Českotřebovské kalendárium na březen 2005

Eugenie HEIDLEROVÁ – RYBIČKOVÁ ( 11.8. 1898 – 11.3. 1960 ) – 45 let od úmrtí

Byla nejstarší ze tří dětí majitele koloniálního obchodu a kořalny Otto Rybičky. Dětství prožila v rodném domě čp. 74 v Hýblově ulici a také v Rybičkově vile Zora čp. 957 na Trávníku. Od dvanácti let pobývala v dívčích penzionátech v Olomouci a ve Sloupnici. Od té doby se také datuje její zájem o balet. Jako dvanáctiletá vystoupila v Městském divadle v Olomouci. V pozdějších letech absolvovala baletní školu Mistra Remislava Remislavského a stala se jednou z jeho nejlepších žaček. V roce 1919 se provdala za dr. Ferdinanda Heidlera, tehdejšího ministra obchodu mladé republiky. Slavná svatba se konala v českotřebovském kostele sv. Jakuba. Za svědky jim byli Ludvík Hausmann a Miroslav Vyskočil, obchodníci a strýcové nevěsty. Klasickému baletu se paní Heidlerová věnovala i po svatbě. Když jí v roce 1928 zemřel manžel, na výchovu a hmotné zajištění svých tří dětí zůstala sama. Po dvou letech se proto opět vdala. Jejím druhým manželem se stal vídeňský žid Arnošt Kaufmann, obchodník a provozní ředitel hotelu Esplanade v Praze. Za války zahynul v koncentračním táboře. Paní Eugenie Heidlerová se do České Třebové nikdy nevrátila. 

Jindřich PRAVEČEK starší ( 1.3. 1885 – 11.2. 1969 ) – 120 let od narození

Narodil se v obci Hroby u Tábora v rodině učitele a hudebníka. Měl ještě dva starší bratry. Všichni tři také vystudovali v Soběslavi učitelský ústav a byli výbornými muzikanty. Jindřich si ještě v pozdějších letech doplnil hudební vzdělání studiem skladby u G. Rooba v Praze.

Po studiu vystřídal několik učitelských míst a všude se stával organizátorem hudebního života. Ať již to bylo v Osíku u Litomyšle, v Čermné, Bystřeci nebo ve Výprachticích. V této obci působil 14 let a také se zde oženil. Do České Třebové přišel v roce 1920. Učil na chlapecké, později dívčí škole. Od roku 1939 byl řídícím učitelem. Současně učil zpěv a hudební výchovu na státní reálce ( 1920 – 1940 ). Vedle pedagogické činnosti se věnoval hudbě a sborovému zpěvu. Řídil smíšený pěvecký sbor Bendl ( 1923 – 1948 ), hudební spolek Smetana ( 1920 – 1945 ), pěvecký sbor železničářů ( 1921 – 1923 ), studentský orchestr ( 1920 – 1939 ) a pěvecký sbor reálného gymnázia. Na pěveckých festivalech řídil spojené sbory. Byl i hudebním skladatelem. Těžištěm jeho práce byly skladby pro mužské, ženské i smíšené sbory. Kromě toho složil i několik skladeb komorních, doprovodů k tělovýchovným cvičením, tvořil hudbu chrámovou, k dětským divadelním hrám, skladby pro dechovou hudbu, upravil národní písně. Některé jeho skladby byly s úspěchem vysílány Čs. rozhlasem, řada jeho sborů byla na programu předních pěveckých těles. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského obzoru, Východu …. Je spoluautorem publikace Česká Třebová ( vydala M. Ondříčková, Pardubice, 1934 ).

Poslední léta svého života prožil u své rodiny v Hradci Králové, kde také zemřel. Pochován je na hřbitově ve Výprachticích  společně se svoji ženou.

MUDr. František RYBIČKA ( 8.1. 1813 – 17.3. 1890 ) – 115 let od úmrtí

Byl nejmladším ze tří dětí manželů Josefa a Veroniky Rybičkových z České Třebové. Lékařství studoval v Praze a ve Vídni, kde promoval v roce 1838. Po studiích se usadil v rodném městě České Třebové. Původně žil v otcovském domě čp. 22 na náměstí ( dnes bar a herna U Kašny ), později se přestěhoval do nově postaveného domku čp. 605 na úpatí Jelenice.

Doktor Rybička se vedle své lékařské praxe věnoval různým koníčkům a veřejnosti. Zabýval se literární činností, studiem přírodních věd, stal se druhým starostou místního Sokola a mnohaletým předsedou Občanské besedy. Spoluzakládal Občanskou záložnu, patřil k prvním místním divadelním ochotníkům. Zajímal se o botaniku ( sestavil obsáhlý herbář českotřebovské flóry ), překládal díla italsky, latinsky a řecky píšících autorů ( např. Boccacciův Dekameron ). Vlastnil bohatou několikajazyčnou knihovnu. V roce 1848 se stal prvním konstitučním starostou města České Třebové. Úřad starosty města vykonával do září 1850, kdy jej vystřídal kupec Jan Čížek. Zasloužil se také o postavení akciového pivovaru v České Třebové. Do tohoto podniku dal téměř všechny své úspory, o které později přišel. To byla také jedna z příčin jeho dobrovolného odchodu ze života.

Dvojí výročí významného kulturního pracovníka a pedagoga Bohuslava ŠTANGLERA

(110 let od narození a 25 let od úmrtí  19.3. 1895 – 9.2. 1980 )

Narodil se v České Třebové v Hýblově ulici čp. 64. Jeho otec Jaroslav Štangler starší zde měl řeznicko – uzenářský závod.

Celý život zasvětil škole a kultuře. Od mládí hrál divadlo, v hudbě se uplatňoval v orchestru Františka Preislera staršího a v Orchestrálním sdružení Smetana, kde byl také dlouholetým předsedou. Jako člen Revolučního národního výboru v České Třebové stál v roce 1945 u zrodu zdejší hudební školy. Psal divadelní hry pro mládež, rozhlasové relace o České Třebové, byl redaktorem českotřebovského týdeníku „ Náš kraj ”. Patřil k největším znalcům historie našeho města. Na toto téma napsal bezpočet článků, které posílal do novin a časopisů s místní i celostátní důležitostí. Své příspěvky zveřejňoval i v Českotřebovském kulturním zpravodaji. Svými náměty z minulosti České Třebové obohatil řadu almanachů místních spolků a organizací. Je také autorem propagačních a vlastivědných publikací Česká Třebová minulá a dnešní, Česká Třebová vás zve a Hory u České Třebové. Byl také spoluautorem publikace Česká Třebová 1278 – 1978, vydané k oslavám 700 let trvání našeho města. Uspořádal řadu cestopisných přednášek vztahujících se k jeho dlouhodobému učitelskému působení v Bulharsku a na Slovensku. Jako správce městského muzea založil železniční oddělení, obohatil sbírkový fond o množství dokumentů z historie města a uspořádal celou řadu výstav. Ve funkci okresního osvětového a knihovnického inspektora organizoval vzdělávací kurzy pro dospělé, cykly osvětových přednášek a zakládal knihovny v nově osídlených obcích.

Dvojí výročí středoškolského profesora Josefa VOHRALÍKA

( 95 let od narození a 5 let od úmrtí   16.3. 1910 – 4.9. 2000 )

Narodil se u své kmotřenky v Moravanech. Protože byl otec vojákem, neustále se s rodiči stěhoval. Už ve třech týdnech života s ním matka odjela za otcem do Sarajeva, v Kadani nastoupil malý Josef do 1. třídy německé školy. Po třech letech pokračoval na školách v Jičíně a následně v Hradci Králové. Do gymnázia začal chodit v Mladé Boleslavi a maturoval ve Vysokém Mýtě. Následovala studia na filozofické fakultě Karlovy univerzity, obor němčina – tělesná výchova. Po absolutoriu pokračoval ještě jeden rok na univerzitě ve Vídni. Končil státní zkouškou z němčiny.

Učil na gymnáziích v Hranicích na Moravě, v Německém Brodě, Chrudimi a v Litomyšli. Jako učitel němčiny také učil na soukromých školách v Praze a ve Veverské Bitýšce u Brna. V roce 1946 nastoupil do školských služeb v České Třebové. Učil nejen na místním gymnáziu, ale také vypomáhal na mistrovské škole a později na průmyslové škole železniční. V letech 1950 až 1953 byl na gymnáziu ředitelem. Když odešel do důchodu ( 1972 ), ještě mnoho let pracoval coby důchodce na částečný úvazek nebo zastupoval nemocné učitele. Jako profesor tělesné výchovy měl po celý život za svého koníčka lehkou atletiku. Dlouho sám závodil, byl trenérem, rozhodčím, funkcionářem. V letech 1946 až 1948 působil ve funkci vzdělavatele okresního výboru Sokola i zdejší sokolské jednoty. Miloval hudbu, mnoho let navštěvoval abonentní cykly Kruhu přátel hudby, na které se vždy těšil.

     Jan Skalický