Českotřebovské
kalendárium - únor 2002
Václav
BERÁNEK
narozen 8.2. 1932 – 70 let od narození
Narodil
se ve Zhoři u České Třebové. První tři roky chodil do školy ve svém
rodišti, základní školu dokončil na Parníku. Následovalo studium na českotřebovském
gymnáziu a na výtvarné katedře pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
( profesoři Bělohlávek, Beran, Kučera ).
Po studiích krátce učil na základní škole v Havířově. V té
době zveřejnil své první lavírované kresby v časopise Květen, v Kulturní
tvorbě a v ostravském Červeném květu, s nímž po tři léta výtvarně
spolupracoval. V roce 1957 nastoupil jako výtvarný redaktor do Krajského
nakladatelství v Ostravě ( později nakladatelství Profil ), kde pečoval
o výtvarnou podobu publikací. V té době získal k ilustrační či
typografické spolupráci celou řadu známých umělců ( A. Born, Vl. Tesař,
L. Ševčík, V. Táborská – Kabátová, typograf O. Hlavsa …). Souběžně
se v domácím prostředí věnoval ilustraci a volné malířské a
grafické tvorbě. V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření,
jakousi malovanou koláž, kterou nazval fotoplátnem.
Studijní cesty podnikl do tehdejší NDR, Polska, Maďarska, Holandska,
Řecka a Belgie. Své práce vystavoval v Ostravě, Opavě, Liberci, Brně,
Hodoníně, Bruntále, Jihlavě, Krnově, Barceloně, Padově, Miami a v Oxfordu.
Jeho obrazy jsou zastoupeny v galerijních i soukromých sbírkách v ČR
i v zahraničí. Návštěvníci výstav i odborná kritika oceňují
jemnou poetičnost Beránkova díla, jeho smysl pro barevné vidění i umělcovy
kreslířské a grafické „ řemeslné“ dovednosti.
Jeho životní osudy nebyly jen příznivé. Po srpnu 1968 byl
diskriminován a nakonec vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Téměř přes
noc se stal malířem na „ volné noze „. V posledních letech se
ozvala i nemoc. Přestože má rád
severní Moravu, do kraje svého mládí se neustále vrací. Má zde sestru, přátele
a stále ještě pěknou přírodu.
Jaroslav
HÝBL ( 24.2. 1892 – 2.7. 1917 ) – 110 let od narození
Narodil
se v rodině hostinského a rolníka v České Třebové. Základní
školu vychodil v místě rodiště, učitelský ústav v Poličce. Učil
na Lhotce, Parníku, Čermné a České Třebové.
Ihned po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 narukoval k 98.
pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán
místo do důstojnické školy na ruskou frontu. V bojích v Karpatech
padl do zajetí a odvezen do Kyjeva. Zde vstoupil do čsl. legií. Jako desátník
5. roty 1. pluku Mistra Jana Husa se zúčastnil památné bitvy u Zborova. Při
přestříhávání drátěných překážek byl střelen nepřátelskou kulkou
a na místě zemřel. Odpočívá ve společné mohyle u Cecové v Polsku.
Při příležitosti legionářského sjezdu v České Třebové v roce
1930 mu byla odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka.
Najdeme ji ve vestibulu školy v Nádražní ulici.
Josef
KVASNIČKA ( 16.3. 1868 – 1.2. 1932 ) – 70 let od úmrtí
Narodil
se v Dubské Lhotě u Vodňan. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
( prof. J.V. Myslbek ) a na vídeňské akademii. Do našeho města přišel
s otevřením reálného gymnázia v roce 1912 , aby zaujal místo
profesora kreslení a modelování. V městských sadech Javorka je od něho
bronzový relief Mistra Jana Husa,
v městském muzeu mají jednu jeho kresbu.Po kratším pedagogickém působení
odchází z České Třebové do Vodňan, kde také zemřel.
Dvojí
výročí Jiřího PICHLA ( 1872 – 1952 ) -
130 let od narození a 50 let od úmrtí
Narodil
se v rodině strojvedoucího ČSD. Jeho rodným domem byla bývalá škola
čp. 11. Dům stojí v ulici za kostelem poblíž náměstí. Základní školu
absolvoval v České Třebové, gymnázium v Hradci Králové.
Po studiích odešel přímo k žurnalistice. Začal v chrudimském
krajinském časopise Hlasy východních Čech, pokračoval v Pelclových
Rozhledech, Českých novinách, České demokracii a Českém slově. Ve dne
pracoval v redakci, večery trávil na schůzích a přednáškách.
Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i Dělnické gymnázium. Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za prvního popřevratového
starostu na Královských Vinohradech. Působil také v novinářských
organizacích: ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě českých novinářů
a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce 1920 byl
zvolen syndikem a v této funkci setrval do 11. června 1939. Při oslavě
70. narozenin J. Pichla roku 1942 byl jubilant na schůzi novinářů
jednomyslně zvolen doživotním čestným syndikem českých novinářů.
Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní
zůstal i po 2. světové válce.
Od narození Jiřího Pichla uplyne 18. února 130 let a letos tomu bude také
50 let, co zemřel.
Karel
POKORNÝ ( 18.1. 1891 – 14.2. 1962 ) – 40 let od úmrtí
Byl
jedním z posledních žáků J.V. Myslbeka na Akademii výtvarných umění,
kde studoval v letech 1914 až 1918. Po absolutoriu zůstal v Myslbekově
ateliéru až do Mistrovy smrti v roce 1922.
Realismus jeho učitele předznamenal celou sochařskou tvorbu tohoto umělce.
Od rané Fronty na chleba z roku 1917 prostupuje celým jeho dílem. Ve 20.
letech se věnoval pod vlivem Otto
Gutfreunda sociálně zaměřenému civilismu – Dělnice na poli (
1924), Pomník zasypaným havířům ( návrh vznikl v roce 1925 , v roce
1934 byl realizován ), Padlý
( 1926) …..V předvečer
2. světové války pracoval na pomníku sv. Václava ( 1938) a pomníku
Leoše Janáčka ( 1938 – 1939). Po druhé světové válce
v monumentálních plastikách dosáhl suverenního zvládnutí
figur a vztahů mezi postavou a drapérií v dokonale vyvážených plochách
( Jiří Kotalík ). K nejznámějším dílům té doby patří slavné
sousoší Sbratření ( 1946 – 1950 ), určené pro Českou Třebovou a ve
druhém odlitku pro prostranství před hlavním nádražím v Praze, socha
Karla IV. ( 1949 – 1953 ), Boženy Němcové ( 1952 – 1954) a Aloise Jiráska
( 1959 ). Zapsal se také do historie Akademie výtvarných umění v Praze,
kde v letech 1945 až 1962 prošlo jeho speciální školou 79 žáků. Za
své dílo získal řadu státních cen a v roce 1956 titul národního umělce.
Max
ŠVABINSKÝ ( 17.9. 1873 – 10.2. 1962 ) – 40 let od úmrtí
Narodil se jako nemanželské dítě Marii Švabinské v Kroměříži.
V místě rodiště studoval na německé reálce, ale tu nedokončil. V roce
1891 odešel na malířskou akademii do školy Maxe Pirnera, kterou absolvoval
roku 1897. Grafické technice se naučil později u Julia Mařáka a rytce
Eduarda Karla. Svůj umělecký obzor si ještě rozšířil studijním pobytem
v Paříži a cestami po Francii, Německu, Itálii, Holandsku a Belgii.
Od roku 1910 byl profesorem na Akademii, kde vedl řadu let grafickou školu
a také speciální školu pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu
Hynaisovi. Patřil mezi zakladatele spolku výtvarných umělců Mánes, byl členem
a později předsedou Sdružení českých umělců – grafiků Hollar. Dosáhl
technické virtuozity ve všech výtvarných oborech, suverénně ovládal
kresbu tužkou, uhlem a perem. Kresba mu byla východiskem pro brilantní zvládnutí
grafické techniky. Celkem vytvořil přes osm set grafických listů.
Vyvrcholením jeho kreslířského a grafického projevu jsou jeho podobizny,
tvořící jedinečnou galerii význačných osobností ( F. Palacký, A. Dvořák,
J. Neruda, J. Wolker, M. Aleš, F.X. Šalda, V. Náprstek,…..). V užité
grafice vytvořil četné návrhy na poštovní známky, bankovky, knižní obálky
a plakáty. V malířských dílech uplatňoval nejvíce sklon k monumentalitě.
Nejproslulejší prací v této oblasti jsou Žně. Na tomto obraze
pracoval plných 13 let. Ilustroval také řadu knih a básnických sbírek.Do
vesničky Kozlov nad Českou Třebovou
přišel poprvé v doprovodu mladičké Elišky Vejrychové po vánocích
roku 1895. Od té doby sem jezdil téměř pravidelně až do roku 1919. Vytvořil
zde spoustu obrazů, kreseb, grafických listů a rodinných portrétů.
Právem se mu dostalo mnoha poct a uznání. Ať již to byl čestný
doktorát filozofie ( 1933), či
jmenování národním umělcem ( 1945). V roce 1951 byl M. Švabinský
vyznamenán Československou cenou míru a o rok později Státní cenou. Je také
čestným občanem Kroměříže a obce Kozlova.
Když zemřel, byly jeho ostatky převezeny na Vyšehrad.. Odpočívá ve vybrané společnosti, kousek od
Boženy Němcové a Bedřicha Smetany.
V těchto dnech probíhá ve Valdštejnské jízdárně v Praze
velká výstava z díla Maxe Švabinského. Pro návštěvníky je připraven
malý a velký katalog, dále pohlednice, blahopřání a záložky do knih se
Švabinského tématikou. Výstava
s názvem Ráj a mýtus potrvá do 31. března 2002.
Jan Skalický