Českotřebovské kalendárium na únor 2005
Zdeňka BALDOVÁ ( 20.2. 1885 – 26.9. 1958 ) – 120 let od narození
Narodila
se v České Třebové. Jmenovala se Balašová a její rodný domek stával v Chorinově
ulici poblíž náměstí. Když jí bylo šest let, odstěhovala se s rodiči do Prahy.
Již jako školačka bavila své okolí básničkami a říkankami, které sama psala a
recitovala. Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské besedě
zkusila štěstí v divadle u paní Ziegerové v Libni. Tehdy téměř pravidelně
navštěvovala Národní divadlo, četla o divadle a snila o jevištní slávě. V roce
1907 byla angažována ředitelem F.A. Šubertem do právě se tvořícího hereckého
souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Zde působila až do roku
1922, kdy přešla na scénu Národního divadla v Praze. Mezníkem v jejím životě
bylo setkání s šéfem Vinohradské činohry a později i činohry Národního divadla,
významným českým režisérem Karlem Hugo Hilarem.I když se později stala jeho
manželkou, nikdy jí z toho neplynul ani herecký prospěch, ani vyjímečné
postavení v souboru. Po příchodu do Národního divadla hrála léta drobné role a
roličky. Postupem let si však vytvořila galerii pozoruhodných postav jak na
divadle, tak ve filmu ( 63 filmových rolí ). Zdeňka Baldová byla v roce 1951
vyznamenána Státní cenou, o dva roky později jmenována zasloužilou umělkyní a
v roce 1955 umělkyní národní. Z této významné pocty se mohla těšit pouhé tři
roky. Zemřela v Praze, pochována je na Vinohradském hřbitově spolu se svým
manželem K.H. Hilarem.
Josef GZÍL mladší ( 20.8. 1892 – 15.2. 1965 ) – 40 let od úmrtí
Narodil
se v České Třebové v rodině Josefa Gzíla, majitele obchodu s jižním ovocem,
zeleninou a drůbeží. Gzílův dům čp.11 stojí do dnešních dnů v Klácelově ulici a
počítá se s ním pro potřeby městského muzea. Za 1. světové války se Josef Gzíl
mladší dostal jako příslušník rakouskouherského námořnictva na Jadran. Zde se
také zúčastnil národního odboje. Po válce se začal věnovat rozvoji obchodu
s ovocem a zeleninou, který převzal po svém otci. Spolu s manželem své sestry
Václavem Krásou založili známou firmu „Gzíl a Krása“ V České Třebové se také
oženil. Jeho manželkou se stala slečna Milada Fialová, dcera mlynáře Víta Fialy
z Podbranského mlýna čp.83 v Podbranské ulici. Oba aktivně pracovali
v českotřebovském Sokole. V období 2. světové války se manželé Gzílovi starali o
chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli vězněni v koncentračním táboře. Po
válce jej vrátili zpět matce. Josef Gzíl mladší byl velkým milovníkem a
sběratelem obrazů. Za svůj život nashromáždil desítky velice cenných obrazů (
Mařák, Nechleba, Chittussi, Mánesové, Purkyně, Švabinský …). S řadou malířů byl
v osobním kontaktu. Dnes se celá tato sbírka nachází v majetku Městského muzea
v České Třebové a to zásluhou paní Milady Gzílové. Ta také odkázala městu svůj
podíl na domě čp. 11.
Středoškolský profesor Jaroslav HOSNEDL ( 4.2. 1925 – 2.10. 1983 ) – nedožitých 80 let
Dětství
prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a
filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole
v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme
jej nejen jako gymnazijního pedagoga ( aprobace čeština, filozofie ) a profesora
SPŠŽ. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga,
byl divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a také kronikářem. K divadlu
přivedl řadu mladých českotřebovských talentů. Kromě divadla, kterému věnoval ze
svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem,
malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních
letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii
českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen.
Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který
zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora
časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až
1958. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a
jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na SPŠŽ v České Třebové a na
litomyšlských školách – Gymnáziu a Střední zemědělské škole. V roce 1974 byl ze
školských služeb „ pro ztrátu důvěry ” propuštěn. S velkými potížemi našel
zaměstnání až v n.p. Strojtex. Směl být totiž zaměstnán jen na takovém
pracovišti, kde by nepřicházel do styku s lidmi. Zde postupně pracoval jako
expedient, knihovník a archivář.
Josefa KŠÍROVÁ, rozená Černá ( 16.7. 1897 - 13.2. 1980 ) – 25 let od úmrtí
Patří
k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho
historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. S láskou
k divadlu se snad již narodila. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného
dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově
smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý
předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná
vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na
jevišti: „ Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí,
černých vlasů, antického profilu a co nejhlavnějšího, co mě nejvíce upoutalo,
byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým
vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou
obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní
žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl ”. Během několika
let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské
role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky
místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi (
partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír – budoucí
manžel ), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let
ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení,
režírovala hry pro děti i dospělé. Na které role, které odehrála, nejraději
vzpomínala? Byla to Abatyše v Sestřičkách od Svaté Panny Kláry, Kostelnička
v Její Pastorkyni, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných
her Maryša, princezna Pampeliška či matka ( K. Čapek ). Jako herečka se
rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře
Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu. A tak si ji dodnes
pamatujeme.
Jan Skalický