Narodil se v České Třebové. V letech 1952 až 1955 vystudoval gymnázium, resp. Jedenáctiletou střední školu v Litomyšli. Zájem o přírodu a biologii, konkrétně entomologii, jej přivedl ke studiu zootechnické fakulty Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně.
Je členem České společnosti entomologické. Vedle systematického výzkumu entomofauny Litomyšlska ( zajímá se především o zástupce čeledi Cerambycidae a Chrysomelidae ) provádí sběry ve všech známých lokalitách České republiky. Zúčastnil se také celé řady expedic do zahraničí ( Slovensko, bývalé státy Sovětského svazu a Jugoslávie, Bulharsko, Turecko, Řecko, Itálie, Portugalsko, Francie ).
Jiří Brokeš je nejen dobrým výzkumníkem, ale i pedagogem. Jako pracovník Domu pionýrů, resp. Domu dětí a mládeže v Litomyšli vychoval několik generací mladých adeptů entomologie. Zájmový útvar mladých entomologů při DDM vede i v současnosti.
Podle O. Pakosty ( Státní okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli ).
Rudolf VEJRYCH ( 18.1. 1882 - 18.2. 1939 ) - 120 let od narození
Narodil se v Podmoklech nad Labem v rodině železničního úředníka. Po dvou letech se spolu s rodiči přestěhoval do Prahy. Měl dva starší souro- zence. Nejstarší Karel byl uznávaným pianistou a pedagogem, sestra Ela byla první ženou Maxe Šva- binského. Ten také přivedl mladého Rudolfa k ma- lování.Po ukončení nižšího gymnázia v Truhlářské ulici odešel na Uměleckoprůmyslovou školu (pro- fesoři F. Jenewein, E.K. Liška, J. Preisler ), kterou ale nedokončil. Ze třetího ročníku přestoupil do spe- ciálky M. Pirnera na Akademii výtvarných umění.
Jeho rané práce ukazují jak na pohotového por- trétistu, tak na umělcův zájem o krajinu, městské veduty, zátiší či interiér, jež ztvárňoval v duchu lyrického českého impresionismu. Poučení pro své první krajiny a portréty nacházel u starých mistrů, nevyhýbal se ani modernímu evropskému umění. Jako adept Hlávkova stipendia, které Česká aka- demie věd a umění udělovala nejtalentovanějším mladým tvůrcům, odjel v roce 1907 do Paříže. Sez- námil se zde s čistým impresionismem v jeho pů- vodní podobě, ale nestal se jeho vyznavačem. Ctil české umění a jeho tradici. Vejrychovo umění je uzavřené, intimní, barvy jsou tlumené.
V roce 1918 se stal členem SVU Mánes a také převzal po zesnulém malíři Karlu Raškovi ateliér v Mánesově ulici č. 30 i s jeho soukromou kreslířskou a malířskou školou. Stal se svědomitým a dobrým pedagogem. K nejznámějším žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila Jiřincová, Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet, Emil Kotrba..Jeho žákyní byla i Božena Solarová, s níž R. Vejrych později uzavřel svůj druhý sňatek.
Ve dvacátých letech se objevují na jeho obrazech sociální motivy, které reagují na tíživé po- měry tehdejší doby. Sociální cítění ho také přivedlo do řad tzv. Levé fronty. Mezi díla tohoto období patří např. Chudá večeře ( 1928 ), Dřevorubec ( 1921 ), Chudý chlapec ( 1928), Dívka se sněženkami ( 1922 ), Pradleny ( 1926 ).
Přestože na svých výpravách za uměním a krásou přírody procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a byl i v řadě cizích zemí, nejraději se vracel do Kozlova, vesničky u České Třebové. Zajížděl sem od roku 1891, plných 48 let. Namaloval zde mnoho obrazů a kreseb .O místě vzniku výtvarných děl vypovídají názvy: U nás v Kozlově, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Chalupa v Kozlově,…….
Třicátá léta znamenají přelom v tvorbě Rudolfa Vejrycha.. Šedou barevnost vystřídala pestrá výrazová škála. Pod vlivem Henry Matisse vznikají poslední umělcova díla. Okouzluje ho všechno, co souvisí se životem, jako by tušil blížící se konec. Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých kreseb ve Feiglově galerii. Pochován je na malém hřbitůvku v Kozlově.
Jan Skalický
V ústeckém závodě Elitex působil Vladislav Hýbl dvacet let jako podnikový ředitel až do roku 1969, kdy odešel na tehdejší generální ředitelství podniku Elitex do Liberce, kde zastával funkci ředitele rpo rozvoj podniku. V této funkci setrval až do svého odchodu do důchodu. Ani pak nedokázal odpočívat a až do roku 1995 využíval svých odbornýách zkušeností na Textilní fakultě Univerzity v Liberci ve vývoji strojů pro netkané textilie. Svou celoživotní prací se zasloužil o významné postavení československého textilního strojírenství ve světě. Jeho životním krédem bylo “Vše co děláš, dělej naplno, opravdově a s největším úsilím tak, aby ses mohl vždy za sebou ohlédnout se ctí”.
B. Čiháková se narodila v roce 1912 v České Třebové v Kozlovské ulici čp. 935 v rodině strojvedoucího Jana Krále. Vyučila se šva- dlenou u Anny Mehlové na náměstí. Od mládí působila v národně socialistické mládeži, která pořádala v Národním domě taneční kurzy, vedené různými přespolními tanečními mistry. Jedním z nich byl i pan Rudolf Čihák, taneční mistr z Mladé Boleslavi. Mladá Božena Králová se stala jeho partnerkou a později i jeho manželkou. 
Oldřich Tomeš totiž organizuje koncerty v České Třebové již více než 45 let a za tuto dobu připravil pro naši hudbymilovnou veřejnost přes tři a půl stovky koncertů, na kterých vystoupili naši přední i zahraniční umělci. Nešlo přitom o nějaké náhodně pozvané hvězdy, ale systematickou práci pro českotřebovské hudbymilovné publikum, které nám závidí mnohem větší města. Výčet zásluh by mohl být velmi dlouhý. Nesmím však zapomenout na to, že právě díky dobrým kontaktům a osobnímu přátelství s mnoha předními interprety se ve Třebové podařilo to, co v jiných a bohatých městech marně hledají a nenacházejí. Ve spolupráci s vedením Státní konzervatoře v Praze a dalšími nadšenci ve městě stál Oldřich Tomeš také u zrodu českotřebovského “Hudebního festivalu Antonína Bennewitze”, který bude mít v letošním roce 2002 již čtvrtý ročník. 
Jan Žáček je literárně činný od druhé poloviny 50. let. Psal tehdy kabaretní hry a texty rozhlasových a televizních pořadů. Svou první knihu vydal v roce 1978. Byla to próza z doby josefínských reforem “Dřevoryt o knězi a rychtářovi”. Po té následovala novela “Mykologický kroužek”, zachycující názorovou diferenciaci české společnosti v letech 1945 - 48. Nejlepší Žáčkovou knihou je historický román “Apokryf o hraběti Šporkovi a Epilog”. Z monologického vyprávění hraběcího knihovníka se dovídáme o životě na zámku v Kuksu v první polovině 18. století, o bojích hraběte Šporka s jezuity i o jeho uměleckých snahách. V roce 1990 vydal Československý spisovatel Žáčkův román “Nesklopím očí svých”. Jsou zde zachyceny osudy Josefa Václava Friče a mnoha dalších představitelů české kultury a politiky v 60. letech 19. století. Jednotlivé události oné doby sledujeme očima hlavních hrdinů této knihy. Dalším Žáčkovým dílem je román o Janu Sarkandrovi “A oddělil světlo od tmy”, který vyšel v roce 1995 v předvečer svatořečení moravského kněze. O dva roky později vyšly v nakladatelství Votobia Žáčkovy čtyři studie o Jakubu Demlovi pod názvem “Demloviana”. Tyto zčásti autobiografické eseje prozrazují, že Žáček je nejen ctitelem, ale i důvěrným znalcem Demlova díla.