Českotřebovské kalendárium na leden 2003

Gustav HABRMAN ( 26.1. 1864 - 22.3. 1932 ) - 140 let od narození

Přestože pocházel z chudých poměrů, stal se tento pilný samouk uznávaným politikem, novinářem a nakonec i spisovatelem. Za svého života napsal dvě knížky vzpomínek - Z mého života ( 914, 2. vyd. 1924), Mé vzpomínky z války ( 1928 ) a spis Cesta k socialismu.
Narodil se v rodině českotřebovského pekaře. Jeho rodná chaloupka čp. 62 stávala pod kostelem, při dnešní spojnici mezi novým a starým náměstím. V místě rodiště vychodil obecnou a měšťanskou školu a také se zde u strýce Viléma Dobrovského vyučil soustružnickému řemeslu. Jako sedmnáctiletý odešel do světa na zkušenou. Nejprve působil ve Vídni. Zde se účastnil tajných politických schůzí a stal se kolportérem radikálně levicových časopisů a letáků. Po prozrazení byl ve dvaceti letech odsouzen pro “ velezradu, spáchanou tiskem proti císaři a státní moci ” na čtyři roky těžkého žaláře. Z osmnácti odsouzených, třetina ve vězení zemřela. Vazbu si odseděl ve Steinu na Dunaji. Po celou dobu věznění pilně četl a učil se cizím jazykům ( němčina, francouzština ). Když jej propustili, odjel do Paříže a za další dva roky do USA. Zde se zapojil do politického života, byl novinářsky činný, dokonce začal studovat právo na chicagské univerzitě. Z důvodu nemoci se ale musel vrátit do Čech ( 1897 ). Pracoval v redakcích dělnických časopisů v Brně, ve Vídni, kde pobýval inkongnito, v Moravské Ostravě a v Plzni, kam se přiženil a kde trvale zakotvil. V letech 1907 až 1918 byl říšským poslancem za okres Plzeň - venkov. Po vzniku Československé republiky byl zvolen ministrem školství a národní osvěty ( 14.11. 1918 - 15.9. 1920 ). V této funkci se zasloužil o založení univerzit v Brně a Bratislavě, Pedagogického ústavu J.A. Komenského, zestátnění hudebních konzervatoří, zřízení školských poradních sborů, vydávání nových osnov, zrušení celibátu učitelek, upravení prázdnin a hlavně vybojoval učitelstvu lepší hmotné zabezpečení. V roce 1921 byl jmenován ministrem sociální péče. Zákonem o nemocenském, invalidním a starobním pojištění dělnictva se hluboce zapsal do dějin našeho sociálně politického zákonodárství. Jeho zákon o stavebním ruchu zase umožnil, že velká bytová krize po 1. světové válce byla do osmi let zažehnána.
Postupem času se zdravotní stav Gustava Habrmana stále zhoršoval. V roce 1925 musel opustit konsolidované ministerstvo. Ve volbách v roce 1925 a 1929 se nechal zvolit již jen do Senátu. Zemřel ve Skrbkově sanatoriu v Praze.

Vladimír HAMPL - nar. 10.1. 1929 v Litomyšli - 75 let od narození

Známe jej jako dlouholetého propagátora a znalce historie našeho města. Po studiu na ústecké průmyslové škole textilní věnoval nejlepší léta práci úředníka v parnické textilce. Když byl donucen z politických důvodů továrnu opustit, našel si místo v podniku Sigma.
Od mládí se zajímá o filatelii, hudbu a zpěv. Největším jeho koníčkem je ale dopisovatelství, kterému se věnuje od osmnácti let. Články zaměřené na historii a osobnosti města byly a stále jsou náplní různých novin a časopisů. Byl redaktorem závodních časopisů Výzva a Informace. Při- spíval i do odborných časopisů ( Technický týdeník, časopis Textil, oděv, kůže, B - expres, časopis Strojař …). Podílel se na známém sborníku Česká Třebová 1278 - 1978, je autorem zatím devíti drobných publikací a spoluautorem několika almanachů. V roce 1969 patřil mezi iniciatory myšlenky vydávat městský zpravodaj. Ten také v roce 1970 začal vycházet a prvním šéfredaktorem se stal právě Vladimír Hampl. V této funkci pracoval 6 let.Ale ani potom nezanevřel na Českotřebovský zpravodaj a stal se pravidelným dopisovatelem. Jan Skalický

Josef Špelda (* 18. 1. 1901 † 9. 1. 1984)
V lednu letošního roku si připomeneme 20. výročí úmrtí českotřebovského občana, bývalého úředníka několika dřevařských firem a spolumajitele velkoobchodu dřívím, pana Josefa Špeldy, jenž starším obyvatelům našeho města jistě ještě nevymizel z paměti. Narodil se dne 18. ledna 1901 v Červeném Kostelci v rodině tkalce Františka Špeldy a jeho manželky Marie, roz. Müllerové, jako jedno z pěti dětí. Tři z nich zemřely v útlém věku a dospělosti se dožil pouze Josef a mladší sestra Maruška.
Po studiích na c. k. průmyslové škole v Jaroměři, na obchodní škole České obchodní besedy v Praze a praxi na pile v obci Krásná u Poličky nastoupil dne 1. července 1920 na své první úřednické místo v České Třebové u firmy Krbec & Přibyl, parní pila obchod dřívím ve velkém. Zde se setkal se svým kolegou a pozdějším společníkem Hubertem Veselým, s nímž žil i ve společném podnájmu v rodné chalupě buditele Jana Hýbla v Hýblově ulici. Ze Třebové odešel pracovat k firmě J. Novák ve Hředlí a poté do Roudnice nad Labem k firmě Ladislav Otto Kuchař, továrna na nábytek. Z Roudnice zavítal do Prahy, kde nastoupil v paláci Lucerna u firmy ing. Vlček, podnikatelství staveb. V letech 1923 - 1925 vykonal vojenská službu v Košicích. Den 15. duben 1925 jej přivedl opět do České Třebové a naše město se mu již stalo osudem pro celý život. Přijal místo u firmy “Bratří Hofmanové, parní pila a obchod dřívím ve velkém”, kde měl na starosti vedení administrativy, fakturaci a účetnictví. Kancelář firmy tenkrát sídlila v domě kapelníka Františka Preislera v Klácelově ulici. Ubytování získal Josef Špelda v přízemí domu Zapských na náměstí jako podnájemník u mistra obuvnického Vendelína Suchomela.
Mladý úředník záhy splynul s životem České Třebové. Čile se účastnil veřejných akcí a zapojil se též do sportovního dění ve městě - hrál tenis (na kurtech na Trávníku proti Vyskočilově vile a u Brázdů za Vrbovkou), podlehl také kouzlu turistiky a lyžaření. Není tedy divu, že zakrátko získal řadu přátel a kamarádů. Stýkal se i s tehdejšími všeobecně váženými občany města. Za všechny připomeňme jeho domácího pána lékárníka Adolfa J. rytíře Zapského ze Zap, s nímž a jeho manželkou často sedával na zahradě za domem v čínském altánu, kde se zájmem naslouchal jejich vyprávění a vzpomínání na mladá léta.
Významným mezníkem v životě Josefa Špeldy se stal rok 1929. Dne 1. července toho roku založil se dvěma společníky Hubertem Veselým a Václavem Krbcem vlastní firmu s názvem “Václav Krbec & spol., obchod dřívím ve velkém”. Dne 10. prosince 1929 se v Praze na Staroměstské radnici oženil se slečnou Marií Stříbrnou, sestrou zdejšího rodáka ing. Eduarda Stříbrného, pamětníka historie starého Trávníka a výborného vypravěče. Strojopis jeho “Pamětí”, uchovávaný v knihovně městského muzea a v několika opisech občany města, zaujme i dnešního čtenáře. Svědky při obřadu se stali bratr nevěsty a jeho přítel, rovněž českotřebovský rodák, ministr školství a národní osvěty Gustav Habrman. Paní Marie Špeldová měla zálibu v hudbě a příležitostně se svými pěveckými čísly vystupovala i na veřejnosti. Stala se členkou pěveckého sboru Bendl a její manžel Josef Špelda zveřejnil řadu článků o činnosti sboru a jeho sbormistru Jindřichu Pravečkovi st. v místním čtrnáctideníku “Náš kraj”.
V roce 1936 vystavěl pro manžele Špeldovy stavitel Jan Lustyk z Řetůvky podle projektu ing. E. F. Sedloně z Prahy tehdy vysoce moderní vilku čp. 1572 ve Svatováclavské ulici na Trávníku, na přední fasádě ozdobenou reliéfem akademického sochaře Františka Formánka, představujícím anděla s rohem hojnosti plným květin. V pozdějších letech vznikly ve vile dětské jesle. Stavba dnes zcela zaniká za mnohapatrovým obytným domem, označení budovy jako Špeldova vila se však udrželo do dnešních dnů. Firma “Václav Krbec & spol.” nedobrovolně ukončila činnost v roce 1948. Josef Špelda se tehdy stal šéfem velkoprodejny dříví v Šumperku, později pracoval jako vedoucí odbytu dřevařských oddělení Státních lesů ve Svitavách a Moravské Třebové. Stal se také správcem pily v Třebovici. Po odchodu z dřevařského oboru působil postupně, a to i po odchodu do důchodu, ve Státní bance ve Svitavách, u stavebního vlaku ŽS Ostrava, ve VKDI Orlík v České Třebové a do roku 1973 jako účetní a ekonom SBD v našem městě.
Dne 18. února 1972 se manželé Špeldovi přestěhovali do nově postaveného domu na sídlišti Křib. Zde u nich nalezl svůj druhý domov ovdovělý ing. Eduard Stříbrný, dosud žijící v Děčíně.
V roce 1976, po úmrtí manželky, se Josef Špelda věnoval podle vzoru svého švagra sepisování vlastních životních příběhů, které nazval “Kytička vyprávění a vzpomínek”. Jeden z opisů je uložen v knihovně našeho městského muzea. Vzpomínky na mladá léta a na rodný Červený Kostelec se objevily i na několika Špeldových malbách.

Josef Špelda nezapřel ani v pozdním věku své bývalé povolání úředníka a do posledních chvil si zachoval krásný kaligrafický rukopis i noblesní vystupování. Zemřel v ústecké nemocnici ve věku nedožitých třiaosmdesáti let. Martin Šebela