Českotřebovské kalendárium na únor 2005 

Zdeňka BALDOVÁ ( 20.2. 1885 – 26.9. 1958 ) – 120 let od narození

Narodila se v České Třebové. Jmenovala se Balašová a její rodný domek stával v Chorinově ulici poblíž náměstí. Když jí bylo šest let, odstěhovala se s rodiči do Prahy. Již jako školačka bavila své okolí básničkami a říkankami, které sama psala a recitovala. Po ochotnických začátcích v žižkovském Pokroku a v Měšťanské besedě zkusila štěstí v divadle u paní Ziegerové v Libni. Tehdy téměř pravidelně navštěvovala Národní divadlo, četla o divadle a snila o jevištní slávě. V roce 1907 byla angažována ředitelem F.A. Šubertem do právě se tvořícího hereckého souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Zde působila až do roku 1922, kdy přešla na scénu Národního divadla v Praze. Mezníkem v jejím životě bylo setkání s šéfem Vinohradské činohry a později i činohry Národního divadla, významným českým režisérem Karlem Hugo Hilarem.I když se později stala jeho manželkou, nikdy jí z toho neplynul ani herecký prospěch, ani vyjímečné postavení v souboru. Po příchodu do Národního divadla hrála léta drobné role a roličky. Postupem let si však vytvořila galerii pozoruhodných postav jak na divadle, tak ve filmu ( 63 filmových rolí ). Zdeňka Baldová byla v roce 1951 vyznamenána Státní cenou, o dva roky později jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1955 umělkyní národní. Z této významné pocty se mohla těšit pouhé tři roky. Zemřela v Praze, pochována je na Vinohradském hřbitově spolu se svým manželem K.H. Hilarem.

Josef GZÍL mladší ( 20.8. 1892 – 15.2. 1965 ) – 40 let od úmrtí

Narodil se v České Třebové v rodině Josefa Gzíla, majitele obchodu s jižním ovocem, zeleninou a drůbeží. Gzílův dům čp.11 stojí do dnešních dnů v Klácelově ulici a počítá se s ním pro potřeby městského muzea. Za 1. světové války se Josef Gzíl mladší dostal jako příslušník rakouskouherského námořnictva na Jadran. Zde se také zúčastnil národního odboje. Po válce se začal věnovat rozvoji obchodu s ovocem a zeleninou, který převzal po svém otci. Spolu s manželem své sestry Václavem Krásou založili známou firmu „Gzíl a Krása“  V České Třebové se také oženil. Jeho manželkou se stala slečna Milada Fialová, dcera mlynáře Víta Fialy z Podbranského mlýna čp.83 v Podbranské ulici. Oba aktivně pracovali v českotřebovském Sokole. V období 2. světové války se manželé Gzílovi starali o chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli vězněni v koncentračním táboře. Po válce jej vrátili zpět matce. Josef Gzíl mladší byl velkým milovníkem a sběratelem obrazů. Za svůj život nashromáždil desítky velice cenných obrazů ( Mařák, Nechleba, Chittussi, Mánesové, Purkyně, Švabinský …). S řadou malířů byl v osobním kontaktu. Dnes se celá tato sbírka nachází v majetku Městského muzea v České Třebové a to zásluhou paní Milady Gzílové. Ta také odkázala městu svůj podíl na domě čp. 11.

Středoškolský profesor Jaroslav HOSNEDL ( 4.2. 1925 – 2.10. 1983 ) – nedožitých 80 let

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Znali jsme jej nejen jako gymnazijního pedagoga ( aprobace čeština, filozofie ) a profesora SPŠŽ. V místním divadelním souboru Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl divadelním lektorem, recenzentem, kritikem a také kronikářem. K divadlu přivedl řadu mladých českotřebovských talentů. Kromě divadla, kterému věnoval ze svého volného času největší podíl, hrál ještě výborně šachy, byl řezbářem, malířem, fotografem, vášnivým houbařem a turistickým průvodcem. V posledních letech svého života psal básně a různé studie ( např. o historii českotřebovského znaku ). Bohužel, jeho archiv je nenávratně ztracen. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a redaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v České Třebové v letech 1955 až 1958. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu a jeho osud byl zpečetěn. Krátce ještě učil na SPŠŽ v České Třebové a na litomyšlských školách – Gymnáziu a Střední zemědělské škole. V roce 1974 byl ze školských služeb „ pro ztrátu důvěry ” propuštěn. S velkými potížemi našel zaměstnání až v n.p. Strojtex. Směl být totiž zaměstnán jen na takovém pracovišti, kde by nepřicházel do styku s lidmi. Zde postupně pracoval jako expedient, knihovník a archivář.

Josefa KŠÍROVÁ, rozená Černá ( 16.7. 1897 -  13.2. 1980 ) – 25 let od úmrtí

Patří k největším osobnostem ochotnického divadla v České Třebové v celé jeho historii. Narodila se v České Třebové v rodině vlakvedoucího ČSD. S láskou k divadlu se snad již narodila. Začínala v době, kdy se ženy účastnily veřejného dění jen vyjímečně. Nikdy by se však mezi divadelníky nedostala, nebýt pokrokově smýšlející maminky. Herecký talent v ní pak objevil Karel Jankele, dlouholetý předseda divadelního spolku Hýbl. Ve svých divadelních pamětech vzpomíná vynikající ochotník MVDr. Čeněk Kessler na první setkání s Pepičkou Kšírovou na jevišti: „ Tehdy to byla mladá paní ztepilé štíhlé postavy, jiskrných očí, černých vlasů, antického profilu a co nejhlavnějšího, co mě nejvíce upoutalo, byla majitelkou lahodného altového hlasu, který fascinoval. Celým svým vystupováním, ovládáním temperamentu, nenuceností a plynulostí pohybů, hrou obličejem – dělala dojem tragédky, kterou také ve skutečnosti byla. Veseloherní žánr ji neseděl a také jsem ji nikdy v takových rolích neviděl ”. Během několika let se vypracovala ve výbornou herečku. V roce 1918 již hrála hlavní ženské role. Vystupovala nejen s herci divadelního souboru Hýbl, ale i s divadelníky místního Sokola na jejich scéně Na Skále. Začínala s milovnickými rolemi ( partneři: Karel Balaš, František Prokopec, Adolf Kučera, Karel Kšír – budoucí manžel ), postupem času přecházela na role charakterní a tragické. Za 50 let ochotnické činnosti vytvořila desítky rolí, sehrála stovky představení, režírovala hry pro děti i dospělé. Na které role, které odehrála, nejraději vzpomínala? Byla to Abatyše v Sestřičkách od Svaté Panny Kláry, Kostelnička v Její Pastorkyni, matka v Posvátném plameni, neb titulní role stejnojmenných her Maryša, princezna Pampeliška či matka ( K. Čapek ). Jako herečka se rozloučila s veřejností v roce 1962 rolí babičky ve stejnojmenné divadelní hře Boženy Němcové. Hrála sama sebe, moudrou a ušlechtilou ženu. A tak si ji dodnes pamatujeme.

Jan Skalický