci. Opera byla dopsána na podzim v Praze a zadána Národnímu divadlu. Premiéra se uskutečnila 24. dubna 1898. Skladatelův letní pobyt v Přívratu nám do dnešních dnů připomíná pamětní deska, v současnosti ve velice zanedbaném stavu. Karel Kovařovic se narodil v pražské muzikantské rodině. Před nástupem do Národního divadla prošel obsáhlou průpravou na pražské konzervatoři, soukromě studoval zpěv a u Mistra Fibicha skladbu. V praxi se osvědčil jako harfista v orchestru ND, dirigent opery v Brně a Plzni, klavírní doprovazeč Františka Ondříčka, učitel a korepetitor v Pivodově pěvecké škole, kde se poznal se svoji nastávající, slečnou Annou Jirkovskou.

Karel KŠÍR ( 23.12. 1892 – 13.12. 1944 ) – 110 let od narození

Narodil se v České Třebové. Jeho tatínek František Kšír byl strojvedoucím u Českých drah, matka Ludmila, za svobodna Hubálková byla dcerou řídícího učitele Jana Hubálka z Dlouhé Třebové a byla v domácnosti. Měl ještě tři bratry – Františka, Vladimíra a Bohumila.      Vyučil se v Brně obchodním příručím a vrátil se zpět do Třebové. Pracoval na dráze, v dílnách pro opravu kolejových vozidel jako mzdový účetní. Ve volných chvílích se věnoval ochotnickému divadlu, kam jej uvedl jeho otec. V souboru Hýbl se seznámil s Josefou Černou, svoji pozdější manželkou. Oba spolu hráli divadlo mnoho let. Kromě dlouhé řady odehraných rolí se také věnoval režii divadelních her. Po přechozené chřipce onemocněl zápalem plic, a to byl začátek jeho dlouhé nemoci, ukončené smrtí. Pochován je na českotřebovském hřbitově.

Ing. Zdeněk LANG ( 5.12. 1932 – 25.2. 2001 ) – 70 let od narození

Coby českotřebovský patriot se snažil prosadit, aby jeho rodné město nabylo vážnosti a významu, která mu přísluší. Svůj názor prosazoval hlavně ve funkci starosty a dále radního a člena zastupitelstva. Od mládí také sportoval a sportu zůstal věrný i v pozdějších letech jako funkcionář. Byl čelným představitelem místního Sokola a aktivně působil v jeho ústředí. Za svého učinkování na radnici nikdy v sobě nezapřel odborníka stavaře. Vždy vášnivě vystupoval při hodnocení předložených studií, plánů a záměrů. V roli stavitele a projektanta za svého života realizoval celou řadu staveb. Z nejznámějších jmenujme krytý bazén v České Třebové a kulturní dům v Ústí nad Orlicí.   Zemřel náhle na lyžařském výletě poblíž Svinné, pochován je v České Třebové. Jeho celoživotní práce pro blaho města a společnosti byla oceněna mimořádným uznáním In memoriam od rady města.

Bedřich SLAVÍK ( 2.4. 1924 – 4.12. 1987 ) – 15 let od úmrtí

Narodil se v České Třebové v rodině zámečníka ČSD. Zde také navštěvoval měšťanskou školu. Příroda a zvláště lesy jej lákaly od dětství. Proto nikoho nepřekvapilo, když si k dalšímu studiu vybral Vyšší lesnickou školu v Písku, kterou úspěšně dokončil v roce 1945. Po škole krátce působil na velkostatku v Dačicích, odkud odešel v listopadu 1945 k Lesnímu závodu krajského města Jihlavy. Zde zastával místo vedoucího polesí Bílý Kámen a později kontrolora ústředí správy závodu. Po zrušení závodu nastoupil jako vedoucí přírodovědeckého oddělení Krajského muzea v Jihlavě. Ihned po nástupu převzal stávající sbírkový fond přírodních věd – mineralogické sbírky, staré herbáře a zoologické sbírky. Od příchodu B. Slavíka do muzea se datuje systematické budování přírodovědných sbírek, jejich odborné zpracování a evidence. Nebyl jen zkušeným odborníkem – ornitologem, ale i zručným preparátorem. V roce 1959 složil státní zkoušku pro myslivce z povolání. Tím se mu otevřela další cesta k doplňování zoologických sbírek muzea. Vedle systematického budování sbírek muzea se intenzivně věnoval vědecko – výzkumné činnosti v regionu Českomoravské vrchoviny, zaměřené především na avifauny. Výsledkem této jeho práce je celá řada publikovaných prací v odborném tisku, populárně vědecké články v denním tisku a psal také povídky s mysliveckou tématikou. V muzeu pracoval i v důchodu na dílčí úvazek jako zoolog.

Jaroslav ŠTANGLER starší ( 18.12. 1857 – 25.4. 1901 ) – 145 let od narození

Narodil se v Kvasinách v rodině mlynáře. Když se vyučil řeznickému řemeslu, odešel do světa na zkušenou. Po Praze, Vídni a Budapešti přišel v roce 1880 do České Třebové, kde se usadil. Začal pracovat jako tovaryš u řezníka a majitele hostince Jos. Berana v chalupě na náměstí čp. 49. V pozdějších letech od J. Berana převzal živnost. Byl dvakrát ženat. Z prvního manželství měl čtyři děti, z druhého tři. Mezi nimi byl i syn Bohuslav, významný kulturní pracovník našeho města. V roce 1884 rodina zakoupila dům čp. 64, kam byl řeznicko – uzenářský závod z čp. 49 přestěhován. Po modernizaci byl prvním na strojový pohon ve městě. Jaroslav Štangler starší aktivně pracoval i pro veřejnost. Byl členem Občanské besedy, Řemeslnické besedy, divadelního spolku Hýbl. Nesměl chybět  v městském zastupitelstvu a městské radě, významné postavení zastával v Sokole. Mezi jeho přátele patřil např. Jiří Pichl, pokrokový kněz Jan Selichar a F.V. Krejčí. Když zemřel, pohřební průvod byl dlouhý od starého hřbitova až na náměstí.

Karel TOMEŠ ( 28.12. 1912 – 2.7. 1991 ) – 90 let od narození

Narodil se v pekárně u Vavřínů v Bezděkově. A této českotřebovské čtvrti zůstal věrný po celý život. Měl ještě dva sourozence – bratra a sestru. Jeho otec Karel byl původně dekoračním malířem, později vlakvedoucím ČSD. V našem městě je jen málo domácností, ve kterých by nebyl obrázek Karla Tomše mladšího. Byl známým malířem krajin, figuralistou, ilustrátorem, karikaturistou a dekoratérem panoramatických kulis. Motivy čerpal nejenom z České Třebové a jejího okolí. Víme, že maloval také v jižních a středních Čechách, v hlavním městě Praze, kam jezdil za dcerou, na milované Vysočině, východním Slovensku a též  v Jugoslávii a bývalém  Sovětském svazu. Příroda jej obdařila všestranným nadáním. Uměl nejen malovat. Znali jsme jej i jako sochaře, řezbáře, zpěváka, herce a režiséra. Pro jeho mimořádný um a hlavně přátelskou povahu nebude nikdy zapomenut.

Jan Skalický

Starý Trávník pětadvacet let minulostí

Druhá polovina roku 1977 a počáteční měsíce roku následujícího předznamenaly konec největšího českotřebovského předměstí - starého Trávníka. Jeho podstatná část vzala za své počátkem 60. let 20. století při výstavbě náměstí  Míru a na zbývajícím území bylo později rozhodnuto o vzniku stejnojmenného sídliště. Od poloviny sedmdesátých let předchozího století nebyly v trávnických domcích povolovány žádné větší rekonstrukce a stavení i s jejich obyvateli čekala, až nadejde čas jejich stěhování. Smutně se odcházelo těm, kteří v trávnických chaloupkách a domcích vyrostli a prožili mnohdy celé životy. Vyklizení domků, z nichž pocházeli i jejich otcové a dědové, nebylo lehkou záležitostí.

Nad jejich další existencí se však již vznášely černé mraky. Celý Trávník postupně osiřel, jeho rozlehlé území bylo oploceno a zamezeno tak vstupu nepovolaných osob. Na podzim 1977 zde proběhlo cvičení tehdejších požárníků. Již prázdný Vítkův domek čp. 317 a sousední Matlerova chalupa čp. 146 byly zapáleny a na nich vyzkoušena tehdejší technika požárníků. Z domků postupně zmizely ploty, dveře, okna, střechy, došlo však i na cihly, kámen a další upotřebitelný stavební materiál. Zahrady plné vzrostlých stromů byly vykáceny a vždy upravená čtvrť města se měnila k nepoznání. Nakonec přijela těžká stavební technika, aby učinila poslední tečku za existencí této čtvrti. Zcela zde zmizelo několik ulic - Svatováclavská, Svatohorská, Dobrovského, Jánova a dvě úzké uličky Rybenských a Voříškova. Další domky byly odstraněny z ulic Kozlovské, Říjnové revoluce (dnešní Litomyšlská) a Jeremenkovy (dnešní Sadová). Celkem zde v letech 1977-1981 zmizelo na šest desítek stavení. Od této největší demolice v dějinách našeho města uplynulo v letošním roce celých pětadvacet let.

Martin Šebela

Orchestrálnímu sdružení Smetana by letos bylo 95 let
Je to obrovská škoda, že dnes již můžeme jen vzpomí- nat na slavnou dobu tohoto našeho orchestru, který se ne- smazatelně zapsal do hudeb- ního života města. Jeho činnost je nerozlučně spjata se “zlatou érou” v šedesátých a sedmdesátých letech. “Labutí písní” orchestru byl slavnost- ní koncert k 80. výročí za- ložení orchestru, na kterém vystoupila pod taktovkou F. K. Zedínka hobojistka L. Se- quartová a houslista J. Opši- toš, v té době sólista pražského symfonického orchestru FOK. Jako sólisté s or- chestrem vystoupila celá ple- jáda našich i zahraničních só- listů: houslisté Ivan Ženatý, Nora Grumlíková, Václav Snítil violoncellisté D. Veis, J. Chuchro (na fotografii) hornista Josef Švenk, klavíristé N. Brindus (Rumunsko), R. Verhey (Holandsko) a spousta dalších.
První pokus o založení orchestru se datuje již rokem 1892, kdy pod vedením Karla Čížka vznikla “Mládenecká kapela”. Většina jejich členů se pak v roce 1907 stala zakládajícími členy nového orchestru. V roce 1913 byl orchestr přejmenován na “Pěvecko-hudební spolek Smetana” a jeho šéfem se stal František Preisler, který dirigoval všechny jeho koncerty až do roku 1945. Po Preislerově smrti se název orchestr změnil na “Orchestrální sdružení Smetana”. Předsedou se stal známý osvětový pracovník Bohuslav Štangler. Jeho dirigentem se stal J. Vaníček, po něm převzal řízení orchestru F.K. Zedínek a dále i Antonín Šimeček. Orchestr pravidelně vystupoval v koncertních abonomá a také mnohokrát i mimo Českou Třebovou i v zahraničí. Nelze nevzpomenout na jeho spolupráci s pěveckým sborem Bendl, se kterým provedl tak vynikající díla jako je Česká píseň nebo Fibichovu Jarní romanci s nezapomenutelným Eduardem Hakenem a Marií Šubrtovou. Za záslužnou a obětavou činnost získal orchestr významná ocenění města, okresu, kraje a v roce 1978 i od ministra kultury. Do zániku orchestru byl jeho předsedou Ing. Jiří Preisler. Na orchestrální sdružení Smetana můžeme dnes bohužel jen vzpomínat… OT